Dne 30.1.2007 se v Senátu konala konference "Postavení obcí a krajů ve smíšeném modelu veřejné správy", pod záštitou předsedy SP ČR Přemysla Sobotky a veřejného ochránce práv Otakara Motejla. Koferenci předsedal senátor Pavel Eybert z Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí SP ČR.
V úvodním slově předneseném předsedou SP ČR Přemyslem Sobotkou zazněla klíčová myšlenka celé konference a to, že dosud provedená reforma české veřejné správy dozrála do stavu, kdy je třeba vážně se zamyslet nad tím, zda-li smíšený model výkonu veřejné správy je skutečně modelem pro podmínky naší země ideálním a zamyslet se nad tím, zda nevykročit směrem k oddělenému modelu výkonu veřejné správy, jako je tomu například na Slovensku.
Ombudsman Otakar Motejl ve svém příspěvku stručně přiblížil postavení českého veřejného ochránce práv a provedl letmé srovnání působnosti této instituce se zahraničím. Za „kolébku“ této instituce je možné považovat Francii, kde má ochránce působnost jakéhosi „zprostředkovatele“ (mediátora). Z výkonu působnosti ochránce v předchozím funkčním období dospěl k závěru, že v mnoha případech je však právě mediátorská role ve sporu mezi občanem a veřejnou správou která se jeví jako ta nejobtížnější, nicméně právě tuto formu pomoci považuje ombudsman ve své činnosti za klíčovou. Ombudsman dále rozebral princip „dobré správy“ tak jak tento princip determinuje jeho působnost podle ustanovení v § 1 odst.(1) zákona č.349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv. Konstatoval, že z podnětů kterými se jeho úřad zabývá zjišťuje, že úřady vymezené v ustanovení § 1 odst.(1) zákona o Veřejném ochránci práv v mnoha případech postupují tak, že „litera zákona je dodržena“, ale „princip dobré správy utrpěl úhonu“. Podle jeho názoru i dobrý zákon v rukách nekvalifikovaného úředníka může napáchat mnoho špatného a naopak i špatný zákon v rukách dobrého úředníka může být tím nástrojem, kterého je možné použít k dobrým výsledkům. Činnost veřejné správy tedy není jen o „kvalitě“ zákonů a jiných právních předpisů, ale především o kvalitě těch, kteří právo aplikují a kteří veřejnou správu personifikují.
Senátor Jaroslav Kubera, předseda Ústavně-právního výboru SP ČR a primátor Teplic, ve svém příspěvku poukázal na to, že množství činností které územní samosprávné celky mají vykonávat v přenesené působnosti způsobuje, že namísto toho, aby primárním byl výkon samosprávné působnosti obce a rozvoj daného regionu se z územních samosprávných celků stávají de facto novodobé „národní výbory“ což je stav, který je z dlouhodobého hlediska neudržitelný. Poukázal i na stávající problematické financování územních samosprávných celků a neopomněl se zmínit také o okruhu problémů které způsobuje stávající způsob „metodického vedení“ obcí. Senátor Kubera je zastáncem úplného financování výkonu přenesené působnosti státem (tedy nikoliv jen formy „příspěvkové“) a z dlouhodobějšího hlediska i pro oddělený model výkonu veřejné správy. Tento postoj byl podpořen i racionálními argumenty, které v příspěvku zazněly.
Předseda Svazu měst a obcí Oldřich Vlasák ve svém příspěvku uvedl, že podle analýzy kterou provedl SMO, až 80% výkonu veřejné správy prováděné obcemi bývá výkonem přenesené posobnosti, což je z hlediska postavení územní samosprávy (územních samosprávných celků) alarmující.
Starosta a bývalý senátor Jiří Brýdl se ve svém příspěvku zabýval tím, jak lze dosáhnout „dobré praxe“ v oblasti územního plánování. Poukázal na to, že územní plán obce je a měl by být základním strategickým dokumentem rozvoje obce a veřejná správa by k této problematice měla takto přistupovat. Duální model výkonu veřejné správy na straně jedné umožňuje, aby tento dokument bylvytvářen skutečně v území jehož se týká, tedy na obci, nicméně smíšený model sebou přináší v této oblasti i řadu problémů v reálné praxi.
Za sdružení „eStat vystoupil se svým příspěvkem Edvard Kožušník. Stručně přiblížil historické pozadí vrchnostenské správy v zemích českých a dále se zmínil o pěti klíčových projektech iniciativy eStat, přičemž z hlediska tématického zaměření pracovní konference se zmínil o projektu „Registry dat“ a „Czech Point“ s důrazem na řešení problematiky věcné a místní příslušnosti.
Náměstek ministra vnitra pro veřejnou správu, informatiku, legislativu a archivnictví Zdeněk Zajíček se ve svém příspěvku zaměřil převážně na realizaci výstupů z projektů „Registry dat“ a „Czech Point“ na úrovni exekutivy a skučně zdůvodnil záměr předložit vládě návrh zákona o „úřednících veřejné správy“, který by upravoval právní poměry všech úředníků české veřejné správy, tedy jak státních úředníků tak i úředníků územních samosprávných celků, pokud by spolupůsobily při činnostech v oblasti veřejné správy.
