 |
| Angel of Immunity Gallery Pitsburg |
V souvislosti s neschválením vládního návrhu novely ústavy, který měl kromě jiného zrušit doživotní imunitu poslanců a senátorů, se vzedmula mediální vlnka, na které surfovala řada zavádějících informací. Podle novely měla být imunita zákonodárců omezena jen na dobu výkonu jejich mandátů. Další součástí navrhované změny ústavy byly rozšířené pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) a přímá volba prezidenta.
Jak je to Imunitou poslanců a senátorů
Několik faktů
Trestně právní imunitu přiznává Ústava České republiky kromě členů parlamentu také členům ústavního soudu.
b) podle čl. 27 odst. (4) Ústavy ČR: Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno
c) podle čl. 86. odst. (1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
d) Podle čl. 27 odst. (5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté
Přestupková imunita: Ústava ČR článek 27. odst. (3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak. Nedávnou změnou zákona (jednacích řádů Senátu i sněmovny) došlo k možnosti projednání přestupku standardním způsobem
Např. Jednací řád Senátu §14 odst. (3): Disciplinární řízení se zavede také proti senátorovi, který se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v disciplinárním řízení.
V českém právním řádu je – byť v rozdílné šíři – upravena imunita nejen u zákonodárců a členů ústavního soudu, ale i u ostatních ústavních činitelů (soudců obecných a správních soudů, státních zástupců, veřejného ochránce práv a presidenta republiky), ale také některých kategorií bezpečnostních sborů
Trestně právní imunita poslanců a senátorů je kontrolována komorou a nezávisí na vůli jejího jednotlivého člena. Přestupková imunita se ve stávající, nedávno novelizované podobě osvědčila. Poslanec nebo senátor je podřízen obecnému režimu projednávání přestupků (tj. standardně jako jakýkoliv jiný občan), ledaže má za to, že se stal předmětem postihu kvůli parlamentnímu mandátu - tehdy může přenést projednávání přestupku na mandátový a imunitní výbor své komory. Díky této změně byla přestupková agenda v parlamentních komorách minimalizována, tj. členové parlamentu řeší většinou přestupky standardně (před novelou jednacího řádu tuto možnost neměli a museli se s každým přestupkem obracet na komoru).
Proč imunita
Imunita slouží k tomu, aby nebylo snadné změnit rovnováhu moci ve státě (zákonodárná, výkonná, soudní). Tj. aby moc výkonná neměla mnoho příležitostí, jak si svázat členy ostatních mocí. Důvod proč jsou poslanci, senátoři a soudci ústavního soudu vystaveni většímu riziku těchto pokusů spočívá v tom, že parlament tvoří zákony, kterými svazuje exekutivu (podobně to platí pro usnesení ústavních soudců). V tom jsou členové parlamentu a soudci ústavního soudu v jiném postavení, nežli "ostatní lid". Exekutiva může mít vždy pokušení je nějak ovládnout.
Imunita narušuje princip rovnosti před zákonem. Na druhé straně členové parlamentu a ústavní soudci mají díky této imunitě větší možnost být strážci občanských práv a rovnosti. Pokud se sníží jejich odolnost proti nátlaku ze strany výkonné moci může se snížit v budoucnosti možnost ochrany občanských práv ostatních. Argumenty typu "v současné době nic takového nehrozí" mohou být správné jen dočasně. Předpisy typu ústavy mají myslet na hypotetické situace krizí, ústavy tu nejsou od toho aby se s nimi pracovalo v každodenním pohodovém životě, kdy nic nehrozí.
Toho všeho jsou si vědomi tvůrci ústav ve většině zemí a proto imunitu členům parlamentu vždy nějakým způsobem zajišťují. Otázkou je pouze její míra.
Imunita navždy?
Nejdiskutovanější je v médiích část ústavy, která zní "Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno". Osobně se přikláním k tomu, že dojde-li ke komplexnímu konsensuálnímu návrhu ústavy, který by obsahoval i zrušení tohoto odstavce, neměl bych námitek a to vzhledem k tomu, že tento druh imunity není příliš rozšířen. Na druhé straně tato doživotní beztrestnost, kterou posvětí komora, pro individuální "přečin", má svou logiku. Pokud by takováto imunita nebyla a pokud by komora v nějakém případě usoudila, že stíhání jejího člena by bylo předmětem neodůvodněného tlaku exekutivy a nevydá jej, pak po skončení svého mandátu si jej výkonná moc vyzvedne a dosáhne svého - tj. zastrašení ostatních. Tím dá jasný signál všem členům komory aby byli poslušní, protože budou mít klid pouze po dobu jejich mandátu. Nebezpečí praktického zneužití této doživotní imunity je minimální protože trestné činy po skončení mandátu nechrání. Imunita nenáleží jednotlivcům. Nemá chránit jednoho poslance nebo více poslanců, ale v první řadě samotný parlament a jeho demokratickou funkci. Podle toho také komory v případě žádosti o zbavení imunity rozhodují.
To, že podobně soudí i EU, je patrné z protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství -Kapitola V.: "Úředníci a jiní zaměstnanci Evropských společenství požívají imunity i po ukončení své funkce". Viz níže.
