klimatické změny
Nezávislé shrnutí pro zákonodárce
Fraser institute - únor 2007
Text i s obrázky a diagramy v angl. verzi zde
104 Fraser07en
Úvod
Tento text informuje o nezávislém shrnutí pro zákonodárce (ISPM - Independent Summary for Policemakers), což je přehled, který vytvořil kanadský Fraser institut na základě údajů přírodovědné sekce Mezivládního panelu OSN z r. 2007.
V rámci poslední zprávy IPCC, byla pozornost veřejnosti zaměřena na doprovodné dvanástistránkové shrnutí pro zákonodárce. Tento dokument IPCC byl vytvořen podle mínění Fraser institutu prostřednictvím vyjednávání vládních úředníků a nebyl podle něj napsán ani revidován vědeckou komunitou. Byl dále kritizován pro svůj propagační tón a neschopnost adekvátně sdělit složitost a nejistotu v přírodovědném základu týkajícího se klimatických změn.
Opačný přístup nabízí podle svých slov Fraserův institut ve svém Nezávislém shrnutí pro politiky (ISPM), které bylo připraveno kvalifikovanými experty v oblasti klimatických věd a která bylo předmětem recenze více nežli 50-ti vědců z celého světa. Zpráva jasně vykládá běžný stav znalostí o klimatických změnách jak byly vyjádřeny ve zprávách IPCC a dále je prostřednictvím citací váže na kapitoly a sekce zprávy IPCC, tak že si čtenáři mohou snadno nalézt to co vědci skutečně sděluji.
Fraserův Institut je nezávislá výzkumná a vzdělávací organizace sídlící v Kanadě. Jejím cílem je poměřovat, zkoumat a sdělovat dopad tržního hospodářství a vládních intervencí na blahobyt jednotlivců. K zajištění nezávislosti institutu, nepřijímá granty z vládních institucí a dále nepodstupuje kontrakty na výzkum.
Souhrn
Pozorované změny faktorů, které mohou ovlivňovat klima
Klima je předmětem potenciálního vlivu jak přirozených tak lidských sil, zahrnujících příspěvky skleníkových plynů, aerosolů, sluneční aktivity, procesů souvisejících s půdou, cirkulace v oceánech a s vodní párou. CO2 je skleníkový plyn a jeho koncentrace v atmosféře rostly podle IPCC hlavně díky lidské činnosti.
IPCC při vysvětlování klimatických změn ve 20 století přikládá omezený význam změnám v koncentraci aerosolů, sluneční aktivitě a vlivu změny využití půdy. Aerosoly však mají velký potenciální dopad na klima ale jejich vliv je málo jasný. Existují důkazy, že sluneční aktivita má rostoucí úroveň po celé 20 století a nabývá historicky vysokých hodnot. Změny ve využívání půdy hrají podle IPCC jen malou roli na pozorované klimatické změny.
Pozorované změny počasí a klimatu
Globálně zprůměrovaná měření teploty atmosféry ze satelitních dat od r. 1976 vykazují nárůst od 0.04°C do 0.20°C za dekádu, což je hodnota nižší strany odhadu IPCC pokud jde o budoucí oteplování. Globálně zprůměrovaná teplotní data shromážděná z povrchových měření vykazují nárůst od r. 1900 do r. 1940 a opět od r. 1979 do současnosti. Není zde vykázán globálně konzistentní trend pokud jde o dlouhodobé srážky nebo velikost sněhem pokryté plochy nebo hloubky sněhu. Na Mnoha místech byl pozorován mírný nárůst dešťových srážek nebo sněhového pokrytí. Jsou zde nedostatečné údaje k tomu aby bylo možno činit závěry týkající se extrémních teplot nebo srážek. Běžné údaje nabízí střední nárůst hladiny moří o 2-3 mm ročně za minulých několik desetiletí. V tropických oblastech nejsou důkazy zvýšené intenzity cyklonů ale poklesu počtu tropických bouří, a není zde žádný globální trend od r 1970. Arktický mořský led vykázal prudkou ztrátu v tloušťce před r. 1990 a poté se ztráta zastavila. Pokud jde o Antarktidu, k závěrům týkajících se trendů v tloušťce mořského ledu, nejsou dostatečné údaje. Ledovce se na mnoha místech zmenšily a ztráta ledu se zrychluje od devadesátých let minulého století.
