V téměř každém z evropských komunikačních dokumentů, a směrnic týkajících se výzkumu a hospodářského růstu se objevuje výraz "Evropa se obává o ztrátu konkurenceschopnosti". Je tato obava reálna a pokud ano, jsou opatření prováděná v EU optimální?
Konkurenceschopnost a ekonomický růst a je ovlivňován řadou faktorů a mezi tyto faktory patří zejména výzkum a inovace. Jednou z důležitých otázek je, co brání větší úspěšnosti výzkumu a větší míře inovaci v ČR a popř. EU ve srovnání s jinými regiony.
Jak vidí čeští představitelé vědy problémy evropského a českého výzkumu
Na semináři uskutečněném v červenci minulého roku v Senátu, jehož se zúčastnili významní představitelé naší vědy a školství a který byl iniciován v rámci evropského hledání efektivity v rámci evropského výzkumného prostoru se opakovaně uplatňovaly následující názory.
Podfinancování, chybí jak finance ze soukromého sektoru, tak stávající prostředky ze státního rozpočtu jsou přerozdělovány příliš rovnoměrně - nerozlišuje se mezi kvalitními a méně kvalitními výsledky.
Personální poddimenzování, v EU je 56 výzkumných pracovníků na 10 tis. pracovních míst. To je polovina toho, co je ve Spojených státech. V ČR, je to ještě na polovině průměru EU.
Malá mobilita, často zmiňovanou otázkou bylo jak motivovat naše pracovníky k vycestování (jak zabezpečit jejich rodiny, jak zlepšit jazykovou úroveň, stipendia). Zmíněna byla také existence mentálních bariér pro větší mobilitu, např. ve srovnání s USA. Specifický pro ČR je vliv chybějícího trhu s byty na mobilitu. Objevila se také otázka usnadnění žádoucích imigrantů (např. prostřednictvím vědeckých víz) tak aby nebyla narušena eliminace imigrace nežádoucích osob.
"Roztříštěnost" a neschopnost kooperovat", Evropa je velmi diverzifikovaná. Fakt je, že národní zájem skoro vždycky bude nadřazen nad zájem Evropy, existují zde značné odlišnosti a úrovně jednotlivých národních systémů.
Nedostatek spolupráce nebo malá spolupráce mezi vysokými školami a soukromým sektorem, např. fórum vysoké školy-průmysl po 10 let nemá výstupy.
Přemíra byrokracie, administrace výzkumu zabírá u vedoucích pracovníků většinu jejich práce. (Např. podle jednoho zabírá téměř 70 % administrativní práce a 30 % zbývá na vlastní výzkum, podle druhého " v optimálním případě se zabýváme výzkumem a vývojem z 10-25 %".
Celková evropská přeregulovanost obecně, přeregulovanost trhů v jakýchkoliv oblastech, včetně řízení výzkumu.
Specifické problémy vysokých škol, chybí plány nebo závazné výhledy na více let. Potenciál vzniká z rozdílu, ale mezi českými univerzitami nejsou velké rozdíly, je zde více rovnostářství, a z toho vyplývá i nedostatek dynamiky. Je zde slabá vazba na podnikový sektor, chybí systémová podpora - legislativní, daňová.
Jak vidí Evropská komise problémy evropského výzkumu
V podstatě velmi podobně jako naši odborníci. Např. v dokumentech k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský technologický institut (7. listopadu 2006) se uvádí, že
Základním problémem Evropy je malá schopnosti inovovat (tj. v jazyce zprávy: neschopnost plně převést výsledky výzkumu a vývoje, na ekonomické a společenské hodnoty) Tento jev je způsoben především následujícími příčinami:
Evropští výzkumní pracovníci jsou značně vzdáleni podnikatelskému prostředí, ve kterém jsou výběr a kariéra založeny na konkurenci. V EU nepracuje v podnikatelském sektoru ani polovina z celkového počtu výzkumných pracovníků, ti tedy celkem logicky nejsou příliš schopni vnímat jeho potřeby. U studentů nejsou pěstovány podnikatelské dovednosti. S tím pak souvisí i neschopnost evropských univerzit přilákat soukromé investory. Pro srovnání: V USA pracují v obchodní sféře čtyři z pěti výzkumných pracovníků, v Japonsku jsou to dva ze tří. Pokud jde o soukromé investice do univerzit, v Evropě tvoří 0,17 HDP, v USA pak 1,8 HDP.