Je tedy věcí naší úvahy, zda vyměníme větší bezpečnost poslanců a senátoru při svazování exekutivy za dobrý pocit z toho, že nikdo z nás již nebude mít "doživotní imunitu" schvalovanou komorou (přestože princip rovnosti by byl i nadále porušen, jako ve většině zemí, kde nějakou imunitu členové parlamentu mají).
Kdy měnit ústavu?
Časté a dílčí novely základního zákona státu bezpochyby snižují jeho symbolickou hodnotu jako stabilního normativního zdroje státnosti. Při častých změnách existuje nebezpečí postupné a nenápadné změny jeho obecného charakteru, hodnotových východisek, a vzájemných vztahů jeho jednotlivých institutů.
Existuje řada problémů ústavního pořádku, které by vyžadovaly pozornost zákonodárců. Tento seznam není nekonečný a lze proto opodstatněně požadovat po obou komorách Parlamentu, aby se jím zabývaly jako celkem. Pouze při takovémto posouzení změny ústavy s ohledem na všechny problémy, by mohly být řešeny také otázky, na něž by se při tzv. salámové metodě měnění Ústavy nedostalo. Samostatně by také nezískaly podporu obou komor.
Chybí-li však vůle měnit Ústavu najednou a celistvě, je možná lépe neměnit ji vůbec. Výjimku z tohoto přístupu může představovat snad jen nutnost řešení závažných ústavních krizí, jakkoliv ani k nim by při předvídavosti zákonodárců nemělo docházet, případně otázky vysoké zahraničněpolitické důležitosti, jako např. integrace do Evropské unie.
Proč změna imunity nyní a proč takový mediální zájem?
Otázkou je, proč je zapotřebí měnit ústavu takto a nyní. V čem je současná doba odlišná od doby kdy byl tento institut přijat. Vytváří praxe nějaké problémy? je imunita zneužívána,? schovává se za ní někdo? Nikoliv, praxe ukazuje, že ústava v této části problémy nečiní.
Nemohu se ubránit dojmu, že populární otázky typu Imunita jsou vždy zvednuty, pokud někdo chce získat politické body, protože se mu to na vážných tématech nedaří. To je zřejmě případ současného vládního návrhu. Toto téma je pohodlné, dá se dobře hrát a nemá žádné bezprostřední negativní důsledky. Dalším důvodem může být i odvádění pozornosti nebo obtížnost jiných témat. Imunita poslanců je od ustavení parlamentu po svobodných volbách v roce 1990 nejvděčnějším tématem odvádění pozornosti od základních problémů, které by se měly řešit. Jiná témata, která jsou mezi lidmi také populární, jako např. trest smrti, nebo snížení daní, či byrokracie jsou již pro tyto aktéry nezajímavá. Zde je zapotřebí jít trochu více do hloubky, více přemýšlet i o tom jaké by to které opatření mělo důsledky. A to již nehovořím o takových vážných věcech jako je důchodová reforma, nebo dostupnost bydlení, či reforma financí. Ze stejného důvodu je toto téma pohodlné i pro publicisty.
Mediální perly
Nemohu neuvést některé zvlášť vykolejené vývody, které jsem zaznamenal v médiích v souvislosti s imunitou:
16.12.2004 P. Verner Právo: Mafiím, hledajícím hochy na špinavou práci, proto radím" zkuste zalovit v parlamentních vodách. Třeba se tam najde pár tvrďáků, kteří by si rádi přivydělali při vědomí, že až se jednou vrátí k původním profesím, nikdo je nebude moci zpětně potrestat za dnešní hříchy. ..
O vydání člena skupiny páchající organizovaný zločin by komora příliš nediskutovala.
16.12.2004 - (brr) MFD: Čeští poslanci si uhájili výsadu, která v Evropě nemá obdoby
Není pravda. Úředníci EU, mají imunitu také navěky. Na rozdíl od nich ji však naši poslanci a senátoři ji mají kontrolovanou pro ten který případ příslušnou komorou.
Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství
KAPITOLA V
Úředníci a jiní zaměstnanci Evropských společenství
Článek 12
Na území všech členských států úředníci a jiní zaměstnanci Společenství bez ohledu na svou státní příslušnost:
a) jsou vyňati z pravomoci soudů pro úkony spojené s výkonem jejich funkce, včetně ústních a písemných projevů, s výhradou použití ustanovení smluv jednak o pravidlech určujících odpovědnost úředníků a jiných zaměstnanců vůči Společenstvím a jednak o příslušnosti Soudního dvora rozhodovat spory mezi Společenstvími a jejich úředníky a jinými zaměstnanci. Této imunity požívají i po ukončení své funkce
17.12.2004 - Jana Bendová MFD: Člověku obyčejnému se pak dost špatně poslouchají řeči o ekonomické nutnosti reforem penzí, zdravotnictví, zmrazení dávek, vidí-li své politiky snídat stříbrným příborem. O to snáz je pak hází do jednoho pytle a nevolí.
Většina států má nějakou imunitu pro členy parlamentu a z toho hlediska se snídá stříbrným příborem na celém světě a doživotně i úředníci EU. Mimoto reformu penzí je nutné začít, změnu ústavy nikoliv, protože nereformované penze způsobí většině časem vážné existenční problémy, na rozdíl od neodstraněné nebo neomezené imunity.
|
Opět imunita poslanců a senátorů 
