Jedním z posledních dokumentů konventu je návrh prvých 16-ti článků Evropské ústavy.
ČÁST I: Definice a cíle Unie
Článek 1: Založení Unie
(1) V souladu s přáním národů a států Evropy, vytvářet společnou budoucnost, zakládá se touto ústavou Unie (s názvem ...), v jejímž rámci se společně stanoví politiky členských států a která federativním způsobem uskutečňuje určité společné pravomoci.
(2) Unie respektuje národní identitu svých členských států.
(3) Unie je otevřena všem evropským státům, jejichž národy sdílejí stejné hodnoty, respektují je a zavazují se je společně podporovat.
Článek 2: Hodnoty Unie
Unie spočívá na následujících hodnotách: respektování lidské důstojnosti, svobody, demokracie, vládě práva a respektování lidských práv; tyto hodnoty jsou všem členským státům společné. Unie usiluje o mírovou společnost, v níž vládnou tolerance, spravedlnost a solidarita.
Článek 3: Cíle Unie
(1) Unie má za cíl podporovat mír, své hodnoty a blaho svých obyvatel.
(2) Unie usiluje o Evropu trvalého rozvoje na základě vyváženého hospodářského růstu a sociální spravedlnosti, s volným vnitřním trhem a hospodářskou a měnovou unií, s cílem plné zaměstnanosti a vytváření vysokého stupně hospodářské soutěže a životního standardu. Unie podporuje hospodářskou a sociální soudržnost, rovné postavení mužů a žen, ochranu životního prostředí a sociální ochranu a podporuje vědecký a technický pokrok včetně zkoumání vesmíru. Podporuje solidaritu mezi generacemi a mezi státy, jakož i rovnost šancí pro všechny.
(3) Unie vytváří prostor svobody, bezpečnosti a práva, v němž se podporují společné hodnoty a respektuje se bohatství její kulturní mnohotvárnosti.
(4) Bráněním nezávislosti a zájmů Evropy, usiluje Unie o prosazení celosvětové platnosti svých hodnot. Přispívá k udržitelnému rozvoji Země, k solidaritě a vzájemnému respektování mezi národy, k odstranění chudoby a k ochraně práv dětí, k striktnímu dodržování právních povinností vzniklých na mezinárodní úrovni a k míru mezi státy.
(5) Tyto cíle se sledují vhodnými prostředky, odpovídajícími rozsahu těch pravomocí, které jsou Unii touto ústavou svěřeny.
Článek 4: Právní subjektivita
Unie má právní subjektivitu.
ČÁST II: Základní práva a občanství Unie
Článek 5: Základní práva
(1) Charta základních práv je integrální součástí ústavy. Charta je uvedena (v Části II této ústavy / v protokolu připojeném k této ústavě).
(2) Unie může přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této úmluvě se nevztahuje na pravomoci Unie stanovené touto ústavou.
(3) Základní práva, jak jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a jak vyplývají ze společných ústavních tradic členských států, patří k obecným principům práva Unie.
Článek 6: Zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti
Bez dotčení zvláštních ustanovení této ústavy je v oblasti její aplikace zakázána každá diskriminace z důvodu státní příslušnosti.
Článek 7: Občanství Unie
(1) Státní příslušník členského státu je občanem Unie. Občanství Unie přistupuje k národnímu státnímu občanství, aniž by je nahrazovalo. Všichni občané Unie, ženy a muži, si jsou před zákonem rovni.
(2) Občané Unie mají práva a povinnosti uvedené v této ústavě. Mají:
- právo se volně pohybovat a zdržovat se na výsostném území členských států;
- v členském státě, v němž mají své bydliště, aktivní a pasivní volební právo ve volbách do Evropského parlamentu a v komunálních volbách, přičemž pro ně platí stejné podmínky jako pro příslušníky daného členského státu;
- právo požívat ve výsostném území třetího státu, v němž členský stát, jehož jsou státními příslušníky, není zastoupen, ochranu diplomatických a konzulárních míst každého členského státu za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;
- právo podávat petice k Evropskému parlamentu, obracet se na ombudsmana, jakož i podávat písemnosti v jazycích Unie na instituce a poradní orgány Unie a obdržet odpověď ve stejném jazyce.
