V r. 2000 hlavy států a vlád zemí EU navrhly reformní směr, který by se dotýkal jak národní tak i evropské úrovně. Cílem bylo zajistit, aby se Evropská unie rozvinula v "nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku na světě do r. 2010". Akutním důvodem se stala hrozba ztráty konkurenceschopnosti v celosvětovém měřítku, navíc v nevýhodné situací stárnutí evropské populace, a s tím, že roční růst HDP by mohl brzy poklesnout pod 1% ročně.
V poločase si nechala Komise vypracovat hodnotící zprávu, která nevyzněla příliš optimisticky. Na základě této zprávy přehodnotila Komise i Rada původní program. Evropská rada pak na svém zasedání v červnu 2005 schválila tzv. "Integrované směry pro léta 2005-2008", kde jsou shrnuty hlavní podněty, které by měly tvořit základ pro národní akční programy členských států.
Nyní přichází vláda ČR s Národním akčním plánem pro léta 2005-2008, který by měl být doručen Evropské komisi nejpozději do 15. října. Tento plán v současné době projednávají obě komory parlamentu. Níže je uveden stručně dosavadní průběh Lisabonského procesu a komentář k některým částem vládního Národního akčního plánu.
Kokova zpráva
V poločase lisabonského procesu, tj. v listopadu 2004, si nechala Komise vypracovat hodnotící zprávu (pracovní skupinu vedl bývalý min. předseda Nizozemí W. Kok). Zpráva nevyzněla příliš uspokojivě. Přestože každoroční počet hodnotících zpráv včetně zpráv z jednotlivých členských států představoval přes 300 reportů, nebyla implementace reformních doporučení jednotlivými členskými státy dostatečná. Není ostatně příliš divu, reformní balíček představoval 28 hlavních cílů a 120 dílčích se 117 různými indikátory.. Z Kokovy zprávy vyplynulo to, co bylo některým kritikům zřejmé již od začátku, a sice, že "priorit je příliš mnoho a jdou i proti sobě", a že "Lisabonský proces je o všem a o ničem". Podle zprávy Evropa nadále ztrácí v porovnání se Spojenými státy a Asií svou pozici. Jiné sdělení uvedené zprávy se týká produktitvity práce, která je v Evropě na 70-ti procentech produktivity práce USA. Poválečný proces dohánění USA Evropskou unií v produkci na osobu skončil v polovině 70. let minulého století - evropská ekonomika nyní roste pomaleji než ekonomika USA.
Jediné pozitivní výsledky vidí Kokova zpráva v tom, že došlo k významnému zlepšení v oblasti zaměstnanosti (zejména díky růstu dočasných pracovních poměrů). Zaměstnanost vzrostla z 62,5 % v roce 1999 na 64,3 % v roce 2003. Na druhé straně nově vytvořená pracovní místa jsou obvykle místa s nízkou produktivitou. Dalším úspěchem je výraznější používání internetu ve školách a na univerzitách. To je dost málo na obnovení dynamiky růstu.
Novelizace Lisabonské strategie
Jako lék k nápravě a k nastartování růstu navrhla v únoru t.r. Komise novelizaci Lisabonské strategie ve formě nového programového dokumentu „Partnerství pro růst a zaměstnanost“, a to zjednodušením cílů a zaměřením úsilí pouze na dvě hlavní oblasti - produktivitu a zaměstnanost. Březnová Evropská rada i Evropský parlament toto nové zaměření podpořili. Evropská rada na svém zasedání v červnu schválila tzv. "Integrované směry pro roky 2005-2008", kde jsou shrnuty hlavní podněty, které by měly tvořit základ pro národní akční programy členských států. Tyto podněty jsou většinou velmi vágní, pokud jsou někde více konkretizovány, pak většinou ordinují investice do vzdělávání, vědy, výzkumu a inovací. Skutečnost, že konkurenceschopnost závisí velmi silně na nákladech na práci, na daňové zátěži, na pružnosti ekonomiky, rozhodování institucí a dalších parametrech ekonomického prostředí, zůstává stranou pozornosti tohoto programu. Zdá se tedy, že většina unijních politiků spatřuje cestu k prosperitě pouze v opatřeních, která nejsou veřejností považována za bolestivá a kontroverzní.