Klimatické změny v paleoklimatické perspektivě
Paleoklima se týká zemského klimatu před počátkem moderních přístroji měřených datových řad. Existují zde historické příklady velkých přirozených globálních oteplení a ochlazování ve vzdálené minulosti. Země je běžně v teplé meziledové periodě a počasí během poslední meziledové doby bylo teplejší nežli je v současnosti
Soudí se, že přirozená klimatická variabilita a nejistota spojená s paleoklimatickými zkoumáními je nyní větší, nežli usuzovaly předcházející odhady. Obecně, údaje jsou řídké a nejisté a mnoho záznamů bylo zpochybněno pro jejich neschopnost vykazovat historické zaznamenané teplotní změny. Tyto nejistoty mají význam pro posouzení toho, zda klimatické modely simulují realistické klimatické změny v historických obdobích.
Klimatické modely a jejich vyhodnocování
Některé široce modelované předpovědi uskutečněné před 30-ti lety jsou konzistentní s nedávnými údaji, ale zůstává zde základní omezení klimatických modelů, které se nezlepšilo od TAR (IPCC 2001). Mnoho modelů není schopno simulovat důležité aspekty běžného klimatu, a modely se ve svých předpovědích podstatně liší. Není možné říci který ze současných klimatických modelů je pro klimatické předpovědi spolehlivý, pokud vůbec.
Globální a regionální klimatické projekce
Matematické modely vykazují velký rozptyl v předpovědích a také řadu nejistot, které vstupují do tohoto procesu v mnoha krocích. Předpovědi pro 21 století jsou v podstatě nejisté, speciálně v regionální úrovni. Běžné modely předvídají nárůst průměrné povrchové teploty, rostoucí riziko sucha, tepelných vln, intenzivních srážek a záplav; delší vegetační období; střední nárůst hladiny moří kolem 20 cm za příštích 100 let. Projektovaná hmota ledovců klesá. Prudké změny v oceánských cirkulacích jsou velmi nepravděpodobné. Intenzita tropických cyklonů může růst nebo klesat.
Připisování specifických vlivů klimatickým změnám
Připisování pozorovaných klimatických změn specifickým vlivům jako např. emisím skleníkových plynů není formálně možné a proto se vychází z výsledků simulací prostřednictvím počítačových modelů. Dosud však studie nebraly v potaz základní nejistoty klimatických modelů, nebo všechny potenciálně důležité vlivy.
Nárůst přesvědčení o tom, že lidský vliv na globální klima je výrazný je založeno na rozšířeném přisouzení tohoto vlivu od TAR modelů užitých pro odhad posledních klimatických změn a které odhadují, že přirozené vlivy samy nemohou ústit v klima, které je běžně pozorováno.
Závěry ISPM
Pozemské klima je extrémně komplexní systém. Přes omezené údaje a nejistoty se znalosti klimatického systému zlepšují a to na základě dokonalejších a rozšířených datových řad a lepšího pochopení meteorologických a oceánografických mechanismů.
Klima za posledních 200 let prochází v mnoha místech menšími změnami a údaje povrchové teploty z kontinentálních teplotních záznamů za posledních 100 let vykazují na mnoha místech oteplovací trendy. Problémy s měřením, zahrnující nerovnoměrné vzorkování, chybějící data a lokální změny ve využití půdy činí interpretace těchto trendů obtížné. Jiné více stabilní datové řady, jako např. ze satelitů, z radiosnd a oceánské teploty vedou k menším trendům v oteplování. Skutečné klimatické změny v mnoha lokalitách byly relativně malé a v rozsahu známé přirozené variability. Neexistuje přesvědčivý důkaz, že nastávají nebezpečné, nebo nebývalé změny v počasí.