(3) Výkon těchto práv se uskutečňuje v rámci podmínek a mezí stanovených v této ústavě a v předpisech k jejímu provedení.
ČÁST III: Pravomoci Unie
Článek 8: Základní principy
(1) Pro vymezení a výkon pravomocí Unie platí zásady omezených zmocnění, subsidiarity, přiměřenosti a loajální spolupráce.
(2) Podle zásady omezených zmocnění je Unie činná v rámci mezí pravomocí, které jí byly svěřeny ústavou k uskutečňování v ní uvedených cílů. Všechny pravomoci, které nebyly Unii ústavou svěřeny, zůstávají členským státům.
(3) Podle principu subsidiarity je Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, činná, jen pokud cíle daných opatření na úrovni členských států nemohou být dostatečně dosaženy kvůli svému rozsahu nebo svým účinkům mohou být lépe dosaženy na úrovni Unie.
(4) Podle zásady přiměřenosti nepřesahují opatření Unie obsahově nebo formálně to, co je potřebné k dosažení cílů ústavy.
(5) Podle zásady loajální spolupráce se Unie a členské státy navzájem respektují a podporují se vzájemně při plnění úkolů vyplývajících z ústavy.
Článek 9: Aplikace základních principů
(1) Ústava a právo stanovené orgány Unie při výkonu pravomocí svěřených jim ústavou, mají přednost před právem členských států.
(2) Při výkonu nevýlučných pravomocí Unie, aplikují orgány princip subsidiarity podle Protokolu o aplikaci zásad subsidiarity a přiměřenosti, připojeného k ústavě. Řízení uvedené v tomto protokolu umožňuje národním parlamentům členských států dohlížet na dodržování principu subsidiarity.
(3) Při výkonu pravomocí Unie aplikují orgány zásadu přiměřenosti podle téhož protokolu.
(4) Členské státy činí všechna vhodná opatření obecného nebo zvláštního druhu k zajištění plnění povinností, které vyplývají z ústavy nebo z jednání orgánů Unie.
(5) Podle zásady loajální spolupráce usnadňují členské státy Unii plnění jejích úkolů a nepodnikají žádná opatření, která by mohla ohrozit uskutečnění cílů ústavy. Unie je vůči členským státům loajální.
(6) Unie respektuje národní identitu svých členských států, související s jejich základní strukturou a podstatnými úkoly státu, zejména politickou a ústavní strukturou včetně organizace státních orgánů na národní, regionální a komunální úrovni.
Článek 10: Druhy pravomoci
(1) Svěřuje-li ústava Unii výlučnou pravomoc pro určitou oblast, může být legislativně činná jen Unie a vydávat právně závazné akty; členské státy smí být činné jen, když k tomu byly Unií zmocněny.
(2) Svěřuje-li ústava Unii pravomoc pro určitou oblast, kterou sdílí s členskými státy, jsou Unie a členské státy oprávněny, být v této oblasti legislativně činné a vydávat právně závazné akty. Členské státy vykonávají svou pravomoc jen pokud svou pravomoc nevykonává Unie.
(3) Unie má pravomoc pro koordinaci hospodářské politiky členských států.
(4) Unie má pravomoc pro vypracování a uskutečňování společné zahraniční a bezpečnostní politiky včetně postupného stanovení společné obranné politiky.
(5) V určitých oblastech má Unie, za podmínek uvedených v ústavě, pravomoc pro provádění opatření ke koordinaci, doplnění nebo podpoře opatření členských států, aniž by tím v těchto oblastech zasahovala do pravomoci členských států.
(6) Unie vykonává své pravomoci k provedení politik stanovených v Části II ústavy podle tam uvedených speciálních ustanovení pro jednotlivé oblasti.
