Vízová a imigrační politika má široce otevírat dveře turistům, podnikatelům i ostatním, kteří se rozhodnou žít s námi, zároveň však musí velice ztěžovat možnost pobytu osob, pro které je vstup do republiky další příležitostí pro kriminální činnost a pro ty pro které jsou otevřené hranice příležitostí ke "kriminálnímu podnikání". To samozřejmě neznamená uzavírání se před světem, nýbrž jen zákonnou prevenci kriminality, zejména mezinárodního organizovaného zločinu.
Otevření hranic po r. 1989 bylo jedním z významných předělů, který umožnil spojení se světem. Povzbudilo široké spektrum lidských i občanských aktivit a dalo impuls ekonomice. Mít přiměřeně otevřené hranice je naprosto nezbytnou podmínkou rozvoje naší ekonomiky v současném světě. Přirozeným důsledkem je imigrace se všemi jeho pozitivními i negativními důsledky.
Jak minimalizovat negativní důsledky? Kromě ponechání stávajících podmínek pro udělování trvalého pobytu (tj. 10 let nepřetržitého pobytu) a občanství (dalších 5 let), kterou považuji za postačující, by měl každý cizinec prokázat jazykové znalosti a znalost kulturních a historických reálií. Měl by platit princip, že ČR je otevřená pouze těm, kdo se chtějí bezvýhradně podřídit jejím zákonům. Konkrétně, po spáchání trestného činu (jistých druhů) by mělo následovat vyhoštění.
Na druhé straně, uprchlíkům a asylantům je zapotřebí poskytnout v přiměřené míře ochranu dokud se nezlepší situace v jejich zemi. Tato ochrana je dána Úmluvou o právním postavení uprchlíků z roku 1951, jež byla v ČR vyhlášena zákonem 208/1993 Sb. Přiměřenou mírou rozumím respektování meze množství oprávněných uprchlíků srovnatelnou s ostatními evropskými státy.
Množství nových trvalých pobytů je zapotřebí regulovat operativně podle schopnosti společnosti pojmout nově příchozí
Přistěhovalectví je migrační pohyb, který je převážně motivován ekonomickyČeská republika byla dosud tzv. tranzitní zemí, přes kterou se uprchlíci z asijských nebo afrických zemí snažili dostat na západ, tedy do zemí Evropské unie. S blížícím se pravděpodobným vstupem ČR do EU se však Česká republika zároveň stává i zemí cílovou, kde je dostatečně vysoká životní úroveň a tak mnoho osob hledajících obživu ve státech bohatších než je jejich stát původu čím dál častěji projevuje zájem usadit se zde.
Uprchlíkům a asylantům je zapotřebí poskytnout v přiměřené míře ochranu dokud se nezlepší situace v jejich zemi.Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951, jež byla v ČR vyhlášena zákonem 208/1993 Sb., ve svém článku 1 definuje uprchlíka takto: "Uprchlíkem se rozumí osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je schopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti, nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem k výše uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit."
Pojem azyl je na rozdíl od uprchlíka pojmem obyčejového mezinárodního práva. V českém prostředí nalezneme základní normu v článku 43 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.), který stanoví: "ČR poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod."
Rizika přistěhovalectví existují a je možné je omezitImigrace se v posledních několika letech stává palčivým problémem celé západní Evropy, a to ve smyslu kriminality imigrantů, hrozby teroristických útoků a následně narůstající xenofobie. Jednou z možností jak již dopředu předejít takovým problémům je zpřísnění kritérií pro přistěhovalectví. Kromě ponechání stávajících podmínek pro udělování trvalého pobytu (tj. 10 let nepřetržitého pobytu) a občanství (dalších 5 let) by měl každý cizinec prokázat jazykové znalosti a znalost kulturních a historických reálií. Měl by platit princip, že ČR je otevřená pouze těm, kdo se chtějí bezvýhradně podřídit jejím zákonům. Konkrétně, po spáchání trestného činu (jistých druhů) by mělo následovat vyhoštění.
asimilace vs "multikulturalita" Existují v podstatě dva protilehlé koncepty ke zmírnění negativních důsledků imigrace.
Asimilace - tj. postupné vyrovnávání se v tradicích a chování. Na konci procesu by si lidé byli ve společném kulturním prostoru stále podobnější. Tento přístup však vyžaduje zejména vůli asilantů.
Multikulturalita - Rozdílné civilizace, kultury a etnika, mohou žít vedle sebe, spolupracovat a vzájemně se obohacovat, pokud se budou navzájem respektovat a tolerovat. Zde je akcent spíše na vůli majority.
Hledání vhodných postojů se bude vždy pohybovat v rámci těchto mezí.
V současné době multikulturální ideologie zjevně selhává, a každá země v Evropě tuto záležitost diskutuje.
Německo, kde žije 7,3 milionu lidí s cizím pasem, sice pociťuje rostoucí nedostatek odborníků, ale zhoršená hospodářská situace a zvýšená nezaměstnanost utlumily ochotu k velkorysému řešení přístupu imigrantů na jejich území. Italští poslanci schválili imigrační zákon, který výrazně ztíží podmínky pro povolení vstupu a pobytu do Itálie. Současně usnadňuje vypovídání ilegálních imigrantů do zemí původu a zvyšuje trestní postih převáděčům (červen 2002). Dánský parlament schválil zákon o nové restriktivní imigrační politice. Podle nového zákona bude v podstatě zrušen status uprchlíka a právo na azyl budou mít jen ti běženci, na něž se vztahují mezinárodní konvence. Omezeno je slučování rodin, minimální věk pro uzavírání sňatků je 24 let, a to i pro Dány, kteří by uzavírali manželství s osobami v zahraničí. Tím se má zabránit vynuceným sňatkům (červen 2002).
Imigrační úřad v USA je od 11. září pod velkým tlakem politiků i veřejnosti a je nepřímo obviňován z toho, že nedokázal udržet pořádek a přehled v registraci cizinců v USA ….
Jednoznačné řešení počtu imigrantů a podmínek jejich integrace zde neexistuje. Politici budou vždy hledat rovnováhu na jedné straně mezi lidskými právy, otvíráním hranic a ekonomickým přínosem z toho pramenícím a na druhé straně mezi negativními jevy které imigrace přináší.
viz také: Jak s imigrací v EU (28.5.2004) |
imigrační politika (25.10.2002)
