Ve dnech 14.-15.6.2005 navštívil Vídeň senátní Výbor pro záležitosti EU se složení Sefzig (předsede VEU), Škaloud, Venhodová , Schwarzenberg a Matykiewicz. Senátoři se setkali se členy svých partnerských výborů ze Spolkové i Národní rady, se zástupci Úřadu spolkového kancléře i Ministerstva zahraničních věcí Rakouska a s generálním tajemníkem Rakouské společnosti pro evropskou politiku. Návštěva se uskutečnila v předvečer jednání Evropské rady, ústředními tématy jednání se proto stala Evropská ústavní smlouva a nový evropský rozpočet. Jednalo se však také o subsidiaritě, vnitrostátní koordinaci evropské agendy i postavení horních komor parlamentu v obou zemích.
Jednání s H. Heissem, vrchním ředitelem sekce IV (záležitosti EU) Úřadu spolkového kancléře. Heiss uvedl 3 důvody, které mluví z rakouského pohledu pro pokračování ratifikačního procesu: 1. formální důvod - pokud stát podepíše mezinárodní smlouvu, je třeba podniknout vše pro její úspěšnou ratifikaci, 2. právní důvod – součástí ÚS je prohlášení, že pokud smlouva nebude v určené době ratifikována 4-5 státy, bude se uvažovat o dalším postupu, 3. politický důvod – všechny členské země mají právo vyjádřit se k ÚS. Rakousko bylo však zároveň pro zkrácení ratifikačního procesu, aby se tak zkrátilo období nejistoty – referenda omezují do určité míry práci EU.
Dle Heisse se bude v ratifikačním procesu přístupových smluv s Bulharskem a Rumunskem pokračovat dle plánu. Opoziční sociální demokracie vystupuje s novým programem tzv. obratu o 180 stupňů v evropské politice, v němž požaduje mj. zastavení rozšiřování i v případě Bulharska a Rumunska. Pole Heisse patří Chorvatsko k Evropě, v případě Turecka je třeba dodržet rozhodnutí ER, předpokládá, že přístupová jednání budou zahájena 3.10., měla by však být s otevřeným koncem.
Jednání s E. Tichy-Fisslberger, zástupkyní vrchního ředitele evropské sekce MZV. Tichy-Fisslberger uvedla, že Rakousko je svým způsobem unikátní v tom, že má v ústavě zakotvenu možnost, aby parlament vybavil kancléře závazným mandátem pro jednání Evropské rady, zároveň se však kancléř tímto mandátem nemusí řídit v zájmu zachování důležitých vnitřně či zahraničně politických zájmů Rakouska. V případě, že se očekávají složitá jednání o zásadních otázkách, je zřízen výbor složený ze zástupců všech parlamentních stran, který může kancléř v průběhu jednání ER konzultovat (to byl případ i letošní červnové ER).
Tichy-Fisslberger uvedla, že referenda jsou problematickým nástrojem, protože lidé často dávají odpověď na jinou otázku, než která je kladena. Za chybu považuje také název ústava, který mnohé odradil, přičemž se jedná o normální mezinárodní smlouvu. Navíc 3. část, která je kritizovaná a těžkopádná je pouhým shrnutím sekundárního práva za posledních 50let. Provést změny v ÚS by nebylo snadné. ÚS byla přijata jako kompromisní balík. Není možné z něj vytáhnout jen některé aspekty (např. institucionální), protože rakouský souhlas s některými z nich byl často vyvážen ústupkem ostatních v jiných otázkách. Tichy-Fisslberger vidí nebezpečí v tom, že po ztroskotání ÚS dojde vytváření určitých skupin zemí, které budou úzce spolupracovat – tento „divoký“ vývoj by byl nevýhodný pro malé a střední země. Navíc, se smlouvou z Nice se nedá žít věčně, nalezení řešení je proto podle ní nezbytné.
