K volebním urnám, při volbách do Senátu, přišlo v pátek a sobotu 12. a 13. listopadu ke druhému kolu voleb pouze něco málo přes 18 procent oprávněných voličů, což je nejméně v dosavadní historii pravidelných obměn třetiny horní komory. V prvním kole byla účast téměř 29 procent (tzn. lepší nežli v r. 2002). Jednou z příčin malé volební účasti je bezpochyby i neznalost pravomocí a funkce Senátu. Zde je tedy malý pokus o objasnění jeho významu a několik poznámek k malé volební účasti.
Význam Senátu
Existují snad jen tři základní, ve světě různě obměňované a různě kombinované důvody, proč vůbec mít druhou komoru parlamentu. Jedním důvodem je argument dělby, kontroly a vyvažování mocí. Dalším důvodem je kvalita zákonodárství. Poslední důvod spočívá ve snaze zajistit pestřejší reprezentaci společnosti, ať již jde o reprezentaci členských států federace, regionů, národnostních, jazykových či náboženských menšin, profesí a korporací.
Vyvažování moci
Senát působí jako ústavní pojistka, která brání razantním změnám politického systému. Příklad - uvážím-li ne příliš hypotetickou situaci kdy by ve volbách do sněmovny získali komunisté a socialisté ústavní většinu, tj. přes 120 hlasů (nyní mají 111), pak obranu před pokušením výrazně měnit ústavní zákony může zaručit právě Senát.
Ve státech s dvoukomorovým systémem žije největší podíl počtu obyvatel země, zvolily si ho i ekonomicky nejsilnější státy světa. Tento systém umožňuje integraci více složek společnosti, současně zajišťuje stabilizační funkci v křehkých přechodných obdobích. Senát u nás funguje příliš krátkou dobu na to, abychom ho skutečně dokázali zhodnotit, nakolik je nebo není přínosem.
Senát představuje součást dělby moci
Senátu přísluší významné místo v procesu přijímání změn ústavy a ústavních zákonů. Návrhy ústavních zákonů či novel Ústavy musí být schváleny oběma komorami, a to hlasy tří pětin všech poslanců a tří pětin všech senátorů. Poslanecká sněmovna zde nemůže Senát přehlasovat. Stejně tak nemůže být přehlasován i v případě volebního zákona nebo při schvalování mezinárodních smluv, při vyhlášení válečného stavu, vyslání ozbrojených sil mimo území České republiky a při souhlasu s pobytem cizích vojsk. Zde však stačí prostá většina. V těchto oblastech je Senát se sněmovnou rovnocenný. Ústava dále vyžaduje spoluúčast Senátu (se sněmovnou) na volbě prezidenta republiky a při jmenování soudců Ústavního soudu (s prezidentem republiky). Novou ústavní kompetencí Senátu je jeho role v tzv. evropské agendě, zakotvená v Ústavě v roce 2001. Vládě je uloženo předem pravidelně informovat obě komory Parlamentu o otázkách souvisejících ze závazky vyplývajícími z členství ČR v EU. Obě komory se mohou vyjadřovat k připravovaným rozhodnutím orgánů EU samostatně, nebo mohou tuto svou pravomoc svěřit společnému výboru. Ústavními zákony jsou ty, které jsou takto deklarovány i s požadavkem na 3/5 většinu, např. recepční zákon (důsledky rozdělení republiky), stanovení hranic, zákon o referendu, o bezpečnosti republiky.
Zlepšení legislativního procesu
Senát projednává všechny návrhy zákonů s výjimkou zákona o státním rozpočtu a státním závěrečném účtu. Vládní návrhy zákonů po legislativní činností sněmovny doznávají často značných změn. Do Senátu pak zákon přijde jako celek a senátoři jej pak mohou posoudit z tohoto celkového pohledu. Senát přispívá další kapacitou pro řešení legislativních problémů. To je výhodné např. při projednávání zákonů, které jsou předkládány s cílem zahrnout evropské směrnice.
