Kladná a někdy nekritická očekávání spojená se vstupem do EU může rychle vystřídat nepříjemné vystřízlivění.
Při hodnocení příležitostí a rizik spojených se vstupem do EU často mluvíme jen o plných "měšcích peněz" plynoucích z EU. Ano, "peníze potečou", ale vstup bude také něco stát. Mnohé nesprávné závěry mohou mít dramatické následky pro velkou část českého hospodářství, mohou vést k celkově negativní finanční bilanci vstupu a odsoudit české hospodářství do role poraženého. Místo očekávaných poměrů na úrovni západních spolkových zemí mnohé postihne spíše úděl dřívějších východoněmeckých podniků.
Omyl první: konkurenceschopnost. Tvrzení, že české hospodářství je mezinárodně konkurenceschopné, je pravdivé jen částečně. Týká se totiž pouze určité skupiny podniků. Zhruba 60 % exportu jde na vrub pouze 200 podniků, přičemž většina z nich má zahraniční vlastníky. Větší část průmyslu k exportu nepřispívá a přežívá pouze díky různým ochranářským opatřením (např. podhodnocení měny). Téměř polovina podniků podle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu hospodařila v roce 2001 se ztrátou, nebo s takovým zhodnocením kapitálu, které nepokrylo ani celkové kapitálové náklady ve smyslu hodnotového hospodaření.
Navíc vstup do Unie povede vzhledem k novým normám a předpisům k dalšímu zvýšení nákladů. Tento růst může způsobit, že nejdůležitější výhoda českého hospodářství - totiž nízké náklady - bude vážně ohrožena, nebo v některých případech zcela vymazána. Mnohým podnikům chybějí peníze na racionalizační investice, které zvýší produktivitu, a tím zabrání růstu nákladů. Uniknout tlaku v oblasti nákladů výrobou produktů s vyšší hodnotou, resp. cenou je možné jen dosažením dostatečné konkurenceschopnosti v oblasti výzkumu a vývoje, logistiky, technologického vybavení atd. - a to se zdaří jen některým.
V podnicích, které jsou již dnes ztrátové nebo nemají dostačující marže, je zaměstnáno okolo 50 % pracovní síly. Pracovní místa v nich jsou značně ohrožena, neboť tyto podniky jsou potenciálním zdrojem platební neschopnosti a nezaměstnanosti.
Omyl druhý: růst mezd a cen. Nízké ceny, mzdy a jednotkové náklady (v porovnání s Německem na úrovni 40-50 %) lehce vedou k představě, že je zde velký prostor pro růst cen a mezd. Tato argumentace má ale zásadní slabinu. Přehlíží totiž, že český průmysl se svou nízkou až střední úrovní technologie a investic nesoutěží s výrobou z Německa či USA, ale se zeměmi s ještě daleko nižšími mzdami, jako jsou Rusko, Mexiko nebo Čína. Západoevropští odběratelé českých produktů v posledních letech nákupní činnost zprofesionalizovali a otevřeli ji mezinárodní konkurenci (nakupují v zahraničí v daleko větší míře). Učinili tak především proto, že se v posledních 20 letech celosvětově ohromně zvýšily možnosti výroby vyžadující střední úroveň technologie, a to rychleji než poptávka po těchto produktech. Z toho vzešlý celosvětový boj o tyto zakázky a zákazníky bude pokračovat. I tento faktor omezí růst našich mezd po vstupu do EU.
Omyl třetí: porovnání zemí. Oblíbené srovnání s vývojem ve Španělsku nebo Portugalsku po jejich vstupu do EU je zavádějící. Přehlíží totiž zcela jinou výchozí situaci těchto zemí - hospodářskou i politickou. Následky Frankova režimu byly pro španělské hospodářství a společnost odlišné od následků komunismu, např. zůstalo zachováno soukromé vlastnictví. Odlišná byla i motivace zahraničních investorů. Ve Španělsku nebo Portugalsku si museli budovat pozice teprve po vstupu země do EU. V České republice byli a jsou aktivní již řadu let před vstupem. V Irsku hrály hlavní, ne-li rozhodující roli nízké daňové sazby a přirozené jazykové vybavení obyvatelstva. Země přistupující do EU v minulosti byly "objevovány" teprve po vstupu, Česká republika již "objevena" je.
Omyl čtvrtý: odbourávání obchodních bariér. Budou dále odbourávány mezinárodní obchodní bariéry (mnohé z nich jsou v řadě odvětví postupně odstraňovány již před vstupem) jako cla. Hlavní překážkou je ale dnes vedle technologie přístup k distribučním kanálům, marketing a branding. Na tom sotva co změní vstup do EU a další odstraňování obchodních bariér. Nedůvěra spotřebitelů a obchodních sítí zůstane. Argument, že Made in Europe se bude "prodávat" lépe než Made in Czech Republic platí možná v Albánii, určitě ne na hlavních evropských trzích nebo v USA. Rovněž se projeví to, že českým podnikům chybí potřebná infrastruktura, jako např. zahraniční servisní organizace, které jsou základním předpokladem pro úspěšné obsloužení evropských trhů. Jejich budování je nákladné a zdlouhavé, a tak nutně zůstane řada nových příležitostí zcela nevyužita.
Kromě toho nejen EU se otevře pro výrobky z České republiky, ale i Česká republika se otevře pro výrobky zahraniční. Německo, velký zastánce evropského rozšíření, nezatajuje, že to je z hospodářských důvodů, neboť v tom vidí významný trh pro německé výrobky. Mnohé napovídá, že zahraniční společnosti z EU budou spíše schopny využít svých technologických a velikostních výhod v České republice než české podniky svých výhod v EU. Lze očekávat, že některé české podniky sice získají další tržní podíly v západní Evropě, ale zároveň doma ztratí pozice v náročnějších segmentech. Nakonec sice budou mít stejný podíl na evropském trhu, ale s podstatně vyššími náklady a nižšími maržemi.
Leccos připomíná znovusjednocení Německa, a tedy vstup NDR do EU a s tím spojené katastrofálně chybné hodnocení důsledků. Místo růstu a "vzkvétajících zemí průmyslu", jak všichni svorně předpovídali, jsou naopak východní spolkové země téměř bez průmyslu, nezaměstnanost je v některých regionech u hranice 30 %, nejvíce kvalifikovaná pracovní síla odešla na Západ a každé třetí euro zde utracené nebylo vyděláno zde, nýbrž pochází ze západních zemí. Což odpovídá sumě, která přesahuje hrubý domácí produkt České republiky.
Samozřejmě - ČR není dřívější NDR, oba případy jsou jen částečně srovnatelné. Nikdo by však neměl na nejdražší chybu v hospodářských dějinách zapomínat, ale naopak se snažit se z ní poučit.
Velkou část českého hospodářství ohrožuje i přes značné úspěchy stále ještě trojnásobná krize: strukturální krize, nákladová krize a inovační krize (resp. slabiny).
Aby se pozitivní prognózy připojení do EU alespoň částečně naplnily, je nutné značné úsilí a pečlivá a důsledná příprava po všech stránkách. Jinak se pro mnohé podniky bude opakovat historie dřívějších východoněmeckých podniků - i když odstíněna a změkčena vlastní měnou. Pro ně nebude v EU místo.
Upozornit na číhající rizika neznamená vystupovat proti vstupu ČR do EU nebo tento akt zpochybňovat. Znalost problému je ale tím prvním krokem na cestě k jejich překonání.
R. Pernický, A. Hýbner. Ekonom 20.3.2003
|
Nekritická očekávání spojená se vstupem do EU (30.4.2004)