Článek 11: Výlučné pravomoci
(1) Unie má výlučnou pravomoc pro zajištění volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu a pro stanovení pravidel hospodářské soutěže ve vnitřním trhu jakož i v následujících oblastech:
- celní unie
- společná obchodní politika
- měnová politika pro členské státy, které zavedly Euro
- udržení mořského biologického bohatství v rámci společné politiky rybolovu.
(2) Unie má výlučnou pravomoc k uzavírání mezinárodních dohod, pokud je toto uzavření předvídáno v právním aktu Unie, je nutné za účelem umožnění Unii vykonávat její pravomoc na interní úrovni nebo se týká interního právního aktu Unie.
Článek 12: Sdílené pravomoci
(1) Unie sdílí s členskými státy pravomoc, pokud jí ústava svěřuje pravomoc, která se netýká oblastí uvedených v článcích 11 a 15.
(2) Rozsah sdílených pravomocí je stanoven v ustanoveních Části II.
(3) Členské státy mohou svou pravomoc vykonávat v oblasti sdílené pravomoci, pokud Unie svou pravomoc nevykonává nebo již nevykonává.
(4) Sdílená pravomoc se uplatní v následujících hlavních oblastech:
- vnitřní trh
- prostor svobody, bezpečnosti a práva
- zemědělství a rybolov
- doprava
- transevropské sítě
- energie
- sociální politika
- hospodářská s sociální soudržnost
- životní prostředí
- zdravotnictví a
- ochrana spotřebitele.
(5) V oblastech výzkumu, technologického vývoje a vesmíru je Unie příslušná k provádění opatření, zejména programů, aniž by výkon této pravomoci měl za následek zabránění členským státům vykonávat jejich pravomoc.
(6) V oblastech vývojové spolupráce a humanitární pomoci je Unie příslušná k provádění opatření a vytváření společné politiky, aniž by výkon této pravomoci měl za následek zabránění členským státům vykonávat jejich pravomoc.
Článek 13: Koordinace hospodářských politik
(1) Unie koordinuje hospodářské politiky členských států, zejména stanovením zásad těchto politik.
(2) Členské státy řídí svou hospodářskou politiku s ohledem na společný zájem tak, že přispívají k uskutečňování cílů Unie.
(3) Speciální úprava platí pro členské státy, které zavedly Euro.
Článek 14: Společná zahraniční a bezpečnostní politika
Členské státy podporují aktivně a bezvýhradně společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity. Zdrží se každého jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo by mohlo narušit jejich účinnost.
Článek 15: Podpůrná opatření
(1) Unie může činit koordinační, doplňující nebo podpůrná opatření. Rozsah této pravomoci vyplývá z ustanovení Části II.
(2) Podpůrná opatření mohou být prováděna v následujících oblastech:
- zaměstnanost
- průmysl
- všeobecné a odborné vzdělávání a mládež
- kultura
- sport
- ochrana před katastrofami.
(3) Členské státy koordinují své národní politiky zaměstnanosti v rámci Unie.
(4) Právně závazné akty, které byly vydány Unií na základě speciálních ustanovení pro tyto oblasti, uvedené v Části II, se nevztahují na harmonizaci právních a správních předpisů členských států.
Článek 16: Klauzule flexibility
(1) Je-li nutná činnost Unie v rámci politiky uvedené v Části II k uskutečnění některého z cílů této ústavy a potřebná oprávnění nejsou v této ústavě předvídána, přijme Rada jednohlasně na návrh Komise a po souhlasu Evropského parlamentu vhodné předpisy.
(2) Komise upozorní podle článku 9 národní parlamenty členských států v rámci řízení o kontrole dodržování principu subsidiarity na návrhy týkající se tohoto článku.
(3) Ustanovení přijatá na základě tohoto článku se nesmí týkat harmonizace právních a správních předpisů členských států v případech, kdy je taková harmonizace ústavou vyloučena.
|
Návrh článků Evropské ústavy 
