V r 2002 byla v Praze dostupnost bydlení jedním z nejpalčivějších problémů. Bylo zřejmé, že třeba uskutečnit řadu vzájemně provázaných legislativních opatření, která by vedla k fungujícímu trhu s byty s širokou nabídkou jejich kvality a výše nájemného. Změny by měly být provedeny tak aby se lidé nedostali do sociálně neřešitelné situace.
Zejména v Praze by problém s byty extrémní. Problémem trhu s bydlením v Praze bylo přeregulované nájemné a stav práva v oblasti bydlení a jeho důsledkem pak černý trh s byty, nemožnost pronajmout byt, obtížná výměna bytu, pomalá regenerace bytového fondu a neochota investorů stavět nájemní byty. Nedostatek bytů byl pociťován, přestože je u nás byl v poměru k počtu obyvatel podobný počet bytových jednotek jako v EU, kde takovýto nedostatek pociťován není.
Veškeré stávající podpory bydlení věc neřešily. Na tuto situaci dopláceli zejména nebydlící, mladí lidé a další sociálně slabší skupiny obyvatel. K tomu, aby si každý mohl opatřit byt podle svých možností je nutný fngující trh s byty
Podmínkou rozhýbání trhu s byty byl především zákon o nájemném, který by měl určovat pravidla pro sjednávání nájemného a služeb s ním souvisejících. Současně bylo nutné novelizovat občanský zákoník, což by zjednodušilo otázky spojené s nájemní smlouvou, to znamená např. bytové náhrady, přechody nájmu bytů. Dalším nutným krokem bylo vytvoření adresných sociálních příspěvků na bydlení.
Rozhýbání trhu s byty by prospělo především těm, kteří byt hledají nebo bydlí za nepřirozeně vysoké nájemné v bytech s neregulovaným nájemným. Prospěje i těm, kteří mají sice regulované nájemné, ale jakákoliv výměna bytu je pro ně velmi obtížná. Odstraní se spekulace s regulovanými byty a řada volných bytů se tak dostane na trh. Majitelé bytů získají motivace investovat do kvality bytů, čímž bude povzbuzeno celé stavební odvětví. Usnadní se pohyb za prací, a lepší dostupnost pracovníků a snížení dopravních nákladů povedou k vyšší efektivitě práce ve všech ostatních oborech.
Základní principy Koncepce rozhýbání trhu s byty které jsem navrhoval obsahovala deregulaci cenovou, právní a příspěvky na bydlení. Jsou uvedeny v
Jak zlepšit dostupnost bydlení (11.5.2003)
a dále v
Řešení dostupnosti nájemního bydlení (28.2.2005)
Tato koncepce se stala z větší části součástí Modré šance pro bydlení.
Jako jednu z variant komplexního řešení jsem zpracoval
Řešení problematiky nájemního bydlení - podrobně (21.3.2004)
Tento návrh upravuje 1. Deregulaci nájemného 2. Vznik, zánik a přechod nájmu, okruh osob oprávněných užívat byt 3. Práva a povinnosti pronajímatelů a nájemců 4. Ochranu ohrožených skupin a její financování 5. Přehled nájemného 6. Řešení sporů 7. Formy podpory nové výstavby, rekonstrukcí a modernizace a zdroje financování.
Situace se pod vlivem zákona o jednostranném zvýšení nájemného změnila. Zde socialisté byli nuceni pod hrozbou Štrasburského soudu přijít s deregulačním zákonem sami. Skutečným důvodem pro přijetí tohoto zákona nebylo prozření socialistů z nereálných vizí o regulaci, nebo v důsledku tlaku majitelů domů na vládu (socialistická vláda by jim z ideologických důvodů nikdy nepodlehla). Tento zákon je důsledkem našeho vstupu do EU a nutnosti podřídit se lidskoprávnímu standardu platnému v Evropě (a který lze vymáhat u Evropského soudu pro lidská práva). To, že podobná stanoviska zastával dříve i náš Ústavní soud je známé, ale teprve nebezpečí projednávání této situace před soudem ve Štrasburgu donutila socialistickou vládu k činu. Stanovisko našeho Ústavního soudu v této oblasti je známé: státní cenová regulace nesmí znemožňovat návratnost potřebných nákladů ani tvorbu zisku. Stát musí sociální případy řešit nikoli plošnou regulací, ale ve světě běžným adresným příspěvkem na nájemné, který budou pobírat skutečně potřební občané. Regulace pokud se k ní vláda přikloní musí vycházet z tržních cen.
Zde jsem byl autorem změny zákona o jednostranném zvýšení nájemného při jeho projednávání v Senátu.
Viz zákon o jednostranném zvyšování nájemného schválen (15.3.2006)
Dosažená změna občanského zákoníku odstranila problémy s regulací, ke kterým by mohlo docházet po skončení platnosti čtyřletého deregulačního období (tj. odstranění možnosti po uvedeném období regulovat i nájmy, které jsou nyní sjednávány zcela volně) a dále odstranila problém s definicí místně obvyklého nájemného (vzhledem k historické deformaci cen nájmů by bylo prakticky nemožné tento systém aplikovat, cena bude stanovena jen dohodou). Tento pozměňovací návrh byl přijat i ve sněmovně (i s jistým sebezapřením levé části politického spektra).
Současně byla také přijata Změna zákona o státní sociální podpoře v zákoně "kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o životním a existenčním minimu a o změně zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákona o pomoci v hmotné nouzi", senátní tisk č. 239: Ta v podstatě zavádí adresné příspěvky na bydlení tzv. APN, ke kterým jsem se vždy přikláněl.
Další má stanoviska související s bydlením:
Ústavní soud a problémy s bydlením (26.4.2003)
Rozhodnutí Evropského soudu ve Štrasburku a perspektivy nájemního bydlení v ČR (28.2.2005)
Bydlení - ceny bytů, deregulace, solidarita (24.7.2007)
|
Dostupné bydlení