Nový začátek Lisabonské strategie je pokusem, jak změnit situaci směrem ke zvýšení růstu. Původní nepatrný akcent na hospodářství jako prioritní cíl oproti "sociální kohezi" a ochraně životního prostředí, který vyjádřil v lednu t.r. předseda Evropské komise Barroso v dokumentu STRATEGICKÉ CÍLE 2005 – 2009, (jako podnět k obrození lisabonského programu) se v tomto dokumentu již zcela ztrácí.
V "Integrovaných směrech" jsou členské státy na jedné straně vyzývány ke snižování veřejného zadlužení, ke změně daňových systémů tak, aby posilovaly růstový potenciál, ke zvyšování flexibility pracovních míst, k takovému růstu nominálních mezd a nákladů práce, které by byly v souladu s vývojem produktivity, a k odstraňování právních překážek, které brání hospodářské soutěži. Na druhé straně jsou současně vyzývány k posilování sociální soudržnosti (větší přerozdělování?), k respektování evropského sociálního modelu a k zahrnutí dalších nákladů (ceny by více měly odrážet sociální náklady). Přestože Integrované směry uznávají, že příznivějšímu podnikatelskému prostředí prospějí kvalitnější právní předpisy, na druhé straně doporučují hned hodnotit jejich sociální dopad. Ke zvýšení konkurenceschopnosti rozhodně nepřispěje také doporučená internalizace externích nákladů na životní prostředí, jakkoli by byla někdy žádoucí. Snížení nezaměstnanosti mládeže doporučují řešit (ve své efektivitě) druhořadými aktivitami, např. lepším souladem mezi pracovním a soukromým životem. Snaha o podporu růstu přirozenými ekonomickými prostředky je hned kompenzována kompromisem, který vede někdy k formulacím typu "podporujeme něco a současně i jeho pravý opak" - příkladem může být sdělení o podpoře "flexibility a jistoty pracovních míst".
Protože se strategie vztahuje převážně na oblasti, které jsou v působnosti členských států, soustřeďují se akce především na doporučení, na řízení pomocí dotací z fondů a na hodnocení tzv. národních plánů. Přestože je zde cítit snaha Evropské komise a Evropské rady povzbudit členské státy k reformám podle svých doporučení, zůstává nadále jistým problémem skutečnost, že navržený tříletý program přesahuje volební období vlád v jednotlivých členských státech. Nepočítá s tím, že po volbách mohou mít státy jiné priority. Vypadá to spíše na snahu podporovat jakousi doktrínu, která jde napříč politickým spektrem a kterou by se měly řídit všechny následující vlády.
Národní akční plán
Odezvou vlády na doporučení Komise a Rady k vypracování Národního akčního programu je dokument NÁRODNÍ LISABONSKÝ PROGRAM 2005 – 2008 (Národní program reforem) který parlamentu předkládají místopředseda vlády pro ekonomiku M. Jahn a místopředseda vlády a ministr financí B. Sobotka.
Základní slabinou tohoto dokumentu je častý rozpor mezi proklamovanými ušlechtilými cíli a reálnou politikou vlády, která tento materiál předkládá. S většinou v materiálu uvedených zásad lze souhlasit, jsou rozumné a logické. Jakmile však dojde na praxi, zůstávají zásady na papíře. Níže je komentář k některým proklamacím a konkrétním opatřením.
makroekonomická část
Snižování rozpočtového schodku počítající s tím, že má být do roku 2008 nižší než 3 % HDP, je chvályhodné, nicméně přes zlepšení bilance běžného účtu na konci minulého roku, státní dluh slále roste. Státní dluh České republiky v prvním čtvrtletí dosáhl 618,2 miliardy korun (oproti konci roku 2004 o 25,3 miliardy vyšší). Ve druhém čtvrtletí se zvýšil na 643,6 miliardy korun. To znamená pokračování dlouhodobě stálého zvyšování státního dluhu, zdražování dluhové služby a přesouvání našich problémů na bedra budoucích generací. Žádoucí by bylo využít současného růstu ekonomiky a plánovat snížení rozpočtového schodku radikálněji..