Dostupné údaje z minulého století mohou být interpretovány v rámci systému různých hypotéz pokud jde o příčiny a mechanismy pozorovaných změn. Hypotézy o tom, že emise skleníkových plynů vytvářejí významné oteplení zemského klimatu, nebo se na něm podílejí (od začátku průmyslové éry) je věrohodná a zasluhuje si trvalou pozornost. Avšak, hypotézy nemohou být dokázány prostřednictvím formálních teoretických argumentů a dostupné údaje dovolují aby tyto hypotézy mohly být úspěšně zpochybněny.
Argumenty pro hypotézy závisejí na výsledcích počítačových simulací, které nemohou být rozhodujícím důkazem. Počítačové modely, které se používají nezahrnují nezbytně všechny základní fyzikální aspekty ale závisí na empirických aproximacích pro procesy probíhající v mnohem menších měřítcích na oceánech a v atmosféře. Tyto modely jsou [vstupními parametry] vyladěny tak aby vytvořily spolehlivou simulaci běžné globální klimatické statistiky, ale to nezaručuje spolehlivost v budoucích klimatických režimech. Není zde také dostatek stupňů volnosti v laděných modelech aby simulace mohla sloužit jako podpora důkazu pro jakékoliv laděné schéma, jako to, které je spojené se silným efektem skleníkových plynů.
V materiálech IPCC v jeho čtvrtém reportu není důkaz, že nejistota může být formálně rozřešena promocí principů, statistického testování hypotéz nebo modelovými případy. Bude zde tedy, pokud jde o rozsah lidského příspěvku k budoucím klimatickým změnám, nadále zůstávat nevyhnutelný prvek nejistoty.
Shrnutí hlavních zjištění
Níže jsou uvedena pouze shrnutí jednotlivých kapitol, která jsou v originálním textu poměrně rozsáhle komentována
1 Pozorované změny faktorů, jež mohou ovlivňovat klima
1.1. "Radiační působení" jako koncepce modelování klimatických změn
1.1.a Radiační působení (Radiative Forcing, RF) je koncepce modelování, jež se pokouší sumarizovat vlivy různých změn v životním prostředí na klima. Neměří se přímo, ani se nevztahuje ke skleníkovému jevu a je prakticky nedostatečně kvantifikována.
1.2 Skleníkové plyny
1.2a Úroveň koncentrace CO2 v atmosféře roste přibližně o 0,5% ročně
1.2b Údaje z vrtů do ledovců ukazují, že koncentrace CO2 v atmosféře byly v období posledních několik tisíc let až do poloviny devatenáctého století konstantní a to na úrovni cca 280 ppm.
1.2c Růst koncentrace metanu v atmosféře se zastavil koncem devadesátých let minulého století a v nedávné době začala jeho koncentrace klesat. Zdroje emisí metanu jsou málo známy, ale celkově jeho množství klesá.
1.2d Chlorofluorouhlovodíky (HCFCs) a fluorované uhlovodíky (CFCs) (měkké a tvrdé freony) spadají v současné době pod příslušnou legislativu regulující emise a klesají.
1.2e Ostatní IR aktivní plyny (oxid dusíku - N2O) a fluorované uhlovodíky (HFCs) se pomalu hromadí v atmosféře, nebo jsou v takových koncentracích, jež mají jen malý vliv na klima.
1.3. Aerosoly
1.3a Aerosoly hrají klíčovou roli v zemském klimatu s možným více než trojnásobným dopadem oproti antropogenním emisím CO2, ale jejich vliv stále není dostatečné vědecky znám.
1.3b Aerosoly mohou podle modelů, jež si navzájem odporují v tom, který efekt je větší, ovlivňovat životní cyklus mraků i jejich albedo (odrazivost).
1.3c Obecně se předpokládá, že aerosoly klima ochlazují. Kvantitativní odhady celkového vlivu se liší až desetinásobně.
1.3d Studie, které přičítají pozorované globální oteplování skleníkovým plynům, jsou založeny na modelech, jež u aerosolů přepokládají velký chladící účinek.
1.4 Změny klimatu ve vztahu k sluneční aktivitě
1.4a Nové studie vzniklé po 3. hodnotící zprávě IPCC zlepšily empirické znalosti klimatické odezvy klimatu vyvolané kolísáním sluneční aktivity v ročních až 10-ti letých cyklech.
