Plánování dalšího využití jaderné energie v České republice se po vstupu zelených do vlády poněkud utlumilo. Současně se také častěji objevují argumenty proti tomuto druhu energie. Některé vyjadřují racionální obavy, jiné se snaží být proti za každou cenu a je zřejmé, že jsou posilovány z ideologických důvodů. Jaké jsou tedy důvody pro jadernou energetiku a odkud pramení obavy z jejího využití? Dochází ve světě k útlumu jaderné energetiky, nebo k její renesanci?
Mezi argumenty pro jadernou energii patří skutečnost, že jaderné elektrárny představují velmi atraktivní řešení produkce energie. Výroba elektřiny prostřednictvím jaderných elektráren je dlouhodobě výhodná díky nízkým variabilním nákladům, vysoké stabilitě dodávek a minimálním emisím skleníkových plynů.
Argumenty proti jaderné energii, které lze nalézt ve sděleních odpůrců jsou následující: nesplňuje principy trvale udržitelného rozvoje, koncová část jaderného palivového cyklu vytváří problémy pro příští generace, zatěžuje prostředí emisemi radioaktivních látek a představuje riziko havárií s nezvladatelnými následky. Mezi argumenty, které by měly ve své době podpořit odstavení Temelína patří i ty, které tvrdí, že se v současné době energie vyváží a že je tedy nadbytečný. Dále pak argument o nedostatečné odpovědnosti za škody, nebo i to, že údajně v Evropě dochází k útlumu jaderné energetiky.
Posuďme jednotlivé výhrady.
Splnění principů "udržitelného rozvoje"
Ať již nahlížíme na uvedený výraz v libovolném smyslu, ve kterém je používán, zjistíme, že mu jaderná energetika dobře vyhovuje. Jaderná energie má výhody z hlediska globálního oteplování (je jedním z nejefektivnějších způsobů snižování globálních emisí CO2), cenové stability a vysoké účinnosti. Ústup od jaderné energetiky by měl navíc velké globální i regionální důsledky, protože tato energie sloužící k výrobě elektřiny v základním zatížení.
Jaderná energetika nepředstavuje obnovitelný zdroj energie
Uvážíme-li intenzitu technologického pokroku v posledním století, lze předpokládat, že množství paliva pro jaderné elektrárny (uranu) je dost do doby nežli dojde k dalším změnám ve způsobu produkce energie. Prozatím je uranu pro klasické jaderné elektrárny dostatek na zhruba 100 let. Množství uranu jako paliva pro množivé reaktory, které si do jisté míry vytvářejí další palivo samy lze odhadnout na 14 tis. let [Craig J. R. 1996 Resources of the Earth]. Množivé reaktory využívají toho, že uran 238 se může se umístit do stejného reaktorového jádra spolu s uranem 235. Uran 235 pak produkuje energii jako v běžných reaktorech, zatímco radiace přemění uran 238 na plutonium 239, které se pak může využít v reaktoru jako nové palivo. Je tedy zřejmé, že pojem obnovitelnost v tomto případě nemá příliš význam. Je pouhým ideologickým pojmem.
Pod vlivem současné obavy z globálního oteplování v důsledku emisí skleníkových plynů by bylo vhodné nahlížet na zdroje z hlediska do jaké míry jsou "čisté" vzhledem k nežádoucím emisím, nikoliv z hlediska pochybné "obnovitelnosti". To, že některé "obnovitelné" zdroje nejsou z hlediska emisí "čisté" ukazují studie, které prokázaly např. velmi vysoké emise nejsilnějšího skleníkového plynu (metanu), z přehradních nádrží [ekolist: New Scientist: Špinavé tajemství vodních elektráren (7. března 2005)].
Nedořešený konec jaderného palivového cyklu
Je přijatelnější mít účinně zakonzervované aktivní odpady bezpečně uložené hluboko v zemi, nežli nedostatek energie a Zemi zbavenou fosilních paliv, která jsou i cennou surovinou. Pro ty, kteří mají obavy z globálního oteplování bude dalším argumentem mít Zemi bez znečištění emisemi skleníkových plynů, a tedy méně ohroženou globálním oteplováním se všemi jeho důsledky. Míra obavy z uložených odpadů je také mírou postoje, jakým způsobem chceme žít, na jaké úrovni a jak moc se budeme hýčkat.
Co zanecháme dalším generacím?
V malém přesně určeném prostoru zanecháme dalším generacím materiál, který v současné době neumíme efektivně zužitkovat. Tento materiál bude zabezpečen tak, aby dalším generacím nemohl škodit. Možná však bude pro další generace cennou energetickou surovinou. Mít strach je přirozené z toho, čemu nerozumíme a nevíme proto, co nám to může způsobit. Přestože radioaktivní záření nevidíme, jeho současné poznání je na vysoké úrovni, umíme ho změřit, posoudit následky jeho působení na člověka a umíme se před ním dostatečně chránit.
Může se některá země obejít bez úložiště?
I v zemích, které se zřekly jaderné energetiky, vznikají radioaktivní odpady, zejména v oblastech lékařství a vědy a výzkumu. Jde sice o menší množství, ale způsob jejich dlouhodobé izolace od životního prostředí by měl být obdobný. Pokud tedy některé země úložiště neplánují a nevedou veřejnou odbornou diskusi o této problematice, není to z důvodu preference ochrany životního prostředí, ale buď z důvodu neznalosti, absence dlouhodobých záměrů, nebo neseriózního přístupu k veřejnosti.
