Od prvního ledna příštího roku bude ochranu republiky zajišťovat již jen profesionální armáda. Povinná vojenská služba bude zřejmě chybět málokomu. Novelou branného zákona (která nahrazuje dosavadní branný zákon č. 218/1999 Sb.) přechází Česká republika z modelu „branné povinnosti s odvody občanů do pravidelné vojenské služby“ na model „branné povinnosti s odvody a službou občanů jen v době „válečné“. Ani tuto službu však nebude nutno vykonávat, pokud tomu bude bránít "svědomí".
Branná povinnost občanů (odvodní i služební) se nyní bude uskutečňovat jen tehdy, když Parlament vyhlásí na návrh vlády stav ohrožení státu (tzn. je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, celistvost anebo demokratické základy státu ve smyslu čl. 7 ústavního zákona o bezpečnosti ČR) nebo válečný stav (tzn. je-li stát napaden nebo plní závazky o společné obraně proti napadení ve smyslu čl. 43 Ústavy). Tato mimořádná branná povinnost v době ohrožení vzniká ze zákona všem občanům (mužům i ženám stejně) od 18 do 60 let věku s řadou výjimek. Tradiční výjimkou je, že mimořádnou službu lze odmítnout z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání. Namísto ní bude pracovní povinnost (§6 odst. 3.: voják v záloze, který odmítl vykonávat mimořádnou službu, podléhá pracovní povinnosti podle zvláštního právního předpisu).
Ukládání povinností občanům k obraně země je založeno v čl. 4 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který stanoví, že ozbrojené síly jsou doplňovány na základě branné povinnosti. Stanovení rozsahu této povinnosti svěřuje čl. 4 k provedení zákonu. Výjimečnost obranných funkcí státu je vyjádřena zastoupením několika výjimek z uplatňování základních práv a svobod občanů. Např. zákaz nucené práce a služby podle čl. 9 Listiny základních práv a svobod se nevztahuje na vojenskou službu a službu stanovenou namísto povinné vojenské služby. Svoboda pohybu podle čl. 14 Listiny může být omezena, je-li to nevyhnutelné pro bezpečnost státu. Příslušníkům ozbrojených sil je možné omezit některá politická, hospodářská a sociální práva (viz čl. 44 Listiny). Naproti tomu podle čl. 15 odst. 3 Listiny práv a svobod, nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo náboženským vyznáním.
Článek Listiny o vojenské službě a svědomí si zaslouží malý komentář: volně přeloženo - kdo nechce riskovat život ve stavu ohrožení státu a ve válečném stavu, nemusí. Stačí se odkázat na svědomí. Současně ale může využívat všech výhod obrany svého života, života svých blízkých a svého majetku jinými lidmi.
Protože tu však není žádný indikátor, který umožní rozlišit mezi "svědomím" a "mě se nechce", bylo by lepší uzákonit "kdo nechce nemusí", to by bylo méně pokrytecké. Ostatně svědomí, které brání chránit své blízké např. před vyvražděním jen proto, že nechci zabíjet toho kdo mne, nebo mé blízké ohrožuje, je spíše nefungující svědomí.
Současně s novelou branného zákona se uplatňuje také zákon O zrušení civilní služby a o změně a zrušení některých souvisejících zákonů.
Civilní služba naplňovala možnost využít "svědomí" a neabsolvovat vojenskou základní službu. Zde "svědomí" mělo pro většinu civliklářů určitě jistou oporu v negativech souvisejících s touto službou - zbytečný dril, omezování a někde ponižování a šikanování. Civilní služba se stala velmi populární. Z počátečních 8 202 zájemců v r. 1993 dosáhl zájem hodnoty 14 160 v r. 2000.
Toto "svědomí" jim na druhé straně umožňovalo aby se uplatňovali zejména v těch nejméně obtížných oblastech. Podle zrušeného zákona 18/1999 Sb. o civilní službě, občan vykonával civilní službu formou pomocných činností v organizacích státu, obcí a u nevýdělečných nestátních právnických osob, zejména ve zdravotnictví, v sociálních službách, při ochraně životního prostředí, při likvidaci následků živelních pohrom a v jiných obecně prospěšných činnostech. Podle posledních údajů se civilkáři shromažďovali spíše v oborech které s přednostními aktivitami danými zákonem příliš nesouvisely, spíše to byly knihovny, školy a sportovní sdružení. O tom svědčí následující fakta: ke dni 31. března 2004 vykonávalo civilní službu celkem 8 634 osob (z toho v oblasti zdravotnictví 1797, v oblasti sociální 1307, v oblasti ochrany životního prostředí 491, v ostatních oblastech 5139). Jen pro doplnění - K témuž datu zbývalo povolat k výkonu civilní služby celkem 31 306 osob.
|
Od 1. ledna 2005 jen profesionální armáda (26.1.2004)
