Prosincová katastrofa v Asii vyvolaná zemětřesením a následnou vlnou tsunami způsobila velké ztráty na životech a na majetku. Příčinou tragického počtu obětí byla především nepřipravenost na krizové situace. Samotný rozsah katastrofy souvisí i s větším rozsahem lidských aktivit a rozšiřující se infrastrukturou doprovázející nová lidská sídla.
Jinou katastrofou, daleko větších rozměrů, která je nám v posledních letech předpovídána, je globální oteplování. To by mělo mít daleko horší následky. K oteplování by mělo docházet následkem vypouštění skleníkových plynů. Tato vize měla ve svém zárodku vzestup vědeckých poznatků o globální atmosféře spolu s rozmachem ekologického hnutí.
V minulém století bylo zjištěno, že CO2 v atmosféře způsobuje zadržování části sluneční radiace odražené od Země a tím ohřev spodních vrstev atmosféry - tzv. "skleníkový efekt". Postupně se hypotéze, že spalování fosilních paliv (které uvolňuje CO2) způsobuje globální ohřev, dostávalo více pozornosti. Globální oteplování se stalo favoritem ekologického hnutí a zůstává jím podnes.
Důsledek zvýšeného zájmu o vliv CO2 na oteplování pak vedl k ustavení orgánu pro sledování změn klimatu ("Mezivládního panelu pro klimatickou změnu", IPCC, 1988) a později k přijetí "Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu" (1992). Jejím dosud nejvýznamnějším výsledkem je Kjótský protokol (1997) obsahující závazné emisní limity pro nejdůležitější skleníkové plyny (CO2, CH4, oxidy dusíku aj). Tento protokol je také vydáván za vítězství vlivu nevládních organizací na rozhodování států.
Přestože mezivládní panel vydal již tři souhrnné zprávy (poslední r. 2001), ve kterých prezentuje nárůst koncentrace skleníkových plynů a tedy i ohrožení oteplením, závěry na základě kterých byl ustaven Kjótský protokol, nejsou všemi odborníky přijímány jednoznačně. USA nepodepsaly protokoly v Kjótu například proto, že petice proti přistoupení USA ke kjótským protokolům, která byla uspořádána v roce 1998, dokázala během krátké doby nasbírat 20 tisíc podpisů amerických vědců. Většina podepsaných se může pochlubit vyššími akademickými hodnostmi. Důvod odporu spočíval v tom, že jim chyěly vědecké důkazy o tom, že uvolňování CO2, metanu a dalších skleníkových plynů způsobuje, nebo může způsobit v dohledné budoucnosti katastrofální oteplování zemské atmosféry a porušení zemského klimatu.
Jsou vědci, kteří tvrdí, že existuje řada důvodů věřit, že se dnešní klima nevymyká průměru za poslední tisíciletí.
Viz obrázek - názory na globální změny teploty (podporovatelé IPCC [Mann a spoluprac.] vs. skeptici [McIntyre, McKitrick]. McIntry a McKitrick přepočítali data použité Mannem a spol. a ukázali, že údaje ze kterých vychází IPCC byly interpretovány chybně) 
.
Existují i argumenty pro tvrzení, že celá teorie o rozhodujícím vlivu člověka na globální oteplování je sporná. Viz http://www.oism.org/pproject/s33p36.htm
(Na odkazující stránce je přehled údajů prokazujících, že důsledky rostoucí úrovně CO2 v atmosféře během 20 století nevykazují škodlivý efekt na globální počasí, klima nebo teplotu. Rostoucí množství CO2 v atmosféře má na druhé straně zjevný vliv na zlepšení růstu rostlin. Předpověďi škodlivých klimatických efektů způsobených díky budoucímu růstu skleníkových plynů (jako je CO2) považují atuoři za chybné, protože nejsou v souladu s experimentálními poznatky.
I v minulosti se střídaly doby ledové a doby teplejší, než máme dnes. Teplejší období převažovala, viz např.:[Paleomap project] . Navíc vědci nejsou s to určit, jak by se klima chovalo "normálně". Existují doklady o rychlých změnách klimatu, dokonce během několika málo desetiletí, i v dávné "předindustriální" minulosti. Spouštěčem mohly být erupce vulkánů, kolísání sluneční aktivity nebo obraty v podmořských proudech. Není samozřejmě vhodné podceňovat jakákoliv varování, ale významná politická rozhodnutí takovéhoto rozsahu (jako je Kjótský protokol) by měla stát na pevnějších základech.
Odkaz na stránky jak skeptiků tak alarmistů lze nalézt na "Ross McKitrick Global Warming: Competing Views"
Obrovské prostředky investované v důsledku představy o oteplování vedou ke společenskému patu, ponechávají totiž stranou skutečné příčiny budoucího reálného lidského utrpení. Např. americká agentura pro rozvojovou pomoc vydala během pěti let pro rozvojové země na monitoring emisí asi miliardu dolarů. Mnohem menší podporu poskytla snižování jejich zranitelnosti vůči extrémním jevům počasí.
Přírodní katastrofy se budou dít dále a jejich dopad bude díky rozsáhlejším lidským aktivitám narůstat. Zranitelnost vůči nim nezměníme jen tím, že snížíme emise skleníkových plynů. Zranitelnost vůči extrémním jevům počasí má souvislost zejména s necitlivým chováním vůči prostředí, jako je odlesňování, ničení mokřadů nebo vznik citlivých pobřežních pásem, to vše např. výrazně zvyšuje pravděpodobnost povodní. Chybné zemědělské praktiky pak zvyšují dopady sucha a eroze a zvyšují pravděpodobnost ničivých požárů. Nedostatečné monitorování atmosférických poruch a zemětřesení ponechávají nepřipravené zejména obyvatele v pobřežních oblastech.
Snižování zranitelnosti lze nejlépe dosáhnout šířením demokratických principů a zvyšováním životního standardu v rozvojových zemích. Výzvou by nemělo být "nezasahování" člověka do přírody (ve světě kde je již šest miliard lidí by to ani nešlo), ale spíše odstraňování okolností, které jej vedou k nevhodným praktikám ve vztahu k prostředí. Řešením je také ekonomický růst. Jenom stát, který se rozvíjí, si může dovolit investovat do nových technologií a šetrných postupů.
Samotný Kjótský protokol bude mít na snižování emisí a odvrácení potenciálních hrozeb pouze malý dopad. Podle zprávy Evropské komise z 9.2.2005 se do r. 2050 zvýší emise skleníkových plynů (v ekvivalentu CO2) oproti současné době na dvojnásobek. Přitom EU a ostatní rozvinuté státy budou mít emise v podstatě nezměněné. Hlavní nárůst půjde na vrub rozvojových států (podíl emisí bude: EU 5, ostatní vyspělé státy 15, rozvojové 55). Viz obrázek
Pozitivní vývoj v tomto století bude zřejmě více závislý na naší ochotě snižovat globální zranitelnost vůči extrémním jevům počasí nežli na redukci emisí skleníkových plynů.
Některé formulace ze Schwippelova překladu článku Sarewitze a Pielkeho - "Globální oteplování: špatně vedená debata", uveřejněného v časopisu Atlantic
|
Zranitelnost vůči přírodním katastrofám a globální oteplování (7.5.2005)