Kolik bude použitého paliva z našich jaderných elektráren?
Palivo z provozu JE Dukovany za dobu 40 let se vejde do 190 kontejnerů, z nichž každý obsahuje 84 palivových šestihranných kazet. Při průměru kontejnerů 2,7 m se tento počet kontejnerů vejde na plochu 40 x 40 m, což je přibližně polovina fotbalového hřiště. Přibližně druhou polovinu hřiště by zaplnily kontejnery s palivem za celou životnost JE Temelín.
Existuje několik slibných projektů, jak obrovské množství energie, které je ještě obsaženo v použitém palivu, využít a současně tím i zredukovat množství vysoce aktivních izotopů. Příkladem je reaktor ADTT (accelerator driven transmutation technologies) či ATW (accelerator transmutation of waste), do jejichž vývoje se zapojili i čeští vědci.
Zatížení prostředí emisemi radioaktivních látek
Pokud jde o zatížení prostředí - v okolí jaderných elektráren často nelze naměřit radioaktivitu, která by byla vyšší než přírodní pozadí. Je tomu tak především díky přísným mezinárodně platným předpisům, podle nichž se plynné a kapalné radioaktivní látky vypouštějí do ovzduší a vodotečí kontrolovaným způsobem. To však neplatí o emisích uranu, thoria a jejich dceřiných nuklidů, které se nekontrolovaně dostávají do prostředí z uhelných elektráren.
Ze závěrů dokumentace posuzování vlivu nového skladu použitého jaderného paliva na životní prostředí vyplývá, že nárůst záření způsobený provozem meziskladu je pro obyvatele nejbližších obcí nejméně 100 000 krát nižší, než je ta způsobená přírodním zářením.
Rizika havárie s nezvladatelnými následky
K obavám z rizika havárie je možné říci, že po haváriích v americké Three Mile Island-2 v roce 1979 a v Černobylu v roce 1986 byla přijata taková opatření, že dosažená technická a bezpečnostní úroveň jaderných elektráren a zajišťování dalších inovací jsou již pro civilizaci relativně bezpečné. Dále, velká pozornost je věnována zdokonalováním reaktorů.
V současné době se již projektují reaktory tzv. čtvrté generace, jejíchž vlastnosti jsou takové, aby i při vzniku vážné nehody byly její následky zadrženy uvnitř elektrárny a nebyla ohrožena veřejnost. Mezi jejich vlastnosti dále patří minimalizace odpadů a to, že palivo pro provoz již nelze snadno použít pro jaderné zbraně (tzv. proliferation resistant). Na vývoji reaktorů IV. generace se podílí kromě EU (Francie, V.Británie) dalších 7 zemí, jako jsou USA, Kanada, Brazílie, Argentina, Jižní Korea, Japonsko.
Ani uvnitř zelených aktivistů neexistují jednoznačné názory na katastrofické vize. Ekologický aktivista Bruno Comby [ekolist] se domnívá, že s výjimkou Černobylu jsou veškeré havárie jaderných elektráren zveličovány. Podle něj: „K haváriím dochází i při provozech vodních děl, ale kdo dnes ví třeba o protržení přehrady v indickém Milva v roce 1979. Tam ihned zemřelo víc než 4000 lidí.“ Černobyl je výjimka proto, že se jednalo o experiment s porušením mnoha pravidel, nikoli běžný provoz, a navíc šlo o grafitový reaktor, který je svou podstatou nebezpečnější než dnes užívané lehkovodní typy. Dále uvádí: V srpnu 2004 se hodně psalo o smrti pěti osob v elektrárně v japonském Mihamě. Zemřely při výbuchu natlakované horké páry v sekundárním okruhu. „Horká pára je prostě nebezpečná, ať už jde o elektrárnu či bojler v koupelně. V roce 1865 vybuchly kotle s horkou párou na parníku na Mississippi, protože posádka pospíchala a uzavřela ventily. Loď se potopila a zahynulo 1500 lidí.“
Podobně se vyjadřují např. ikona ekologického hnutí James Lovelock, tvůrce teorie Gaia, který v květnu 2004 v deníku The Independent označil jádro za jediné řešení globálního oteplování. Obavy o bezpečnost jaderné energetiky jsou podle něj „iracionální a přehnané, založené jen na holywoodských filmech, zelené lobby a médiích“. [Brezina v BListech]
Vývoz elektřiny
Zde jsou výhrady typu - elektřiny je dost, nepotřebujeme Temelín, nebo "vyvážíme životní prostředí", popř. vývozy zvyšují cenu u nás. Na to lze odpovědět následovně:
1) K dostatku el. energie - zdroje elektrické energie jsou strategické. Až doslouží naše uhelné elektrárny, nebude je možné v okolí elektřinu kde (viz aktuality -30.6.2007 Energetická situace v Česku může být kritická - je zapotřebí jednat ). Lze tedy považovat stávající převis nabídky jako strategickou rezervu.
Zatím máme energii na vývoz, to ale přestane platit zhruba v letech 2011-2012, kdy se výroba a spotřeba energie v ČR zhruba vyrovnají. Jednak díky tomu, že řada především tepelných elektráren ze 60. let dosáhne konce své životnosti a bude se muset odstavit, případně nákladně rekonstruovat, a jednak kvůli očekávanému růstu poptávky. Výrobní kapacita el. energie v ČR bude klesat (v uhelných elektrárnách ČEZ poklesne v letech 2010-2015 o 1000 MW, do roku 2030 skončí životnost JE Dukovany s výkonem 1760 MW). Ukazuje se tedy, že při plné realizaci úsporných opatření, při nemožnost dovozu el. energie, a při omezených možnostech plynových elektráren a obnovitelných zdrojů bude možné další zdroje získat již pouze v rámci elektráren na hnědé uhlí a zejména jaderných elektráren.
