Podle IPCC je Současný nárůst koncentrace CO2 a dalších skleníkových plynů v atmosféře větší nežli v předcházejících stovkách tisíců let a je to s velkou pravděpodobností zapříčiněno člověkem. Dále zjišťují, že klimatické modely mohou reprodukovat pozorovaný trend pouze pokud jsou do nich zahrnuty i skleníkové plyny
Skeptici na druhé straně zpochybňují odhady účinnosti CO2 jako skleníkového plynu. Odpověď na otázku míry působení skleníkových plynů na oteplování je v podstatě míra věrohodnosti počítačových modelů na předpovídání vývoje globálního klimatu. Což není nic snadného.
[komentář: je mimo pochybnost, že antropogenní produkce skleníkových plynů klimatický systém může ovlivňovat - jak a o kolik, to zatím nevíme. Nepovažuji ale rozhodování prostřednictvím hlasování za nejlepší způsob jak to zjistit]
Nejvíce citovaná věta z poslední zprávy IPCC z roku 2001 zní „větší část oteplování zjištěného za posledních 50 let se dá přisoudit aktivitám člověka". Poslední zpráva z r. 2007 upřesňuje: "Většina pozorovaného zvýšení globálních průměrných teplot od poloviny 20. století je velmi pravděpodobně důsledkem pozorovaného nárůstu koncentrací antropogenních skleníkových plynů".
I kdybychom přihlédli k řadě protichůdných klimatických faktorů (negativní zpětná vazba), je zřejmě nepravděpodobné, že by zvýšené koncentrace CO2 nevedly k určité formě oteplování. Relevantní otázkou tak není to, zda člověkem vyprodukovaný CO2 zvyšuje globální teplotu, ale v jaké míře působí - to znamená, zda je tento vliv zanedbatelný, významný nebo dokonce zničující. Ukazuje se, že tato otázka je velmi obtížná.
Chceme-li na takovou otázku odpovědět, znamená to v podstatě předpovídat vývoj globálního klimatu v příštích stoletích. To není nic snadného, uvážíme-li, že zemské klima je neuvěřitelně složitým systémem. Klima je v zásadě ovládáno tím, že si Země vyměňuje energii se Sluncem a okolním vesmírem. Příslušné výpočty zahrnují pět významných základních prvků - atmosféru, oceány, povrch pevniny, ledové plochy a zemskou biosféru.
Vzájemné působení těchto pěti základních elementů je ohromně složité a klíčové mechanismy jsou buď stále ještě zahaleny tajemstvím, nebo jsou ve vědecké literatuře dokumentovány mimořádně málo. Složitost klimatu vede k tomu, že se klimatologové musí u předpovědí budoucnosti spoléhat na simulace na superpočítačích pomocí takzvaných obecných cirkulačních modelů atmosféra-oceán (AOGCM nebo někdy jen GCM).
V těchto modelech se atmosféra kolem Země většinou rozděluje do souřadnicových sítí, složených z krychlí vysokých jeden kilometr a o straně 250 km, zatímco oceán je rozdělen na poněkud menší díly. Model atmosféry pak vypočítává vývoj pohybové energie, tepla a vlhkosti v každé části sítě, a podobné rovnice se řeší pro oceány. Tyto rovnice se řeší pro každou půlhodinu modelového času, který probíhá po několik set modelových let.
Svědomitě modelovat všechny významné faktory klimatického systému však znamená zaznamenávat všechno od celé planety až po jednotlivé prachové částečky, což nynější počítače prostě zvládnout nemohou. Některé z nejdůležitějších klimatických procesů, jako vývoj oblačnosti nebo oceánové proudění, jsou mnohem menší než jednotka počítačové souřadnicové sítě, takže se explicitně v současné době modelovat nedají. Proto se přibližně odhadují podle průměrných účinků velkých proměnných technikou známou jako parametrizace.
Důležité je vědět, že na takovýchto počítačových simulacích jsou založeny všechny předpovědi IPCC. V zásadě není na využití počítačové simulace k popisu složitých systémů nic podezřelého. Tato technika se například široce využívá v přírodních vědách i v ekonomice. Je však dobré si uvědomit, že výsledek simulací výlučně závisí na parametrech a algoritmech, které se do počítače vloží. Počítače nejsou křišťálové koule, jenom polykači čísel.
Tři nejobtížnější problémy simulací klimatu jsou: modelování ochlazujících efektů částic, započítání zpětné vazby vodní páry a vliv oblačnosti. Vypracování přijatelných modelů pro všechny tyto tři problémy je klíčem k vytvoření smysluplných předpovědí budoucího klimatu.
Na závěr výrok Jana Pretela z 25.2.2005 (Český hydrometeorologický ústav), který reprezentoval Českou republiku na IPCC 2007 a který tam hlasoval pro "very likely" (tj. 90% pravděpodobnost) když šlo o reálnost vlivu člověka na klima: "Vzhledem k značné složitosti klimatického systému je exaktní stanovení podílu člověka na těchto změnách zatím nemožné. Ani na konci 80-tých let minulého století, ale ještě ani dnes, není žádný seriózní vědec schopen podíl člověka jednoznačně kvantifikovat. Je ale mimo veškerou pochybnost, že antropogenní produkce skleníkových plynů klimatický systém ovlivňuje - jak a o kolik, to zatím nevíme, ale musíme si vliv člověka stále připouštět".
|
Globální oteplování - vliv CO2
