Jedním z nejpalčivějších problémů, zeména v Praze je dostupnost bydlení. K řešení tohoto problému je zapotřebí uskutečnit řadu vzájemně provázaných legislativních opatření, která povedou k fungujícímu trhu s byty, kdy investoři budou mít možnost a potřebu stavět i nájemní byty s širokou nabídkou jejich kvality a úrovně, a aby si mohl každý vybrat podle svých možností.
Zejména v Praze je problém s byty extrémní. Problémem trhu s bydlením u nás je přeregulované nájemné a stav práva v oblasti bydlení. Důsledkem této nevyváženosti je je černý trh s byty, nemožnost pronajmout byt, obtížná výměna bytu, pomalá regenerace bytového fondu a neochota investorů stavět nájemní byty. Nedostatek bytů je pociťován, přestože je u nás v poměru k počtu obyvatel podobný počet bytových jednotek jako v EU, kde takovýto nedostatek pociťován není. (ČR v r. 2001 394 bytů na 1000 obyv. a v Praze 465 bytů na 1000 obyv), viz byty EU. (Zdroj OECD). Na tuto situaci doplácejí všichni a nejvíce nebydlící, mladí lidé a sociálně slabší skupiny obyvatel.
Veškeré stávající podpory bydlení věc stále neřeší. Přestože existuje řada podpor - podpora hypotečního úvěrování, bezúročné půjčky do 200 tis. Kč, investiční dotace na výstavbu nájemních bytů a příslušné infrastruktury (tj. max. 320 tis. Kč/byt a max. 50 tis. Kč na související infrastrukturu), stavebního spoření, bezúročná půjčka do fondů obcí (max 300 mil. Kč v r. 99) a dotace na obnovu bytového fondu (max 450 mil. Kč v r. 99) - nejsou to opatření, která by mířila na podstatu problému. Jejich role je pouze prospěšný doplněk k trhu s byty, pokud by existoval.
Podmínkou rozhýbání trhu s byty jsou tři opatření. Prvým je zákon o nájemném, který by měl určovat pravidla pro sjednávání nájemného a služeb s ním souvisejících. Za druhé musí být zároveň předložena novela občanského zákoníku, která zjednoduší otázky spojené s nájemní smlouvou, to znamená např. bytové náhrady, přechody nájmu bytů. A za třetí jsou to adresné sociální příspěvky na bydlení. Stát nesmí sociální břemeno přenášet na majitele domů, to znamená, že nájemné nemá plnit nějakou sociální funkci. A na druhé straně nelze připustit, aby se lidé dostali v důsledku nějakých změn v právní úpravě nájemného do sociálně neřešitelné situace.
Rozhýbání trhu s byty prospěje především těm, kteří byt hledají nebo bydlí za nepřirozeně vysoké nájemné v bytech s neregulovaným nájemným. Prospěje i těm, kteří mají sice regulované nájemné, ale jakákoliv výměna bytu je pro ně velmi obtížná. Odstraní se spekulace s regulovanými byty a řada volných bytů se tak dostane na trh. Majitelé bytů získají motivace investovat do kvality bytů, čímž bude povzbuzeno celé stavební odvětví. Usnadní se pohyb za prací, a lepší dostupnost pracovníků a snížení dopravních nákladů povedou k vyšší efektivitě práce ve všech ostatních oborech.
Rozhýbání trhu s byty bude mít multiplikativní rozvojový účinek protože:
(a) povzbudí iniciativu a konjukturu ve velkém množství návazných oborů /tj. výstavba, renovace, výroba stavebních materiálů a zařízení pro vybavení bytů, návazné služby/
(b) usnadní pohyb za prací a tím zlepší efektivitu práce i ve všech ostatních oborech /dostupnost odborníků, dostupnost pracovních sil, využívání lokálních konkurenčních výhod bez rizika ztráty mobility/
> podrobněji viz |
bydlení (25.10.2002)