2) Pokud jde o export - je vždy výhoda, pokud máme co vyvážet. Dále, jako exportně orientovaná země vyvážíme každou minutu podstatně více životního prostředí než v elektřině. Hodnoty získané za export kilowatthodin nejsou horší než hodnoty získaná prodejem škodovek. Jediný rozdíl je v tom, že potřeba škodovek může klesat ale potřeba kilowatthodin v dohledné době nikoliv.
Již v r. 2002 zelení argumentovali, že ČR je v Evropě na prvním místě ve vývozech elektřiny na obyvatele. To je také zavádějící argument. Z evropských zemí více než ČR vyvezly v roce 2001 například Francie a Švýcarsko a v přepočtu na jednoho obyvatele ČR vyvezla mnohonásobně méně než Švýcarsko. Čisté vývozy ČR (vývozy minus dovozy) byly v přepočtu na jednoho obyvatele na podobné výši jako ve Francii a ve Švýcarsku (tzn. 1,1-1,2 MWh na obyvatele), ve Švédsku dosáhly přibližně 0,9MWh.
3) K cenám elektřiny
Vývoz a dovoz elektřiny je důsledkem otevření trhu s elektřinou. Zde se cena se stanovuje na základě poptávky a nabídky. Volný trh obecně přináší ve svém souhrnu daleko více užitku, nežli nevýhod. Regulovat domácí ceny může nyní stát již pouze zprostředkovaně, přes poplatky za přenos a distribuci.
Okamžitým opatřením k levnější elektrické energii v současné době (nikoliv však v budoucnu) by byl zákaz vývozu nebo jiné regulace. To by však v Bruselu těžko prošlo a navíc je to cesta zpět. Rozhodně by deformace tržních cen a snížení zisku pro ČEZ vedly v budoucnu k omezení investic do energetiky. Poté bychom dopadli podobně jako v Kalifornii před pár lety.
Rozhodující pro růst cen elektrické energie však je chybná energetická politika v Evropě i u nás doma. Není pochyb o tom, že momentálně sklízíme kyselé okurky vysazené evropskými zelenými. Bylo to totiž jednoznačně zelené hnutí, které svým rostoucím vlivem na veřejnost v Evropě zastavilo budování dalších energetických zdrojů, a tím spolu s tlakem na uzavření jaderných elektráren způsobilo současné celoevropské potíže. [MF Dnes, P. Páral]
Zablokování přípravy nového jaderného zdroje i zastavení projektů uhelných elektráren kvůli ekologickým limitům nevyhnutelně znamená zvyšování cen elektřiny i v dalších letech.
V porovnání se zbytkem Evropy je u nás ale stále cena elektřiny pro domácnosti příznivá, patříme mezi třetinu zemí s nejlevnější elektřinou. U nás platí domácnosti v průměru 8,7 eurocentu za kWh, což je cena srovnatelná s úrovní například v Rumunsku, zatímco v Maďarsku je to 11,2 a na Slovensku 13,3. V Itálii, která musí velké množství elektřiny dovážet, platí domácnosti dokonce 20 eurocentů za kWh. Ceny elektřiny s rostoucí poptávkou stoupají všude na světě. S tím je zapotřebí se smířit i do budoucna. [Hospodářské noviny, D.Burket]
odpovědnost za škody
Otázky týkajících se škod ošetřuje zákon č. 18/1997 Sb. o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření.
K úpravě občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody se vztahují ustanovení §§ 32 – 38 provádějící Vídeňskou úmluvu o Občanskoprávní odpovědnost za jaderné škody a společný Protokol týkající se aplikace Vídeňské a Pařížské úmluvy, jimiž je ČR vázána.
V současné době je výše pojistné částky pojištění odpovědnosti za jaderné škody srovnatelná s ostatními státy v rámci Vídeňské úmluvy a je akceptována ze strany Evropské komise
K návrhům na zvýšení pojistné částky, na změnu výše garance státu a na prodloužení promlčecí lhůty pro přiznání práva na náhradu jaderné škody viz Atomový zákon
a na vztah stávající jaderné legislativy k mezinárodnímu a evropskému právu viz Jaderná legislativa
Dále, ustanovením § 18 odt. 1 písm. h) uvedeného zákona je upravena povinnost provozovatele jaderného zařízení odvádět finanční prostředky na jaderný účet, které slouží k tomu, aby byly požity na vyřazení jaderného zařízení z provozu a jeho likvidaci. Tato úprava je v souladu s Úmluvou o jaderné bezpečnosti, kterou ČR ratifikovala.
Útlum nebo podpora jaderné energetiky v Evropě
Jistá vlna útlumu jaderné energetiky zasáhla zejména Německo, Švédsko, Španělsko, Belgii a Nizozemí. Postup této vlny v uvedených státech ale již není až tak jednoznačný a ze strany vládních politiků se objevují snahy o přehodnocení těchto závazků.