Nedostatečná koncentrace lidských, finančních a fyzických zdrojů - v Evropě existuje asi 4000 univerzit, z nichž většina aspiruje na aktivní zapojení se do výzkumu. Tyto univerzity si mezi sebou rozdělují relativně omezené finanční zdroje, které jsou v Evropě na vědu a výzkum vyčleněny. Pro srovnání: V USA uděluje doktorandské diplomy méně než 10% univerzit, za univerzity zabývající se výzkumem je uznáno méně než 100 univerzit. Do 3 % špičkových institucí jde 80 % veškerých výdajů na vědu a výzkum!
V Evropě je kladen nedostatečný důraz na trans- a interdisciplinární obory, přitom právě ony jsou schopny hledat a nalézat řešení nejpalčivějších problémů, kterým Evropa čelí (např. klimatické změny, stárnutí populace)
Strnulost správy a organizačních modelů evropských univerzit která vzdaluje často tyto instituce od reality. Tuto jejich izolaci ještě prohlubuje intenzívní státní kontrola učebních osnov, zaměstnaneckých politik, platů, stropů pro počty nových uchazečů, apod.
Jistou překážku rozvoji inovací v Evropě tvoří v této oblasti i „nedostatek Evropy“. Konkrétně jde zejména o stále neexistující evropský patentní systém, který by byl cenově efektivní a zaručoval právní jistotu: Za současného stavu věcí je evropský patent třikrát dražší než japonský patent a pětkrát dražší než americký patent
V čem se liší produktivita ekonomiky EU od USA
Jako doplněk k posouzení uvedených problémů souvisejících z výzkumem, považuji za vhodné ještě porovnat rozdíly mezi EU s Spojenými státy v produktivitě ekonomik (na které úspěšnost výzkumu závisí). Poměrně názorně to uvádí ve svém článku v Project Syndicete "Opožděná reforma Evropy" (24.4.2003) Alberto Alesina (profesor ekonomie na Harvardské univerzitě) a Francesco Giavazzi (profesor ekonomie na Univerzitě Bocconi v Miláně a člen Skupiny ekonomických poradců tehdejšího předsedy Evropské komise).
Produktivita ekonomiky státu - tj. kolik toho vyprodukuje v přepočtu na jednoho obyvatele závisí na: výši kapitálu na pracovníka, kvalitě pracujících, organizaci práce, úrovni regulace trhů, schopnosti inovovat a relativním počtu pracujících vzhledem k celkovému počtu obyvatelstva. Jak vychází srovnání v těchto jednotlivých faktorech?
Výše kapitálu na pracovníka zde problémem není (evropské firmy používají kapitálově mnohem náročnější technologie než firmy v USA. Ve Francii je např. intenzita kapitálu o 60 % vyšší než v USA; v Itálii o 50 %, v Německu o 40 %.).
Organizaci práce, zde zaostává Evropa především v nepružných trzích práce, které neumožňují rychle měnit počet zaměstnanců v závislosti na konjuktuře.
Způsobu firemního řízení v EU, které chrání stávající manažery a neumožňuje firmám sklízet užitek z nových technologií.
Významnou brzdou je i to, že zájmy zaměstnanců firem a jejich odborů v EU mají častěji přednost před zájmy akcionářů.
Úroveň regulace trhů v EU dále favorizuje existující subjekty a odrazuje nově příchozí firmy: zisky evropských firem jsou tedy vysoké, investice již nikoliv.
