Tunelování se stalo módním pojmem. Ve skutečnosti jde o starou známou zpronevěru. Velké vlastnické přesuny, pohyby financí a majetku i prudká výměna řídících ekonomických garnitur vedle někde k tomu, že manažeři a správci majetku, se k němu začali chovat jako vlastníci a přisvojovali si cizí statky.
Jediným účiným nástrojem na potírání zpronevěr je zvýšená péče skutečných vlastníků o svůj majetek. Takové péče je nejefektivnější při jednoduchých a přehledných vlastnických vztazích. Zvláště vlastnické propletence soukromého a státního majetku, zvyšují moc správců a manažerů a rozmělňují moc skutečných majitelů. Důsledné dokončení privatizace a rychlá krystalizace vlastnických struktur vykáže tuneláře do patřičných mezí spolehlivěji, než jakékoli represe a kampaně. Zodpovědné orgány policie a justice pak nemusejí čekat na jakousi speciální legislativu o tunelářích, ale zcela prostě stíhat obyčejné zloděje a defraudanty.
K 1.1.2002 vznikl Úřad finanční kriminality a ochrany státu, který má přesně stanovenou svoji věcnou působnost. Jednak se vychází z vyhlášky ministerstva spravedlnosti číslo 311 z roku 2000, kde v paragrafu 15 je uvedeno, co dozorují právě vrchní státní zástupci, nad kterými provádí dohled. Musí se tedy jednat o trestný čin, ke kterému dojde v souvislosti při činnosti banky, investiční společnosti nebo investičního fondu, obchodníka s cennými papíry, pojišťovny, zdravotní pojišťovny, kde je škoda ve výši nejméně 100 milionů korun
Ne všechny prostředky ze zkrachovalých bank zmizely díky hospodářské kriminalitě. Ztráty našeho bankovního sektoru lze rozdělit na tři části. Ta jedna část bylo dědictví minulosti (neefektivních a netržníh vazeb). Ta druhá část byly náklady spojené s transformací, náklady na restrukturalizaci ekonomiky. Třetí část pak souvisí s hospodářskou kriminalitou
Obecně při zavádění nových zákonů vždy nějaký čas trvá, než se s nimi odborná i laická veřejnost sžije. (např. v r. 1962 vstoupil v platnost socialistický trestní zákon a trvalo zhruba dest až patnáct let, nežli si SNB, prokuratury a soudy vyjasnily, jaká konkrétní jednání lze jako tyto trestné činy posuzovat a to tu měly daleko jednodušší práci, tehdy co nebylo povoleno, bylo zakázáno)
Teprve soudní praxe nastolí právní jistotu. Je vždy zapotřebí jistého času k tomu aby soudní praxe na konkrétních případech vykládala obsah trestního zákona a posléze a pozvolna sjednotila aplikace zákonů. Na druhé straně i občané si na praktických příkladech ověří, co už jim opravdu projít nemůže.
|
tunelování (20.12.2002)