Pro jiné státy jako je např. Francie, V. Británie, Finsko, Švýcarsko, Slovensko, Slovinsko, Litva, ... má jaderná energetika nadále zásadní strategický význam. Jiné státy (které jadernou energetiku dosud neměli) uvažují o jejím zavedení (Polsko, Estonsko) a některé státy z důvodů populistických chtějí o jaderné energii zavést veřejnou diskusi, (např. V. Británie, kde ji vláda i většina zákonodárců podporuje).
Útlum ve výše uvedených státech nastal zejména pod vlivem katastrofy z Černobylu a v důsledku vstupu zelených stran do vlád a nutnosti respektování jejich požadavků v rámci koalice (to je případ, který máme nyní i u nás) .
Země, které přistoupily na útlum
Německo
Německá vláda se za předsednictví G. Schrödera (v koalici se zelenými) rozhodla utlumit jaderný program do roku 2020 a uzavřít všechny reaktory, které dosáhly doby provozu 32 let. Současná kancléřka A. Merkelová vyjádřila 5. ledna 2007 postoj současné vládní koalice k jaderné energetice. Prohlásila, že neočekává, že by se v blízké době přehodnocovala německá politika „odchodu od jádra“, ačkoliv ona osobně s touto politikou nesouhlasí. Dvě vládnoucí strany Křesťanští demokraté (které reprezentuje) a Křesťanští socialisté jsou pro další rozvoj jádra, ale Sociální demokraté naopak proti. Dále dodala „že nechce vyřazovat žádné jaderné elektrárny v Německu, pokud budou schopny bezpečného provozu“.
Stávající počet reaktorů v provozu =17. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 32%
Švédsko
V sedmdesátých letech Švédský parlament odhlasoval zákon, podle kterého Švédsko vystoupí z jaderné energetiky do roku 2010. Souačasná švédská vládní koalice – vedená Konzervativní stranou je mnohem více nakloněna jaderným elektrárnám než její předchůdci – Socialisté. Další strany jako Liberálové a strana Středu se v otázkách jaderné energetiky přiklonily ke Křesťanským demokratům. Ne že by se zde hned začaly stavět nové JE (v tomto volebním období), ale přinejmenším stávající JE budou mít klid pro další pokračování bezpečného provozu. Kromě toho se plánuje řada modernizací stávajících jaderných reaktorových bloků. Dva jaderné bloky zde již byly podle plánu odstaveny, ale u zbylých zvýšili výkon tak, že se výroba v jaderných elektrárnách dokonce ještě zvýšila nad stav před uzavíráním. Nejnovější průzkumy veřejného mínění ukazují, že více než 80 % obyvatelstva podporuje pokračování provozu švédských jaderných elektráren. Průzkum prováděla renomovaná agentura Synovate Temo a dále zjistila, že 30 % Švédů by chtělo, aby se stavěly nové JE, zatímco 53 % podporuje provozování stávajících JE tak dlouho, pokud to je technicky a ekonomicky možné a bezpečné.
Stávající počet reaktorů v provozu =10. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 47%
Španělsko
Španělsko uvalilo moratorium na výstavbu reaktorů v r. 1983. Pokles kapacity jedné uzavřené elektrárny byly vyrovnány nárůstem kapacity ostatních jaderných bloků.
Stávající počet reaktorů v provozu = 9. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 23%
Belgie
Belgie přijala v r. 2003 zákon vedoucí k postupnému odchodu od jaderné energetiky. Nyní však belgická vláda vydala oficiální zprávu, kde se říká, že by se měl tento zákon změnit. Ministr pro ekonomiku a energetiku p. Marc Verwilghen předložil zprávu „Řešení problémů v belgické energetice s výhledem do r. 2030“ a podle ní se podmínky, které původně vedly zákonodárce k politice útlumu („phase-out“) zásadně změnily. Existuje evidentní potřeba konkrétních akcí na ovlivnění klimatických změn a také éra nízkých cen fosilních paliv je s největší pravděpodobností za námi. Odchod od jádra by byl pro belgickou ekonomiku zdrcující - extrémně nákladný a mohl by znamenat praktickou nekonkurenceschopnost domácí produkce.
Stávající počet reaktorů v provozu = 7. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 55%
Nizozemí
Nizozemí, které také přistoupilo k vyřazování jaderných zdrojů mění své postoje. Současná vláda vydala podmínky pro výstavbu nových JE. Podmínky specifikují, že nové jaderné zdroje musí být III. generace s bariérami proti porušení kontaimentu (betonové ochranné skořápky), včetně jeho odolnosti proti pádu největších letadel. Státní sekretář a ministr pro životní prostředí Pieter van Geel vydal prohlášení, že vzhledem ke stále vzrůstajícím obavám týkajících se změn klimatu je nezbytné udržovat cestu k novému jaderně-energetickému zdroji otevřenou. Sděluje také, že jaderná energetika může významně pomoci při přechodu na trvale udržitelné zdroje energie a snížení emisí kysličníků uhlíku. Dále připustil že nová jaderná elektrárna by mohla být postavená v Holandsku již do r. 2016.
Stávající počet reaktorů v provozu = 1. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 3%
Země, které počítají s rozvojem jaderné energetiky
Francie
Největší exportér elektřiny a jaderných zařízení. Nový prezident Sarkozy se vyjádřil v pokračování jaderného programu.
Stávající počet reaktorů v provozu = 59. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 78%
Litva
Litva byla nucena jako podmínku přistoupení do EU souhlasit s uzavřením elektrárny Ignalina do r. 2009. Na druhé straně Litva plánuje novou jadernou elektrárnu. V současnosti probíhá v litevském parlamentu příprava a schvalování nového zákona, potvrzující výstavbu 2 nových jaderných bloků 1600 MWe s prvním blokem uvedení do provozu v r. 2015.