Jednání s poslanci Spolkové rady – účast za rakouskou stranu: A. Konecny (SPÖ) – místopředseda Výboru pro EU, M. Gruber (SPÖ), K. Boden (SPÖ), H. Hösele (ÖVP), E. Weilharter (Svobodní), F. E. Kühnel (ÖVP)
Jednání se zaměřilo na postavení obou komor v legislativním procesu a zpracování evropské agendy v obou parlamentech, dále byla diskutována otázka subsidiarity a evropská ústavní smlouva. A. Konecny zdůraznil, že pojem subsidiarita v rámci EU v podstatě není definována. Rakousko a jiné federativní státy řeší subisdiaritu tím, že v ústavě je uvedeno jakým způsobem se s ní má zacházet, tj. kdy je zodpovědný stát, vláda, spolkové země nebo obce. Pokud jde o subsidiaritu v evropském kontextu, nemůže EU pracovat tak, že při projednávání jakékoliv předlohy je zapotřebí opakovaně zkoumat, kdo je partnerem, zda obec, kraj, nebo země. ..
Jediným řešením by bylo vypracování nového evropského právního rámce. EU by dále mělo definovat cíle a evropský harmonogram jejich naplnění. To, jaká by měla být nutná opatření k jejich dosažení však vědí nejlépe národní státy.
Jednání s poslanci Národní rady se uskutečnilo v rámci společné večeře na Zastupitelkém úřadě. Za rakouskou stranu přijal pozvání C. Einem (SPÖ) a W. Amon (ÖVP). Diskutovalo se o podobných tématech jako na setkání se zástupci horní komory parlamentu, ale i o bilaterálních otázkách, jako je přechodné období na volný pohyb pracovníků, regionální spolupráce, či zlepšení dopravního spojení mezi ČR a Rakouskem.
Na závěr své dvoudenní návštěvy Vídně se členové výboru setkali s G. Bauerem, generálním tajemníkem Rakouské společnosti pro evropskou politiku, jedné z nejvýznamnějších neziskových institucí angažující se v evropských záležitostech. Bauer senátory informoval o struktuře a činnosti společnosti, prezentoval některé aktuální průzkumy veřejného mínění ve vztahu k ČR i plánované projekty přeshraniční a regionální spolupráce.
Spolková rada
Spolková rada (SR) tvoří druhou komoru rakouského parlamentu. Spolu s Národní radou jí přísluší zákonodárná moc. Její členové jsou voleni zemskými sněmy jednotlivých spolkových zemí na legislativní období zemského sněmu, který zastupují (5-6 let). Volby vycházejí z principu poměrného zastoupení, přičemž za základ se považují výsledky posledních voleb do zemského sněmu. Za každého člena Spolkové rady zemský sněm volí jednoho náhradníka, který vstoupí do Spolkové rady v případě, že skončí mandát původního člena jeho zřeknutím se, smrtí nebo z jiného důvodu.
Počet zástupců jednotlivých spolkových zemí je stanoven po každém všeobecném sčítání lidu - obvykle každých deset let - spolkovým prezidentem. Spolková země s něj větším počtem obyvatel vyšle 12 členů, každá další země tolik členů, kolik odpovídá poměru jeho počtu obyvatel s počtem nejlidnatější spolkové země. Každá spolková země však musí být zastoupena nejméně 3 členy. Z toho také vyplývá, že Spolková rada nemá trvale platný počet členů. Od roku 1945 do r. 1982 stoupl počet členů SR z 50 na 65, v letech 1983-1993 měla SR 63 členů a od r. 1994 má SR 64 členů.
Zasedání Spolkové rady se nedělí na legislativní období, ale probíhají permanentně. Předsednictví v Spolkové rady se střídá v půlročním cyklu podle abecedního pořadí zemí. Předsedou se stává člen SR, který byl do SR zvolen na prvním místě ve spolkové zemi, na níž připadá v daném pololetí předsednictví. Zároveň jsou každého půl roku voleni dva místopředsedové a nejméně dva jednatelé a dva pořadatelé, kteří spolu s prezidentem tvoří prezidium SR.
|
Návštěva senátního VEU v Rakousku
