V letech 1911-1912 bydlel Albert Einsten na Smíchově vTřebízského ulici (nyní Lesnická 7)
Když byl Einstein jmenován v roce 1909 jmenován mimořádným profesorem v Curychu, neznamenalo to velké zlepšení jeho finanční situace, protože místo nebylo příliš dobře honorováno. Neustále se snažil najít nějaké jiné - a příležitost se naskytla právě v Praze, kde v roce 1910 odešel na odpočinek profesor matematické fyziky a experimentátor na poli optiky Ferdinand Lippich. Einstein dostal jmenovací dekret s účinností od prvního dubna 1911, aby mohl začít přednášet v letním semestru po Velikonocích. Ústav pro teoretickou fyziku sídlil ve Viničné ulici 3 (dnes je to čp. 7).
V Praze měl Einstein vůbec poprvé v životě zajištěnou existenci natolik, aby tu mohl žít i s rodinou. Einsteinovi – s manželkou Milevou Marić a dvěma syny – přicestovali 15. dubna 1911 a nastěhovali se do nedávno postaveného domu v Třebízského ulici na Smíchově. Einstein s rodinou se v Praze nezdrželi příliš dlouho - využili nabídku řádné profesury na technice v Curychu a přestěhovali se zpět do Švýcarska v létě 1912.
V prvním článku po odjezdu, datovaném v Curychu v srpnu 1912, Einstein napsal: „V tichých místnostech ústavu pro teoretickou fyziku pražské německé univerzity ve Viničné jsem objevil, že z principu ekvivalence vyplývá odchylka světelných paprsků v blízkosti Slunce a v míře pozorovatelné, aniž jsem tehdy věděl, že před více než sto lety byl podobný závěr odvozen z Newtonovy mechaniky a korpuskulární teorie světla. V Praze jsem také objevil důsledek o posunu spektrálních čar k červenému konci spektra”.
Více než se svými kolegy z univerzity se Einstein stýkal více se členy německého přírodovědného spolku “Lotos”, kde měl sám 24. května 1911 přednášku o principu relativity. Diskutovat chodíval také do kavárny Louvre na Národní třídě, kde sedával s Vladimírem Heinrichem, pozdějším ředitelem Astronomického ústavu Karlovy univerzity. Einstein navštěvoval také salon Berty Fantové, kde se každé úterý setkávala zejména židovská intelektuální společnost. Chodíval sem i Franz Kafka, a Einstein tu hrával na housle za klavírního doprovodu Maxe Broda. Prostředí exaktních věd Maxe Broda uchvátilo natolik, že napsal knihy “Galileo v zajetí” a “Tychona Brahe cesta k Bohu”. Einstein měl být údajně vzorem pro postavu Keplera, Brod však tento úmysl popřel
Einsteinův pražský pobyt připomínají tři pamětní desky. Ve vestibulu budovy ve Viničné ulici je deska z konce padesátých let. Od roku 1979 je na domě v Lesnické ulici pamětní busta (když se Smíchov stal součástí Prahy, bylo nutno ulice přejmenovat a tak dnešní adresa Einsteinova bydliště zní Lesnická 7). Ke 120. výročí narození byla umístěna pamětní deska na dům “U jednorožce” na Staroměstském náměstí, kam Einstein chodíval do společnosti u Berty Fantové. Einstein v Praze publikoval celkem 11 prací. Názvy dokazují značnou šíři témat – studium Brownova pohybu a termického pohybu molekul, termodynamické základy fotochemických ekvivalentů a problematika Planckova zákona.
Podobnou šíři měla i Einsteinova výuka. V Klementinu přednášel v letním semestru 1911 a v zimním semestru 1911–1912, témata jsou uvedena v seznamech vydávaných univerzitou – byla to mechanika, termodynamika, nauka o teple, molekulární teorie tepla, mechanika kontinua a mechanika soustav hmotných bodů.
[TISCALI - David Klein, 18.4.2005 ]
viz také
|
Einstein na Smíchově (1.5.2005)