Stávající počet reaktorů v provozu = 1. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 72%
Slovensko
Na Slovensku schválili dlouhodobou energetickou strategii, která zahrnuje také investiční plány italské společnosti ENEL na výstavbu dvou jaderných bloků Mochovce 3 a 4 v letech 2011 a 2012. Zvýšení instalovaného výkonu na Slovensku představuje náhradu za odstavené bloky V-1 v J. Bohunicích.
Stávající počet reaktorů v provozu = 6. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 57%
Slovinsko
Sedmisetmegawattový reaktor v Kršku, který postavil a koncem roku 1981 uvedl do provozu americký Westinghouse, pokrývá slovinskou spotřebu proudu ze čtyřiceti procent. Už nyní musí Slovinsko elektřinu dovážet, když se o produkci Krška musí dělit napůl s Chorvatskem, spoluinvestorem z dob jugoslávské federace. Provoz prvního bloku v Kršku se plánuje do roku 2023. Chorvatsko plánuje výstavbu druhého bloku jaderné elektrárny Krško v roce 2013. Komerční provoz plánují v r. 2017.
Stávající počet reaktorů v provozu = 1. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 40%
Bulharsko
Podporuje výstavbu jaderné elektrárny v Belene na Dunaji.
Stávající počet reaktorů v provozu = 4. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 42%
Švýcarsko
Švýcarská vláda přijala rozhodnutí, že jaderná energetika je pro zemi nezbytná na pokrytí nedostatku energie po roku 2020. Ministr pro energetiku p. Moritz Leuenberger dne 21.02.2007 představil veřejnosti novou energetickou politiku, která počítá s rozšířením současného podílu jaderných elektráren o nové jaderné bloky. Řekl, že Švýcarsko si nemůže dovolit setrvat na stávajícím podílu jádra v energetickém mixu, protože by to znamenalo významné ohrožení zajištění energetických zdrojů.
3 z 5 jaderných bloků ve Švýcarsku se blíží konci své životnosti a končí dlouhodobé kontrakty na dovoz elektřiny ze zahraničí. Federální rada státu rozhodla, že jít cestou jádra je pro Švýcarsko ne variantním řešením, ale naprostou nutností. Tato situace, dle prohlášení vlády, vznikla nedokonalým plánováním energetiky v minulosti.
Stávající počet reaktorů v provozu = 5. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 41%
Maďarsko
Byla prodloužena funkční doba jaderné elektrárny Paks, která tak bude v provozu do roku 2037. Pole stávající licence měla být provozována do období 2012 až 2017. Tato jediná maďarská jaderná elektrárna, s výkonem 1760 MWe ze čtyř reaktorů typu VVER 440, dodává 39% z celkové domácí energetické produkce. Tím maďarská vláda přistoupila k zajištění trvalého zdroje spolehlivé energie do budoucna. Dále maďarský parlament schválil rezoluci o zahájení přípravných prací pro výstavbu národního úložiště na nízko a středně radioaktivní odpady v lokalitě Bataapati v regionu Uveghuta.
Stávající počet reaktorů v provozu = 4. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 39%
Česká republika
Dosavadní energetická koncepce počítala s výstavbou nových jaderných zdrojů. Současná koaliční dohoda (se zelenými) však výstavbě nových bloků brání.
Stávající počet reaktorů v provozu = 6. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 31%
Finsko
v r. 2002 finský parlament odsouhlasil výstavbu další jaderné elektrárny, s termínem spuštění v r. 2009
Stávající počet reaktorů v provozu = 4. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 27%
V. Británie
V minulém roce zveřejnila vláda V. Británie v čele s T. Blairem Zprávu o energetice. Ve zprávě se praví, že vláda přijala stanovisko, že jaderná energetika je zdroj, který prakticky neprodukuje žádné kysličníky uhlíku a přispívá k diversifikaci zásobování energií. Podle nejpravděpodobnějších scénářů, s ohledem na ceny plynu a uhlí, přinesou nové JE ekonomický zisk, snížení výpustí do ovzduší a zvýší bezpečnost zásobování energií. Dále zpráva uvádí, že vláda V.Británie věří, že jádro musí hrát svoji úlohu v budoucím energetickém mixu V.Británie. společně s ostatními zdroji s nízkým obsahem produkujících plynů do ovzduší.
Státní výbor pro zdraví a bezpečnost HSE přislíbil, že vypracuje do počátku příštího roku 2007 “Návod“ pro případné zájemce z řad společností, jak postupovat při přípravě stavby nové JE ve V.B., včetně výběru typu reaktoru a vytvoření příslušných fondů pro jejich výstavbu. Vláda přislíbila odstranit potenciální bariéry proti výstavbě nových JE a zavedení procesu zvláštního Stavebního povolení již v r. 2007 se zahrnutím projednávání s veřejností, EIA a dalšími podmínkami
V britském parlamentu se velice pozitivně vyvíjí přístup zákonodárců k jaderné energetice. Během posledního roku se podstatně zvýšila podpora politických stran tomuto druhu energie a připravuje se prostředí pro obnovu flotily starších jaderných bloků v zemi. Celkově v parlamentu 61 % poslanců novou výstavbu JE podporuje a 22 % je proti.Ve vládnoucí straně Labouristů se zvětšila podpora na 60 % z loňské úrovně kolem 35 %. Opoziční Konzervativní strana má dokonce 80% podporu jaderné energii. Liberální demokraté, atomovou energii odmítají.