V tomto směru lze hodnotit kladně pouze dohodu o založení fondu pro důchodovou reformu, bude-li skutečně realizován a zvýšení finančních prostředků do oblasti vědy a výzkumu. Zdánlivě rozumné je zvýšení investic do dopravní infrastruktury, kdyby nebylo faktu, že i současné prostředky by stačily, pokud by se využívaly hospodárně. Stojí-li kilometr dálnice násobně víc než srovnatelné stavby v jiných evropských zemích, je nutné především toto změnit.
Česká republika zintenzívnila diskusi o reformě systému důchodového zabezpečení a systému zdravotní péče. Jejich společným jmenovatelem je snaha odstranit nadměrné deficity veřejných rozpočtů, vytvořit podmínky pro vstup do Hospodářské a měnové unie (HMU) v roce 2010.
Zintenzivnění diskuse o systému zdravotní péče příliš pozorovat nelze. Zato lze pozorovat snahu likvidovat konkurenci (stoprocentní přerozdělování pojistného, návrhy na jednu ZP). Odmítání spoluúčasti pacientů a zdravotní knížky nám k lepšímu hospodaření nepomohou. Lze souhlasit s uvedenými příčinami zadlužování zdravotnického systému, kde nechybí ani upozornění na přílišnou míru financování z veřejných prostředků, ovšem o možné spoluúčasti pacientů se nedočteme. Jediná konkrétní navrhovaná opatření jdou směrem přesouvání dalších finančních prostředků z jiných částí rozpočtu.
Pokud jde o důchodovou reformu, diskuse skutečně probíhá, ale již by bylo načase začít ji realizovat. Diskuse trvají 10 let!
Snaha "odstranit nadměrné deficity z hlediska výdajové strany" vypadá v praxi tak, že se zvýšením příjmů neklesá příliš zadlužení, ale zvyšují se výdaje!
Omezení sociálních dávek způsobem, kdy se životní minimum rozdělí na dvě části, přičemž se první část zvýší a část zátěže druhé přesune na obce, jistě lze těžko nazvat snahou omezit výdaje. Stejně tak zvyšování platů státním zaměstnancům, předvolební zvyšování důchodů a další podobné "úspory". Zvýšení příspěvku pro bezmocné osoby by bylo jednoznačně kladným krokem, pokud by zároveň byly stejnou měrou sníženy dotace zařízením sociální péče. Bez tohoto souvisejícího opatření šlo opět pouze o zvýšení výdajů, bez omezení příjmů a bez vlivu na kvalitu péče, poskytované dotovaným zařízením.
Těsnější koordinace rozpočtové politiky centrální vlády a územních samospráv, včetně zavedení důsledného monitorování a vyhodnocování zadluženosti a dluhové služby, s možností penalizace obcí s nadměrným zadlužením, napomůže ke snížení míry ohrožení plnění stanovených fiskálních cílů.
Vyhodnocování zadlužení obcí by mohlo být užitečné, nebýt metodiky, která se k tomu používá. Hledisko podílu výdajů na příjmech je zavádějící. Nezbytnou součástí musí být i vyhodnocení toho, o jaké výdaje se jedná. Jde-li např. o investici, která vynáší víc, než se na ni vynakládá, pak hovořit o nadměrném zadlužení je prostě nesmysl.
(Příklad: Obec má milion Kč normálních příjmů a výdajů = vyrovnané hospodaření. Půjčí si na investici, na kterou splácí 900 tisíc ročně, přičemž vydělává milion. Ačkoli se hospodaření obce zlepšilo - má přebytek 100 tisíc, podle metodiky MF je nadměrně zadlužená, protože na splátky dluhu vydává 45 % příjmů).
mikroekonomická část - podnikatelské prostředí
Jedním z klíčových nástrojů zvyšování kvality regulace je hodnocení dopadu regulace, které zahrnuje soustavu metod směřujících k systematickému hodnocení negativních a pozitivních dopadů navrhované či existující regulace.