Pro mnohé současný dojem neužitečnosti Senátu spočívá v tom, že k přehlasování jím vrácených zákonů stačí 101 poslanců. Přehlasování však není jednoznačné, důkazem může být, že ze 143 návrhů zákonů, které Senát od roku 1996 do r. 2002 vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, Poslanecká sněmovna přijala 89 návrhů zákonů ve znění schváleném Senátem, což představuje více než 60% vrácených návrhů. Je tomu tak z mnoha důvodů. Mezi schválením zákona ve sněmovně a jeho případným vrácením může dojít ke změně okolností i stanovisek v samotné sněmovně. Návrhy předložené Senátem také mohou vítězit svou kvalitou.
Pestřejší reprezentace společnosti
Senátor má specifickou úlohu i ve svém volebním obvodu. Jako zástupce, který vyšel z jednomandátové volby, je s tímto obvodem silněji vázán nežli poslanci sněmovny. Může silněji vnímat problémy obvodu a pro jejich řešení získávat legislativní podporu v obou komorách parlamentu.
Poznámka k nákladům na provoz senátu
Senát na sebe již vydělal v r. 2002 při zamítnutí výdaje ve výši 100 mld. Kč na Gripeny (V r. 2004 se uplatnila jiná varianta: Za desetiletý pronájem švédských stíhaček zaplatí stát dvacet miliard korun). Na druhé straně se nikdo nepozastavuje nad platy stovek zbytečných ministerských úředníků. Tento problém není zřejmě pro média tak snadným cílem.
Příčiny malé volební účasti
Do volební účasti se zřejmě promítá i vlastní postoj k užitečnosti a přínosu instituce a to je na druhé straně dáno úrovní znalostí o její funkci. Za zmínku stojí, že např. při volbách do Evropského parlamentu byla volební účast v ČR (28.32%) identická s průměrnou volební účastní v senátních volbách v r. 2002 (24,1% 1. kolo a 32,55% 2. kolo; průměr 28,32%). V tomto případě nenapadlo publicisty vyvozovat závěry o zrušení EP, nebo změně volebního systému do EP. Podobně v senátních volbách v tomto roce byla účast v prvním kole 28,97%, tj. dokonce vyšší nežli v předchozích volbách.
Zdá se tedy, že účast v senátních volbách v prvém kole je ustálená a pohybuje se v rozmezí 25-35 procent a je úměrná významu této instituce v očích voličů. (1996: 35,03/30,63; 1998: 42,37/20,36; 2000: 33,72/21,56; 2002: 24,1/ 32,55; 2004: 28,97/18,41)
Odlišná účast ve druhých kolech má obvykle specifické příčiny (včetně nemožnosti volit již v těch obvodech, kde již vyhrál kandidát v prvém kole). V těchto volbách měla malá účast ve druhém kole možná příčinu v tom, že z 25-ti obvodů, ve kterých se konalo druhé kolo, v devíti proti sobě stáli voliči KSČM a ODS. Nízká účast zde pak souvisela s neochotou voličů některých stran podpořit kandidáty KSČM a ODS ve druhém kole (tam kde stáli proti sobě) a tak k volbám nepřišli.
- pro socialisty je ODS nepřítel č. 1, podle vyjádření Grosse by měli jejich voliči spíše podpořit KSČM (viz. "ČSSD: Radši komunisté než ODS" MFD 9.11.2004). Většina z voličů ČSSD však zřejmě komunisty volit nechtěla, a proto radši k volbám nepřišla.
- Pro bývalé voliče US a ODA a nyní voliče některých nezávislých je ODS někdo, proti komu se příliš vymezovali, než aby je nyní podpořili.
- Lidovci možná ODS podpořili, svědčí o tom, že na Moravě (kde mají více voličů) dostali kandidáti ODS ve druhém kole (kromě dvou případů /Brno, Ostrava/) podstatně více hlasů nežli v prvním. V průměru dostali o 40% více hlasů nežli v prvém kole. V Čechách tomu bylo naopak. Průměrný nárůst počtu hlasů pro naše kandidáty zde nepřekročil 10%.
Nejlepší odpověď na příčiny malé volební účasti při volbách do Senátu obecně by dal odborný průzkum. Protože není k dispozici, je možné na neúčast usuzovat pouze z vyjádření jednotlivců s tím, že váhy těchto důvodů jsou neurčité.
