Ve stínu referenda o vstupu ČR do EU zůstalo v pozadí několik událostí. Jednou z nich byl i 1. květen a jeho využití odpůrci "globalizace" k demonstrancím. Podobné aktivity se objevily i při vrcholné schůzce G7 představitelů sedmi nejsilnějších zemí. Zde rozzuřený dav protestujících, pod stejnými hesly takřka v přímém přenosu raboval čerpací stanice a obchody nadnárodních značek. Terčem nenávisti se stal abstraktní pojem "globalizace".
Termín globalizace je často používán v různých souvislostech, několik aspektů je ale společných všem jeho výkladům. Týká se sjednocování světa, internacionalizace lidských aktivit, relativního zkracování vzdáleností atp. Internacionalizace lidských aktivit v průběhu lidských dějin není žádnou novinkou, ale dlouhodobým evolučním procesem, který se občas zrychluje či zpomaluje, ale který jde stále kupředu. Pominu-li ty, z "antiglobalistů", jenž využívají výše uvedných akcí k tomu, aby se vyřádili v ulicích podobně jako fotbaloví rowdies, pak někteří z ostatních maji i své argumenty. Jedním z nich je, že svobodný trh je příčinou chudoby, která je stále přítomna v rozvojovém světě.
Všechny objektivní průzkumy z oblasti mezinárodní ekonomie však ukazují, že země, které jsou otevřeny obchodu a které otevřely náruč globalizaci, mnohem více prosperují, nežli ty, které se separují od zbytku světa. Studie o obchodní politice zahrnující 117 zemí, provedená harvardskými ekonomy Sachsem a Warnerem ukázaly, že růst v zemích, které usnadnily volný trh byl mezi troj až šestinásobkem růstu oproti zemím, které zůstaly věrny protekcionismu. Relativně otevřené rozvojové ekonomiky rostly o 4.49% ročně, zatímco jejich protekcionističtí protějšky rostly jen o 0,69% ročně.. Stejný směr ukazuje i srovnání údajů indexu ekonomické svobody s příjmem na hlavu (při započtení parity kupní síly). Z jiné nedávné analýzy (Frankel a Romer), která porovnávala otevřenost ekonomik a zahrnovala 150 zemí, vyplynulo že zvýšení poměru obchodu ke hrubému domácímu produktu o jedno procento, zvýší příjem na hlavu od 0.5 do 2 procent.
Realita prokazuje, že u zemí, které se na globalizaci podílí, dochází k nejrychlejšímu zmírnění chudoby, k omezení dětské práce, k redukci dětské úmrtnosti a k vyšší míře gramotnosti. Prospěšnost volného obchodu ukazuje ironicky, že demonstranti vedou kampaň pro politiku, která by odsoudila rozvojové země do trvalé chudoby.
Alternativou, kterou nabízejí antiglobalisté je tzv. "lokalizace", kterou jako jeden z prvních komplexně pojednal anglický ekonom Hines. Ta je pokusem zabránit spontánnímu a efektivnímu využívání zdrojů a dobrovolné mezinárodní spolupráci, a místo toho, aby se produkovalo tam, kde jsou k tomu nejvýhodnější podmínky, požaduje návrat ke středověkému modelu soběstačnosti. V něm je každý stát jednotkou, která se v první řadě snaží zajistit své potřeby z vlastních zdrojů.
Je tomu již několik století, co jiný ekonom (skotského původu) výše popsaný středověký ekonomický model nenávratně rozbil. Adam Smith ve své knize "Bohatství národů" z roku 1776 zcela jasně popřel smysl ochranářských opatření, ve prospěch co možná největší míry mezinárodní spolupráce, protože věděl, že právě ta je zárukou prosperity. Dokázal, že omezování mezinárodní spolupráce a volného obchodu je tím, co vede k nezvratnému plýtvání hodnotami a potenciálem. Dnešní "lokalizátoři" požadují návrat o několik století zpátky, aniž by si uvědomili, jaký důsledek to s sebou nese: částečně až úplně centralizované řízení ekonomiky, konec jakéhokoliv rozvoje, natož trvale udržitelného atd. Státem, kterým se mohou inspirovat, je dnešní Severní Korea, která se navrhovanými pravidly řídí do důsledku již delší dobu.
Ať se již jedná o pouliční dav, který realizuje své skálopevné revoluční myšlenky přímo v centrech světových metropolí, nebo o na první pohled promyšlenou, výše popsanou teorii lokalizace, která nám revoluci podsouvá jakoby nenápadně, nelze než obě tyto formy téhož odmítnout. Je nepochybné, že o problémech dnešní "rychlé" doby, které tu jsou a budou, je potřeba otevřeně diskutovat a navrhovat přiměřená řešení. Měli bychom být proto obezřetní před periodicky se opakujícími pokusy o snadná řešení, směřující k zavedení "nového a lepšího" světového pořádku.
|
Globalizací proti chudobě (29.6.2003)
