Vděčným a opakovaným mediálním tématem poslední doby je konflikt mezi "ochránci přírody" a těmi, kdo "přírodu vykořisťují na úkor naší budoucnosti". Současně jsme konfrontováni s vizemi budoucích ekologických a jiných katastrof, pokud bude stávající civilizační trend pokračovat. Jak je to vlastně s vlivem člověka na přírodu a s naší budoucností?
Ve společnosti existuje vždy řada zájmů, např. lepší životní úroveň, lepší bydlení nebo vůbec nějaké bydlení, dobré zaměstnání, popřípadě alespoň nějaké zaměstnání atp. K realizaci všech těchto zájmů přispívá zejména hospodářská činnost. Jiným, stejně oprávněným zájmem, může být také zájem o zdravé životní prostředí.
Každá hospodářská činnost se však nějakým způsobem životního prostředí dotýká. Celý průběh lidské civilizace nebyl ničím jiným než neustálým zasahováním člověka do ekosystémů. Byl stálým přetvářením přírody. Všechny ekonomické činnosti (zemědělství, průmysl, doprava, obchod), kterými se člověk stával člověkem a civilizace civilizací, přírodu měnily a jednu přírodní (neboli ekologickou) rovnováhu přetvářely v jinou. I vysoušení bažin za účelem obdělávání půdy, i mýcení lesů za účelem sázení vinic nebo olivových hájů narušovalo původní ekosystémy. Výsledkem bylo to, že na jejich místě vznikal ekosystém nový.
Dosáhli jsme v současné době hranice, kdy již není možné takto postupovat? Nepečujeme dostatečně o prostředí a své zdroje? Porušujeme nějakým způsobem demokratické mechanismy, které jsou jediným legitimním způsobem určení poměru vah jednotlivých zájmů?
Hranice rozvoje
Pokud jde o hranice rozvoje, nevidím současnost jako náhlý předěl nebo konflikt. Spíše se části obyvatel v důsledku zlepšení životní úrovně a většího množství volného času který má k dispozici, změnily priority a řada z nich se orientuje na životní prostředí. Změny v lidském poznání také přinášejí nové informace, týkající se negativního vlivu člověka na své okolí. Např. antropogenní emise sloučenin dusíku, nebo emise těžkých kovů překračují mnohonásobně přirozené emise. Nejvýraznější proces - cyklus uhlíků je lidmi také ovlivněn. Emise sloučenin uhlíků (převážně CO2) dosahují téměř 4% emisí přirozených. To může přirozeně u někoho vyvolávat obavy. Na druhé straně, pokrok v poznání, technologický vývoj a demokratické principy umožňují volit průběžně přiměřené postupy k omezování případných negativních dopadů.
Péče o přírodní zdroje a prostředí
Po patnácti letech svobody a tržní ekonomiky můžeme posoudit stávající péči o přírodní zdroje a prostředí porovnáním současného stavu s minulostí. Za uplynulých patnáct let se u nás zásadním způsobem zlepšily hodnoty základních ukazatelů stavu prostředí, které se již řádově neliší od hodnot dosahovaných ve státech OECD. Nejvýraznější zlepšení nastalo v kvalitě ovzduší. Zde došlo k omezení všech velkých a naprosté většiny středních stacionárních zdrojů znečišťování. Výrazně se zlepšila také čistota vod. Je zajištěno bezpečné zneškodňování odpadů a probíhá postupná rekultivace nezabezpečených skládek z minulosti. Poměrně zajímavý je fakt, že s nástupem socialistických vlád (po r 1997) nastal výrazný pokles v investicích do životního prostředí - viz následný graf [zdroj: Min. živ prostř. "Zpráva o živ. prostř. 2003].
Demokratické principy
Tradiční demokratické principy jsou zachovány a nastavení správné váhy mezi hospodářskou činností a ochranou životního prostředí se děje i zde kompromisem prostřednictvím legislativy, a to dlouhodobě a průběžně.
Vstup do EU a nárůst ekologické legislativy
Česká republika svým přistoupením k EU zvětšila důraz na ochranu životního prostředí. EU se totiž snaží být v posledních letech silou, která chce hrát roli světového vůdce v této oblasti. K zásadní změně jejího postoje došlo v roce 1986, kdy byl přijat Jednotný evropský akt. Ten do tzv. Římské smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství zavedl samostatnou kapitolu upravující politiku ochrany životního prostředí. Tento postup, jako jeden z mnoha, orientujících EU k politické integraci, jí pak umožnil přijímat opatření v oblasti životního prostředí bez toho, aby musela směřovat pouze k odstranění překážek volného pohybu zboží. V dalších letech docházelo k rozšiřování Římské smlouvy o další ustanovení, která znamenala posílení ochrany životního prostředí v právu Společenství. Přímým důsledkem jak přistoupení k EU, tak vládní snahy vyhovět některým voličským a lobystickým skupinám je značný nárůst předpisů pokrývající tuto oblast. Nahlédneme-li do přehledu právních předpisů (např. ASPI) a zadáme-li pojem životní prostředí dostaneme přes 1600 regulujících zákonů a předpisů. Nutno ovšem podotknout, že řada legislativních opatření šla nad rámec požadavků EU.
Tento proces nárůstu předpisů se dále akceleruje. Např. za r. 2003 bylo přijato 9 zákonů z oblasti životního prostředí a jen za I. pololetí r. 2004 jich bylo přijato 13. Vyhlášek za r. 2003 bylo přijato 7 a za I. pol. r. 2004 jich bylo již 28.