1.4b 3. hodnotící zpráva IPCC se zmiňuje o tom, že sluneční aktivita ve dvacátém století byla výjimečně vysoká v kontextu posledních 400 let. Od té doby nové rekonstrukce sluneční aktivity naznačují, že novodobá úroveň solárního výkonu je výjimečně vysoká ve srovnání s posledními 8 000 tisíci lety
1.4c Vědecké poznání kolísavosti sluneční aktivity je stále malé
1.4d Měření celkové intenzity slunečního záření je značně nespolehlivé, což je dáno přístrojovým vybavením.
1.4e Objevily se nové důkazy o nepřímých vlivech sluneční aktivity na klima
1.5 Změny na povrchu země
1.5a Změny na povrchu země v průběhu 20. stol. měly pravděpodobně velký vliv na místní a možná i globální klima, ale tyto vlivy nezapadají do koncepce modelu používaného pro hodnocení klimatických změn způsobených antroppogenními vlivy
1.5b Mnoho studií zjistilo, že městské oblasti jsou teplejší nežli jejich okolí, a tento "neklimatický" teplotní jev zkresluje dlouhodobé záznamy místní teploty. Je-li tomu tak, pak klimatické údaje z IPCC zveličují nedávný trend globálního oteplování. Některé studie tvrdí, že tento urbanizační faktor je přiměřeně korigován celkovým zprůměrováním dat. Všechny analýzy IPCC to rovněž takto předpokládají.
2. Pozorované změny počasí a klimatu
2.1. Teplotní průměry ve velkém měřítku
2.1a Meteorologické družice denně shromažďují údaje v atmosféře a slouží k měření její průměrné teploty. Z různých týmů přicházejí nepatrně odlišné výsledky, což je dáno jinou metodikou interpretace dat.
2.1b Trendy v globálních průměrných teplotách vycházející od r. 1979 ze satelitních měření nízkých vrstev atmosféry se pohybují od téměř nuly až ke spodní hranici počítačem zpracovaných prognóz.
2.1c Nedochází k významnému oteplení troposféry v tropické oblasti, která představuje polovinu dolní vrstvy zemské atmosféry. Toto je případ, kde modely předpokládající silný vliv skleníkových plynů předvídají nejrychlejší oteplování.
2.1d Globální průměrné teploty získané z údajů pozemních měření ve spojení s teplotami naměřenými z lodí a bójemi na povrchu oceánů, bez místních středních hodnot a s určitým korigováním nerovnoměrného vzorkování, dále s přihlédnutím ke ztrátě poloviny pozemských stanic počátkem devadesátých let, změně v technice měření a ostatním možným problémům, vykazují od r. 1900 do r. 1940 rostoucí trend a potom opět od roku 1979 až do současnosti.
2.1e Po roce 1979 jsou trendy zprůměrňovaných povrchových teplot na jižní polokouli malé ve srovnání s hodnotami na severní polokouli a jsou statisticky méně významné
2.1f Třetí hodnotící zpráva upozorňuje na zmenšující se rozpětí denní teploty (DTR), což je považováno za důkaz globálního oteplování (pracovní skupina 1, Shrnutí pro zákonodárce, str. 1). Zmenšování DTR se nyní zastavilo a zdá se, že na mnoha místech roste.
2.1g Důležitost trendů u teplotních a srážkových údajů je pravděpodobně v předchozích analýzách zveličena.
2.1h Existují rozdíly mezi severní a jižní polokoulí co se týče lineárních teplotních trendů troposféry ve vysokých zeměpisných šířkách, což neodpovídá prognózám z počítačových modelů
2.1i Zemské klima je charakteristické různými druhy proměn, zahrnujících atmosféru, oceány a také kryosféru a biosféru. Roste přesvědčení, že na klimatických změnách se mohou podílet i změny v oceánech.
2.2 Srážky a sněhová pokrývka
2.2a Neexistuje žádný celosvětově konzistentní vzorec v oblasti dlouhodobého vývoje srážek.