Hodnocení dopadu regulace a snižování administrativní zátěže podnikatelů je žádoucí, pokud ovšem bude mít nějaký praktický význam. (Otázkou je, kdo jej bude vyhodnocovat a jak vláda donutí např. Parlament k tomu, aby zásadu dodržoval). Pokud jde o snižování administrativní zátěže podnikatelů - v praxi jsme se dostali pouze k tomu, že lze získat všechny formuláře na jednom místě. Elektronický systém vyřizování by mohl být velkým pomocníkem, ovšem přednostně by ho měla používat státní správa. Neexistuje důvod, proč si musí občan obstarávat výpisy z trestního rejstříku, z katastru nemovitostí, potvrzení o bezdlužnosti a další dokumenty - ty přece může každý úřad snadno získat po internetu.
Už léta se hovoří o tom, že by se občan měl obracet pouze na jeden úřad a ostatní by si úřady vyřídily mezi sebou. V praxi např. začínající obchodník potřebuje výpis z trestního rejstříku, potvrzení o bezdlužnosti, živnostenský list, potvrzení od hygieniků, hasičů, výpis z katastru o vlastnictví nemovitosti popř. nájemní smlouvu, potvrzení stavebního úřadu o kolaudaci provozovny, přihlásit se na SSZ a oznámit zahájení činnosti zdr. pojišťovně, přihlásit se k placení daně, nasmlouvat odběr plynu, vody, elektřiny, odvoz odpadků, popř. dodávky tepla, zapojit se do systému likvidace obalů, a to se týká jen běžného malého obchůdku. Následovat může výzva od ČSÚ o vyplňování statistických výkazů, dohled a kontroly ČOI, ŽÚ, OHS, příp. veterinární či zemědělské a potravinářské inspekce, inspekce na ochranu ŽP, na kontrolu může přijít FÚ, ČSSZ, ZP a to není všechno! Pokud má zaměstnance, výčet se mohutně obohacuje o další kontroly a povinnosti, ke kterým přibyla v poslední době i povinnost platit zaměstnancům během prvních 14 dnů nemocenskou.
Dalším klíčem ke zlepšení podnikatelského prostředí v České republice je vytvoření moderní daňové správy s vysokou efektivitou a produktivitou.
Opět lze souhlasit. Navrhovaná praktická opatření jsou ale "vznik České daňové správy", neboli dalšího úřadu. Přestože tato správa vznikne oddělením z ministerstva financí, je to klasický případ metody dalšího vzniku úřadů a úředníků. Ministerstvo financí plánuje také zavedení editační povinnosti (tj. v podstatě závazné posouzení a potvrzení správnosti postupu poplatníka při výpočtu daňové povinnosti). To je jistě prospěšné, otázka je zda by se za ní měl vybírat poplatek (např. v Německu je takové posouzení vydáváno zdarma). Souhlasit lze s další elektronizací, ovšem elektronické podání s nutností papírových příloh věc tak úplně neřeší.
Udržitelné využívání zdrojů
Péče o zdravé životní prostředí je legitimním požadavkem, na druhé straně je však zapotřebí neopominout vzájemnou vyváženost mezi tímto postojem a snahou o posílení konkurenceschopnosti ekonomiky. Za alarmující je nutno považovat zejména snahy o zavedení tzv. ekologické daně, která by zvyšovala již beztak silnou daňovou zátěž v ČR a navíc by kladla nové nároky na administrativní zabezpečení daňové správy.
Nový návrh ekologické daňové reformy z vládní dílny předpokládá rozšíření silniční daně, kterou dosud platí pouze podnikatelé, nyní by ji měli platit všichni motoristé. Nové daně by měli spotřebitelé také platit z výroby elektřiny pomocí hnědého i černého uhlí, zemního plynu a jaderné energie, což je většina v Česku používaných paliv. U hnědého uhlí by měla vzrůst daň od roku 2007 do roku 2015 téměř sedminásobně. V plánu je příprava zvýšení daní na pohonné hmoty (U spotřebních daní se dá očekávat zvýšení sazeb daně na dosud nedosahovanou úroveň minimálních sazeb EU).
Známá, avšak neprokázaná tvrzení uvádí, že zavedením ekologické daně se sníží spotřeba energie, paliv, pohonných hmot a tím dojde ke zlepšení životního prostředí. Není prokazatelné, že se úměrným zdražením významně snižuje počet projetých kilometrů motoristickou veřejností a tím že by došlo ke snížení emitovaných škodlivin do prostředí. Obávám se, že by se pouze všem zvýšily náklady a že by podnikatelé a občané museli opětovně a zbytečně platit další navýšení cen. U řady podniků se tím zcela logicky sníží jejich konkurenceschopnost oproti ostatním státům Evropy.
