Cannabis a mozek
Susan Greenfieldová
Evropu i Ameriku zachvátila mocná vlna diskusí o legalizaci marihuany pro osobní potřebu. Británie už vlastně prakticky používání marihuany dekriminalizovala. Jsem neuroložka a tato diskuse mě tudíž velice zajímá.
Jeden z často citovaných argumentů pro legalizaci či dekriminalizaci marihuany se týká skutečnosti, že zde chybí oběť.
Přitom ale nejméně čtyři zprávy publikované ve významných lékařských časopisech (Ramstrom, 1998; Moskowitz, 1985; Chesher, 1995 a Ashton, 2001) potvrzují opak. Ve studii pilotů kouřících jen jednu běžně velkou cigaretu byl rozdíl mezi kontrolní skupinou, která požívala placebo, a skupinou, která kouřila cannabis, rozdíl až 50 hodin po požití drogy. K dalším přítěžím pro společnost jsou nehody doma či v práci, dosažení nedostatečného vzdělání, zhoršený výkon v zaměstnání a zvýšené náklady na zdravotní péči.
Dalším argumentem pro zmírnění našeho přístupu ke cannabis je, že tato látka není návyková. Definovat "návyk" či "návykovost" je samozřejmě složité, ale pokud je hodnotíme jako schopnost či neschopnost vzdát se návyku, existuje mnoho důkazů, že cannabis vyvolává závislost. Podle nedávných studií dnes mnoho amerických, britských i novozélandských uživatelů této drogy vyhledává léčbu ze své závislosti. Další studie dokládají, že deset procent uživatelů chce přestat nebo svou spotřebu omezit, ale nedokáže to, a další referát z roku 1998 uvádí, že závislými se stává 10 až 15 procent uživatelů.
Nedávno bylo zjištěno, že k abstinenčním symptomům dochází už po třech dnech mírného užívání. S intenzivními kuřáky je to mnohem horší: rehabilitační odborník dr. Bryan Wells píše, že "poprvé sleduji u intenzivních kuřáků marihuany cosi, co připomíná abstinenční syndromy konzumentů tvrdých drog".
Dalším z argumentů ve prospěch mírných zákonů o marihuaně je rovněž její údajný blahodárný účinek při stavech bolesti. Dosavadní důkazy jsou ovšem ojedinělé; je totiž nesnadné vyloučit efekt placeba. Čeká se na výsledky klinických testů. Je ovšem nutno rozlišovat mezi drogami a léky, podobně jako u opiátů. Je-li cannabis analgetikum, pak musí mít silný účinek na mozkovou činnost.
Existuje mnoho studií o účinku marihuany na mozek, konkrétně na oblast paměti (hippocampus), emocí (mezolimbický systém) a pohybu (bazální uzliny). Cannabis má vliv na celou řadu chemických systémů a působí prostřednictvím svého vlastního "receptoru", svého vlastního molekulárního terče.
Od alkoholu je cannabis nutno odlišovat proto, že v těle se přirozeně vyskytuje analog cannabisu, podobně jako v případě morfia.
Látka, která působí na celou řadu přenosových systémů, je svým způsobem sama přenašečem. To snad ani není příliš překvapivé, neboť cannabis má prokázaný účinek na psychiku: vyvolává totiž nejen euforii, ale také často opomíjené stavy úzkosti, paniky a paranoii. Popsány jsou rovněž poruchy psychického rázu, zhoršené soustředění a výpadky paměti.
Nebezpečným, a zřídka připomínaným faktem je to, že tyto účinky mohou být dlouhodobé. Jedná nedávná studie srovnávala bývalé kuřáky, kteří marihuanu požívali devět let a tři poslední měsíce abstinovali, se skupinou, která drogu konzumovala 10 let, a další skupinou, která kouřila drogu tři roky. Ve všech případech byla častost konzumace zhruba 10 až 19 dnů v měsíci. Ve všech případech byly ve srovnání s kontrolními subjekty zjištěny poruchy soustředění a pozornosti bez ohledu na to, zda testované osoby s kouřením přestaly či nikoliv.
U subjektů, kteří s kouřením přestali, se na rozdíl od pokračujících kuřáků soustředění zčásti zlepšilo, ovšem jejich výkon byl stále pod úrovní kontrolního vzorku a míra jejich poruchy byla závislá na délce požívání drogy. Nejvíce znepokojujícím závěrem této studie je, že s pokračující abstinencí nedochází ke zlepšení psychického stavu subjektů.
Vzhledem k tomu, že se tyto dlouhodobé účinky zdají nevratné, má kouření marihuany dopad na patologii mozku. Protože však byla většina těchto dat získána studiem izolovaných systémů, lze namítnout, že z takových údajů nelze nic dedukovat. Důkazy však svědčí o tom, že dlouhodobé účinky musí mít fyzický základ.
Protiargumentem k tomuto názoru je vyzvat někoho, kdo soudí, že existuje "bezpečná" dávka marihuany, která má nulový účinek na mozkovou činnost, aby se pokusil takové množství definovat. Totiž i dávka srovnatelná s množstvím látek v jedné cigaretě či odpovídající množství aktivních složek THC v plazmatu dokáže během šesti dnů zahubit 50 procent neuronů v hippocampu (oblast paměti v mozku).
Lidé si navíc neuvědomují, že THC obsažené v cannabis zůstává v těle více než pět dnů. Množství, které v těle nosí pravidelní uživatelé marihuany, je mnohem větší, než si běžně myslíme. Krom toho je nelehké určit přesné množství této látky, protože existuje mnoho variant marihuany s různou silou. Vzhledem k lišícímu se množství podkožního tuku a bohužel také různé náchylnosti k psychóze je pak téměř nemožné určit, nakolik určité množství této drogy zapůsobí na konkrétního jedince.
Cannabis má podle všeho vážný dopad na myšlenkové pochody; já jej definuji jako personalizaci mozkových obvodů, které odrážení zážitky jedince. Látka s vlastnostmi podobnými přenašečům a navíc s tak silnými účinky prostě musí mít na tyto obvody vliv. Marihuanovým kouřem si tak kuřáci vlastně udí mozek
Baronka Susan A. Greenfieldová je profesorkou fyziologie na Oxfordské univerzitě a vůbec první ženou-ředitelkou Královského institutu Velké Británie
|
legalizace marihuany?