2.2b Neexistuje žádný celosvětově konzistentní vzorec pro zasněžené oblasti nebo výšku sněhové pokrývky.
2.2c. Sněhové srážky v oblastech severně od 55° s.š za posledních 50 let vzrostly. Vývojový trend v četnosti hustého sněžení se v jednotlivých oblastech liší.
2.3. Bouře a extrémní počasí
2.3a Pocit, že je více extremních výkyvů počasí lze přičíst většímu počtu zpráv. Je však málo údajů, jež by takové vnímání potvrdily.
2.3b Od roku 1970 existují určité důkazy o zvýšené intenzitě tropické cyklóny na obou polokoulích a současně o snížení celkového počtu tropických bouří; není zde žádný jasný celosvětový vzorec.
2.3c Pro stanovení určitého vzorce mimořádných tropických cyklón jsou data příliš rozptýlena, a směry vývoje nekonzistentní.
2.3d Důkazy o změnách meziroční teplotní variability jsou řídké a málo významné.
2.4. Teplota oceánu a hladina moře
2.4a Pokud jde o Golfský proud a zpětné mořské proudy (MOC - Meridional Overturning Circulation), je velmi pravděpodobné, že tyto proudy se v průběhu roku i desetiletí mění, ale důkazy o tom, že by slábly jsou nejednoznačné a neurčité a vazba na suchozemské klima není zcela známa.
2.4b Co se týče hladiny moře, nejkritičtější záležitost představuje korekce měření k vertikálním pohybu půdy, na níž jsou umístěna měřidla pro měření přílivu a odlivu. Současná data naznačují, že střední výše světové hladiny moří roste o 2 až 3 milimetry za rok.
2.4c Různé oblasti se liší ve vývojových trendech výšky mořské hladiny a v některých oblastech moře ustupuje. Někdy je pozorované zvýšení mořské hladiny způsobeno změnou tlaku vzduchu a větrem.
2.4d Existuje velmi málo údajů o výši mořské hladiny na tichomořských ostrovech. Údaje, které jsou k dispozici naznačují zvyšování mořské hladiny o méně než jeden milimetr za rok.
2.4e Extrémní změny ve výšce mořské hladiny jsou způsobeny změnou hladiny a bouřkami. Vývojové trendy v průběhu 20. stol. se liší podle místa.
2.4f Zvyšování mořské hladiny není v posledním desetiletí rovnoměrné a v současnosti není jasné, zda se jedná o přirozenou změnu.
2.5 Ledovce a ledovcový příkrov
2.5a Historie ledovců naznačuje, že většina alpských ledovců na Zemi ustoupila nebo zmizela před 9 000 až 6 000 lety.
2.5b Od roku 1800 pevninské ledovce na mnoha místech ustupují.
2.5c Za poslední půlstoletí se zvýšila jak střední globální zimní akumulace tak i letní roztávání ledovců.
2.5d Zatímco se ztráta pevninských ledovců na severní polokouli v 90. letech masivně zrychlila, úbytek arktického ledového příkrovu se zpomalil a v průběhu 90. let se zastavil.
2.5e Vzorec dynamiky ledovců na regionální úrovni je složitý. Srážky a sluneční změny se jeví jako důležité faktory především v tropech, včetně Kilimandžára.
2.5f Síla ledovcového příkrovu je jedním z geofyzikálních parametrů, jež se ve velkém rozsahu těžko měří.
2. Náhlé ztenčování ledovcového příkrovu uváděné pouze na základě pozorování z ponorek nelze zcela přičítat (poměrně pomalému) oteplování Arktidy.
2.5h Předpokládané změny Grónského ledovce naznačují jeho zeslabování u pobřeží a růst na pevnině.
2.5i Zdá se, že sněhová pokrývka ve východní Antarktidě se zvětšila, zatímco v západní Antarktidě se zmenšila. Celková změna může být buď kladná nebo záporná v závislosti na předpokladech použitých pro dynamiku ledu.
2.5j Souhrn změn v Grónsku a Antarktidě naznačuje buď přírůstek nebo ztrátu ledovcové masy v období let 1961 až 2003.
