Jednou ze společně plánovaných aktivit EU je tzv. rozvojová pomoc. Jedná se o pomoc rozvojovým zemím rozdělovanou jak prostřednictvím přímých finančních dotací tak i financováním konkrétních prací. Mezi deklarované cíle této pomoci patří zejména snížení chudoby, dále pak průmyslový rozvoj, postupná integrace partnerských zemí do světové ekonomiky, rozvoj zemědělství, rozvoj demokracie, lidských práv, řádné správy věcí veřejných a poskonfliktní obnova. Na rozvojové pomoci se podílí i další vyspělé státy světa. Podílela se na ní ostatně i ČR ještě před vstupem do EU.
Je zajímavé se podívat na to, jaké jsou stávající a plánované prostředky směřující do rozvojové pomoci a jaká je její efektivita.
Členské státy EU se v minulém roce dohodly na splnění následujících cílů
(zasedání šéfů vlád - Evropské rady v Bruselu 16. a 17. 6.2005):
do r. 2010:
1) Evropská unie bude jako celek usilovat o dosažení kolektivní hodnoty 0,56 % podílu pomoci k hrubému národnímu důchodu států [dále pomoc/HND];
2) jednotlivé státy EU-15 (původní členské státy) se zavázaly v rámci možností svých národních rozpočtů dosáhnout individuálního cíle minimálně 0,51 % [pomoc/HND];
3) jednotlivé státy EU-10 (nové členské státy) budou v rámci možností svých národních rozpočtů usilovat o dosažení individuálního cíle 0,17 % [pomoc/HND].
Do r. 2015 se členské státy zavazují, že dosáhnou poměru pomoci k HND ve výši 0,7 %, zatímco ty členské státy, které již této hodnoty dosáhly, se zavazují, že zůstanou nad touto hodnotou. (Myšlenka přispívat 0,7% HND na rozvojovou pomoc se objevila na mezinárodní konferenci o financování rozvojové pomoci v Monterrey /Mexiko/).
Členské státy, které přistoupily k EU po roce 2002, se vynasnaží dosáhnout poměru pomoci k HND ve výši 0,33 %.
Jak a kolik přispíváme
Připomeňme, že v roce 2003, tedy před vstupem do EU, přispívala ČR hodnotou 0,1 % [pomoc/HND]. Toto neosobně působící číslo představuje 2,55 mld. Kč. V roce 2004 již šlo o 2,81 mld. Kč a v r. 2005 o 3,051 mld. Kč. Do roku 2008 byl vládou schválen postupný nárůst až na 3,79 mld. Kč, čímž by ČR měla dosáhnout podílu 0,112% [pomoc/HND].
Ve srovnání s ostatními novými členskými státy Unie byla ČR již v r. 2003 na prvním místě. Např. Slovensko vykázalo pro rok 2003 pouze 0,05 % [pomoc/HND]. Vyspělé země sdružené ve Výboru OECD pro rozvojovou spolupráci dosahovaly v roce 2003 průměru 0,25 % [pomoc/HND] - největší podíl mělo vykazovalo Norsko (0,92 %) a nejméně USA (0,14 %). Pokud jde o absolutní hodnotu pomoci, zde jsou na prvním místě s velkým náskokem USA následované Japonskem, Francií, Británií a Německem (viz webové odkazy).
Struktura příspěvků ČR pro r. 2005 [v mil Kč]
bilaterální spolupráce
474 Rozvojové projekty (kromě stipendií)
100 Rozvojový projekt – stipendia
16 Transformační spolupráce
83 Humanitární pomoc
120 Pomoc uprchlíkům
230 Oddlužení
109 Rekonstrukce a obnova
Multilaterální spolupráce
1405 Podíl členského příspěvku ČR do EU
(započítává se do celkového podílu pomoc/HND)
220 Platby do OSN a dalších mezinárodních organizací
92 Platby do mezinárodních finančních organizací
26 Platby do mezinár. organizací na rozvojové projekty
176 Administrativní náklady na rozvojovou pomoc
3051 [mil. Kč] celkem
Členské země Evropské unie přispívají rozvojovým státům dvojí cestou. Jednak prostřednictvím rozpočtu EU převážně multilaterálně, a dále pak individuálně mimo rozpočet EU. Individuální prostředky lze do cílových oblastí umisťovat podle svých vlastních priorit a zájmů. Pokud jde o prostředky z rozpočtu EU, ty dosáhly v r. 2003 výše 9 mld. €, tzn. přibližně 252 mld. Kč [zdroj: Hynek Fajmon, člen rozpočtového výboru Evropského parlamentu].
Celková výše prostředků členských zemí jdoucích na rozvojovou pomoc byla pro r. 2003 - 33 mld €, tzn. přibližně 924 mld. Kč a na rok 2006 je plánována na 46 mld €, tj.1288 mld. Kč [Zdroj: OECD/DAC Annual report 2004, statistical annexes and replies of EU Member States to the Monterrey questionnaire (Dokument číslo Rady 8139/05)]
//1 € = 28 Kč//
Multilaterální pomoc se realizuje např. prostřednictvím programů OSN pro rozvoj (UNDP), Populačního fondu (UNFPA), programu OSN pro dobrovolníky, Organizace OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO), Mezinárodní organizace práce (ILO), Světové zdravotnická organizace (WHO), a pod. Tato mnohostranná pomoc využívá zhruba polovinu prostředků rozvojové pomoci vkládané členskými státy.
