 |
| Budova sídla Ústavního soudu v Brně |
Volba a kandidáti
Soudce Ústavního soudu, jmenuje podle čl. 84 Ústavy, prezident republiky se souhlasem Senátu. Zde má Senát výlučnou pravomoc. Nedělí se o ní s dolní komorou parlamentu
V červenci t.r. skončilo funkční období osmi dosavadním soudcům Ústavního soudu (jeden soudce chyběl již dříve). Následně bylo Senátem potvrzeno jen pět jeho nových členů (na 8. a 9. zasedání ve dnech 16.7 a 6.8.2003 - Výborný, Güttler, Holländer, Rychetský a Lastovecká).
Čtyři kandidáti (Pavlíček, Pejchal, Balaš a Samková-Veselá) na uvedených dvou plenárních zasedáních Senátu neprošli. Níže zrekapituluji použité výhrady k jednotlivým osobám a můj pocit z volby.
JUDr. Václav Pavlíček
Tento kandidát, který stojí v čele katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, měl nejtěžší pozici. Nezískal podporu senátního výboru pro vzdělávávní, vědu, kulturu, lidská práva a petice (dále jen VVVK) a někteří senátoři mu vyčítali jeho působení v padesátých letech. (Podporu senátního výboru pro lidská práva však neměl ani zvolený P. Rychetský). Podle senátora J. Stodůlky "v minulosti zpochybňoval některá rozhodnutí Ústavního soudu, a ani neuznal, že jeho jednání v padesátých letech nebylo příliš čestné". To se týkalo zejména jeho komunistické minulosti a působení ve svazu mládeže. Pavlíček musel ve výboru čelit obvinění, že byl v roce 1951 jako šestnáctiletý členem prověrkové komise na gymnáziu a znemožnil některým studentům kvůli jejich původu vysokoškolské studium.
Pavlíček měl jistou podporu senátorů ČSSD. Pracuje totiž pro odbornou právní komisi této strany.
Domnívám se, že mu mohlo podobně uškodit i to, že k lidovci podporované smlouvě mezi Českou republikou a Vatikánem, se Pavlíček vyjádřil ve smyslu, že narušuje suverenitu státu a upřednostňuje římskokatolickou církev
JUDr. Aleš Pejchal
Pejchal je i svými odpůrci uznáván za jednoho z nejlepších právníků v této zemi. Pejchalovy analýzy označili za nestranné a spravedlnost a právo respektující i někteří vysocí církevní hodnostáři.
Pejchalovi mohlo uškodit úspěšné zastupování státu vůči majetkovým nárokům katolické církve. Jiným negativem mohla být pro některé i jeho advokátní praxe. Někteří politikové (Marvanová v Sedmičce) a novináři (Šustrová v LN) považují za pozitivní morální kritérium "nebýt advokát".
Také Pejchal nezískal podporu senátního výboru pro VVVK.
JUDr. Vladimír Balaš
Je bývalý dlouholetý ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd, pedagog a odborník na mezinárodní právo. V současné době je děkanem Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Balašovi byla vytýkána jeho právní expertíza prodeje padající IPB do rukou konkurenční ČSOB. Ta se stala podkladem pro stanovisko parlamentní vyšetřovací komise, která prodej vyhodnotila jako nevýhodný pro stát. Připomínám, že ostatní stanoviska byla natolik nevýrazná, že si komise vyžádala tento další posudek. Posudek je dnes údajně jedním z důkazů v arbitráži, kde je žalována Česká republika kvůli IPB. Balašův posudek a stanovisko parlamentní komise se mohly stát východiskem kritiky poslanců ODS, kteří vládě vyčítali, způsob řešení bankovní krize.
Dalším prohřeškem bylo také to, že posudek sepsal coby ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd a podal jej na hlavičkovém papíře ústavu, přestože expetízu prováděl sám.
Balaš získal podporu obou senátních výborů.
JUDr. Klára Samková-Veselá
Tato kandidátka čelila obviněním z několika poklesků. Jedním z nich bylo provinění, za něž dostala pokutu od České advokátní komory, kterou potvrdil i soud. Dalším zmiňovaným pokleskem byla jízda načerno tramvají, kdy byla přistižena revizory a její prohřešek musel řešit až soud. Přestupek, jehož se dopustila skončil až u Obvodního soudu pro Prahu 1, který ji uložil povinnost uhradit pokutu, jízdné a náklady na soudní řízení. Dalším škraloupem v její minulosti byla událost z 90. let. Kdy měla účtovat Obvodnímu úřadu Prahy 1 řadu měsíců více, nežli měla podle platné smlouvy. K tomuto závěru dospěl v roce 1999 Městský soud v Praze a Vrchní soud to později potvrdil.
Uškodit ji mohlo i stanovisko k potratům. Podle vlastních slov zažila perné chvíle v senátorském klubu KDU-ČSL. "Ptali se mě, jestli jsem pro potraty nebo proti potratům. Já jsem hájila právo ženy se svobodně rozhodnout. To se jim moc nelíbilo".
Svým osobním vystoupením udělala lepší dojem než ten, který ji předcházel a to jak v Klubu otevřené demokracie (podle sdělení jeho předsedy), tak v klubu ODS. Osobně mne potěšilo její zaujetí pro potřebu vymahatelnosti práva a kontroly práce soudců. Takováto žádoucí kontrola, nebo zpětná vazba, která by však soudce nedostávala do područí státních úředníků nebo politiků by mohla být např. realizována prostřednictvím instituce rozsudku coby veřejně přístupné listiny.
