Dne 28.ledna 2005 - na 3.schůzi Senátu - byl předložen návrh ústavního zákona o referendu o euroústavě. Návrh předložila skupina senátorů z klubu ODS. Senát odsouhlasil jeho postoupení k projednávání ve výborech. Cílem návrhu zákona je umožnit přímé rozhodování občanů České republiky v referendu, které je dáno Ústavou v čl. 2 odst. 2 a čl . 10a odst. 2 Ústavy, který se zabývá ratifikací mezinárodních smluv.
Návrh ústavního zákona o referendu o souhlasu České republiky se Smlouvou o Ústavě pro Evropu, podepsanou v Římě dne 29. října 2004, včetně protokolů k ní připojených a jejích příloh zakotvuje přímé rozhodování občanů České republiky v závažné otázce ratifikace mezinárodní smlouvy, Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která prohlubuje integraci některých evropských států včetně České republiky, přenáší další pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní organizaci a dotýká se svrchovanosti České republiky.
Na možnost přímého rozhodování občanů České republiky v referendu odkazují či. 2 odst. 2 Ústavy („Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.") a či. 10a odst. 2 Ústavy, který stanoví, že k ratifikaci mezinárodní smlouvy přenášející některé pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní organizaci či instituci ,je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu". Referendum podle či. 10a odst. 2 Ústavy je tedy speciální případ referenda.
Smlouva o Ústavě pro Evropu, podepsaná 29. října 2004 v Římě, a publikovaná v Úředním věstníku Evropské unie v roce 2004 pod číslem C 310 (dále jen „Ústavní smlouva"), dále prohlubuje integraci některých evropských států a je mezinárodní smlouvou podle či. l0a Ústavy. Ústavní smlouvou totiž dochází k přenesení některých pravomocí orgánů České republiky na mezinárodní organizaci. Jako příklad lze uvést působnost tzv. třetího pilíře Evropské unie, tj. justiční a policejní spolupráce v trestních věcech, kde Ústavní smlouva předpokládá na mnoha místech přechod k většinovému rozhodování.
Souhlas s ratifikací Ústavní smlouvy může podle Ústavy vyslovit buď Parlament třípětinovou většinou všech poslanců a třípětinovou většinou přítomných senátorů, nebo lid v referendu. Podle či. 2 odst. l Ústavy je zdrojem veškeré státní moci lid. Navrhovatelé jsou toho názoru, že v případě rozhodnutí státu, jež se dotýká samotných ústavních základů České republiky, zakotvených v či. l odst. l Ústavy, je vhodné svěřit rozhodnutí přímo suverénu.
Ústavní smlouva má vliv na svrchovanost České republiky, postulovanou v či. l odst. l Ústavy. Svědčí o tom zejména či. 1-6 Ústavní smlouvy, který zní: „Ústava a právo přijímané orgány Unie při výkonu jí svěřených pravomocí mají přednost před právem členských států." Takové explicitní omezení suverénního rozhodování orgánů členských států, včetně ústavodárce, dosud žádná mezinárodní smlouva z okruhu primárního práva Evropské unie neobsahovala. Na pozici České republiky mají vliv i vybavení Evropské unie právní subjektivitou (či. 1-7 Ustavní smlouvy), redefinice kvalifikované většiny v Radě (či. 1-25 Ústavní smlouvy) a četné přesuny působností do sféry většinového rozhodování. Vstupem Ústavní smlouvy v platnost by tak došlo k významným změnám v pozici České republiky, které se dotýkají postulátu svrchovanosti České republiky podle či. l odst. l Ústavy. K tak závažnému rozhodnutí České republiky by se měl vyslovit suverén, tedy lid České republiky formou referenda.
Na podporu tohoto názoru lze uvést i komparativní argument - Ústavní smlouva má být předmětem rozhodovacího referenda v řadě členských států Evropské unie včetně Španělska, Francie a Velké Británie. Zvláště naprosto ojedinělé použití institutu referenda ve Velké Británii právě v případě Ústavní smlouvy podtrhuje závažnost tohoto rozhodování.
O potřebě uspořádat referendum o souhlasu k ratifikaci Ústavní smlouvy panuje široký konsensus i v České republice. Navržený ústavní zákon má k tomuto referendu otevřít cestu. Návrh ústavního zákona ve svých základních principech a rovněž svojí strukturou a vztahem k Ústavě (je k ní v poměru speciality) vychází z principů i textu ústavního zákona č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů.
Stejně jako ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii, i tento návrh ústavního zákona upravuje referendum obligatomí (povinné, nikoli fakultativní), rozhodovací (nikoli poradní) a monotematické (tedy referendum ad hoc)', týká se jediné věci - vyslovení souhlasu k ratifikaci konkrétní, přesně vymezené, mezinárodní smlouvy. Opírá se o či. l0a Ústavy.
