Existují snadno definovatelné a měřitelné veličiny, které souvisí s ekonomickou svobodou, a to jak z pohledu odborného, tak i intuitivně laického. Z těchto veličin vytvářejí ve světě experti a různé instituce jakýsi souhrnný index, který jednotlivé prvky poměřuje a zahrnuje do komplexních posudků. Podle tohoto indexu jsou následně každoročně klasifikovány jednotlivé státy světa. Proč je používání takovéhoto indexu tak přitažlivé? Protože se ukazuje, že index ekonomické svobody, byť je definován různými týmy, souvisí jednoznačně nejen s kvalitou podnikatelského prostředí, ale i vyšším ekonomickým růstem. Index ekonomické svobody je tedy vodítkem, kam směřovat vládní politiku, pokud chceme zvýšit blahobyt občanů.
Definice indexu ekonomické svobody
Zmíněné indexy byly v průběhu let definovány různě. Před více než dvaceti lety nositel Nobelovy ceny Milton Friedman dospěl k následujícím parametrům tvořícím index ekonomické svobody: zdravá měna a cenová stabilita, úroveň tržního prostředí, svoboda ponechat si to, co člověk vydělá, a úroveň mezinárodní směny. Jiným indexem zavedeným na Fraserově institutu v r. 2002 byly akcentovány následující parametry: míra vlivu vlády na hospodářství, velikost zdanění a svoboda pracovního trhu.
V posledních letech je nejvíce citován index ekonomické svobody zavedený Heritage Foundation ve Washingtonu. Ten měří ekonomickou svobodu a její hodnotu pro každou zemi, a to na základě studia padesáti ekonomických proměnných, které jsou shrnuty do desíti hlavních faktorů ekonomické svobody. Těchto deset faktorů hodnotí míru v následujících oblastech: 1. obchodní politika (bariéry importu), 2. daňová zátěž, 3. vládní intervence v ekonomice (státní podniky, vládní spotřeba HDP), 4. měnová politika (stabilita měny, inflace), 5. svoboda pohybu kapitálu (bariéry pro zahraniční investice), 6. bankovnictví a finance (míra vládní kontroly bankovního sektoru), 7. mzdová a cenová regulace, 8. ochrana vlastnických práv, 9. regulace podnikání (procedury k získání možnosti podnikat, provozovat obchod nebo živnost) a 10. neformální trh (šedý trh, korupce). Takto pojatý index ekonomické svobody souvisí nejen s ekonomickým růstem, ale i s HDP na hlavu v paritě kupní síly. viz diagram
Proč souvisí index ekonomické svobody s ekonomickým růstem?
Jednoduše proto, že bohatství je vytvářeno aktivitou lidí, nikoliv aktivitou vlády. Čím svobodněji lidé směřují své úsilí tam, kde jsou neproduktivnější, tím více hodnot mohou vytvářet. To je také důvod, proč z 10-ti zemí s nejvyšším HDP na obyvatele je šest na vrcholu deseti ekonomicky nejsvobodnějších zemí.
V první dvacítce zemí s nejlepším indexem ekonomické svobody se v r. 2006 nacházejí Hongkong, Singapur, Irsko, Lucembursko, Velká Británie, Island, Estonsko, Dánsko, Spojené státy americké, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Finsko, Chile, Švýcarsko, Kypr, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko, Německo. Dvacátá první je Česká republika. Na posledních osmi místech ze 157 hodnocených zemí stojí Kuba, Bělorusko, Venezuela, Libye, Zimbabwe, Barma, Írán a poslední z nich je Severní Korea.
souvislost mezi indexem ekonomické svobody a mírou demokracie
Z uvedeného seznamu je patrná souvislost mezi indexem ekonomické svobody a mírou demokracie ve státě. Tato souvislost není náhodná. Politická nesvoboda je totiž předpokladem pro nesvobodu ekonomickou. Můžeme připomenout, že první zemí, která zrušila již existující volnou směnitelnost měny, bylo protekcionistické nacistické Německo. Nebo komunistické vlády, které využily diktaturu k zavedení centrálně řízené příkazové ekonomiky.
