Zakladatel Greenpeace změnil svůj postoj k jaderné energetice
Patrick Moore, zakladatel organizace Greenpeace a nynější přední vědec organizace Greenspirit Strategy Ltd. se sídlem v kanadském Vancouveru, vystoupil letos v dubnu v podvýboru pro energii a přírodní zdroje amerického Senátu. Z jeho vystoupení jsme vybrali několik zásadních vyjádření.
Změna postoje
Na počátku organizace Greenpeace byly protestní kampaně proti zkouškám americké vodíkové bomby na Aljašce koncem 60. let; akce napomohly tomu, že prezident Nixon další zkoušky zastavil. V roce 1975 se na gumových člunech protestovalo proti sovětským rybářským lodím, které zabíjely velryby u pobřeží Kalifornie; v roce 1979 mezinárodní velrybářská komise zakázala zabíjení velryb v severním Pacifiku a později ve všech světových oceánech. Do poloviny 80. let se z Greenpeace stala organizace s ročními příjmy 100 milionů USD a s kancelářemi v 21 zemích. Ročně se na celém světě pořádalo více než 100 akcí na protest proti něčemu – proti toxickým odpadům, kyselým dešťům, těžbě uranu aj. Díky tomu představitelé států denně mluvili o problematice životního prostředí. Po dobu 15 let jsem každý den byl minimálně proti čtyřem věcem. Proto jsem se rozhodl, že pro změnu budu bojovat za něco. Přešel jsem od politiky konfrontace k politice snahy o konsensus v oblasti ekologické reformy.
Byl přijat termín udržitelný rozvoj jako výzva k zapojení ekologických hodnot do tradičních hodnot sociálních a ekonomických. Všechny akce nemohou vznikat pouze na základě ekologických hodnot. Každý den miliardy lidí na světě nemají dostatek jídla, energie a materiálů. Cílem udržitelného rozvoje je zajistit všechny tyto potřeby, ale současně snižovat dopady na životní prostředí. Tyto dva cíle se vzájemně nevylučují, jak se někteří ekologičtí aktivisté domnívají. Změny musejí být sociálně přijatelné a technicky a ekonomicky proveditelné. Není vždy snadné vyvážit ekologické, sociální a ekonomické priority. K dosažení udržitelnosti jsou třeba kompromisy a spolupráce mezi vládami, průmyslem, akademickou oblastí a ekologickým hnutím. V posledních 20 letech jsem vynaložil velké úsilí při hledání konsensu mezi protichůdnými zájmy.
Ekologický extremismus
Ne všichni mí kolegové vidí věci stejně jako já. Někteří odmítli politiku konsensu a udržitelného rozvoje a dávají přednost další konfrontaci a sílícímu extremismu. Prosazují nulovou toleranci a levicovou politiku.
Ekologický extremismus má tyto rysy:
1. Má tendenci být antihumánní. Lidé jsou považováni za „rakovinu Země“.
2. Je proti vědě a technice. Nepodložené názory přijímá navzdory faktům. Příkladem je nulová tolerance ke geneticky modifikovaným potravinnám a k jaderné energii.
3. Je proti podnikání. Všechny velké společnosti líčí jako nenasytné a korupční. Odmítá liberální demokratický trh, ale nenavrhuje životaschopnou alternativu zajištění materiálních potřeb pro šest miliard lidí.
4. Je proti civilizaci. Stoupenci ekologického extremismu hlásají naivní vizi návratu k utopické rajské zahradě, která však nikdy neexistovala. Zapomínají například na to, že ještě před sto lety se lidé dožívali v průměru jen 35 let.
Nezbytnost jaderné energie
Jaderná energie se dnes podílí na výrobě elektřiny v USA 20 %. Poptávka po elektřině stále roste a během následujících desetiletí se zvýší o 50 %. Pokud nedojde k oživení jaderné energetiky, klesne její podíl na výrobě elektřiny na 9 %. Ztrátu bude moci nahradit jen větší závislost na fosilních palivech, což povede ke zvýšení emisí CO2, SO2, NOx a Hg. Tyto čtyři polutanty způsobují životnímu prostředí výrazné škody (kyselé deště, smog, kontaminace rtutí aj.) a nejvíce přispívají k emisím skleníkových plynů. Uhelné elektrárny v USA se podílejí na výrobě elektřiny 58 %, ale jejich příspěvek k emisím NOx je 93 %, k emisím SO2 96 %, k emisím CO2 88 % a k emisím rtuti 99 % v rámci celého energetického průmyslu.