Jistou část individuálních prostředků na rozvojovou pomoc lze v rámci cílových hodnot [pomoc/HDP] odečíst z příspěvku do rozpočtu EU. Pro ČR je to 4,68%.
Od 1. května 2004 (se vstupem do EU) se ČR zapojila do aktivit EU v oblasti rozvojové politiky a byla, jako členský stát EU, vyzvána k pravidelným platbám také do EDF (European Development Fund – Evropský rozvojový fond). Do tohoto fondu bude pravidelně přispívat od roku 2008 a to ať již tento fond zůstane mimo rozpočet EU nebo do něj bude začleněn. Plánovaná částka pro EDR v r. 2008 je 160 mil. Kč.
Pro Českou republiku jsou oblastmi prioritního zájmu podle vyjádření ministerstva zahraničí: Angola, Zambie, Vietnam, Mongolsko, Jemen, Moldavsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora. Podle vyjádření ministerstva financí, neposkytuje ČR v rámci rozvojové pomoci přímé finanční prostředky.
Jaká je efektivita stávající rozvojové pomoci?
Analýza vycházející z interpolovaných údajů o počtu osob žijících pod hranicí absolutní chudoby a extrémní nouze z let 1988–2002 využívající data ze 46 ekonomik vybraných ze seznamu příjemců pomoci podle OECD vykázala statisticky významnou korelaci mezi objemem pomoci a počtem lidí žijících pod hranicí absolutní chudoby pouze v méně nežli každém třetím případě. Střední korelaci bylo možné vypozorovat mezi tzv. Giniho koeficienty nerovnosti v rozdělování důchodů a objemy rozvojové pomoci. Na základě těchto dat lze říci, že prostým navyšováním objemu rozvojové pomoci se sice snižuje nerovnost v rozdělování důchodů v rozvojových zemích, ale dochází k tomu pravděpodobně díky zvyšování důchodů středních příjmových skupin. Navíc mnoho statistických analýz prokázalo, že rozvojová pomoc poskytovaná od 50. let vedla v řadě rozvojových zemí spíše k růstu spotřeby nežli investic. Velmi přímočaře postoj ke stávajícímu způsobu pomoci vyjádřil Peter T. Bauer, věhlasný ekonom specializující se na rozvojovou pomoc, tvrzením: rozvojovou pomoc je možné označit za přesun peněz "od chudých obyvatel bohatých zemí k bohatým obyvatelům zemí chudých".
Jak tedy urychlit rozvoj chudých afrických zemí, které jsou pro EU v rámci rozvojové pomoci prioritní? Afrika získala od počátku 60. let 20. století rozvojovou pomoc ve výši šestinásobku částky, kterou poskytly Spojené státy Evropě v rámci Marshallova plánu po 2. světové válce. Pokud by tyto prostředky měly podobu investic, mohly by se v současnosti africké země těšit životní úrovni vyspělých západních zemí. K tomu však nedochází. Poskytnutá pomoc v mnoha případech zapůsobila v konečném důsledku negativně. Proč? Protože peníze plynuly pouze do rukou státu, tj. jeho politiků a úředníků, kteří je nevyužívali efektivně. Poskytovat pomoc a nežádat přitom její transparentní rozdělování ani zásadní reformy je tedy totéž, jako dotovat diktátory a hospodářský úpadek
Je nebezpečné se domnívat, že reformy lze zavést zvenčí, pomocí hospodářské pomoci. Transfery zdrojů tohoto typu podporují ve většině případů neúspěšný systém. Má-li být pomoc účinná, je nutné ji poskytnout až po zahájení reforem. Světová banka v roce 1994 vyhodnotila 26 různých programů strukturálních změn. Zjistila, že pouhých 6 z nich vedlo ke skutečné změně politiky. Vládci v zemích, kam pomoc přitékala, nebyli především ochotni zmenšit a zreorganizovat byrokracii a snížit vlastní kontrolu nad ekonomikou. Někdy se země pokusily vyhovět důležitým podmínkám, jako například vyrovnanosti rozpočtu, prostřednictvím ničivých politik jako bylo zvyšování daní a cel, tištění většího množství peněz či radikální snížení nejdůležitějších veřejných výdajů - výdajů na vzdělání a zdravotní péči - namísto aby zmenšily dotace, byrokracii a armády.
Rozvojová pomoc sice může ekonomikám pomoci, avšak za podmínky, že země provozují politiku založenou na respektu k vlastnickým právům, k dodržování tržních mechanismů a stabilní rozpočtové a měnové politice.
Největším problémem řady afrických zemí je ekonomická izolace a nadbytek nepřehledné regulace a nerespektování principů právního státu , které způsobují, že chudé země chudými zůstávají. Svobodný obchod a ekonomická liberalizace představují způsob, jak mohou vyspělé státy rozvojovým zemím nejlépe pomoci. To také přiznal i generální tajemník OSN Kofi Annan na odborné konferenci OSN v únoru 2000. Pouhé nalévání peněz do hrnce s bezedným dnem adekvátní odpověď na problémy chudých států rozhodně nepředstavuje.
>>> kdo dává nejvíc v relativní hodnotě tj. pomoc/HND
>>> kdo dává nejvíc v absolutní hodnotě
|
Rozvojová pomoc a její efektivita (6.9.2006)