Specielně k výzkumu:
Kvalita pracujících. ukazatelem kvality počet let, které v stráví ve škole. Tento počet je v Evropě o 13 % nižší než v USA, počínaje od Británie, kde je to o 8 %, až po Španělsko, kde je to už o celých 36 %.
Nejvýznamnější rozdíly jsou ve schopnosti inovovat. Vědecká způsobilost Evropě neschází, schází jí schopnost převádět vědecké úspěchy do inovace v podnikání. V EU vydávají vědci v přepočtu na jednoho člověka téměř stejný počet odborných statí jako jejich američtí kolegové. Na druhé straně je však počet patentů (na stejný počet obyvatel) v oblasti inovací moderních technologií v Evropě o mnoho nižší než v Americe. Např. v minulé dekádě spadalo celých 60 % amerických patentů do oblasti moderních technologií; v Evropě bylo takových patentů jen 11 %.
Mizivý počet dynamických soukromých univerzit na našem kontinentě. To odrazuje konkurenci ve výzkumu a vývoji a omezuje plodné vztahy mezi vysokým školstvím a světem podnikání
Snaha o určité rovnostářství, určitá obava z toho, nechat někoho vyniknout, podporovat. Celá řada našich pravidel podporuje průměrnost a podporuje nahrazování kvantity kvalitou
Nedostatek financí ze soukromého sektoru do výzkumu. V Evropě v podstatě jenom některé velké firmy spolufinancují; malé a střední firmy to v podstatě nedělají.
Nechuť vůči riziku.
Propast mezi Evropou a zbytkem světa v oblasti výzkumu a vývoje se stále více rozevírá. Investice obchodních společností do výzkumu a vývoje v letech 2004-05 vzrostly v Evropě o dvě procenta, avšak v USA a Asii o sedm procent. Evropské ekonomiky ztratily své výhody v oblasti nákladů. Pokud Evropa ztratí také své výhody v oblasti vzdělání na úkor Číny, Indie a dalších, stanou se evropské ekonomiky zcela neschopné konkurence ještě za našeho života.
Jak EU podporuje výzkum a invovace
7. Rámcový program pro vědu a technologický rozvoj pro období 2007-2013 počítá se 72,7 mld EUR - Spolupráce 49,7 mld (Výzkumné činností v rámci nadnárodní spolupráce, /zdraví, potraviny, informační a komunikační technologie, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie, energetika, životní prostředí, doprava, sociálně-ekonomické a humanitní vědy, bzpečnost a vesmír/), Myšlenky 12 mld (Zřízení nezávislé Evropské rady pro výzkum, která by měla podporovat „hraniční výzkum“ ve všech vědeckých a technických oblastech, včetně strojírenství, sociálně-ekonomických a humanitních věd) , Lidé 7 mld (Podpora odborné přípravy a profesního rozvoje) , Kapacity 7 mld (Podpora inovačních kapacit: výzkumné infrastruktury; výzkum prováděný ve prospěch malých a středních podniků; regionální uskupení zaměřená na výzkum).
Evropský technologický institut schváleno letos v březnu ... prostředky ze 7. rámc programu a z přeskupení prostředků z rozpočtu. EU)
Evropské technologické platformy (ETP) soustřeďují zainteresované subjekty v čele s reprezentanty průmyslu, ti pak definují výzkumné a rozvojové priority v oblastech, kde jsou evropská konkurenceschopnost, růst a udržitelnost závislé na dlouho- a střednědobém technickém a výzkumném pokroku. Tento nástroj nezahrnuje vzdělávací aktivity, je vždy úzce vymezen svým komerčním cílem. Některé ETP potřebují pro svou realizaci koncentraci značných investic jak z veřejného tak ze soukromého sektoru. Za tím účelem jsou zřizovány tzv. „společné technologické iniciativy“
Sítě excelence fungovaly v rámci 6. rámcového programu pro vědu a výzkum, mají přispět k odstranění fragmentace existujících výzkumných kapacit, která brání Evropě, aby se stala konkurenceschopnou na mezinárodní úrovni; jejich součástí jsou většinou výzkumná centra, univerzity, organizace, méně už podniky, které odrazuje „trvalá integrace.“
Program „Vzdělání a odborná příprava 2010“ vydaný v roce 2002 směřuje k modernizaci národních systémů vzdělávání a odborné přípravy.
