Níže uvádím komentované argumenty proti poslanecké a senátní imunitě, popř. pro její zmenšení. Některé z nich jsou z médií, jiné vznikly na půdě Senátu.
Argumentů proti imunitě je jisté omezené množství. Za jediný vážný argument považuji princip narušení rovnosti před zákonem. Na druhé straně i pro tuto nerovnost lze nalézt silný důvod. Ostatní považuji za málo silné, málo zdůvodněné, více citové a mají společné to, že jsou dávány vždy k dobrému pokud zrovna jde nějaká mediální vlnka o parlamentu. Mám silný pocit, že jsou také vždy zvednuty, pokud někdo chce získat politické body, protože se mu to na vážných tématech nedaří.
Tučně jsou argumenty proti imunitě, modře komentář.
Imunita popírá rovnost občanů před zákonem. //senátor Zlatuška MFD 9.7.2003//
Kdybychom měli stát organizovat takovým způsobem, že ten kdo je zvolen je chráněn před zvůlí a ostatní lid byl této zvůli vystaven tak bychom se měli oběsit. Účel imunity vznikl při při pokusu exekutivní a také soudní moci zasahnout do legislativy způsobem, který by bránil její činnosti, to je dnes archaické //senátor Outrata na komisi pro ústavu//
Imunita je také kvůli tomu, aby pod jinou záminkou nebylo možní stíhat někoho za to, co neudělal. Důvod proč jsou poslanci a senátoři vystaveni většímu riziku těchto pokusů spočívá v tom, že my tvoříme zákony, kterými svazujeme exekutivu. V tom jsme v jiném postavení, nežli "ostatní lid". Exekutiva má vždy pokušení nás nějak ovládnout.
Pokud se takto imunita zruší, pokud dojde k této "rovnosti", může se někdy v budoucnu stát, že začne docházet k omezování občanských práv a tato "rovnost" již nebude nikomu moc platná, protože již nebude kdo občanská práva, včetně této "rovnosti" mít kdo hájit.
Jde především o vyjádření postoje, že zájem o prosazení spravedlnosti může být někdy vyšší než zájem na zajištění nezávislosti parlamentu prostřednictvím nestíhatelnosti jeho poslance" //Šponar MFD 25.1.2003//
Tato nespravedlivost nyní, zajišťuje spravedlivost pro ostatní nyní i v budoucnosti. Nastoupí-li totalita nebude dotyčný již moci o spravedlivosti a rovnosti hovořit vůbec.
"Ochrana" v současné podobě znamená pouhou beztrestnost a popření dočasnosti mandátu vzniklého na dobu určitou demokratickou volbou //senátor Zlatuška MFD 9.3.2003//
Pokud jde o návrh aby trestní stíhání bylo vyloučeno pouze na dobu trvání mandátu. Je argumentem, že po jeho zániku netrvá společenský zájem na nestíhatelnosti poslance nebo senátora, protože na mandát a jeho výkon toto již vliv nemá a ani mít nemůže//důvodová zpráva k tisku 232//
Nikoliv pouhou beztrestnost, ale ochranu proti pokusům aby pod záminkou nebylo možní stíhat někoho za to, co neudělal, protože jsme v jiném vztahu k exekutivě, včetně policejní exekutivy, nežli ostatní občané (viz výše).
Nikoliv popření dočasnosti, ale ochrana před exekutivou, která může mít averzi na dobu neurčitou, nikoliv jen po dobu mandátu. Pokud by si na člena komory počkala a dosáhla svého, byl by to dostatečný signál pro ostatní členy komory aby byli poslušnější.
Jako příklad ne-dočasné imunity může sloužit i "Protokol o privilegiích a imunitách Evropských společenství". Z něj vyplývá pro úředníky Evropské Komise platnost imunity proti trestnímu stíhání i po té, co skončí jejich služební či pracovní poměr.
