k návrhu zákona,
kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Předkladatel novely zákona: Vláda ČR, Vláda ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, ministr Jiří Paroubek
senátní tisk: č. 463
Sněmovní tisk: č. 483
(A) výhrady
1) Vláda dostává příliš volnosti při získávání prostředků z úvěrů a možnost dále se zadlužovat
Umožníme-li doplňování fondu úvěrovými zdroji, půjčkami, nákupem dluhopisů apod., může se stát fond po vzoru státního rozpočtu rozpočtem deficitním.. (Nyní je ve fondu sice k použití cca 15 miliard, ale situace se může změní). Nelze vyloučit případ, že by při předlužení mohlo dojít ke krachu SFRB, na který by následně doplatil státní rozpočet – a tedy daňoví poplatníci. Přestože je v zákoně ustanovení, že aktiva nesmí poklesnout pod 6 mld. Kč, nelze zapomenout na druhé straně, že aktiva nejsou prostředky disponibilní. Vydávání těchto prostředků jde navíc ještě mimo parlamentní kontrolu
2) Dalším zdrojem obav může být již zmíněná možnost nákupu státních dluhopisů.. To je ale přesun dluhů ze státního rozpočtu do státního fondu! Vláda si vytvoří dluh a přemístí jej do své podřízené organizace. To je to nestandardní a dosti nebezpečná metoda, jak zamlžovat státní dluh
3) na prostředky z tohoto fondu není nárok (na rozdíl od stavebního spoření), je tu tedy prostor pro uvážení ministerských úředníků a to vždy vytváří prostor pro korupci./v souvislosti s tím je možné citovat i stanovisko NKÚ z konce minulého roku, který při kontrole hospodaření fondu například zjistil, že fond vynaložil v rozporu s předpisy 355 milionů korun (ministr to zpochybňuje)/
Ti, kdo šli do Senátu s tím, že chtějí bojovat proti korupci zde mají příležitost .
(B) poznámky
1) uplatňování prostředků z fondů narušuje trh, zavádí nerovnováhu a neochotu investovat do bydlení, vytlačuje se soukromý kapitál
Státní podpora vždy deformuje trh. Vyvolává poptávku po produktech, o které by jinak byl zájem menší nebo žádný. Tím narušuje hospodářskou soutěž - po dotovaných produktech poptávka stoupám po ostatních klesá. Stát si tím osobuje právo rozhodovat za lidi, co je pro ně vhodné - a to za cizí peníze.
Např. u novomanželských půjček to konkrétně znamená zvýšení poptávky po vlastnickém bydlení na úkor nájemního.
V případě masivní podpory vlastnického bydlení je důsledkem růst cen nemovitostí. V případě jiné než masivní nemá podpora na počet bytů významný vliv a je zbytečná. Ani jedno nikam nevede a nic neřeší.
Takovéto státní zasahování problém dostupnosti a kvality bydlení mohou sotva vyřešit. Vedou jen k zakonzervování stávajícího stavu se všemi jeho neblahými důsledky přímými i nepřímými - černým trhem s byty a nedostupností bydlení, nízkou porodností, malou mobilitou pracovní síly a z ní plynoucí vysokou nezaměstnaností. K velké radosti lobbystických skupin a „stavitelů“ obecních stodol
2) Podpora vlastnického bydlení, má negativní dopad na stále potřebnější flexibilitu. Místo aby se lidé volně stěhovali za prací, měnili byty podle potřeby studia, práce, počtu dětí, vlastnické bydlení na dluh je doslova přikovává na jedno místo.
Namísto dostupnosti bydlení a flexibility trhu práce stát kombinací regulace nájemného a podpory vlastnického bydlení na dluh činí pravý opak.
Přitom se zadlužený stát pod nálepkou "pomoci potřebným" zadlužuje stále víc. 60 let se v této zemi řeší bytová otázka, 60 let je problém sehnat finančně dostupné bydlení. A 15 let po listopadu 89 je to stále největší problém mladých rodin. A vláda nepřichází stále s tím, co se během těch předchozích let jasně ukázalo jako neúčinné.
3) existují efektivnější metody podpory bydlení. Cestou k řešení dostupnosti bydlení a lepšího standardu je spíše otevření co největšího prostoru soukromé iniciativě. Nástroje k tomu jsou, volný trh s byty, rovnoprávné postavení pronajímatelů a nájemců, adresné příspěvky na bydlení, nízké daně. Pokud by stát měl něčím přispět, pak funkční administrativou a soudnictvím.
Vysoké soukromé investice a zvýšená stavba bytů a domů pak zákonitě vedou k poklesu cen nemovitostí, zvýšení standardů většími investicemi do oprav a rychlejšímu odstraňování těch domů a bytů, které již novým normám nevyhovují.
Namísto populistických a nepříliš účinných darů by si jednou lidé s nízkými příjmy zasloužili skutečnou pomoc v podobě snadného přístupu k finančně dostupnému nájmu. Toho se ovšem nedočkáme bez komplexního přístupu prostřednictvím deregulace právní, cenové a adresných příspěvků na nájemné (APN). Pokud by se např. prostředky fondu přesunuly do APN ukázalo by se, že není fond zapotřebí, bytů je dost (na počet obyvatel, ve srovnání s evropskými státy). Prostředky SFRB by stačily na APN po celou dobu deregulace. Pokud by někdo namítal, že by prostředky na APN nestačily pak odkazuji a studii IRI (Institut regionálních informací Brno 2002), který vyhodnotil náklady na APN podle různé úrovně přijaté normativní přípustné míry zatížení domácností (20%, 18% a 15%) by se náklady pohybovaly v úrovni (1,5; 3,6 a 6,5 mld Kč ročně)
4) Za zmínku také stojí doporučení OECD, z prosince r. 2004, které zní Uvolněte nájmy. Chudším lidem, kteří na ně nebudou mít, pomozte přesně cílenými sociálními dávkami. Snižte podporu vlastnického bydlení z veřejných financí.
|