Zpravodajská zpráva pro Výbor a pro plénum Senátu PČR
k senátnímu tisku č. 4 - Návrh zákona o elektronických komunikacích a změna některých souvisejících zákonů
/v projevech zkráceno/
Předkládá: RNDr. Miroslav Škaloud, zpravodaj výboru pro evropské záležitosti
Předkladatel novely zákona:
Vláda ČR, Vláda ČR, Ministerstvo informatiky ČR, ministr Vladimír Mlynář
senátní tisk: č. 4
Sněmovní tisk: č. 768
A. Úvod
Stávající stav
Problematika telekomunikací, jejíž novou úpravu obsahuje předkládaný návrh zákona, je v současnosti upravena v řadě právních předpisů. Jedná se o Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a navazujících 13 vyhlášek a jedno nařízení vlády (cenové regulace, stavební problematiky, ochrany osobních údajů, rozhlasového a televizního vysílání a technických požadavků na výrobky, atp.). Oblast telekomunikací má návaznosti rovněž na další právní předpisy týkající se zejména cenové regulace, stavební problematiky, ochrany osobních údajů a rozhlasového a televizního vysílání
Důvodem předkladu
- je zejména nový regulační rámec ES (zaměřený na podstatně širší oblast služeb, které spadají pod pojem „elektronické komunikace“)
- dále pak nedostatečná implementace práva EU v této oblasti do stávajícího zákona o telekomunikacích.
- připomínky podnikatelských subjektů
- připomínky resortů (odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, prodloužení lhůt pro uchovávání údajů, nebo zpřesnění kompetencí oprávněných orgánů a povinností operátorů)
- Podněty jsou uplatňovány také z oblasti ochrany autorských práv, rozhlasového a televizního vysílání a dalších.
B. Předmět zákona
Nový regulační rámec ES
Dynamika rozvoje telekomunikací v EU byla v poslední době taková, že se již v roce 2000 jevil existující regulační rámec jako příliš složitý. V roce 2002 byl schválen Evropským Parlamentem a Radou nový regulační rámec, který obsahuje pouze pět základních směrnic místo dřívějších několika desítek předpisů
Jsou to směrnice 2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES, 2002/19/ES, 2002/22/ES a 2002/58/ES.
Hlavní změny
Předkládaný návrh zákona o el. komunikacích nahrazuje nejen dosavadní zákon o telekomunikacích (zákon č. 151/2000 Sb., v platném znění) ale též úpravu, která je v současnosti obsažena v řadě právních předpisů.
Předkládaný návrh zavádí na první pohled řadu institutů obdobných stávajícím předpisům (generální licence přechází na všeobecné oprávnění, univerzální služba, propojování a přístup), avšak obsahově jsou tyto instituty v zásadních věcech odlišně upravené a často koncepčně jinak pojaté. Dále je v souladu s právem ES do návrhu začleněna problematika ochrany práv spotřebitelů a uživatelů, ochrana osobních a individuálních údajů, analýz trhů a rámce pro digitální rozhlasové a televizní vysílání (příslušné povinnosti pro operátory komunikačních sítí, podmínky pro provozování systémů s podmíněným přístupem k digitálnímu vysílání). Návrh rovněž obsahuje zvláštní úpravu pro řešení sporů v oblasti elektronických komunikací. Detaily viz níže v rámci harmonizační stránky zákona.
Nová právní úprava by měla dle předkladatele umožnit co nejjednodušší vstup na trh, kvalitně formulovat postavení a pravomoci regulačního úřadu, cíle regulace, rozhodování včetně cenové regulace, zohledňovat zájmy a práva uživatelů sítí a služeb el. komunikací a také postupně nahrazovat oborové regulace obecně danými předpisy v oblasti obchodní soutěže.
C. Harmonizační stránka
Zákon vychází zejména z principů uvedených pro jednotlivé oblasti v novém regulačním rámci 2003 (5 základních směrnic).