Společné výzkumné středisko je jedním z generálních ředitelství Komise a slouží k poskytování vědecké a technické podpory pro tvorbu politik EU.
Před rokem vydala Komise zelenou knihu Evropský výzkumný prostor kde poptávala členské státy jak zlepšit situaci ve výzkumu. Z těchto veřejných konzultací vyplynulo, že aktivity na evropské úrovni by se měly soustředit na zlepšení podmínek pro výzkumné pracovníky, mezinárodní spolupráci a vytváření infrastruktur. Z doručených odpovědí lze nicméně vyvodit poměrně slabou podporu dalších závazných legislativních nástrojů, preferována jsou spíše opatření dobrovolná, nezávazná
Kromě výše uvedeného vychází z Evropské komise řada dalších aktivit - jsou to však již převážně proklamace, počínaje Lisabonským programem přes evropské programy na výchovu k podnikání, nebo rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007-2013) [podpora eko-inovací, twinning (výměně zkušeností), přístup k financím, podpora spolupráce mezi malými a atředními podniky a souvisejících služeb] ... "Strategické cíle 2005 - 2009, Evropa 2010: Partnerství pro prosperitu, solidaritu a bezpečnost", evropská charta pro výzkumné pracovníky .
Většina těchto materiálů se vyznačuje přemírou slov. V hodnocení dotovaných akčních programů se zavádějí neefektivní indikátory [např. počet přeshraničních spoluprací, počet mezinárodních kooperačních projektů, počet environmentálních projektů ...]
Lisabonská strategie a v čem jsou skutečné evropské bariéry
Pro přístup k vědě, výzkumu i k ekonomice je v EU charakteristický postup v tzv. Lisabonské strategii. Na ní lze dokumentovat, kde jsou skutečné bariéry evropské konkurenceschopnosti.
Lisabonský program nastartovaný v r 2000 měl učinit z Evropy nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomiku na světě a do roku 2010 se vyrovnat Spojeným státům. Zbývají nám méně než dva roky a je jasné, že Evropa se ani zdaleka nepřiblížila k dosažení těchto velkolepých cílů.
V poločase byla vypracována známá Kokova zpráva o postupu této strategie - ukázalo se, že bylo příliš mnoho cílů a že šly proti sobě. Ve stejném roce (26.1.2005) vydal předseda Evropské komise Barroso dokument "Strategické cíle 2005-2009". Dokument vychází z jisté modifikace cílů stanovených v Kokově zprávě o postupu Lisabonské strategie. Prakticky se příliš mnoho nemění. Nesmělý akcent na zvýšení priority v hospodářství a konkurenceschopnosti je ihned kompenzován akcenty na sociální soudržnost, solidaritu a sociální spravedlnost. Pokud je v dokumentu někde patrná nesmělá podpora jedné z priorit (konkurenceschopnosti) před ostatními, pak se vzápětí zjemňuje až popírá.