2.6 Vlhkost a záření
2.6a Jako možný faktor zesilující klimatické změny se často uvádí změna koncentrace vodních par ve střední a horní vrstvě troposféry. Existují důkazy o růstu hodnoty vodních par (specific humidity), ale nikoliv relativní vlhkosti v průběhu posledních dvaceti let.
2.6b Pozorované změny v toku záření v horních vrstvách atmosféry jsou malé a nejednoznačné a mohou být odrazem přirozeného kolísání
3. Klimatické změny z pohledu paleoklimatologie
3.1 Geologické důkazy o obdobích oteplování a ochlazování
3.1a Na časové ose několika milionů let nejsou současné teploty ničím neobvyklým. Po většinu posledních 100 miliónů let byly teploty vyšší než v současnosti, včetně velmi teplého období přibližně před 50 miliony let.
3.1b Na druhé straně, teploty po většinu posledního miliónu let (v Pleistocénu) byly nižší než v současnosti. Dlouhé doby ledové se střídaly s krátkou (10 až 30 000 let) dobou meziledovou.
3.1c V poslední době meziledové (před 129 000 až 116 000 lety) bylo tepleji než v současnosti.
3.1d Nynější doba meziledová (Holocén) začala před 11 600 lety a trvá již déle než předchozí doby meziledové. Některé rysy jsou podobné nezvykle dlouhému 11. meziledovému období.
3.1e Po celou dobu ledovou i meziledovou opakovaně docházelo k velkým, rozsáhlým a náhlým změnám klimatu.
3.1f Příčiny velkých klimatických výkyvů trvající řádově sto i více let nejsou dobře známy.
3.2 Rekonstrukce globálního klimatu za posledních 2 000 let
3.2a Nyní panuje přesvědčení o tom, že přirozené klimatické výkyvy jsou podstatně větší, než předpokládala třetí hodnotící zpráva, stejně jako i nejistota v případě paleoklimatických studií.
3.2b Zprostředkované paleoklimatické údaje jsou řídké a neurčité a mnoho z nich se zdá být citlivých pouze na letní teploty či srážky.
3.2c Míra nejistot v případě rekonstrukce paleoklimatických dat ovlivňuje modelování, protože modely jsou testovány v porovnání s výsledky z paleoklimatických rekonstrukcí
4 Klimatické modely a jejich hodnocení
4.1 Základní omezení klimatických modelů
4.1a Počáteční klimatické modely podávaly určité kvalitativní odhady na globální úrovni jež odpovídají některým pozorovaným změnám.
4.1b Od třetí hodnotící zprávy se omezení klimatických modelů nezměnilo.
4.1c Schopnost nějakého modelu přesně simulovat stávající průměrný stav klimatu neznamená, že spolehlivě funguje pro předvídání budoucích klimatických změn.
4.1d Po formální stránce není známo, zda dnešní klimatické modely jsou vhodné pro předvídání vývoje klimatu.
4.1e Některé klimatické modely nyní respektují zákon o zachování hmoty, ale není zcela jasné, zda je to zlepšení.
4.2 Známé problémy související s modelováním klimatu
4.2a Není známa síla vazby mezi procesy na povrchu a v ovzduší.
4.2b Kryosféra - simulace procesů ve vyšších zeměpisných výškách je stále problémem.
4.2c Oblačnost - zpětná vazba, kterou vnášejí oblaka je velkým zdrojem nejistoty v odhadech klimatické citlivosti.
4.2d Monzuny - kimatické modely nezachycují dobře vazbu mezi rovníkovou oblastí Indického oceánu a letním monsunem. Srovnání modelů ukazuje velké chyby při simulaci srážek v rovníkových asijských monsunových oblastech.
5 Globální a regionální prognóza klimatu
5.1 Reprodukování současného klimatu
5.1a Jednotlivé klimatické modely nejsou zpravidla schopné po kvantitativní stránce reprodukovat pozorované průměrné povrchové teploty s přesností větší než ± 3 °C a na pólech je tato přesnost ještě horší. Rovněž nejsou schopny reprodukovat nastoupení dob ledových. Chyba pro současnost je stejně velká jako předpokládaný vývojový trend globálního oteplování pro celé století.
