Virtuální důchodová reforma
Mladá fronta DNES 8.2.2003 Ondřej Schneider
Ministerstvo práce a sociálních věcí je přesvědčeno, že objevilo zázračné řešení, jak zachránit český důchodový systém, ne-li samo perpetuum mobile. Žádné snižování důchodů, žádné zvyšování odvodů, a dokonce ani žádné oficiální zvyšování věku pro odchod do důchodu! Místo všech těchto bolestivých opatření stačí pozměnit dnešní systém pomocí tří kouzelných písmenek NDC. Zkratka je anglická a do češtiny ji lze přeložit jako systém "zdánlivě definovaných příspěvků" (Nationally defined contributions)
S čím ministerstvo přichází
Je jistě skvělé, že po několika letech vláda již netrvá na absurdním tvrzení, že český důchodový systém reformu nepotřebuje. Přinese však reforma metodou NDC skutečně slibované efekty? Již samo slovo "zdánlivě" (v angličtině "nationally") budí oprávněné podezření. Proč jen zdánlivě, proč ne doopravdy?
Stačí trocha představivosti
Systém NDC ve své nejčistší podobě funguje velmi jednoduše: každý účastník systému odvádí své příspěvky úplně stejně jako dnes, do státního rozpočtu. Stát tyto odvody úplně stejně jako dnes okamžitě utratí a zaplatí jimi důchody pro stávající důchody. Nic se nešetří, nic se neinvestuje. Na konci roku však pověřený úřad napíše každému účastníkovi systému dopis, v kterém jej informuje, kolik mu vede na účtu "zdánlivých" příspěvků, jak je za poslední rok "zdánlivě" zhodnotil a na jaký důchod by mu tyto "zdánlivé" úspory stačily, kdyby ze rozhodl odejít do důchodu okamžitě. Teoreticky každý, ale v praxi jen lidé nad šedesát let se může rozhodnout, že důchod je již dostatečný, a požádat si o výplatu důchodu. Doposud vše vypadá výborně: do důchodů bude vnesen pořádek, lidé budou vědět kolik, proč a kam odvádějí, a budou mít proto zájem pracovat co nejvíce, neboť jen tak dosáhnou slušného důchodu. V čem je tedy problém? V tom, o čem ministerstvo tak nerado mluví, v penězích, resp. v daních. Stačí pár příkladů: člověk, který je zaměstnán za průměrnou mzdu, odvádí dnes na důchodové "pojištění" téměř 50 tisíc korun ročně (část sám, část zaměstnavatel).
Virtuální milionář
Pokud by tento člověk zůstal celou svou pracovní kariéru na průměrném příjmu, nashromáždil by na svém "virtuálním účtu" za 30 let téměř 4 miliony korun, a za 35 let dokonce pět a čtvrt milionu korun. Z takové sumy by si ovšem "virtuálně zasloužil" důchod ve výši téměř 13 tisíc, resp. necelých 22 tisíc korun měsíčně. To je výrazně více než jsou dnešní důchody, i když vezmeme v potaz růst mezd během celých třiceti let o 2,5% ročně. Ještě lákavější je "zdánlivý" systém zdánlivě pro vyšší příjmové skupiny. Pokud člověk celý život vydělává dvojnásobek průměrné mzdy, nashromáždil by za stejných podmínek na svém účtu osm, resp. 10 a půl milionu korun a jeho důchod by "zdánlivě" měl činit 25 tisíc, resp. 43 tisíc měsíčně! Skvělé důchody? Jistě. Mají jen jedinou slabinu, systém NDC na ně nikdy nebude mít. Celá hra na účet, připisování a zasloužený důchod je jen hra. Nikde nejsou žádné reálné zdroje, které by "zdánlivý" nárok jakkoliv garantovaly. V okamžiku odchodu našeho zaměstnance do důchodu bude jeho důchod muset být financován opět jen z příspěvků vybíraných od zaměstnanců. A těch bude ve srovnání s dneškem málo, velmi málo.
Teorie bez praxe
Takže "zdánlivé" důchody zůstanou jen teorií nebo se důchodový systém propadne do takových schodků, že se nám o nich dnes ani nezdá, protože důchody se zvýší, především u vyšších příjmových skupin. Aby se zachovala jakás takás rovnováha, musel by stát příspěvky na "zdánlivých účtech" každoročně ne zhodnocovat, ale každý rok jedno procento z odvedených příspěvků sebrat z účtu. Takový výkon je u normálního investora dlouhodobě nepředstavitelný a je otázka, jak by ho lidé tolerovali státu. Vždyť člověk s průměrným příjmem by tak za 30 let kariéry "zdánlivě" naspořil necelé dva miliony korun a stát by ho zcela nezdánlivě připravil o dva miliony.
Rizika, nebo pozitiva
Není jasné, zda se z návrhu na zavedení systému NDC radovat, či plakat. Na jedné straně je nebezpečí ještě vyšších schodků a pravděpodobně zhoršení nízkých důchodů, neboť sy stém nijak neřeší, co s lidmi, kteří pracovat nebudou či budou pracovat tak málo, že si nevytvoří dostatečné "zdánlivé úspory". Na druhé straně jsou možné pozitivní dopady na trh práce a odstranění problému zvyšování věku pro odchod do důchodu.
Je čas se rozhodnout
Za této situace by opatrnost velela před přechodem na systém NDC varovat. Nicméně, optimista může argumentovat, že systém má ještě jednu výhodu. Zavedení účtů a informování lidí o tom, jak moc odvádějí a jak málo dostávají zpět, zviditelní zoufalou neefektivnost důchodového systému. Důchodový systém je u nás v problému především kvůli dramatické změně demografických poměrů a žádný účetní trik se "zdánlivými" účty tento fakt nezmění. Abychom zachovali naději na slušné důchody i v budoucnosti, musíme dostat do systému nové peníze. Protože zvyšovat daně a odvody by bylo kontraproduktivní, jako nejrozumnější varianta se jeví soukromé financování důchodů.
Mladá fronta DNES 8.2.2003 Ondřej Schneider
|
Virtuální daňová reforma (8.2.2003)