Podobné je to s dalším směřováním EU daným novou evropskou smlouvou (nyní Lisabonskou, dříve ústavní). Podle předsedy ČSSD Paroubka (projev ve sněmovně 19.3.2008) mezi cíli EU zřetelně převažují cíle sociálně solidární nad cíli liberálně ekonomickými. Vysoce konkurenceschopné hospodářství má být zároveň hospodářstvím sociálně tržním. Pojetí vnitřního trhu je zestručněno na konstatování, že Unie vytvoří vnitřní trh, zatímco cíle sociální jsou vypočítávány dosti podrobně: plná zaměstnanost, boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, sociální spravedlnost a ochrana, rovnosti mužů a žen, mezigenerační solidarita, ochrana práv dítěte. Na závěr, skutečnost že byla vypuštěna formulace o vnitřním trhu s volnou a nenarušenou soutěží, pak vede Paroubka k tomu, že budujeme Evropu v jejich pojetí, tj. s ještě větší orientací na sociální hodnoty
Přestože v unijních proklamacích Lisabonské strategie jsou zmiňovány jako důležité aspekty konkurenceschopnost, nutnost pružnějších trhů práce, podpora podnikání, věda, výzkum i vzdělání, prakticky jsou efektivní opatření vždy nějakým způsobem omezována ze strany sociální spravedlivosti, koheze, soudržnosti, solidaritou atp. Domnívám se, že bez zásadní změny rozsahu a priorit EU budeme nuceni čelit v budoucnu poklesu konkurenceschopnosti a úpadku evropské ekonomiky.
"Krutý kapitalismus" a podpora regulací
Pozoruhodnou stránku evropského přístupu ke konkurenceschopnosti odhaluje článek S. Theila ve Foreign Policy "Europe’s Philosophy of Failure" January/February 2008, ve kterém je dokumentována indoktrinace studentů v Německu a ve Francii, v tom smyslu, že ekonomické principy jako kapitalismus, volné trhy a podnikání jsou kruté, nezdravé a nemorální. Není poté divu, že např. známý většinový postoj Francouzů k tržním silám a k soukromému podnikání je podezřívavý. Německo učí svou mládež podobným ekonomickým báchorkám, pouze s nepatrně odlišným důrazem. Akcent je zde dáván na korporativní a kolektivistické tradice německého systému. Podle názoru autora nemohou politici v demokratických systémech dlouho bojovat proti preferencím většiny jejich voličů. Pokud bude protitržní zaujatost nadále trvat, bude určovat i výsledky evropské politiky. Je možné, že změny způsobené globalizací probudí hluboce držený odpor ke kapitalismu a v mnohých evropských zemích pak bude úrodnou půdou pro populisty a demagogy, viz www.foreignpolicy.com
Problémem EU je úsilí socialistů a dalších evropských levicově smýšlejících politiků, při každé příležitosti prosazovat další formy regulace, zavádění dalších daní, harmonizací, protekcionismu a "sociální spravedlnosti".
Protekcionismus lze dokumentovat na Sarkozyho úspěšné eliminaci „svobodné a nezdeformované hospodářské soutěže" z cílů Evropské unie v souvislosti s Lisabonskou smlouvou. Nevhodnou harmonizaci lze dokumentovat na daňové harmonizaci v rámci EU zavedením takzvaného „společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob. Opatření které bude dále omezovat pružnost trhů práce je např. směrnice o pracovní době a Rozhodnutí ES o pracovní pohotovosti. Jako regulaci podnikání z poslední doby lze citovat směrnici REACH a směrnici o ekologické újmě.
Dvě poznámky k evropské přeregulovanosti.
Think tank Open Europe na své webové stránce uvádí, že EU vydala od svého počátku v r. 1957 celkem 666,879 stránek nařízení a směrnic. Z nich je 26% stále aktivních. Celková velikost aktivních acquis communautaire představuje tedy 170 000 stránek. Z nich pak 100 000 bylo vytvořeno v posledních deseti letech, viz www.openeurope.org.uk .
Gunther Verheugen v rozhovoru pro Financial Times v říjnu předloňského roku přiznal, že evropská legislativa stojí evropské podnikatele 600 miliard EUR ročně, to jest 5,5 % celkového hrubého domácího produktu EU (přibližně HDP země jako Nizozemí). Přínosy jednotného trhu jsou skutečné, avšak ztráty z regulací mohou podle některých názorů tento klad eliminovat.
|
Evropa a obavy ze ztráty konkurenceschopnosti (18.5.2008)