Malé chápání významu Senátu veřejností
Individuální výpovědi svědčí o malé informovanosti obyvatelstva, které nezná pravomoci Senátu a podceňuje jej. Svou roli zde sehrávají i média, která jim to neusnadňují a spíše se vyžívají ve sděleních o nepotřebnosti horní komory. Dá se předpokládat, že sestava voličů, kteří chodí k senátním volbám, je jiná nežli při hlasování do sněmovny. Tvoří jí kromě kmenových příznivců politických stran zejména lidé s vyšším vzděláním, kteří určitý význam Senátu chápou. Zřejmě kvůli těm druhým je horní komora pravicovější než dolní.
Vyslovení nespokojenosti s výsledky vlády koalice
Řada voličů ČSSD přiznává, že nešli k volbám, aby dali najevo svou nespokojenost s politikou své strany (v rovině "ekonomické") (na jedné straně nesplněné představy související s programem - nezaměstnanost, malý nárůst platů,.. na straně druhé pod tlakem okolností aktivity mimo tradiční chápání funkce socialistické vlády - snaha o reformy, snižování nemocenské, povinnost vzít veřejně prospěšné práce po roční nezaměstnanosti, .. nezanedbatelný mohl být i pocit ze špatného hospodaření - zadlužování, neprůhledné veřejné zakázky ..) . Jinou stranu však volit nechtěli.
"Nebylo koho volit"
Zdá se, že přísnější měřítko používané médii na ODS (v rovině "morální") se v poslední polovině dekády přelilo i na ostatní strany. Odkryté skutečnosti pak způsobily jisté rozčarování a následnou nechuť volit své předchozí favority. To zasáhlo zejména ČSSD (ze současné doby - předvolební příspěvky důchodcům bez krytí, nepovedená kauza Kořistka, trapné výmluvy při privatizaci severočeské hnědouhelné. Z nedávné doby - pokus o vraždu novinářky významným členem ČSSD, nákup stíhaček původně 100 mld. zakázka bez výb. řízení, nejdražší tuzemská dálnice D47 do Ostravy, 50 mld. zakázka zadaná bez soutěže (později zrušena). Na 5 let odsouzený ministr socialistické vlády Svoboda za tunelování Liberty. Dále jen symbolické názvy: testy pro autoškoly, výběry privatizačních a jiných poradců (pro Transgas, pro stíhačky), Internet do škol, Český dům v Moskvě, bankovní konto místopředsedy vlády Lánského, nákupy nemovitostí pro ministra Fencla, prodej drůbežářských závodů, Alfa Horizont, dotace na snížení nezaměstnanosti, utajovaná deblokace ruského dluhu (Falcon capital), atd..)
"Otrávenost politikou"
Z řady diskusních fór vyplývá, že mediální akcent na podružné záležitosti při informování o práci parlamentu vykonává své. Mediální konzument má pak dojem, že se ve sněmovně a v Senátu řeší jen samé banality. Je pracné napsat článek o tom, zda daný zákon ve své předkládané podobě ve svém důsledku přinese nějaké problémy a v čem spočívají. Je obtížnější popsat které z těchto problémů Senát eliminoval svými pozměňovacími návrhy nežli např. volně improvizovat na téma, že někdo ve sněmovně vylil kafe do hlasovacího zařízení. Platy poslanců a informace o jejich náhradách jsou důležitější nežli to, zda ten který zákon způsobí každoroční nárůst desítek milionů korun a navýšení počtu úřadníků na administrování dalších zbytečných regulací.
Obecný evropský trend spojený s klesajícím zájmem občanů o volby Existuje evropský trend spojený s klesajícím zájmem občanů o volby který se netýká jen České republiky. To bylo patrné zejména při volbách do Evropského parlamentu (i když zde hrál roli i faktor důvěry či nedůvěry v Unii). Např. volební účast do EP v Německu 1994/99: pokles z 60% na 45%, ve Francii ve stejném období z 52,7% na 47%). Ve východní Evropě mělo nejslabší účast Slovensko 16,7% a Polsko 20,4%). Důvod pro tuto klesající účast zejména v západní Evropě může spočívat v tom, že si voliči nespojují svou budoucnost s vítězstvím té či oné strany.
|
Význam Senátu a nízká volební účast při jeho doplňování. 