Podle posledního průzkumu agentury Mori by nové elektrárny podpořilo 60 procent Britů, ale jen do doby, než budou vyvinuty obnovitelné zdroje energie.
Stávající počet reaktorů v provozu = 23. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 20%
Rumusnko
Desetina Rumunské spotřeby jde z elektrárny Cernavoda. Rumunsko počítá se spuštěním dalšího reaktoru.
Stávající počet reaktorů v provozu = 1. Podíl jaderné energie na domácí výrobě = 10%
Estonsko
Všem postsovětským pobaltským republikám hrozí, že je nejpozději za devět let postihne rozsáhlá energetická krize. Nedostatek elektřiny vyvolaný zejména uzavřením Ignalinské atomové elektrárny (2600 MW do roku 2009), k němuž se Litva zavázala při jednáních o vstupu do EU, hodlají odvrátit výstavbou nového jaderného zdroje. Do provozu se má uvádět v polovině příštího desetiletí. K projektu se chce připojit také Polsko.
Estonská Námořní akademie vypracovala projekt mořské atomové elektrárny. Postavit se má na žulovém dně před přístavem Muuga východně od metropole Tallinu, informoval podle mezinárodní nukleární informační sítě NucNet rektor akademie Jüri Kann. Její výkon bude činit 1000 megawattů, tedy stejně jako jednoho temelínského bloku.
Nový estonský návrh doplňuje už existující plán výstavby dvou až tří menších, zhruba šestisetmegawattových jaderných zdrojů. Estonská vláda počítá s tím, že doveze veškeré zařízení z Francie nebo Kanady. Dodavatelé vyšlou také všechny specialisty potřebné pro provoz těchto bloků.
Polsko
60 % Poláků by podporovalo výstavbu „moderní a bezpečné“ jaderné elektrárny, aby se snížila závislost jejich země na ropě a plynu. K tomuto výsledku dospěl průzkum veřejného mínění v prosinci 2006, který organizovala Národní agentura pro jadernou energetiku (NAEA). 48 % by souhlasilo s výstavbou JE v jejich okolí, protože očekávají nižší ceny elektřiny, nové pracovní příležitosti a rozvoj regionů. 41 % by bylo proti a zbytek nevyjádřil jasné stanovisko.
Poznámka k energetické bilanci Rakouska
Rakousko
Čistý dovoz elektrické energie se v Rakousku zvýšil od r. 2001, kdy činil 88 GWh do roku 2006 na 6758 GWh. Záporná bilance rakouské energetiky se letos dále prohlubuje. Čistý dovoz proudu, tedy rozdíl mezi jejím celkovým dovozem a vývozem, dosáhl podle údajů rakouského regulátora trhu, společnosti E-control za 1 čtvrtletí roku 2007 hodnoty 3379 GWh. Zahraniční dodávky tak kryjí už pětinu rakouské spotřeby elektřiny. Nejvíce jí pochází z Německa, na druhém místě figuruje Česko. Letošní české dodávky za tři měsíce odpovídají dvouměsíční produkci Temelína při jeho plném provozu.
To, že některé evropské státy přešly k útlumu jaderných programů nemusí být známka pokroku. Např. podobnou averzi evropských států k omezování geneticky modifikovaných potravin, kde je Evropa v čele, a to z důvodů ohledu na koaliční zelené strany, nelze nazvat jinak než tmářstvím. Dovolím si citovat předsedu AVČR Pačese: "V poslední době se velmi nepříznivě vyvíjí například celá evropská legislativa zavádění geneticky modifikovaných plodin do zemědělství. Ta je založena na iracionálních předpokladech a vychází vstříc populismu a nátlaku některých nevládních organizací s globální působností."
Změna postoje některých evropských států k jaderné energii (podobně jako u GMO) souvisí se vstupem Zelených do parlamentů a vlád a nutnosti koaličních ústupků. To dále umožňuje zeleným posilovat si na odporu k jaderné energii svou ideologickou identitu.
Pro úplnost je vhodné dodat, že na druhé straně existuje také hnutí části zelených, kteří se k jaderné energii staví pozitivně viz
Zelení za jadernou energii
Renesance jaderné energetiky ve světě
V poslední době dochází ve světě k renesanci jaderné energetiky. Tomu nahrává jak rostoucí poptávka po energii tak i obava z oteplování v důsledku emisí skleníkových plynů. Poptávka po energii roste nezměněným tempem i v EU (jak uvádí Evropská komise pro rok 2006). V současné době je ve světě ve výstavbě, nebo se plánuje 90 nových bloků jaderných elektráren. Největší podíl na nich má Ćína 30, Japonsko 13, Indie 12 Jižní Korea 8. Do klubu provozovatelů jaderných elektráren se chce také dostat 11 států perského zálivu (Egypt, Saudská Arábie, Alžírsko, Tunis ...) a Nigérie.