Negativní dopad této legislativy na rozvoj může např. dokumentovat důvodová zpráva k zákonu o výstavě silnic a dálnic (sněmovní tisk 373). Zde předkladatelé (převážně z vládní koalice) již deklarují že "dochází k neustálému prodlužování procesu přípravy prakticky všech staveb dálnic a rychlostních silnic, a to nikoliv z důvodu věcných či technických problémů, ale z důvodu procesních chyb v obrovském množství podkladových řízení při výstavbě. S ohledem na jejich množství je v podstatě statisticky nemožné v tomto množství řízení neudělat chybu"
Vliv ekologické legislativy na konkurenceschopnost českého průmyslu
Jedním z důsledků nárůstu množství ekologických předpisů bylo, že rozhodující část finančních nákladů souvisejících s úpravou ochrany prostředí na základě těchto předpisů nesl český průmysl. Ten se vyrovnal s moderními požadavky ochrany prostředí za poloviční dobu, než kterou pro obdobné změny potřeboval průmysl zemí západní Evropy. Investice, které bylo nutné vynaložit v důsledku zavádění ekologických zákonů v letech 1991-1999 činily 250 mld. Kč a předpoklad pro další etapu harmonizace s právem EU (1999-2007) odhaduje Svaz průmyslu a dopravy na dalších 250 mld. Kč. Přímým důsledkem je pak méně investic do modernizace technologií a nižší konkurenceschopnost.
Instituce zajišťující rovnovážný vztah mezi člověkem a přírodou
Naskýtá se také otázka, jaké společenské instituce jsou nejlepší zárukou udržení rovnovážné interakce člověka a přírody. Domnívám se, že jsou to jednoznačně nedeformované tržní a vlastnické vztahy. Dnes, stejně jako dříve, jsou devastovány ty přírodní zdroje, které nepatří nikomu, či jinak řečeno, které patří „všem". Pouze trh zařídil, že komunistické průmyslové struktury, které ničily životní prostředí, zanikly, svobodná tvorba cen umožnila, že se lidé začali chovat racionálně a přestali plýtvat. Ochrana přírody pomocí regulací je pak užitečná jedině tam, kde nelze vymezit vlastnická práva (např. mezinárodní dohody, týkající se ozónové vrstvy nebo chráněných přírodních druhů).
Jaký je stav životního prostředí v ČR
Podle "Zprávy o životním prostředí ČR v r. 2003" vydaném MŽP, lze nalézt výrazné posuny ve prospěch všech složek životního prostředí.
Klimatický systém a ozonová vrstva Země
- celkové emise skleníkových plynů jsou v zásadě stabilizovány více než 25 % pod úrovní referenčního roku 1990
- spotřeba látek poškozujících ozonovou vrstvu Země byla zásadním způsobem omezena.
Ovzduší
- celkové emise hlavních znečišťujících látek (tuhých znečišťujících látek, SO2, NOx, CO, těkavých organických látek, Cd, Hg, Pb a perzistentních organických polutantů) jsou v zásadě stabilizované.
- nejsou překračovány imisní limity pro SO2, Pb, Hg, Ni a NH3,
- překračování imisních limitů pro NO2, CO, Cd a As je omezeno na několik lokalit.
- překračování imisních limitů pro ochranu ekosystémů pro SO2 a NOx je omezeno na několik málo lokalit v západních Čechách.
Voda
- odběry vod i vypouštění odpadních vod jsou v zásadě stabilizovány,
- vysoký podíl obyvatel je zásobován pitnou vodou z veřejných vodovodů (cca 90 %),
- podíl obyvatel žijících v domech, které jsou napojeny na veřejnou kanalizaci byl v roce 2003 je 77,7 %, což je vyšší hodnota než v ostatních zemích východní Evropy, avšak nižší než průměr EU-15,
- všechny aglomerace nad 10 tis. obyvatel jsou vybaveny alespoň mechanicko-biologickou čistírnou odpadních vod,
- dochází k dlouhodobému zlepšování jakosti povrchových vod,
- jakost podzemních vod se stabilizovala,
- jakostní cíle směrnic ES o nebezpečných látkách ve vodách byly na území ČR splněny.
Půda
- pokračuje částečný pokles výměry zemědělské půdy a mírný nárůst výměry lesní půdy,
- pokračuje pokles negativních vstupů do půdy (atmosférická depozice, minerální hnojiva, prostředky na ochranu rostlin),
- koncentrace většiny rizikových prvků a sloučenin v půdě jsou podlimitní
Les
- trend výměry lesní půdy je setrvale mírně rostoucí,
- dochází k poklesu výměry lesních holin,
- trvalý nárůst podílu přirozené obnovy lesních porostů,
Odpady a obaly
- celková produkce odpadů vykazuje pokles,
- materiálové využití odpadů je poměrně vysoké (55 %),
- recyklace obalového odpadu je poměrně vysoká (49 %),
Existuje i řada negativ, která dosud nebyla přiměřeně ošetřena. Domnívám se však, že většina z nich, v prvé řadě v oblasti čištění odpadních, vod bude brzy napravena
ovzduší
- v řadě hustě osídlených lokalit (Praha a všechna větší města Moravskoslezského kraje) jsou překračovány imisní limity pro suspendované částice velikostní frakce PM10 a pro polycyklické aromatické uhlovodíky,
- plošné překračování imisních limitů pro ozon
voda
- Voda z individuálních studní, z nichž odebírá vodu cca 10 % obyvatel, nevyhovuje normě pro pitnou vodu (dusičnany, bakteriální znečištění)
- cca 11 % odpadních vod není čištěno.
půda
- Část výměry půdy stále vykazuje nadlimitní koncentrace DDT a jeho metabolitů.
|
Ochrana přírody, rovnováha s přírodou a stav životního prostředí v ČR (30.4.2005)
