PROGRAM DNŮ EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ 2006
na území MČ Praha 5
(16. – 17. 9. 2006)
Sobota 16.září:
Vycházka „Srdce Smíchova“ s průvodcem (Pražská informační služba) 9.00 – 11.00 (součástí vycházky je prohlídka kostela sv. Václava a letohrádku Portheimka) – sraz účastníků v prostoru u Pomníku obětem komunismu od Olbrama Zoubka (Újezd) v 9.00.
Městská knihovna v Praze, pobočka Smíchov (otevřena 10.00 – 15.00) – výstava „Otisk slavných jmen“ (Jakub Arbes, Jiří Wolker, Jiří Karásek ze Lvovic), provedení knihovnou s výkladem.
Kostel sv. Gabriela (otevřen 9.00 – 17.00), 2 x prohlídka s průvodcem (Společnost přátel beuronského umění) od 11.30 a od 14.00.
Koncert v kostele sv. Gabriela v 16.00 – Smíchovská komorní filharmonie (W. A. Mozart, Nicollo Porpora, Antonio Vivaldi, G. F. Händel, Tommasso Giordani, Giuseppe Verdi, Caesar Franck).
Kostel Sacré Coeur (otevřen dle provozních možností 9.00 - 12.00), prohlídka s průvodcem (Společnost přátel beuronského umění) v 10.00.
Kostel sv. Filipa a Jakuba - samostatné prohlídky (13.00 – 17.00).
Kostel sv. Vavřince v Jinonicích - samostatné prohlídky (10.00 – 12.00).
Vycházka Praha 5 vojenská: Albrechtské a Újezdské kasárny, újezdská brána a opevnění Prahy, pořádá Klubu přátel starého Smíchova – sraz účastníků na náměstí Kinských v prostoru u fontány ve 14.00, průvodcem bude Ladislav Čepička.
Letohrádek Kinských (vila Kinských) – Národopisné muzeum Praha, 15.30 – 17.00 komentovaná národopisná slavnost – vystoupení folklórního souboru, ukázky řemesel, provedení muzeem.
Kulturní klub Poštovka – Vzpomínka na Karla Hašlera, 18.00 - moderovaný pořad s písničkami K. Hašlera v podání skupiny Šlapeto Revival Band alias Patrola.
Neděle 17. září:
Malostranský hřbitov (otevřen 9.00 – 16.00), 2 x prohlídka s průvodcem (Pražská informační služba) od 9.00 a od 11.30.
Kostel Nejsvětější Trojice (otevřen 9.00 – 10.30, 14.00 – 16.00) - prohlídka s průvodcem v rámci prohlídky Malostranského hřbitova.
Usedlost Bertramka (otevřena 12.00 – 18.00), prohlídka s průvodcem (Pražská informační služba)od 13.00 a od 15.00, koncert komorní hudby na Bertramce od 17.00 –
Klavírní trio ArteMiss (Adéla Štajnochrová - housle, Alžběta Vlčková - violoncello, Jana Holmanová - klavír), Marina Grokhovskaja - klavír, árie zpívá Petr Sejpal – baryton (F. J. Haydn, W. A. Mozart).
Vycházka Usedlosti Prahy 5: Santoška, Malvazinky a blízké okolí 13.30 – 15.30 pořádá Klub přátel starého Smíchova, sraz účastníků v prostoru před kostelem Československé církve husitské na Václavce 1, Smíchov ve 13.30, průvodcem bude Ladislav Čepička.
Švandovo divadlo na Smíchově – prohlídka divadla a jeho zázemí s průvodcem od 15.00.
Novogotický altán Na Klamovce – samostatná prohlídka altánu s výstavou Vasil Artamonov – „NÁZOR“, otevřeno 14.00 – 18.00.
Další informace:
Kostel sv. Václava (Praha 5 Smíchov, Štefánikova ul.)
Novorenesanční trojlodní bazilika s dvojicí věží v průčelí inspirovaná vrcholnou florentskou renesancí, postavená podle projektu Antonína Barvitia v letech 1881 – 1885. Nad portály reliéfy L. Šimka. Ve střední apsidě barevná mozaika od J. Trenkwalda a čtyři výjevy ze života sv. Václava, malované Františkem Sequensem. V bočních apsidách malby M. Pirnera a Zdeňka Rudla. Plastiky Čeňka Vosmíka, Stanislava Suchardy a L. Šimka. Jedna z nejvýznamnějších českých církevních architektur druhé poloviny 19. století v řešení dokonalého celku architektury, plastiky a malby.