Přestože vláda nabízí kompenzaci těchto daní - snížením daní z příjmů, je otázkou, zda by ve svém důsledku byla tato daňová změna skutečně neutrální. Zvýšení cen energií a pohonných hmot má totiž velký multiplikativní účinek na zvýšení nákladů ve výrobě a v dopravě a všeho co následně s těmito oblastmi souvisí.
Nelze neokomentovat tradiční výhradu, týkající se skutečnosti, že spotřeba primárních energetických zdrojů vztažená na jednotku HDP je v ČR ve srovnání s vyspělými zeměmi EU vyšší a její pokles je pomalý. Zde je nutné připomenout, že energetická náročnost je dána skladbou průmyslu a spotřeby. Jestliže v České republice budeme mít hutě, tak budou energeticky náročné. I když se snižuje energetická náročnost na jednu tunu oceli, tak je vždy vysoká ve srovnání s výrobami jiných produktů. Samozřejmě že můžeme snížit tento podíl energetické náročnosti na minimum - když zavřeme hutě.
Informační a komunikační technologie
Máme-li očekávat další akce typu Internet do škol, bylo by lépe, kdyby se v tom stát neangažoval vůbec. Situace se nezlepší vytvářením strategií, ale motivováním škol a učitelů k ovládnutí práce s počítačem. (Motivací finanční je třeba příplatek k platu, totéž platí o výuce jazyků. Podstatná není činnost, ale výsledky, tzn. podíl počítačově gramotných a jazyk slušně ovládajících absolventů).
Zaměstnanost
Jednoznačně lze uvítat zavedení stropů pro odvody pojistného u zaměstnanců a stanovení profesí, u kterých zaměstnavatelé nebudou povinni žádat o povolení k získání zahraničních zaměstnanců.
Flexibilita trhu práce
Dynamický vývoj ekonomiky vyžaduje pružný pracovní trh. Pokud Česká republika podmínky pracovního trhu nepřizpůsobí, pak hrozí, že se dostane do dlouhodobých problémů doprovázených nezaměstnaností a vysokými sociálními náklady. V současnosti se připravuje nový zákoník práce, který by měl dále posílit princip liberalizace rozšířením smluvní volnosti účastníků pracovněprávních vztahů…
Zde se lze s autory shodnout na tom, že "dynamický vývoj ekonomiky vyžaduje pružný pracovní trh". Zajisté je možné souhlasit s tvrzením, že nový zákoník práce "by měl posílit princip liberalizace". Ovšem "liberalizace" tak, jak si ji představuje MPSV, je spíš výsměchem tomuto principu. Namísto skutečného uvolnění trhu práce, zavedení možnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí bez udání důvodu z obou stran (u výpovědi zaměstnance s kompenzací ze strany zaměstnavatele), snížení minimální mzdy, zrušení "ochrany" žen a invalidů, jejímž důsledkem je jejich nezaměstnatelnost, obsahuje návrh pravý opak. Co také např. namísto převádění povinnosti proplácet nemocenskou zaměstnavatelem převést systém na zdravotní pojišťovny, kam logicky patří?
Pokud by vláda skutečně chtěla něco udělat pro snížení nezaměstnanosti a zvýšení flexibility, mohla by alespoň uvolnit pracovně-právní vztahy u malých firem, pro které jsou rigidní podmínky přímo zhoubné a brání jim v rozvoji. Pouhé zavedení kont pracovní doby to skutečně nevyřeší.
Snižování daně z příjmů fyzických osob je považováno za prostředek pro zvýšení stimulace nízkopříjmových skupin k vyhledávání a udržení pracovního místa.
… Cílem je zvýšení disponibilního příjmu z práce zejména u nízkopříjmových skupin a zvýšení vertikální daňové spravedlnosti.