Kdo využívá jadernou energii
V současné době využívá jadernou energii 31 států, tedy asi jedna šestina světa. Vzhledem k technické i ekonomické náročnosti výstavby jaderných elektráren není divu, že více než dvě třetiny ze 442 reaktorů, které nyní ve světě fungují, se nacházejí v Evropě (bez Ruska), v Severní Americe a v Kanadě. Přesto je v dnešní době nejvážnějším hráčem na poli jaderné energie Asie – výstavba nových elektráren tu probíhá ohromujícím tempem. Také z přehledu států uvažujících o začlenění jádra do svého energetického mixu, který zveřejnila Světová jaderná asociace (World Nuclear Association – WNA), je patrná převaha Asie (8 zemí). Probouzet se ale začínají i Afrika (3 země) a Jižní Amerika (2 země), v Evropě po jádru pokukuje pět zemí, soupis uzavírají Austrálie a Nový Zéland.
Statistiky Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) uvádějí, že v Evropě se v 18 zemích provozuje celkem 196 reaktorů, téměř polovina světového parku atomových bloků, dalších šest (tři v Rusku, po jednom ve Finsku, Francii a Rumunsku) se staví. Rusko plánuje výstavbu dalších osmi, Bulharsko, Slovensko a Ukrajina po dvou a Finsko jednoho reaktoru
Stávající celkový podíl jaderných zdrojů na celkové produkci energie v EU je 30%. Tradičně nejvyšší podíl je ve Francii 78%. Další jsou Belgie 55%, Švédsko 47%, Německo 32%, Španělsko 23%; Británie 20%. Z nově přistoupivších zemí pak Litva 72%, Slovensko 57%, Bulharsko 42%, ČR 25%. Pokud jde o země mimo EU, zde jsou na špičce následující země: Jižní Korea 40%, Japonsko 29,3 %, USA 19,4% Rusko 15,8% Kanada 14,6%.
Plány zatím bezjaderných zemí zapojit do výroby energie i nukleární energii jsou v různých fázích vývoje. Zatímco v Irsku či v Austrálii se příklon k jádru zatím jen nenápadně naznačuje v podobě studií doporučujících vládám zařadit jadernou energii do jednání o energetických koncepcích, Bělorusko, Turecko a Vietnam letos odsouhlasily začátek výstavby nových reaktorů. Ankara plánuje uvést první komerční reaktory do provozu v roce 2012, Minsk chce jadernou elektrárnu připojit k síti v roce 2015, Vietnam o dva roky později.
Nárůst instalované kapacity v r. 2006
Podle statistiky Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) vzrostla za uplynulý rok 2006 instalovaná kapacita jaderného průmyslu ve světě zhruba o 500 MWe, na současných téměř 370 tisíc MWe. Celkový počet funkčních reaktorů se v meziročním srovnání snížil o šest zařízení a nyní činí 435.
V roce 2006 byly k síti připojeny dva jaderné reaktory: Tianwan 1 v Číně (1000 MWe) a třetí blok jaderné elektrárny Tarapur v Indii (490 MWe). Zároveň bylo v uplynulém roce uzavřeno osm vysloužilých jaderných bloků; 1. blok slovenské elektrárny Bohunice, k němuž došlo na základě podmínek stanovených Evropskou unií nebo dva starší bloky elektrárny Kozloduj v Bulharsku, po čtyřech blocích odstavila Velká Británie a ukončen provoz byl také ve španělské elektrárně Zorita.
K letošnímu lednu bylo ve světě zaznamenáno celkem 28 jaderných zařízení ve výstavbě se souhrnnou kapacitou necelých 23 tisíc MWe. Během předchozího roku byla zahájena stavba šesti jaderných reaktorů a to tří v Jižní Koreji (Shin Kori 1 - 960 MWe, Shin Wolsong 1, 2 - 2x 960 MWe), dále dvou bloků v Číně (Lingao 4 - 1000 MWe, Qinshan 3 (610 MWe) a jednoho v Rusku (Bělojarsk 4 - 750 MWe). V současné době probíhají v řadě zemí ve světě přípravy k vybudování dalších 62 jaderných zařízení, z nichž nejvíce chystá Čína (13 reaktorů) a Japonsko (11 jaderných bloků).
Do budoucna se odhaduje, že počet jaderných zařízení ve světě ještě vzroste. Podle WNA by tento počet mohl být až 158 funkčních jaderných reaktorů, které celosvětově navýší kapacitu o více jak 124 tisíc MWe. Největší počet z nich by být vystavěn v Číně (50 reaktorů) a dále pak 24 reaktorů plánuje vybudovat Jižní Afrika a o tři méně pak USA.
Zvýšení světovíého instalovaného výkonu do r. 2030 o třetinu
Instalovaný výkon jaderných elektráren se má do roku 2030 celosvětově zvýšit o 30 % ze současné hodnoty 385 GW na 499 GW. Nicméně největší podíl tohoto nárůstu se má uskutečnit v Asii – nárůst o cca 110 GW: Čína se chystá svůj dnešní podíl zvýšit sedminásobně – tj. na 50 GW, Indie desetinásobně na 32 GW, Jižní Korea o 70 % na 30 GW a Japonsko o 40 % na 66 GW. Tyto informace byly uveřejněny v nové zprávě japonského institutu Institute of Energy Economics. Institut dále vypočítal, že celková výroba elektřiny ve světě naroste do r. 2030 o 90 % současné hodnoty, tj. na 33 663 TWh. Z tohoto množství však bude tvořit jádro jen poměrných 10 % (v současnosti to je 16 %).
Noví zájemci o jadernou energii
Austrálie – Tři čtvrtiny energie získává z uhlí, tedy za cenu vysokých emisí CO2. Po více než třicetiletém bojkotu jaderné výstavby vláda začíná o této možnosti uvažovat. Podle výsledků nejnovější studie by v roce 2050 mohla Austrálie mít až 25 reaktorů.