Arciděkanství, čp. 642, nám. 14. října 17
Nyní volně stojící za kostelem, novorenesanční budova z roku 1889 podle plánu Antonína Barvitia.
Letohrádek Portheimka (Praha 5 Smíchov, Štefánikova ul. 12)
Dienzenhoferův letohrádek – barokní letohrádek z r. 1728, který si postavil pro svou rodinu Kilián Ignác Dienzenhofer. V roce 1758 zakoupil letohrádek František Leopold hrabě Buquoy, po němž je letohrádek někdy nazýván (Bukvojka). Roku 1824 objekt zakoupili Porgesové z Portheimu. Mořic Portheim rozšířil stavbu o dvě klasicistní křídla, z nichž levé (jižní) bylo zbořeno v souvislosti se stavbou kostela sv. Václava v r. 1884. V interiérech je v patře zachován oválný sál s nástropní freskou Bakchanálií od Václava Vavřince Reinera z roku 1729. V době, kdy letohrádek vlastnili Porgesové, zde od roku 1875 působil při různých příležitostech Antonín Dvořák. Při poslední rekonstrukci v 90. letech minulého století byly objeveny zbytky fresek v prostorách 1. patra a v bývalé sala terreně (dnešní kavárna), kde byla též odkryta studna oválného půdorysu.
Zahrada
Dnešní zahrada je pouhou částí původního zahradního celku, který sahal až k Vltavě. Za majitele F. Leopolda hraběte Buquoye byla zahrada výrazně upravena a vybavena exotickou vegetací, oranžérií, fíkovnou a skleníky. Po roce 1951 byla upravena na veřejný sad a zbořena ohradní zeď. V zahradě je nyní řada hodnotných vzrostlých stromů.
Kašna
Prostá barokní kamenná nádrž, umístěná v ose hlavní budovy v zahradě je nyní zrestaurovaná
a přestěhovaná k postranní zídce.
Klášter sv. Gabriela (Praha 5 Smíchov, Holečkova ul.)
Bývalý klášter beuronských benediktinek, zbudovaný v letech 1888 – 1891 z odkazu hraběnky Gabriely Sweerts-Sporckové. Výrazná a u nás poslední ukázka uplatnění komplexního specifického umění beuronských benediktinů (mužská větev od r. 1880 v klášteře Na Slovanech). Klášter zanikl roku 1918, od roku 1930 zde bylo poštovní muzeum.
Kostel sv. Gabriela
Sálová stavba s nízkou boční lodí na jižní straně a půlkruhovou apsidou. Původní klášterní kostel postaven spolu s klášterem v letech 1888 – 1891 podle plánů beuronských řádových architektů Gislina Bethuna a Hildebrandta Hemptirna. Vnitřek zdoben bohatě malbami beuronské malířské školy.
Klášter benediktinek
Klášterní budova postavená shodně s kostelem na jeho severní straně v novorománském slohu v letech 1888 – 1891 G. Bethunem a H. Hemptirnem. V interiéru některých prostor kláštera nástěnné malby beuronské školy.
Kostel sv. Filipa a Jakuba (Praha 5 Hlubočepy, ul. Na Zlíchově)
Středověkého původu, původně raně gotická stavba ze 13. století, přestavěná barokně v roce 1713. Stojí v dominantním krajinném postavení na Zlíchově nad Zbraslavskou silnicí. Kostel s přilehlou plochou bývalého hřbitova je obehnán zdí většinou z kamenného zdiva bez omítky.
Kamenný sloup se sochou P. Marie
Pískovcový sloup se sochou P. Marie Svatohorské, umístěný ve svahu pod kostelem.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Na členěném soklu stojí barokní socha světce z doby po polovině 18. století. Umístěna před kostelem v ose presbytáře na východní straně.
Kostel sv. Vavřince (Praha 5 Jinonice, Vavřinecká ul.)
Z románské stavby poslední čtvrtiny 11. století se zachovalo kvádříkové zdivo a dvě okénka. Kostel upravován roku 1571 a na konci 18. století, kdy byla přistavěna sakristie a proražena nová okna v apsidě. Pseudorománská přestavba je z roku 1894.
Zvonice
Při vchodu do bývalého hřbitova na čtvercovém půdorysu má spodní část zděnou, horní dřevěnou. Stanová střecha kryta šindelem. Zvon je ze 16. století.
Klášter Sacré Coeur – areál (Praha 5 Smíchov, Holečkova ul.) (bude otevřen podle provozních možností, bývalý klášterní kostel)
Kongregace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova byla založena roku 1800 v Paříži, pražský klášter založen roku 1872 na místě bývalé usedlosti v zahradě hraběte Claryho, kostel zbudován v letech 1882 – 1884. Klášterní budova postavená po roce 1872 v pozdně klasicistním slohu. Architektonicky a půdorysně členitá stavba, cenná stavba s příznivou konfigurací hmot
a zajímavou dispozicí, jejíž součástí se stal i o něco mladší kostel.
Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Sálová neorientovaná novogotická stavba, vybudovaná v letech 1882 – 1884 při řeholním domě podle projektu benediktina P. Gislina Bethuna. V interiéru hodnotné nástěnné malby ve stylu beuronské benediktinské školy. Od stejného autora pochází i projekt protějšího kostela
a kláštera sv. Gabriela.
Zahrada
Zahrada v místě snad starší zahrady hraběte Claryho, upravená současně se stavbou kláštera, řada hodnotných vzrostlých stromů. Od Holečkovy ulice je oddělena zdí.
Vila Kinských (letohrádek Kinských, u Holečkovy ul. v zahradě Kinských, čp. 98, Smíchov)
Jižní svah Petřína, dnešní Kinského zahrada, byla využívána jako vinice, po většinu času však zůstávala pustá, zarostlá hustými keři, v nichž hnízdili vrabci. Proto se také této části svahu lidově říkalo Vrabcovna. K rozhodujícím změnám zde došlo v letech 1798-99, kdy velkou část pozemků vykoupila kněžna Rosa Kinská, s úmyslem vybudovat tu rozsáhlou ovocnou zahradu. Tento plán se později poněkud změnil, neboť v letech 1827–1831, pod patronací jejího syna knížete Rudolfa Kinského, zde byla vystavěna budova letohrádku.
Vila Kinských, je ušlechtilá klasicistní stavba postavená vídeňským architektem Jindřichem Kochem, jedním z nejvýraznějších klasicistních stavitelů. Jedná se o obdélnou budovu, z níž vystupuje přísně pravoúhlý středový rizalit doplněný o přízemní portikus z přísných dórských sloupů. Na pavlán nad vstupem, lemovaným umělecky kovaným zábradlím, se vchází dveřními okny z hlavního sálu v patře. Na západní straně je vysoký portikus pro kočáry, vyvrcholený tympanonem, neseným čtyřmi jónskými sloupy. Odtud je vstup na trojramenné schodiště a dále do sloupové, kopulově zaklenuté, shora osvětlené ústřední síně v patře budovy.
Dílem Jindřicha Kocha je také Švýcárna čp. 97, trojkřídlá přízemní klasicistní budova poblíž hlavního vstupu do zahrady, postavená kolem roku 1830, rozšířena v roce 1923 zasklenou halou.
Zahrada koncipována jako přírodně krajinářský park v anglickém slohu byla založena roku 1825 a autorem je Fr. Höhnel. Hořejší část zahrady upravena v letech 1860 – 1861 pod vedením Bedřicha Wünschera. Roku 1901 zahrada zakoupena společně pražskou
a smíchovskou obcí, téhož roku byla zahrada zpřístupněna. Roku 1908 obohacena o vodní jezírka, vodopád a novou vzácnou vegetaci.
Po umístění Národopisného muzea do vily Kinských roku 1905 byly v zahradě umístěny další drobné doplňky. Zvonička z Valašska, kostelík sv. Michala, umístěný v horní části zahrady, roubený kostelík z 18. století, přenesený sem roku 1929 z Medvědovců u Mukačeva.
Mimo tyto objekty zahrnuje zahrada řadu dalších objektů a drobných plastik. Bronzová socha Lachtana umístěná uprostřed jezírka v horní části zahrady je dílem J. Laudy z roku 1953. Pískovcová socha Herkula umístěná uprostřed spodního jezírka, barokní, přenesená sem z Kampy. Mramorový pomník umělkyně Hany Kvapilové, sedící postava na hranolovém soklu, dílo Jana Štursy z roku 1913.
Malostranský hřbitov – areál (Praha 5 Smíchov, Plzeňská ul., stanice tramvaje Bertramka)
Malostranský hřbitov vznikl jako morový spolu s lazeretem roku 1679 a zpočátku byl používán jen v dobách epidemií, v letech 1679 – 1680, 1713 – 1714, 1771 – 1772. Roku 1703 byla postavena kaple sv. Rocha, zbořená v roce 1951 při druhém rozšíření Plzeňské třídy. Tehdy byly také přemístěny některé náhrobky. Kostelík Nejsvětější Trojice, zbudovaný roku 1715 byl v letech 1831 - 1837 nahrazen dnešní stavbou. Dva roky po vydání císařského dekretu, roku 1786, se stal hřbitov stálým pohřebištěm pro Malou Stranu,, Hradčany a Smíchov. V novější části hřbitova se pohřbívalo od roku 1862 do zrušení hřbitova v roce 1884. Celý komplex vyniká vzácným souborem klasicistní a romantické funerální plastiky, zasazené do zeleně. Nejhodnotnější náhrobky vytvářeli členové rodiny Platzerů, Josef Malínský, František Xaver Lederer, Václav Prachner, František Xaver Linn, bratři Maxové, Ferdinand Pischelt a další umělci, kteří podstatně ovlivnili pozdější vývoj našeho sochařství.