Samková-Veselá získala podporu obou senátních výborů.
Celkový dojem
Vzhledem k tomu, že volba byla tajná, mohly pohnutky k zamítnutí kandidátů zahrnovat všechny myslitelné okolnosti. Můj dojem z prezentace kandidátů a z jejich následné volby je ten, že v některých případech nezvolení (zejména Pejchala a Balaše), převážila politická hlediska nad odbornými kvalitami.
To, že prezidentské nominace nebyly špatně zacíleny, potvrdila i souhlasná doporučení senátního ústavně právního výboru. Jedním z výrazných důvodů pro nezvolení mohla být podle mého názoru i snaha některých senátorů učinit si z prezidentských kandidátů náhradní cíle svých negativních postojů k prezidentovi. Předchozímu prezidentu Havlovi Senát schvaloval totiž téměř vše.
Nenalezl bych pro tuto situaci lepší popis, nežli ten, který vyjádřil oblíbený glosátor politické scény M. Macek (www.viditelny-macek.cz) :Záminky k zamítnutí byly "ušlechtile prkotivé", hlavní záminku jejich zamítnutí ovšem stejně nikdo nevyslovil: antiklausovská koalice unionistů, lidovců a "nezávislých" si nenechala ujít jedinečnou a zřídkavou příležitost pokořit Klause.
Neúplný sbor ústavních soudců omezuje částečně činnost soudu. Přestože je rozhodování pléna Ústavního soudu přijímáno většinou přítomných, existují rozhodnutí, např. zrušení zákonů, nebo jejich ustanovení, kde je zapotřebí aby se pro ně vyslovilo alespoň devět přítomných soudců. Další zasedání Senátu se koná 10. září a věřím, že čtyři chybějící soudce se podaří rychle doplnit.
K čemu slouží Ústavní soud
Nejdůležitějším se ukazuje podíl Ústavního soudu na legislativní činnosti, tj. na právu rušit zákony (příp. zákonná opatření) Parlamentu (z důvodů jejich protiústavnosti). Někdy je Ústavní soud označován za "negativního zákonodárce". Další funkcí tohoto soudu je rozhodování o ústavních stížnostech. Ústavnímu soudu přísluší dále posuzovat, zda řízení před obecným soudem bylo jako celek spravedlivé a zda v něm byly respektovány principy zakotvené v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, jakož i zásady čl. 6. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Významné postaveni Ústavního soudu je umocněno í tím, že působí též jako soud volební. Přísluší mu rozhodovat o opravných prostředcích, v případě pochybnosti o ztrátě volitelností a o neslučitelností výkonu funkce poslance či senátora s jinými funkcemi.
Ústavní soud má své místo v systému "brzd a rovnováh" v rámci dělby státní moci., Působí kontrolně na ostatní složky této soustavy, tj. na moc zákonodárnou, výkonnou a na ostatní orgány moci soudní. Cílem kontroly ústavnosti prováděné tímto orgánem, by neměla být jen ochrana individuálních, ústavně garantovaných práv, včetně ochrany menšiny proti většině. Měl by plnit i historicky původní funkci tj. "zábrany" proti pokusům o usurpaci neadekvátní části moci některou ze státních mocí.
Ústavní soud je orgánem soudního typu. Není však součástí soustavy soudů, tvořené podle čl. 9 odst. 2. Ústavy ČR a to Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem a vrchními, krajskými a okresními soudy. Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let.
Organizace soudu a systém jeho práce je dán zákonem o Ústavním soudu. Soudci Ústavního soudu mohou jeho jménem jednat ve více formách - cestou rozhodování v plénu, v senátech, v kárném senátu a jako soudci zpravodajové.
Zákon o Ústavním soudu ani Ústava neznají další důvody zániku funkce soudce Ústvního soudu, jako jsou dosažení určitého věku nebo zdravotní důvody, jako v případě soudců obecných soudů. V případě zdravotních problémů se uplatňuje článek o neúčasti jednání po dobu delší jednoho roku.
Každému soudci je jmenován alespoň jeden asistent. S nárůstem projednávaných případů se tento počet postupně zvyšuje. Podle stavu v r. 2001 má soudce Ústavního soudu nárok na asistenty v rozsahu 2,5 úvazku.
Nejrozsáhlejší agendou Ústavního soudu je v současné době rozhodování o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavné zaručených prav a svobod, a to včetně rozhodnutí soudních. Do této kategorie náleží i rozhodování o stížnostech orgánů územní samosprávy proti nezákonným zásahům státu. Patří tam i rozhodováni o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnuti, které se týká její činnosti, je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony.
Agenda Ústavního soudu stále narůstá. V roce 1993, tj. v roce zahájení jeho činnosti, bylo celkem 523 návrhů k projednání a v každém následujícím roce tento počet stoupal o několik desítek procent. Např. za rok 2000 již jednal soud o 12365 návrzích. Z toho soud rozhodl 1014 nálezy, 9431 usneseními o odmítnutí a 1920 návrhů odložil.
Současní soudci ústavního soudu
Předseda: P. Rychetský
Místopředseda: P. Holländer
Místopředsedkyně: E. Wagnerová
Soudci:
F. Duchoň
V. Güttler
J. Malenovský
J. Mucha
P. Varvařovský
M. Výborný
E. Zarembová
|
Volba soudců Ústavního soudu 
