Ačkoli povolební vyjednávání o složení nové vlády zrcadlí politické obsazení Poslanecké sněmovny, stranou taktických úvah nezůstává ani Senát.
V denním tisku se před krátkým časem objevily úvahy o Senátu jako iniciátoru uskutečnění pravicového volebního programu. Jakou úlohu vlastně může Senát s jasnou pravicovou většinou sehrát v dané situaci?
Český Senát není ani komorou regionální reprezentace (Belgie, SRN, Rakousko, USA, Itálie, Španělsko), není ani zastoupením vlivných společenských skupin a zájmů (Irsko, Slovinsko), není ani tradičním sborem ve stylu britské Sněmovny lordů. Je komorou volenou občany dvoukolovým většinovým systémem. Jeho étos vychází ze specifické historické zkušenosti českých zemí, kde překotný vývoj ve 20. století spojený se zážitkem totalitního režimu přímo vybízel k vytvoření druhé parlamentní komory jakožto svým způsobem „rady starších“, tedy zkušených osobností, jejichž výběr bude spolehlivou zárukou proti návratu neblahých „starých časů“. Pro kvalitu legislativního procesu a stabilizaci politického života je navíc jistě smysluplnější ustavit dvě komory, z nichž jedna bude mít 200 poslanců a druhá 81 senátorů, než mít jeden „nedělený“ parlament o 281 členech. Podotýkám, že toto číslo není na desetimilionovou zemi v mezinárodním srovnání nic závratného.
Český Senát svou stabilizační a legislativní úlohu sehrává solidním způsobem. Kompetence, které mu k tomu Ústava dává, sice způsobují, že stojí ve stínu Poslanecké sněmovny, která má přímou kontrolní pravomoc vůči Vládě ČR a ve svých rukou drží i rozpočtovou pravomoc, na druhé straně mezinárodní závazky a změny základní mocenské konfigurace cestou ústavních změn nutně podléhají senátnímu souhlasu. Ve chvíli, kdy v Poslanecké sněmovně přestal platit „sanitární kordon“ vůči spolupráci s komunisty, je tato funkce druhé parlamentní komory mimořádně důležitá.
Ani v běžném legislativním procesu, kde může být senátní veto přehlasováno absolutní většinou poslanců ve Sněmovně, není role Senátu marginální. Právě naopak, řadu praktických pozměňovacích návrhů a úprav, které vycházejí ze Senátu a které pročišťují český právní řád, Sněmovna akceptuje. Za současné situace, kdy Poslaneckou sněmovnou obchází strašidlo pravo-levého politického patu, může pozitivní vliv Senátu na legislativní proces v české kotlině získat nový rozměr. Překonání senátního veta nebo vypořádání se s odlišným názorem Senátu bude v současné Poslanecké sněmovně obtížnější než v předchozí levicové Sněmovně.
Představa, že by přitom ovšem Senát vykročil ze svého Ústavou vymezeného postavení a metodou jakýchsi „černých pasažérů“, tedy nesouvisejících novel přilepených k návrhu zákona postoupeného Sněmovnou, vytvářel legislativní bouři, náleží pochopitelně do říše pohádek. Na druhé straně je ale stejně pochopitelné, že význam druhé parlamentní komory za současné situace narůstá. Důsledná snaha Senátu směřující k snížení daňové a byrokratické zátěže občanů i právnických osob, obcí, měst a krajů, úsilí o podporu osobní iniciativy v podnikání, efektivní podpora zaměstnanosti a boj s kriminalitou, které na sebe z iniciativy pravicových politiků mohou vzít podobu senátních pozměňovacích návrhů, mají nyní větší šanci na úspěch.
|
Senát v neklidné povolební době 