Pokud poslanci nebo senátoři nevydají svého kolegu, tak občanům de facto vzkazují: Občané, pozor, soudy nejsou dostatečně nestranné, státní zástupci nedozorují dostatečně trestní kauzy, advokáti neposkytují kvalitní právní pomoc
//Kolman 21.1.2003//
Nikoliv, tím komora vzkazuje, že imunita nenáleží jednotlivcům. Nemá chránit jednoho poslance nebo více poslanců, ale v první řadě samotný parlament a jeho demokratickou funkci.
Je to i o proceduře, která je před soudem. Tuto proceduru umí velmi umně i vyšetřovatel a zejména státní zástupce natahovat jak je mu libo - roky. Je to o tom, jak bude hlasovat kolega z opoziční strany v okamžiku, kdy předstoupí ministr vnitra a bude navrhovat nějaký zákon ve prospěch policie. Zkuste pak kritizovat práci policie. Policie bude nejhodnější, ministr vnitra bude nejlepší, nejkvalitnější, nejkvalifikovanější. O tom to je. Je to o nekonečném pokušení exekutivy svázat si toho, kdo je vlivný.
Pokud někdo zneužívá imunity k ochraně před stíháním ve věcech, jako je krácení daně či jiná hospodářská kriminalita, pak nemá v parlamentu demokratického státu co dělat //Kolman 21.1.2003//
Za dobu existence České republiky zde byl zde pouze jediný případ tohoto druhu - případ poslankyně KDU-ČSL L. Müllerové, kterou vyšetřovatel vinil z pokusu o krácení daně. Jelikož považovala obvinění za neopodstatněná, požádala o zbavení imunity, což sněmovna zamítla.
Obecně ale nemusí být imunita ani v takovýchto případech nežádoucí. Imunita je také kvůli tomu, aby pod jinou záminkou nebylo možní stíhat někoho za to, co neudělal. Důvod proč jsou poslanci a senátoři vystaveni většímu riziku těchto pokusů spočívá v tom, že my tvoříme zákony, kterými svazujeme exekutivu. Exekutiva může být v pokušení nás nějak ovládnout a to i nepřímo.
Současná imunita neslouží ani tak k ochraně svobody projevu, ale spíše k beztrestnosti pirátů silnic posilněných alkoholem //Šponar MFD 25.1.2003//
Převažují delikty typu dopravní nehody a přestupky a to v souvislosti s tím, že poslanci a senátoři více cestují. Je zde však dost silné povědomí a zpětná vazba k tomu, aby nezneužívali imunitu k beztrestnosti.
Přestupková imunita se ve stávající, nedávno novelizované podobě osvědčila. Poslanec nebo senátor je podřízen obecnému režimu projednávání přestupků (tj. standardně jako jakýkoliv jiný občan), ledaže má za to, že se stal předmětem postihu kvůli parlamentnímu mandátu - tehdy může přenést projednávání přestupku na mandátový a imunitní výbor své komory. Díky tomu byla přestupková agenda v parlamentních komorách minimalizována.
Zde také platí totéž jako v předchozím případě "imunita je také kvůli tomu, aby pod jinou záminkou nebylo možní stíhat někoho za to, co neudělal"
Za deset let existence samostatné České republiky Poslanecká sněmovna doposud řešila žádost o zbavení imunity některého ze svých členů osmnáctkrát, k trestnímu stíhání vydala devět poslanců. Horní komora rozhodla o vydání v případě dvou senátorů, přičemž žádost o vydání řešila už pětkrát. Převažují dopravní nehody. V souvislosti s nimi byli zbaveni imunity mimo jiné poslanci Libor Ježek, Jan Kasal, Ondřej Feber nebo Jiří Payne. Samostatnou kategorii představují republikánští poslanci. Šéf strany Miroslav Sládek, Jan Vik, Josef Krejsa a Rudolf Šmucr byli vydáni do rukou zákona za trestné xenofobní výroky, nebo dokonce výtržnictví.
Z hlediska moderní ústavnosti se jeví imunita jako neopodstatněná. //důvodová zpráva k tisku 232//
Co je to moderní, to co dělají všichni? nebude to co je nyní moderní zítra nemoderní? je vždy to co je moderní správné? To je velmi slabý argument, spíše z oblasti citové.