Na rozdíl od ústavního zákona č. 515/2002 Sb. je navržený ústavní zákon koncipován jako jednorázový právní předpis, který se týká jen jedné jediné mezinárodní smlouvy — Ústavní smlouvy. Podle navrhovaného ústavního zákona se sice referendum o Ústavní smlouvě může konat opakovaně (viz či. 3 a 4 návrhu), avšak vždy jen o dané konkrétní Ústavní smlouvě. Pokud by - např. pod vlivem váznoucího ratifikačního procesu - došlo na mezinárodní úrovni k tomu, že by byla dohodnuta zcela nová Ústavní smlouva či byla jakkoli modifikována ustanovení již sjednané Ústavní smlouvy, není na referendum o nové či o modifikované ústavní smlouvě tento návrh ústavního zákona o referendu použitelný a bylo by třeba schválit nový ústavní zákon.
Navrhované referendum bude referendem rozhodovacím, nikoli poradním. Půjde o přímé a závazné rozhodování lidu o veřejných záležitostech ve věcech vyhrazených státu, tedy o přímý výkon státní moci občany v referendu. Z výše uvedených důvodů závažnosti rozhodování, které se dotýká samotných ústavních základů České republiky, je vhodné přímé rozhodování lidu upřednostnit před rozhodováním Parlamentu. Souhlas daný v referendu nahrazuje souhlas Parlamentu k ratifikaci mezinárodní smlouvy, další rozhodování Parlamentu tedy v této věci odpadá.
Navrhované referendum je referendum obligatomí, navržený ústavní zákon provádí volbu z variant uvedených v či. l0a odst. 2 Ústavy. Referendum o Ústavní smlouvě se tedy po přijetí ústavního zákona musí konat, naproti tomu Parlament už nebude smět sám o souhlasu k ratifikaci Ustavní smlouvy podepsané 29. října 2004 rozhodnout.
Obdobně jako ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii, i navržený ústavní zákon obsahuje formulaci otázky pro referendum. Otázka, na kterou by občané v referendu odpovídali, zní: "Souhlasíte s tím, aby se ČR stala smluvní stranou Smlouvy o Ústavě pro Evropu, podepsané v Římě dne 29. října 2004, včetně protokolů k ní připojených a jejích příloh?"
Návrh dále stanovuje, že právo hlasovat v referendu má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, a svěřuje pravomoc vyhlásit referendum a jeho výsledek prezidentu republiky. Pro případ nevyslovení souhlasu s ratifikací Ustavní smlouvy zakotvuje možnost opakovat referendum v téže věci po dvou letech; procedura je analogická jako v případě ústavního zákona č. 515/2002 Sb. Ústavnímu soudu se svěřuje rozšířením či. 87 odst. l Ústavy pravomoc rozhodovat o regulérnosti průběhu referenda a o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že opakované referendum nevyhlásí. Obdobně jako ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii, i navržený ústavní zákon odkazuje na prováděcí zákon k podrobné úpravě průběhu referenda.
Přistoupení k EU je schváleno při kladné odpovědi nadpoloviční většiny hlasujících, aniž by byla stanovena podmínka nutné účasti. Proti stanovení podmínky minimální účasti, např. hranice 50 % oprávněných občanů, stojí obdobně jako v případě referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii závažné argumenty. Podobně jako v případě voleb je žádoucí, aby lid dospěl k rozhodnutí, v tomto případě aby rozhodl, zda s Ústavní smlouvou souhlasí, nebo ji odmítá. Jednoznačné rozhodnutí lidu je nutné zvláště v situaci, kdy je následné rozhodování v Parlamentu vyloučeno (či. l odst. l návrhu). Ani případná nízká účast občanů neohrožuje legitimitu rozhodnutí, neboť každému občanu České republiky staršímu 18 let, jemuž nebrání překážka ve výkonu hlasovacího práva, je dána možnost se na rozhodování podílet.
Souhlas lidu daný v referendu, tedy vyhlášený kladný výsledek referenda, nahrazuje souhlas Parlamentu s Ústavní smlouvou. Konečné rozhodnutí o ratifikaci mezinárodní smlouvy svěřuje Ústava v či. 63 odst. l písm. b) prezidentu republiky.
Navrhovaná právní úprava neodporuje mezinárodním závazkům České republiky ani právu Evropské unie. Samotná Ústavní smlouva předpokládá v či. IV-447 odst. l ratifikaci Vysokými smluvními stranami v souladu s jejich ústavními předpisy; právo Evropské unie nijak nepředepisuje způsob a podmínky ratifikace. Jedná se o návrh ústavního zákona, který není v rozporu s literou ani principy ústavního pořádku. Je provedením či. lOa odst. 2 Ústavy.
Předpokládá se, že výdaje na provedení referenda budou přibližně odpovídat výdajům vynaloženým na provedení referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii, které se konalo v červnu 2003, tedy cca. 300 miliónů Kč.
|
Senátní návrh zákona o referendu k přijetí evropské ústavy 