Bangladéš – Patří mezi země s nejnižší spotřebou elektřiny na obyvatele: 110kWh (v ČR 5520kWh). Téměř 90 % energie získává ze zemního plynu. Loni podepsala Bangladéš memorandum o jaderné spolupráci s Čínou.
Bělorusko – Chtělo by omezit svou energetickou závislost na Rusku. V současnosti dováží z Ruska 90 % veškerého plynu – jediná jaderná elektrárny by podle vládních výpočtů ušetřila až USD 400 milionů a snížila cenu elektřiny o téměř pětinu.
Chile – Přes polovinu elektřiny získává z vody. Země je ale také silně závislá na dovozu plynu z Argentiny. Z důvodů častých zemětřesení na jihu země by případná jaderná elektrárny musela být umístěna na severu.
Egypt – V poslední době aktivně oprašuje plány z 60. a 70. let na výstavbu jaderné elektrárny na odsolování mořské vody. Partnery hledá Egypt především v Rusku a Číně. Vláda prezidenta Mubaraka počítá s výstavbou osmi reaktorů.
Indonésie – Průmyslový růst kolem 10 % ročně zvyšuje nároky na výrobní kapacity a země trpí častými výpadky elektřiny. Výstavbou jaderných elektráren chce země uvolnit ropu a zemní plyn, z nichž získává 45 % energie, na vývoz.
Irsko – Polovina energie pochází ze zemního plynu, třetina z uhlí, 13 % z ropy. V úvahu přicházejí především menší reaktory, protože export elektřiny z ostrova je komplikovaný.
Itálie – Jediná země skupiny G8 bez jaderné energie; cena elektřiny je kvůli vysoké závislosti na ropě a plynu o 45 % vyšší než průměr EU; Itálie dováží 16 % své spotřeby, především z jaderné Francie.
Kazachstán – Jadernou zkušenost už má: do roku 1999 zde fungoval rychlý reaktor na výrobu elektřiny a odsolování. V současnosti získává země 95 % energie z fosilních paliv. Ve spolupráci s Ruskem chce začít stavět malé a střední reaktory.
Malajsie – Země je bohatá na ropu – 93 % energie pochází z fosilních paliv. Původně vláda plánovala výstavbu jaderných elektráren po roce 2020, letos však energetičtí odborníci doporučili plány urychlit.
Nigérie – Nejlidnatější země Afriky má zoufalý nedostatek energetických kapacit: zatímco v roce 2007 by poptávka měla přesáhnout 10.000 MWe, současné možnosti výroby jsou asi čtvrtinové. Vláda by chtěla situaci řešit výstavbou dvou 1000MWe reaktorů.
Nový Zéland – Největší podíl získává z vodní energie. Plány na výstavbu jaderných bloků zhatilo objevení zemního plynu a uhelných ložisek v roce 1972. Spotřeba elektřiny na obyvatele je poměrně vysoká (9000kWh/rok) a stále stoupá.
Sýrie – Na 90 % energie získává země z fosilních paliv, hlavně z ropy a zemního plynu. Nárůst cen strategických surovin na trhu otevřel debatu o možné výstavbě jaderné elektrárny.
Thajsko – Podle prognóz poroste v příštích dvaceti letech poptávka po elektřině o 7 % ročně. Země získává téměř tři čtvrtiny energie ze zemního plynu, rostoucí ceny suroviny ji ale nutí ohlížet se po jiných zdrojích.
Tunisko – Téměř veškerou energii získává z ropy a plynu. Vláda zvažuje výstavbu 600MWe reaktoru na odsolování mořské vody.
Turecko – Spotřeba elektřiny roste v zemi v průměru o 8 % ročně. Vláda chce snížit závislost na ruském plynu (dodává dvě třetiny) výstavbou tří jaderných elektráren. První, demonstrační, reaktor (100MWe) by měl vyrůst na pobřeží Černého moře.
Venezuela – Je pátým největším vývozcem ropy na světě, přitom dvě třetiny energie získává z vodních elektráren. Plán na výstavbu jaderné elektrárny je zatím ve fázi úvah. V zemi jsou údajně i zásoby uranu.
Vietnam – Téměř dvě třetiny energie získává z vodních elektráren. Poptávka po elektřině se má v příštích deseti letech téměř zdvojnásobit, vláda proto plánuje výstavbu jaderných 2000MWe. Zájem účastnit se výstavby již projevila Jižní Korea.
Pokud jde o Českou republiku, zde díky stávající skladbě energetických zdrojů máme ještě dostačující kapacity pro výrobu energie. Situace se však bude měnit s časem - rostoucí poptávka a nutnost vyřazovat dosloužilé uhelné elektrárny způsobí, že počínaje léty 2012 - 2015 lze očekávat deficit elektrické energie. Přestože jsme se zavázali k dosažení 20-ti procent energií z obnovitelných zdrojů do r. 2020 (zatím v rámci EU), stále zůstává 80% ostatních zdrojů neobnovitelných. Jediné co zbývá k zachování výkonu u těch 80% neobnovitelných zdrojů je pokračování v jaderné energetice a obnova uhelných elektráren (s větší účinností), výstavba jistého množství elektráren na plyn a zejména výstavba nových jaderných bloků.
>> státní úřad pro jadernou bezpečnost
>> česká nukleár společnost
>> asociace ochránců životního prostředí za jadernou energii
|