5.2 Prognózy pro další století jsou ve své podstatě nespolehlivé
5.2a Rozpětí výsledků z modelů uvedených v souhrnných prognózách ve čtvrté hodnotící zprávě nezahrnuje úplný rozsah nejistot.
5.2b V každé fázi modelování budoucího vývoje do procesu vstupují nejistoty.
5.2c Několik klimatických modelů použitých pro prognózy ve čtvrté hodnotící zprávě zohledňuje změny sluneční aktivity, změny ve využití půdy a nepřímé vlivy aerosolů
5.3 Prognózy globálního oteplování vycházející z modelování
5.3a Klimatické modely prognózují oteplování po celé Zemi.
5.3b Počítačové modely, jež vycházejí z předpokladu silného skleníkové oteplování, v zásadě předvídají v tropech rychlejší oteplování troposféry než povrchu. Stávající data tyto prognózy nepotvrzují
5.3c Všechny klimatické modely použité ve čtvrté hodnotící zprávě jsou nastavené tak, že průměrné povrchové teploty rostou v rozsahu 2°C až 4,5°C v reakci na zdvojnásobení koncentrace kysličníku uhličitého v ovzduší.
5.3d Počítačové modely generují řadu konkrétních globálních předpovědí založených na předpokladech výrazného skleníkového oteplování.
5.3e Modely se také používají k vypracování regionálních předpovědí, přestože míra nejistoty je obrovská.
6 Stanovení příčin změny klimatu
6.1 Měření a hodnocení změny klimatu
6.1a Existuje velká závislost na počítačových modelech, pokud jde o stanovení možného rozsahu kolísání a velikosti vlivu přírodních sil a charakteristických znaků antropogenních vlivů.
6.1b Výraz „změna klimatu“ předpokládá neměnnost klimatického systému.
6.1c Klima se v průběhu doby přirozeně mění, ze dne na den až po staletí.
6.1d Vnitřní výkyvy a změnu klimatu je obtížné odhadnout a zpravidla to vyžaduje použití počítačových modelů.
6.2 Problémy se stanovením konkrétních příčin pozorovaných změn klimatu
6.2a Zjišťování klimatických změn se opírá o počítačové prognózování reakce klimatu na vnější vlivy, jako např. emise skleníkových plynů, a jako takové nemůže být nikdy absolutně jisté.
6.2b Zkoumání příčin jednotlivých pozorovaných klimatických události může být ovlivněno již samotným výběrem těchto událostí
6.2c Formálně nelze jednoznačně stanovit přesnou příčinu klimatických změn
6.2d Výraz "stanovení" znamená konzistentnost s klimatickým modelem generujícím scénář, nežli formální prokázání kauzality. Stejná data mohou odpovídat i protichůdným hypotézám včetně velkého nebo malého skleníkového oteplování
6.2e Studie se spoléhají na platnost modelem generovaných odhadů klimatických změn jako odpověď na radiační působení (RF) a na modelem generované změny přirozené variability.
6.2f Studie neberou v úvahu základní nejistotu týkající se parametrů klimatických modelů. Tyto nejistoty mohou být poměrně velké.
6.3 Předpoklady nutné pro to, aby bylo možné stanovit antropogenní vlivy jako příčinu změny klimatu.
6.3a Důkaz antropogenního vlivu na klima se opírá o studie založené na počítačovém modelování.
6.3b Modely, jež přičítají nedávnou změnu klimatu antropogenním vlivům předpokládají, že přírodní síly by ve 20. století samy o sobě nevyvolaly žádnou změnu a od roku 1979 vyrovnaly ochlazování.
6.3c Dosud vypracované studie neberou v úvahu všechny známé možné zdroje mající vliv na klima.
6.3d S ohledem na obsaženou míru nejistot je přičtení klimatické změny antropogenním vlivům jen věcí názoru.
|
Klimatické změny - Fraser Institute - Shrnutí pro zákonodárce (únor 2007)