Vzhledem k tomu, že daňová zátěž osob se středními a vysokými příjmy se touto "daňovou reformou" zvyšuje a stoupá daňová progrese, slova o spravedlnosti zde skutečně nemají místo. Nezaměstnanost se nesnižuje nižšími daněmi nízkopříjmových skupin, které většinou téměř žádné stejně neplatí, ale snižováním vysokých daní těch, kdo pracovní místa a příležitosti vytvářejí. Co se týče spravedlnosti, vyšší progrese s ní evidentně nemá nic společného - na rozdíl od rovné daňové sazby. Pak by se o spravedlnosti dalo hovořit.
Krokem, který nastaví systém sociálních dávek tak, aby se lidem vyplatilo pracovat, budou navrhované změny v oblasti životního minima a pomoci v hmotné nouzi. Jejich smyslem je dostatečně a spravedlivě ochraňovat občany před hmotnou nouzí, ale zároveň je motivovat k aktivnímu hledání zaměstnání a přijetí i méně placené práce zvýhodněním těch, kteří prokážou snahu zvýšit si příjem vlastní prací.
Navrhované změny v oblasti životního minima pouze zvýší sociální výdaje státu (životní minimum se rozdělí na dvě části, přičemž se první část se zvýší a část druhé zátěže se přesune na obce). O motivaci k práci v případě profesionálních pobíračů dávek, kteří samozřejmě předstírání aktivní spolupráce mistrně ovládají, se dá s úspěchem pochybovat. Opět jde o systém, kde motivace není přirozená, ale lidé jsou do něčeho úředníkem nuceni. Zavedení rovné dávky místo dávek sociálních by fungovalo bez problémů automaticky. Nebylo by třeba žádného vyhodnocování míry aktivní spolupráce, nebyly by třeba kontroly. Je dost pravděpodobné, že se dočkáme toho, že pobírači dávek budou zvýhodněni a nepracovat pro ně bude ještě výhodnější než dnes.
Za zmínku stojí, že materiál neobsahuje žádný návrh na řešení fiktivní nezaměstnanosti osob, které pracují načerno, ani nelegální práce cizinců.
Dalším z kroků pro zvýšení mobility na trhu práce bude uvolnění v současnosti v ČR regulovaného nájemného.
Navrhovaná deregulace (daná návrhem zákona o jednostranném zvýšení nájemného) nemá se skutečnou deregulací společného nic a na trh práce bude mít vliv jasný - totiž nulový Viz: Co řeší návrh zákona o nájemném
Zaměření na aktivní politiku zaměstnanosti bude posíleno zřízením Agentury práce, která převezme od úřadů práce zprostředkování práce, spolupráci se zaměstnavateli, realizaci aktivní politiky apod. … Zároveň budou zřízeny krajské úřady práce, na které budou přeneseny některé kompetence jak z Ministerstva práce a sociálních věcí, tak zároveň z okresních úřadů práce.
Nejdůležitější výsledek - další úřady.
Vzdělávání
Kapitola je sice obratně stylizována, ale praktický dopad všech národních strategií, programů a reforem leží ve hvězdách. Prozatím některé praktické kroky jdou spíše opačným směrem - namísto možnosti patnáctiletých hlásit se na více škol, nejlépe bez jakéhokoli omezení, což lze zavést do praxe v informačním věku jednoduše a přehledně, došlo k omezení. Školné na vysokých školách, zároveň s institutem "odloženého školného", by nikomu ze sociálních důvodů studovat nebránilo, Odložené školné by ale velmi rychle zainteresovalo vysoké školy na tom, aby produkovaly absolventy, uplatnitelné v praxi. Nepodařilo se sjednotit financování regionálního školství z jednoho místa a jasně podle normativu, ministerstvo zasahuje jak do vzniku nových škol, tak nutí k zániku malé venkovské školy, a to zcela bezdůvodně. Všichni víme, kolik stál Internet do škol, a přitom stále existují školy, které nejsou schopny žákům zařídit alespoň e-mailové schránky, o volném přístupu k počítačům nemluvě. Pouze třetina učitelů je počítačově gramotná, pro výuku využívá programy nepatrná část. Z takového prostředí těžko vzejde počítačově gramotná populace, pokud nepočítáme ty, kdo se s počítačem naučí zacházet sami. Jedná se ovšem vesměs děti z rodin, které kladou důraz na vzdělání, zatímco právě těm, které by v tomto směru pomoc školy potřebovaly nejvíc, se asistence dostává jen zřídka.