Významní ekologové, jako například Stewart Brand, zakladatel Katalogu celé Země (Whole Earth Catalogue), James Lovelock, autor teorie Gaia, a Hugh Montefiore, dřívější vedoucí představitel Greenpeace, dnes podporují jadernou energetiku jako praktický způsob snižování emisí skleníkových plynů při současném zajišťování zvýšené poptávky po energii. Navíc je to způsob bezpečný. Současné reaktory jsou bezpečnější, než byly reaktory v Three Mile Island (TMI-2) a v Černobylu. Novější reaktory mají vysoké využití výkonu a nízké palivové náklady.
Jaderná energie je po padesáti letech zkušeností již ověřenou alternativou fosilních paliv. V roce 2002 se americké jaderné elektrárny „zasloužily“ o to, že do atmosféry nebylo emitováno 189,5 milionu tun uhlíku. Bez provozu jaderných elektráren by byly emise uhlíku o 29 % vyšší.
Nejsem zastáncem energetické politiky, která by podporovala výlučně jadernou energii. Jsem pro to, aby byl stejný důraz kladen na obnovitelné zdroje, i když zatím není možné, aby vyráběly stejné množství elektřiny jako elektrárny jaderné. Za nejdůležitější obnovitelné zdroje považuji energii větru a geotermální energii. Sluneční panely nebudou ekonomickým zdrojem pro masovou výrobu elektřiny, pokud se jejich náklady nesníží pětkrát až desetkrát v porovnání s jejich současnou úrovní.
Odpovědní ekologové a vědci jasně prohlašují, že jaderná technologie dosáhla bezpečné úrovně. Strašení novým Černobylem už neodpovídá realitě. Havárie v Černobylské jaderné elektrárně byla výjimkou, ale vlastně se více či méně očekávala, neboť projekt byl špatný, výstavba odbytá, údržba nedostatečná a provoz neprofesionální. To všechno vedlo k největší nehodě reaktoru na světě. O nehodě reaktoru Three Mile Island 2 vlastně můžeme říci, že byla „úspěšná“, protože radiace z částečně roztavené aktivní zóny byla zadržena betonovou ochrannou stavbou tak, jak to bylo určeno projektem. Dnes je ve světě v provozu 441 reaktorů (z toho 104 v USA), které denně vyrábějí velké množství elektřiny bez vážných nehod.
Odpůrci jaderné energetiky argumentují tím, že reaktory produkují radioaktivní odpady. Zkušenosti ze stovek lokalit s jadernými elektrárnami na celém světě však potvrzují, že lze technicky zabránit tomu, aby se jaderné odpady dostaly do životního prostředí ve škodlivém množství. Použité (vyhořelé) palivo z reaktoru by ale nemělo být likvidováno natrvalo, mělo by být pouze bezpečně uskladněno, aby bylo v budoucnosti možné využít jeho zbývající energetický obsah, který dnes představuje 95 % potenciální energie.
Dalším argumentem proti je to, že jaderné reaktory produkují plutonium, které může být použito k výrobě jaderných zbraní. Je to velmi obtížný problém, avšak šíření jaderných zbraní se musí řešit odděleně od výroby elektřiny v jaderných elektrárnách. Produkce plutonia není důvodem k zákazu jaderné energie, stejně jako nikdo neuvažuje o zákazu mačet, pušek nebo automobilů, které jsou příčinou mnoha úmrtí, nebo o zákazu umělých hnojiv, s jejichž pomocí se vyrábějí výbušniny.
Kromě snížení množství skleníkových plynů a omezení závislosti na fosilních palivech nabízí jaderná energetika ještě další dva významné ekologické přínosy – výrobu vodíku ve velkém množství pro vodíkové hospodářství (vodík jako palivo na¬bízí čistou energii pro pohon automobilů, vlaků a letadel) a cestu k řešení kritického nedostatku pitné vody pro obyvatelstvo a pro zavlažování zemědělských ploch, a to bez emisí CO2.
Využívání jaderné energie a obnovitelných zdrojů, zejména energie větru, geotermální energie a vodní energie (které rovněž přispívají ke snížení závislosti na fosilních palivech, a proto by na ně měl být kladen větší důraz), je jediný praktický i bezpečný způsob snižování emisí skleníkových plynů a zajištění energetické bezpečnosti. Nastal čas pro zdravý rozum a vědecké řízení jaderné energetiky.
Pramen: Greenpeace founder makes the case for nuclear, Nuclear News, 2005, č. 7, s. 15, 20, 21.
Ing. Václav VANĚK na webové verzi časopisu energetika
http://www.volny.cz/casopis.energetika/e_1105_5.html
|
Zelení za jadernou energii (4.8.2007)