1. Působnost a cíle regulace (směrnice 2002/21/ES
- o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací /rámcová směrnice/)
- Nástroji regulace jsou individuální správní rozhodnutí a opatření obecné povahy
(které stanovuje
práva a povinnosti)
- Novinkou ve směrnicích je pro sektor elektronických komunikací Institut veřejných konzultací, kterým je nutno podrobovat jak výše uvedená opatření obecné povahy, tak i v návrhu zákona přesně vymezený rozsah rozhodnutí. Tyto konzultace jsou nástrojem, svým způsobem neformálním, kterým lze v určených případech pružně a levně zjistit reakce a stanoviska několika desítek až stovek zainteresovaných subjektů
2. Licencování a oprávnění (směrnice 2002/20/ES - o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací /autorizační směrnice/)
- v sektoru elektronických komunikací zmizí pojem licence na sítě a služby a s tím i proces vydávání individuálních licencí. Místo nich budou užívána podstatně jednodušší obecně platná „všeobecná oprávnění“ a na ně naváže pouze jednoduchá registrace podnikatelských subjektů.
ale nadále existuje individuální udělování oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a čísel ve stanovených případech.
Všeobecné oprávnění - stanovuje základní podmínky pro výkon komunikační činnosti, které musí právnické a fyzické osoby na trhu elektronických komunikací dodržovat
3. Přístup a propojování (směrnice 2002/19/ES - o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení /přístupová směrnice/)
- Regulace je založena na provádění analýz relevantních trhů regulačními úřady, přičemž je uplatňována pouze v případech, kdy na trhu není dostatečná konkurence. Regulační opatření směřují na podniky s významnou tržní silou, přičemž podnik s významnou tržní silou je nově v návrhu definován v souladu se soutěžním právem ES.
- Povinnosti, které mohou být uloženy podnikům s významnou tržní silou, jsou stanoveny taxativně
4. Univerzální služba a práva uživatelů a spotřebitelů (směrnice 2002/22/ES - o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se síti a služeb elektronických komunikací /směrnice o univerzální službě/)
- Je zde deklarována koncepce univerzální služby, v jejímž rámci má být zajištěno poskytování definovaného souboru služeb, které musí být ve stanovené kvalitě dostupné na celém území státu všem koncovým uživatelům a s ohledem na vnitrostátní podmínky za dostupnou cenu
- Mezi zájmy a práva koncových uživatelů je např. právo na smlouvu, operátorské služby a služby dotazů na účastnická čísla, na služby tísňového volání „112“, přenositelnost čísel.
- Jestliže povinnost poskytovat některou z uvedených služeb bude představovat pro daného podnikatele nespravedlivé břemeno, bude možné kompenzovat čisté náklady poskytování univerzální služby, jejichž výši stanoví regulační úřad.
5. Soukromí a ochrana údajů (směrnice 2002/58/ES - o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací /Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích/)
Zákon v návaznosti na směrnici uvádí podrobnosti ochrany osobních údajů v oblasti elektronických komunikací (v návaznosti na obecnou úpravu ochrany údajů zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů) a stanovuje podnikatelům povinnost zajistit bezpečnost služeb včetně důvěrnosti komunikace a další povinnosti směřující k ochraně soukromí uživatelů a účastníků.
Z hlediska harmonizační stránky jsem našel dvě záležitosti hodné zmínky. První která spočívá v tom, že ve směrnici č. 2002/21//ES je uvedeno slovo "konzistentní" a v předloženém zákoně je uvedeno "jednotné". Druhá spočívá v tom, že směrnice předpokládá před zavedením regulace provedení analýz relevantních trhů a zákon nikoliv. Tyto pochybnosti byly předkladatelem vysvětleny.
D. Poznámky k věcné stránce zákona
V zákoně lze nalézt velké množství nedokonalostí a chyb (legislativně technických nedostatků - zejména v těch částech návrhu, jimiž se novelizují některé související zákony)
jednou z podstatných závad, která vznikla na půdě sněmovny je přidělení multiplexu pouze veřejné službě
Dosud byly v ČR v rámci telekomunikací pouze veřejnoprávní instituce (Česká televize, Český rozhlas), přeneseně pak program, který vysílají, nikoli samotné přenosové cesty. Neexistuje něco, jako „veřejnoprávní kmitočty“.Digitální multiplex je pouze přenosová cesta. Poslanecký návrh upřednostňuje programy veřejnoprávní televize, protože jim ze zákona přiděluje celý jeden multiplex a dokonce ještě ten nejvýhodnější, protože s největším počátečním pokrytím území – multiplex „A“ .