Historická zkušenost exilové generace svědčí spíše o tom, že právní instituty tohoto druhu před oprátkou neochránily //senátor Zlatuška MFD 9.7.2003//
Nepočítám ihned se změnou režimu, ale plíživý policejní stát v režii některé vládnoucí strany je vždy rizikem a jeho vynalézavost, jak usměrnit neposlušného poslance či senátora může být značná
Žádný parlament v žádné svobodné a demokratické zemi na planetě nechrání tak silná imunita jako Parlament České republiky
Ne, že by Brusel takové ústavní změny od kandidátských nebo členských zemí přímo vyžadoval, ale Česká republika bude přece jen patřit do klubu, kde se taková rozsáhlá privilegia příliš nenosí //Šponar MFD 25.1.2003//
a) Imunita není institut, který vytváří pole pro rovnější mezi rovnými. Má chránit zemi před nástupem totality. I proto bývá podle některých odborníků o něco větší v zemích, které udělaly s totalitou historickou zkušenost.
b) pokud přijmeme argument, že v jiných zemích je to jinak pak pod tímto zorným úhlem můžeme znovu otevřít většinu zákonů
c) v Polsku je také doživotní imunita: podle nové polské ústavy nemůže není poslanec odpovědný za žádnou svou činnost v rámci výkonu mandátu, a to ani po skončení mandátu /indemnita/. Může být odpovědný jen vůči sněmovně.
//Parlamentní institut PI_141//
d) na přestupky se vztahuje imunita např. v Německu: poslanecká procesní imunita se v Německu na přestupky vztahuje, což znamená, že aby se mohly stíhat, je nutné přivolení Spolkového sněmu. Imunita je považována za procesní překážku stíhání. Je-li přivolení získáno, je možno tyto přestupky stíhat jako u běžných občanů.
//Parlamentní institut PI_141//
Pokud jde o Evropskou unii, zde stojí za zmínku dokonalost imunity evropských byrokratů. Ti mají ještě daleko pevnější imunitu, než naši poslanci. Naše poslance mohou jejich kolegové vydat stáhání. Evropské byrokraty nemůže vydat nikdo. Pro úředníky Evropské Komise platí odstavec a) Článku 12, Kapitoly V Protokolu o privilegiích a imunitách Evropských společenství, který praví:
Na území všech členských států, budou, bez ohledu na jejich státní příslušnost, úředníci a zaměstnanci Evropských společenství
aniž jsou dotčena ustanovení Smluv vztahujících se k odpovědnosti úředníků a ostatních zaměstnanců k Společenstvím, a jurisdikce Evropského soudního dvora ve sporech mezi společenstvími, imunní proti trestnímu stíhání za skutky vykonané při výkonu jejich úřadu, včetně písemných i verbálních projevů. Tuto imunitu budou užívat i po tom, co skončí jejich služební či pracovní poměr
Vztah k imunitě odráží to, jak každý z nás pociťuje demokracii v Čechách, jak je zde zažita demokracie. Čím více si myslíme, že je křehká a zvratitelná chceme více imunity, kdo si myslí, že tu již demokracie je, chce ji omezit. //senátor Hadrava na komisi pro ústavu.//
Předpisy typu ústavy mají myslet na hypotetické situace krizí, ústavy tu nejsou od toho aby se s nimi pracovalo v každodenním pohodovém životě. Přestože tu máme demokracii i nezávislé soudnictví, může být pro zachování demokracie v této zemi ochrana zákonodárných sborů, vhodným nástrojem pro budoucí nepředvídatelné situace. Zákonodárci by měli umět počítat i s nepředvídatelnými okolnostmi a riziky.
když není vůle, tak se najdou vždy důvody //senátor Hadrava na komisi pro ústavu.//
Tento argument nepřináší nic objevného, dá se použít téměř na všechno.
|
Poslanecká imunita - argumenty pro a proti jejímu zachování (5.2.2004)