V druhém bloku Marek Hanák z Kanceláře veřejného ochránce práv přiblížil projevy a důsledky smíšeného modelu veřejné správy oblasti zemního plánování.
Eva Hamplová z Kanceláře veřejného ochránce práv ve svém příspěvku praktickým způsobem poukázala na tu skutečnost, k jakým výsledkům vede „nedůslednost“ při výkonu státní správy územními samosprávnými celky. Stávající duální model výkonu veřejné správy je často, ze strany účastníků řízení, zatížen námitkami podjatosti.
Kateřina Vlachová z Kanceláře veřejného ochránce práv svůj příspěvek zaměřila na metodické vedení ve smíšeném modelu veřejné správy a poukázala v tomto směru na stávající velice neutěšený stav v této oblasti.
V třetím bloku zazněl příspěvek Simeony Zikmundové, ředitelky Krajského úřadu Vysočina, který byl zaměřen naopak na podporu duálního modelu výkonu veřejné správy. Podle jejího názoru by obec i kraj měly být primárně „partnery“, ne soupeři nebo dokonce protivníci, a proto je třeba nalézt optimální hranice při výkonu spojeného modelu veřejné správy.
Senátor Jaroslav Kubera ve svém dalším příspěvku zejména reagoval na příspěvek Kateřiny Vlachové z Kanceláře veřejného ochránce práv a Simeony Zikmundové, ředitelky Krajského úřadu Vysočina z pohledu zastánce odděleného modelu výkonu veřejné správy a uvedl několik příkladů z praxe na teplické radnici.
Příspěvek Roberta Sobotky z Krajského úřadu Vysočiny poukázal na tu skutečnost, že žijeme v zemi, ve které je 8.003 platných zákonů, vládních nařízení a vyhlášek pocházejících z období 1.1.1945 do 31.12. 2006. V České republice se nachází 6.249 obcí, z toho 5.656 obcí je těch, které vykonávají přenesenou působnost pouze v základním rozsahu, tedy obcí I. typu. Podle údajů MV ČR je v České republice 85% obcí tzv. venkovského typu, tedy těch, u kterých počet obyvatel nepřesahuje 1.500. Všechny obce do 300 obyvatel (včetně) v České republice mají od 1.1.2007 nárok na paušální příspěvek na výkon „základní“ působnosti ,, přenesené působnosti ve výši „jen“ 6.958,-Kč na celý rozpočtový rok 2007 [Viz pozn. 1]. V České republice existuje dalších 4.751 ostatních orgánů veřejné moci [viz pozn. 2]. Za této popsané situace nepovažuje za možné zcela jednoznačně, izolovaně říci, že ten či onen model výkonu veřejné správy je pro Českou republiku tím ideálním a jediným správným. Za klíčové proto považuje nalezení věcných odpovědí na tyto otázky : Jsme schopni smíšený model veřejné správy - v souladu se závazky, které vyplývají pro Českou republiku z Ústavy, mezinárodního práva i judikatury Ústavního soudu ČR – zaplatit ? Pokud bude na první otázku odpovězeno na základě budoucích odpovídajících analýz kladně, pak je třeba položit si otázku druhou, související: Jsme schopni vytvořit a zaplatit takový výkon soudní kontroly, který umožní, aby funkce mocí soudní byla skutečně rychlá, věcná a efektivní? Jde totiž o to, že duální výkon veřejné správy sebou nese jisté prolínání samosprávy se složkami, které výkon přenesené působnosti mají zabezpečit a to jak personálně, tak i tematicky. Z hlediska ústavně-právních opatření pak platí, že v těchto případech nezbytným „arbitrem“ musí být složka moci soudní a nikoliv složka moci výkonné.
Pozn 1: Příspěvky, které získávají obce (kromě výnosů v rámci své samosprávné činnosti) jsou následující:
- na výkon „základní" přenesené působnosti (např. přestupky)
- na výkon matričního a staveb úřadu
- na úřad pověřený, nebo na úřad s rozšířenou působností
úřady, které nepatří mezi poslední dva ve výčtu a mají-li do 300 obyvatel, získávají jen příspěvek ve výši 6.958,-Kč na celý rozpočtový rok 2007
Pozn 2:
mezi tyto orgány patří např. úřad práce, pozemkový úřad, zdravotní pojišťovny, soudy atd. jsou to tedy orgány, které mají právo dát obci nějakou další povinnost
Starostka obce Sedlec-Prčice ve svém příspěvku vznesla tři dotazy na veřejného ochránce práv.
Veřejný ochránce práv Otakar Motejl v reakci na dotazy starosty obce Sedlec-Prčice mimo jiné uvedl, že z hlediska principu dobré správy považuje každý podnět kterým se zabývá jeho úřad za oprávněný a to proto, že pokud se občan rozhodne pro podání podnětu ombudsmanovi, je zřejmé, že minimálně v komunikační rovině veřejná správa selhala. Dále uvedl, že podněty podávané veřejnému ochránci nejsou nijak zpoplatňovány. Závěrem vyjádřil ombudsman přesvědčení, že tato pracovní konference svým dílem mohla přispět a přispěla k tomu, aby ukotvení české veřejné správy bylo ku prospěchu dobré správy.
Závěrem předsedající senátor Pavel Eybert stručně shrnul výsledky proběhlé diskuse.
|
Nový model veřejné správy - konference v Senátu 
