1. kolo
Bureš PSP 39 Senát 7, počet členů ČSSD v PSP 70 v Senátu 11
Klaus PSP 92 Senát 31, počet členů ODS v PSP 58 v Senátu 26
Kříženecký PSP 44 Senát 2, počet členů KSČM v PSP 41 v Senátu 3
Pithart PSP 20 Senát 35, počet členů KDU, US-DEU v PSP 31 v Senátu + ostatní 41
nehlasovalo v PSP 5 v Senátu 6
Vzhledem k tomu, že vedení jednotlivých klubů deklarovalo podporu svým kandidátům, dal se předpokládat zisk v počtu hlasů minimálně co do množství poslanců a senátorů podepsaných pod jejich nominací. Tajná volba však odhalila skutečný poměr sil a zájmů.
Po prvním kole se ukázalo, že deklarovaná podpora klubu ČSSD ve sněmovně svému kandidátu nebyla tak výrazná (v podstatě byla poloviční). Chybějící hlasy dostala ODS nebo nebyly využity pro volbu. ODS získala zřejmě jistý počet hlasů také z klubů KDU a US-DEU.
Do druhého kola postupují Klaus a Pithart.
2. kolo
Klaus PSP 77 Senát 43, počet členů ODS v PSP 58 v Senátu 26
Pithart PSP 46 Senát 43, počet členů KDU, US-DEU v PSP 31 v Senátu + ostatní 41
nehlasovalo v PSP 77 v Senátu 6
Dá se předpokládat, že nehlasující byli komunisté (kteří to také deklarovali) a příznivci volby Miloše Zemana.
3 kolo
Klaus PSP 80 Senát 33 = 113, počet členů ODS v PSP 58 v Senátu 26
Pithart PSP 44 Senát 40 = 84, počet členů KDU, US-DEU v PSP 31 v Senátu + ostatní 41
nehlasovalo v PSP 76 v Senátu 8
Zde pokračovala snaha některých zástupců ČSSD a KSČM o neutralizaci zbývajících kandidátů.
Prvou volbu lze charakterizovat následovně.
Volba byla zejména předurčena volebními výsledky. Voliči vytvořili právě tuto strukturu poslaneckých a senátorských klubů.
Kandidát ODS vyhrál všechna kola voleb a v každé získal i hlasy z jiných poslaneckých a senátorských klubů nežli ze svého vlastního, to se nikomu jinému nepodařilo.
Kandidát ČSSD nepřežil prví kolo. Z 81 zástupců získal celkem 46 hlasů. V dalších kolech se pak zástupci jednotlivých křídel této strany pokoušeli pouze o neutralizaci zbývajících kandidátů, kteří postoupili do dalších kol
Kandidáta KDU-ČSL a US Pitharta nominovalo 54 zástupců a poté jej volilo ve sněmovně pouze 20. Petr Pithart byl kandidátem KDU-ČSL, nikoliv kandidátem ČSSD. Jeho nezvolení ukazuje, že strana, která jej nominovala mu nevyjednala dostatečnou podporu v řadách poslanců a senátorů vládní koalice jíž je členem. Tento kandidát dostal méně hlasů nežli kolik je počet poslanců KDU-ČSL a US
Zajímavá byla podpora Petra Pitharta ze strany odborů .
Komunisté si otestovali svou sílu a možnost ovlivňovat výsledky voleb realizovaných zejména na půdě sněmovny.
Některé mediální souvislosti.
Někteří komentátoři zdůrazňovali výhody nikoliv tajné volby. Dalším oblíbeným tématem byly výtky týkající se "politických handlů", selhání systému atp.
Dovolím si komentovat, že zde nedošlo k selhání parlamentu, nebo systému volby prezidenta, pouze v souladu s naší ústavou nedostal při první volbě nikdo absolutní většinu.
Objevila se typická schizofrenie médií. Na jedné straně "politici nejsou ochotni a schopni domluvy" a na druhé straně, pokud se domluví jedná se o "politické handly".
Pokud jde o preferenci veřejného hlasování, tak to má své výhody i nevýhody .
Veřejné hlasování - volba by byla přímější (nebylo by tak snadné volit po dohodě v klubu někoho jiného). Občané by také věděli koho jednotliví poslanci a senátoři podporují. Na druhé straně by neumožnilo v dalších kolech dostat se rychleji a pružněji k potřebnému počtu hlasů pro nějakého kandidáta. Uplatnil by se postoj "jak by svou volbu, jiného nežli stranického kandidáta, zdůvodnili před svými voliči…". A pomalost dospění k výsledku byla v médiích na druhé straně také stejně intenzivně kritizována. Otevřená volby by také kladla větší nároky na přesvědčovací schopnosti lídrů stran v rámci svých klubů.
Nekomunikativní Václav Klaus, jehož zvolení do funkce prezidenta se čeští novináři takřka děsili, protože by údajně rozděloval českou politickou scénu, dostal hlasy poslanců ze čtyř z pěti parlamentních stran a konsenzuální Petr Pithart nedokázal o svých schopnostech přesvědčit ani své spolustraníky.
Výhled
Po těchto volbách se také rozhodovalo o tom, kdy bude další volba prezidenta. Ve hře byla i varianta, že Parlament k ní už nepřistoupí a bude se rovnou zabývat změnou Ústavy směrem na přímou volbu. Tuto možnost ovšem zablokovali předsedové ČSSD, KDU-ČSL a KSČM, kteří trvali na tom, aby druhá volba proběhla.
Nabízí se interpretace, že vzhledem k tomu, že vyhlásit nové volby může podle ústavy jen prezident, by byly strany vládní koalice samy proti sobě, pokud by se zbavili této pojistky, která jim může bezproblémové vládnutí zaručit.
Možná, že se rodí trojkoalice (ČSSD, KDU-ČSL a KSČM), která mezi sebou hodlá vyobchodovat podporu Miloše Zemana do prezidentské funkce. Počet poslanců a senátorů tohoto potenciálního spojenectví totiž převyšuje číslo 141, což je počet nezbytný pro zvolení kohokoliv ve třetím kole.
|
Výsledky prezidentských voleb „prvá volba“ 