Jsou zde pochováni mnozí významní tvůrci našeho společenského a kulturního života, lidé všech společenských vrstev, příslušníci šlechtických rodů i církevních řádů.
Kostel Nejsvětější Trojice (u Malostranského hřbitova)
Jednolodní podélný hřbitovní kostel s věží v průčelí. Prostá pozdně klasicistní stavba z let 1831 – 1837. Stojí na místě kaple, zbudované za morové epidemie roku 1713. Na hlavním oltáři obraz od Františka Horčičky.
Náhrobek biskupa-knížete Thuna-Hohensteina
Ve středu starší části hřbitova, klečící postava biskupa se sepjatýma rukama u klekátka s položenou knihou. Plastika je umístěna na obdélném hranolovém soklu ze sliveneckého mramoru, na bocích zasazeny desky s nápisy. Vynikající monumentální práce ulitá ze železa v letech 1830 – 1831 ve Vrbnovských slévárnách hořovických P. Zafoukalem podle modelu Václava Prachnera a kresby J. Berglera. Patří k nejvýznamnějším památkám umělecké litiny u nás. Biskup Leopold Leonard hrabě Thun-Hohenstein (1748 – 1826) byl posledním biskupem – knížetem pasovským, poslední léta života pobýval v Praze, mimo jiné byl budovatelem své rezidence a parku na Cibulce v Košířích.
Bertramka (Praha 5 Smíchov, Mozartova ul. 169)
Bývalá barokní usedlost ze 17. století, pojmenovaná podle tehdejšího majitele F. Bertramského. Od roku 1784 vlastnili Bertramku manželé František Xaver a Josefina Duškovi, u nichž byl hostem W. A. Mozart. Sloužila především jako letní sídlo. V polovině 20. století zde byl zřízen Mozartův památník.
Obytná budova
Původní barokní objekt ze 17. století byl upraven ve 2. polovině 18. století na předměstskou vilu, další úpravy jsou z roku 1873. Během úprav v letech 1955 – 1956 byly obnoveny interiéry z doby Mozartova pobytu.
Zahrada
Původní zahrada usedlosti ze 17. století byla upravena ve 2. polovině 18. století při přestavbě budovy. V zahradě je zachována řada hodnotných stromů a drobná sochařská a architektonická díla.
Sala terrena
Zahradní architektura s původními malbami, jejichž vznik bývá kladen do doby kolem roku 1700, doplněny byly po roce 1780.
Památník W. A. Mozarta
Pískovcové poprsí skladatele, dílo Tomáše Seidana z roku 1876, při úpravách zahrady v 50. letech 20. století přeneseno o něco níže od místa svého původního umístění. Na původním místě obnoven kamenný stůl, u něhož Mozart podle tradice pracoval i odpočíval.
Fontána s plastikou Živý pramen
V moderně upraveném koutu s dětským hřištěm před branou Bertramky pískovcová fontánka s plastikou Živý pramen od Jana Kodeta z roku 1964.
Brána na Popelce ve dvoře při č.p. 80 (Košíře)
Zachovaná brána dokumentuje původní rozlohu usedlosti Bertramka, jejíž vznik lze sledovat od roku 1603. Je pozůstatkem mohutné ohradní zdi se třemi branami z poloviny 18. století.
Na Bertramce bylo vybudováno Muzeum W.A. Mozarta a manželů Duškových a pořádají se zde koncerty.
Městská knihovna – pobočka Praha 5 (Praha 5 Smíchov, nám. 14. října 15)
Bývalá Smíchovská tržnice, secesní stavba vybudovaná v letech 1907 – 1908 na pozemcích tehdejší botanické zahrady, je dílem architekta dr. A. Čenského. Stavba má ocelovou konstrukci vnitřku s obloukovými střešními vazníky a vysokými bazilikálními okny. V letech 2002 – 2003 proběhla rekonstrukce prostor pro smíchovskou pobočku Městské knihovny v Praze.
