Vláda se drží špatné evropské politiky zaměstnanosti. Čechů bez práce přibývá
Evropou obchází strašidlo nezaměstnanosti. Její míra v Česku dosáhla v lednu rekordní výše 10,8 procenta. Politikové jsou bezradní podobně jako středověcí lékaři v obdobích morových epidemií. A podobně jako ve středověku, i dnes se utvořila celá mytologie.
Hledání diagnózy
Mýtus: Práci je třeba chránit. Je nutno legislativně bránit zaměstnavatelům v propouštění pracovníků.
Skutečnost: Představte si sami sebe v situaci evropského podnikatele, který má na výběr buď přijmout deset zaměstnanců, anebo koupit stroj, který zastane jejich práci. Co uděláte? Samozřejmě koupíte stroj, neboť odpisy jsou pro vás daňově výhodné, zatímco zaměstnance nemůžete propustit a navíc je jeho cena zvýšena množstvím daní a odvodů. Zejména se budete vyhýbat přijímání čerstvých absolventů, lidí v předdůchodovém věku a tělesně postižených, neboť takové zaměstnance zpravidla evropské zákony chrání nejvíce. Nejvyšší nezaměstnanost mladých lidí do 25 let má Itálie, Řecko, Španělsko a Francie (zhruba v rozmezí 26 - 33 %), protože v těchto zemích je míra legislativní ochrany pracovních míst nejvyšší.
Mýtus: Nejlepší cestou jak snížit nezaměstnanost je mohutná podpora zahraničního kapitálu.
Skutečnost: Velké nadnárodní společnosti sice staví převážně montážní linky s málo placenými místy, ale nemusí pršet, stačí, když kape. Skutečnost: Mohutný příliv kapitálu do Česka je doprovázen nárůstem nezaměstnanosti. Velké zahraniční společnosti jsou totiž zvýhodněny na úkor menších a středních domácích firem, které zaměstnávají nejvíce lidí.
Mýtus: Za nezaměstnanost mohou zahraniční dělníci. Pošleme je zpátky do Turecka (na Balkán, na Ukrajinu, do Vietnamu...) a práce bude dost.
Skutečnost: Tento argument nacionálních extremistů je vyvrácen příkladem Švýcarska, kde cizinci tvoří bezmála pětinu populace a zhruba stejně se podílejí na statistice pracovníků. Jsou zaměstnáni ve všech platových i kvalifikačních úrovních, od myčů nádobí až po bankéře a výzkumné pracovníky. Švýcarsko ukazuje, že imigrace může zemi obohacovat, pokud je správně legislativně upravena a pokud země láká přistěhovalce možností aktivního zapojení do ekonomického života a nikoli sociálními výhodami. Nezaměstnanost ve Švýcarsku je nízká jak mezi přistěhovalci, tak mezi rodilými občany konfederace. Klíčem k úspěchu je pružný pracovní trh a relativně nízká daňová zátěž.
Mýtus: Skandinávské státy a Nizozemí vykazují trvale nízkou míru nezaměstnanosti. Zřejmě přišly na správné řešení, takže proč bychom je nemohli napodobit?
Skutečnost: Uvedené země jsou natolik poctivé, že ztratíte-li v nich peněženku, patrně se vám vrátí i s obsahem. Pokud však jde o statistiky zaměstnanosti, solidní seveřané dělají takové psí kusy, že manažeři Enronu a Parmalatu vycházejí ze srovnání jako břídilové. Nízká nezaměstnanosti v Dánsku je například způsobena přezaměstnaností ve státním sektoru: stát zaměstnává dvojnásobek lidí, než by nutně musel. Dánsko vede jako ekonomicky aktivní i účastníky rekvalifikačních kursů, kteří žádnou skutečnou práci nevykonávají. Nizozemci jsou zase světovými přeborníky v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Takovéto optické snížení nezaměstnanosti samozřejmě nemá ekonomický smysl.
Mýtus: Nezaměstnanost lze snížit podporou vzdělání. Statistiky ukazují, že v rámci EU je míra zaměstnanosti mezi vzdělanější populací nejméně o polovinu vyšší ve srovnání s nekvalifikovanými pracovními silami.
Skutečnost: Statistiky nelžou. Ale i v té nejvzdělanější společnosti se vždy musí najít někdo, kdo bude vykonávat nudné a fyzicky náročné práce. Kromě toho vždy a všude budou existovat početné skupiny obyvatelstva, jimž hodnota vrozeného IQ zabrání dosáhnout vyššího vzdělání. V normálních podmínkách by si tito lidé našli práci úměrnou svým schopnostem a vedli by normální život. V prostředí sociálního státu s nepřirozeně vysokými náklady na pracovní sílu jsou mnozí z nich nezaměstnatelní a navždy sociálně vyloučení. Jejich práci buď zastanou ilegální přistěhovalci anebo se pracovní místa přesunou do Asie.
Závěr:
Nezaměstnanost v Česku trvale poroste, dokud se nezmění vládní hospodářská politika. Ta je poplatná mytologii, která nyní ovládá hlavní proud myšlení Evropské unie. Evropská politika zaměstnanosti je směsicí špatné ekonomie a ideologických předsudků. Pokud jde o podporu vzdělání, politici na úrovni národních vlád i EU by měli začít u sebe. Kdyby si přečetli kteroukoli základní učebnici ekonomie, počet lidí bez práce by se v evropském měřítku mohl pohybovat v řádově nižších hodnotách.
Kohout: Mýty o nezaměstnanosti (Lidové noviny 10.2.2004)
|