Na druhé straně platí i opak. Poté, co je ve státě zavedena ekonomická svoboda, stává se pro diktátora obtížné dlouhodobě se vyhýbat zavedení svobod politických. V posledních několika desetiletích jsme mohli sledovat autokratické vládce, kteří postupně „udělili“ občanům možnost svobodného výběru zboží i právo samostatně investovat. Takřka pravidelně ovšem následně museli ovládanému národu přiznat i svobodu výběru vlády. Přesně to se stalo v diktátorských režimech jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky. I umírněný režim v Mexiku, dosud založený na vládnutí jedné strany, připustil politický pluralismus jen několik let poté, co se země zapojila do širší zóny volného obchodu. Se svobodným trhem souvisí i změna vnitřní politiky státu. Reakce trhu na politiku je jedním z důvodů, proč stále více zemí začíná vnímat pozitivně jevy, jakými jsou snižování rozpočtových deficitů, zanedbatelná inflace a nízké úrokové míry. Zprvu nezamýšleným důsledkem liberalizace ekonomiky se pak stávají politická liberalizační opatření. Řetěz se tím uzavírá.
Severské země a ekonomická svoboda
Interpretace indexu ekonomické svobody nám umožní přidat také kamínek do mozaiky pochopení, proč např. i severské země - přestože mají větší zdanění a vládní intervence nežli Česká republika - vykazují ještě dnes větší prosperitu. Větší zdanění v severských státech je také jeden z argumentů používaných socialisty ke zdůvodnění jejich daňové politiky. Tyto země však vykazují stále větší souhrnný index ekonomické svobody nežli ČR. V dílčích faktorech pak nás např. Dánsko, Finsko a Švédsko předstihují větším respektem k vlastnickým právům a menší mírou neformálního trhu. Dánsko a Finsko ještě navíc menší regulací a Švédsko i v nižších bariérách pro zahraniční investice. Švédsko je také jednou z nejotevřenějších ekonomik. Toto vysvětlení jejich solidního postavení spočívající v indexu ekonomické svobody však není samozřejmě úplné. U severských a anglosaských států se zde také zrcadlí teze německého filosofa Maxe Webera, který by jistě dodal, že se jedná o země protestantské s obyvateli skromnějšími, uměřenějšími, s větším respektem k dodržování pravidel.
Důležité však také je, že tyto země vykazují další podstatné rysy, kvůli kterým je jejich prosperita vyšší. Za posledních cca 150 let zde nedocházelo k válkám (pomineme-li finsko-ruskou), velkým majetkovým přesunům a tak intenzivním změnám legislativy, jako tomu bylo ve střední Evropě, kde byla narušena kontinuita vývoje, ochromeno dodržování tradic a přetržena úcta k morálním hodnotám. Tyto země (jako ostatní západoevropské) neprošly devastující zkušeností komunistického hospodářství, kde podniky nemohly akumulovat kapitál, kde nic nemělo reálnou cenu a kde nebylo možné kultivovat podnikatelské ctnosti a iniciativu.
Vztah indexu ekonomické svobody a korupce
Pokud provedeme-statistické posouzení (pomocí korelačního koeficientu) vztahu mezi mírou vnímání korupce, tak jak je uvedena na stránkách Transparency International pro rok 2005 (149 států) a mezi jednotlivými faktory, které se podílejí na souhrnném indexu ekonomické svobody, pak získáme velmi zajímavé údaje. Největší korelaci s vnímáním korupce vykazuje míra nerespektování majetkových práv [koef = 0,88] a míra regulace podnikání [0,77]. Jistý vztah existuje také mezi bariérami zahraničních investic [koef = 0,62] a mezi omezováním zahraničního obchodu [0,61].
>> Index ekonomické svobody na stránkách Heritage Foundation |
K čemu je ekonomická svoboda (10.7.2006)