Poznámky:
Integrované směry pro růst a zaměstnanost (2005-2008) stručně:
Makroekonomické směry
1) Zajistit ekonomickou stabilitu
2) Zabezpečit ekonomickou udržitelnost
3) Podpořit efektivní přidělování prostředků
4) Podpořit větší soudržnost mezi makroekonomickými a strukturálními politikami
5) Zajistit, aby vývoj mezd přispíval k makroekonomické stabilitě a růstu
6) Přispět k dynamickému a řádnému fungování hospodářské a měnové unie
Mikroekonomické směry
7) Rozšířit a prohloubit vnitřní trh
8) Zajistit otevřené a konkurenceschopné trhy
9) Vytvořit více přitažlivější podnikatelské prostředí
10) Podpořit lepší podnikatelskou kulturu a vytvořit podpůrné prostředí pro malé a střední podniky
11) Rozšířit a zlepšit evropskou infrastrukturu a provádět přeshraniční projekty
12) Zvýšit a zlepšit investice do vědy a výzkumu
13) Napomáhat inovacím
14) Podpořit udržitelné využívání zdrojů
15) Přispět k silné průmyslové základně
Směry pro zaměstnanost
16) Implementovat politiku zaměstnanosti směrem k plné zaměstnanosti, zlepšení kvality a produktivity v práci a posílení sociální a teritoriální koheze
17) Podporovat celoživotní přístup k práci
18) Zajistit trhy práce, které by podporovaly začleňování uchazečů o práci a znevýhodněných osob
19) Zlepšit přizpůsobování se potřebám trhu
20) Podporovat kombinování flexibility a jistoty pracovních míst a zmírnit segmentaci trhu práce
21) Zajistit, aby se mzdy a ostatní náklady práce vyvíjely příznivě pro zaměstnanost
22) Zvýšit a zkvalitnit investice do lidského kapitálu
23) Přizpůsobit systémy vzdělávání a odborné přípravy novým kvalifikačním požadavkům
Tříletý Lisabonský cyklus
LEDEN 2005
Sdělení Komise ke Střednědobému hodnocení Lisabonské strategie
ÚNOR/BŘEZEN 2005
Vyhodnocení relevantními formacemi Rady, které vypracovaly příspěvky pro Jarní Evropskou Radu
BŘEZEN 2005
Závěry Evropské rady
(24.3.2005 odmítnutí revize Lisabonské agendy, navržené Barrosem, v jejímž rámci navrhoval soustředění se na posílení ekonomického růstu a zaměstnanosti na úkor vysokého sociálního standardu a environmentálních otázek)
DUBEN 2005
Komise vypracovala návrh "integrovaných hlavních směrů" na tříleté období
DUBEN/ČERVEN 2005
Vyhodnocení a "přijetí" relevantními formacemi Rady
ČERVEN 2005
Evropská rada schválila integrované hlavní směry na tříleté období (v souladu se Smlouvou, Rada následně formálně přijme BEPGs [Broad economic policy guidelines] a EGs)
PODZIM 2005
Členské státy přijmou a zahájí realizaci svých Národních programů reforem na tříleté období (listopad 2005-listopad 2008)
LEDEN 2006
Komise vyhodnotí Národní programy reforem, případně navrhne změny integrovaných hlavních směrů
ÚNOR/BŘEZEN 2006
Případné vyhodnocení relevantními formacemi Rady
BŘEZEN 2006
První vyhodnocení Evropskou radou (stav implementace)
PODZIM 2006
Zprávy členských států o implementaci NPR (národních programů)
LEDEN 2007
Hodnotící zpráva Komise, spolu s případnými návrhy změn integrovaných hlavních směrů
ÚNOR/BŘEZEN 2007
Vyhodnocení relevantními formacemi Rady
BŘEZEN 2007
Závěry Evropské rady (přijetí/doplnění případných návrhů změn integrovaných hlavních směrů)
PODZIM 2007
Zprávy členských států o implementaci NPR
LEDEN 2008
"Strategická zpráva" Komise a návrh nových integrovaných hlavních směrů
>> Národní program reforem
|
Lisabonská strategie v poločase a Národní plán pro ČR (30.9.2005) 
