Podle skeptiků satelitní záznamy teplot ukazují menší oteplování nežli záznamy z povrchu země a moře. Přesná satelitní měření např. podle Singera ukazují, že se v posledních dvaceti letech neoteplilo. Fakta podle něj tak nepotvrzují výsledky počítačových modelů klimatu, které IPCC uvádí jako údajný důkaz budoucího katastrofického oteplování.
IPCC přiznává, že satelitní měření a měření prostřednictvím balonů poskytují záznamy o nižším nárůstu oteplování ve spodních vrstvách atmosféry, nežli jsou měřeny na povrchu. Příčina tohoto rozdílu není příliš jasná a IPCC udává, že je pravděpodobné, že je způsoben skutečností, že teploty v nižší části atmosféry a na povrhu jsou ovlivňovány rozdílně a to faktory jako jsou stratosférické ztenčení ozonové vrstvy, aerosoly, nebo jevem El Nino [IPCC 2001 - 2.2.2.1 Land-surface air temperature].
Nová zpráva IPCC 2007 upřesňuje situaci následovně: "Nové analýzy sondážních a družicových měření teplot ve spodní a střední troposféře ukazují míru oteplování podobnou míře pozorované v záznamech teplot vzduchu při zemském povrchu, a v rámci příslušných neurčitostí jsou tato měření vzájemně konzistentní, čímž dochází ke zmenšení diskrepancí zmíněných v TAR (IPCC 2001)".
[komentář: Kromě výše uvedené věty ze zprávy pro zákonodárce "míra oteplování ve spodní a střední troposféře je podobná s míře oteplování na povrchu" nejsou další údaje dosud dostupné a nelze je tedy v současné době konfrontovat s fakty].
Satelity Národního úřadu pro výzkum oceánů a atmosféry (NOAA) zajišťují od roku 1979 velmi přesná měření teploty v troposféře ve všech oblastech světa (měření zachycují 80 procent troposféry Země každých 24 hodin a 100 procent každé tři až čtyři dny), včetně vzdálených pouštních oblastí, deštných pralesů a oceánů, kde zajištění spolehlivých údajů o teplotě často není dost dobře možné. Problém vyvstává ve chvíli, kdy se podíváme na křivku vývoje teploty v troposféře od roku 1979. Zjištěná teplota troposféry totiž nevykazuje žádnou tendenci. Tam, kde model předpokládá oteplení o zhruba 0,224 °C za desetiletí, ukazují data oteplení jen o 0,034 °C, a to se dá skoro celé připsat na vrub klimatickému jevu El Nino z let 1997 a 1998. To znamená, že oteplení bylo menší než šestina očekávaného rozsahu. To má pro naše dlouhodobé předpovědi oteplování značný význam. Slabý či dokonce nulový vzestup teploty v troposféře znamená mnohem menší zpětnou vazbu vodní páry, což by mělo vést k mnohem nižším odhadům budoucího oteplování.
Příčiny rozdílu mezi teplotou povrchu Země a troposféry se pokoušela objasnit řada studií a nemálo z nich se snažilo zjistit v datech z družic chyby. Jedna z prací správně nalezla problém v algoritmu satelitů, což je již nyní napraveno. Existuje však logičtější způsob, jak se postavit k družicovým měřením. Teplotu celé nižší troposféry totiž pravidelně měří meteorologické balony a jejich údaje od roku 1958 se zpracovávají do globálních průměrů. Srovnáme-li tato dvě navzájem nezávislá měření, téměř dokonale se kryjí. Obě série ukazují jen velmi nepatrné oteplení (0,034 °C za desetiletí u satelitů a 0,029 °C stupně u meteorologických balonů) ve srovnání s oteplováním povrchu (0,17 °C za desetiletí) a zvláště s očekáváním matematických klimatických modelů AOGCM (0,22 °C za desetiletí). Proto nyní většina komentátorů, IPCC i studie americké Národní rady pro výzkum z roku 2000 potvrzují, že mezi trendem zřetelného oteplování povrchu a trendem nepatrného oteplení atmosféry je opravdu nesoulad.
Tento nesoulad by měl jeden důležitý důsledek. Kdyby byl tento nesoulad trvalý, byla by skutečná zpětná vazba vodní páry nižší, a tím by bylo slabší i oteplení vlivem CO2.
Zpětná vazba vodní páry je tím mechanismem, který má pod tlakem emisí CO2 způsobit výrazné oteplování. Přibližné propočty uvádějí, že přímým účinkem zdvojnásobení koncentrace CO2 v atmosféře (v roce 2070 a později) bude zvýšení teploty jen o zhruba 1,0 až 1,2 °C. Atmosféra však má zabudovaný mechanismus, který účinek skleníkových plynů zesiluje - při zahřívání Země se bude vypařovat více vody a vzniklá pára bude zadržovat stále více tepla. IPCC proto odhaduje, že výsledné zvýšení teploty v důsledku zdvojnásobení množství CO2 atmosféře bude 1,5-4,5 °C (takzvaná citlivost klimatu).
Silná zpětná vazba vodní páry však není prvořadě závislá na teplotě povrchu, ale hlavně na teplotě v troposféře, tedy v nejnižší části atmosféry, rozkládající se od povrchu ke stratosféře do výšky 10-13 kilometrů. Zpětná vazba páry v zásadě funguje jen tehdy, jestliže se otepluje celá nižší vrstva atmosféry, a troposféra tak může zadržovat více vody - v opačném případě bude zpětná vazba vodní páry mnohem slabší. Odhaduje se, že troposféra se na zpětné vazbě vodní páry podílí zhruba 90 procenty. Všechny modely AOGCM předpokládají, že teplota v troposféře se zvyšuje stejně rychle jako teplota na povrchu, nebo rychleji.
|
Globální oteplování - nárůst teplot a satelitní záznamy