Novogotický altán v parku Klamovka (u Podbělohorské ulice)
Zahradní stavba z let 1800 – 1820 postavená ve slohu romantické gotiky jako součást anglického parku.
Usedlost Santoška, původní název Sontoška (Praha 5 Smíchov, U Santošky, čp. 178)
Původně stará viniční usedlost. Ve 20. letech 18. století zde byla pro doktora Františka Vilému Sonntaga, který byl právním zástupcem knížete Adama Františka Schwarzenberga, vystavěna barokní předměstská vila a kolem ní upravena zahrada se sochařskou výzdobou a sadem. Doktor Sonntag dostal darem vinici pro stavbu vily od knížete Schvarzenberga. Od roku 1813 vlastnila Santošku rodina Doubků. Rytíř Eduard Doubek nechal barokní usedlost kolem roku 1868 přestavět na novogotickou vilu a zahradu znovu upravit při zachování její barokní podoby. Patrová budova na obou rozích věžovitě o patro zvýšena s výzdobnými prvky odvozenými z pozdní gotiky. Sochařská díla v sadovém areálu pocházejí z dílny Františka Ignáce Platzera z 2. poloviny 18. století. Patří sem pilířová vstupní brána, oba pilíře jsou ukončeny sousoším putti, pískovcové sousoší Flory, dekorativní váza a socha Amora.
Usedlost Malvazinka (Praha 5 Smíchov, U Malvazinky7, čp. 177)
Dostala jméno po majiteli malostranském měšťanovi Tomáši Malvazym, který ji koupil roku 1628. Původní barokní viniční usedlost postupně přeměněna v hospodářský dvůr a kolem r. 1800 přestavěna do dnešní podoby – patrová budova s vikýři a věžičkou, s pozdně klasicistní fasádou s novobarokními prvky. V r. 1840 k ní patřilo několik hospodářských budov a skleník. V té době byla majetkem Jana Greina. Roku 1875 byla velká část pozemků prodána smíchovské obci, která zde zřídila hřbitov podle návrhu architekta Antonína Barvitia. Hřbitov vznikl jako náhrada za malostranský hřbitov, kde se přestalo pohřbívat. V 80. letech 19. století vlastnila Malvazinku Marie Štěpánková a po II. sv. válce přešly budovy do vlastnictví státu a staly se součástí komplexu Státního sanatoria Sanops. Na konci 19. a ve 20. století nastaly na stavbě další změny.
Švandovo divadlo ( Praha 5 Smíchov Štefánikova ul 57)
Historie divadla se píše od r. 1881, kdy se sem, do nové budovy, stěhuje soubor Pavla Švandy ze Semčic. Divadlo bylo pojmenováno divadlo U Libuše a v r. 1886 ho dal Švanda upravit jako letní divadlo s posuvnou skleněnou střechou. Pavel Švanda pocházel ze zchudlého zemanského rodu, jeho otec Antonín Švanda hrál divadlo ochotnicky. Pavel absolvoval malostranské gymnazium a v letech 1834-5 začíná studovat teologii. Toto studium nedokončil a stal se úředníkem, později správcem chudobince na Karlově. Psal do různých novin, učil češtinu na reálce, psal divadelní kritiky česky i německy a divadelní referáty do Lumíra., hrál ochotnicky divadlo. Roku 1850 se oženil s mladou začínající talentovanou herečkou Eliškou Peškovou. Než založil r. 1865 vlastní divadelní společnost (měla činohru i operu), řídil staroměstské Švestkovo divadlo jako režisér a byl dramaturgem a režisérem Prozatímního divadla v Praze.
Divadlo je proslulé častou změnou svého názvu:
Divadlo U Libuše (1881-1886)
Letní divadlo U Libuše (1886-1890)
Švandovo divadlo (1890-1908)
Intimní divadlo (1908-1928)
1928-1932 divadlo pronajato Vlastu Burianovi, Ferenci Futuristovi a Járu Kohoutovi
Švandovo divadlo (1932-1935)
1935 pronajato divadlo pro operetu
1945 pronajato divadlo Janu Škodovi a Družstvu Realistického divadla
V roce 1949 bylo divadlo vyvlastněno, mizí původní cenný archiv, strop, který maloval František Tichý je zabílen. U příležitosti 75. narozenin Zdeňka Nejedlého, který sem velmi často docházel, je Nejedlému r. 1953 divadlo věnováno – Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého.
V roce 1992 je divadlo přejmenováno na Labyrint a r. 1999 je opět pojmenováno po svém zakladateli – Švandovo divadlo.
(Čerpáno z publikace Jaromír Kazda: Realistické divadlo ? 1945 – 1991)
|
Dny evropského dědictví 