Multiplex „A“ v tento okamžik teoreticky pokrývá cca 70 procent území, zatímco multiplexy „B“ a „C“ , na které Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vypsala licenční řízení pro soukromé televize, pouze cca 30 procent.
Toto pokrytí se v budoucnu sice zvýší, ale pro samotný start celého digitálního vysílání nelze vymyslet nic horšího, než veřejnoprávním programům přednostně přidělit nejlepší multiplex a privátní televize odsunout na multiplexy s nesrovnatelně menším pokrytím. Pro zavedení digitálního vysílání, respektive pro jeho atraktivitu pro diváka, kterého je třeba motivovat k nákupu buď nových digitálních televizorů nebo tzv. set-top-boxů, je žádoucí, aby nabídka stávajících celoplošných programů (Nova, Prima, ČT 1, ČT 2, tedy programů privátních i veřejnoprávních), na které je zvyklý, byla pokud možno v nejdostupnějším multiplexu, což je multiplex „A“.
Z tohoto důvodu navrhuji vypustit část 25 a 26.
E. Finanční dopady
Vzhledem ke zpoplatnění zajišťování příjmu tísňových volání na pracovištích k tomu určených se předpokládá navýšení rozpočtů příslušných resortů, zejména Ministerstva vnitra ČR o celkem 4 mil. Kč.
Předkladatel předpokládá také:
a) nevýznamné náklady (řádově tisíce) za platby za provozování ž provozování tísňových linek městské policie.
b) pozitivní dopad na pro malé a střední podnikatele, díky odstranění poplatku za udělení telekomunikační licence (100 tis. Kč)
c) že uživatelé všeho druhu (státní orgány, hospodářské subjekty i domácnosti atd.) budou postupně vynakládat za srovnatelný objem využitých služeb elektronických komunikací menší objem finančních prostředků než tomu bylo v předchozích obdobích nebo, a to je neméně podstatné, budou schopni pro svoji potřebu využívat podstatně větší objemy služeb a s tím souvisejících užitečných informací, a to při splnitelných nárocích na finanční prostředky na úhradu za spotřebované služby.
F. Účinnost novely zákona
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
G. Projednávání v PS PČR:
Vláda předložila PS PČR návrh zákona dne 7. září 2004. Ten byl rozeslán poslancům jako sněmovní tisk 768/0. Organizační výbor projednání tisku doporučil dne 9.9.2004 a určil zpravodaje Ing. Karla Sehoře v rámci 1. čtení (23. a 24. 9. 2004 na 35. schůzi) jej přikázal projednat Hospodářskému výboru PS PČR, VVVKMT PS PČR, VOB PS PČR. Výbory přijaly usnesení tisk schválit ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.
Návrh zákona prošel dne 14. prosince 2004 prošel 2. čtením, obecnou i podrobnou rozpravou. Lhůta pro zahájení třetího čtení byla zkrácena na 48 hodin po doručení pozměňovacích, popřípadě jiných návrhů poslanců. 3. čtení proběhlo 17.12.2004 v rámci 39. schůze. Poslanecká sněmovna vyslovila i tento den se zněním zákona souhlas, s přítomných 181 poslanců hlasovalo 108 pro a 54 proti. V Poslanecké sněmovně výbory, které projednávaly tisk 768, přijaly celkem 165 pozměňovacích návrhů; dalších cca 80 pozměňovacích návrhů bylo předneseno jednotlivými poslanci ve druhém čtení.
H. Doporučení VEU
Po vysvětlení dotazů na předkladatele znění návrhu zákona přijmout s pozměňovacím návrhem - vypuštění části 25 a 26.
Poznámka:
- Pozměňovací návrhy přednesené hospodářským výborem Senátu (které byly v plénu přijaty) lze rozčlenit do několika skupin
A) odstranění multiplexu veřejné služby (tj. odstranění části 25 a 26)
B) přechod od analogového k digitálnímu vysílání, změny se týkaly zahrnutí i regionálních stanic (část 14)
C) legislativně technické změny
|
Zákon o elektronických komunikacích /3 schůze/
