Senátní Podvýbor pro státní vyznamenání obdržel v tomto roce 24 návrhů na udělení státních vyznamenání. Senát PČR na své 6. schůzi dne 8. června 2007 projednal jako senátní tisk č. 73 „Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání“ a schválil celkem 25 jmenných návrhů.
Právo propůjčovat a udělovat vyznamenání přísluší prezidentu republiky. Návrhy na propůjčení nebo udělení vyznamenání předkládají prezidentu republiky Poslanecká sněmovna, Senát a vláda; prezident republiky může propůjčit nebo udělit vyznamenání i bez takového návrhu.
Stručná charakteristika osob navržených na udělení či propůjčení státního vyznamenání je uvedena níže
ŘÁD T.G. MASARYKA
RNDr. Josef VEVERKA in memoriam (4.2.1903 - 8.10.1971)
Pocházel ze známého rodu bratranců Veverkových, vystudoval zeměpis na Karlově univerzitě a na pařížské Sorboně. Byl novinářem a politikem, redaktorem tisku a členem sociální demokracie. V r. 1940 byl zatčen a 2 roky vězněn, po propuštění se stal účastníkem domácího odboje, v r. 1944 znovu vězněn. Po propuštění se stal šéfredaktorem deníku v Liberci, kde ostře protestoval proti komunistickému totalitarismu a zasazoval se o obranu německých antifašistů. V letech 1945-48 byl poslancem Národního shromáždění, pak internován v pracovním táboře a v červnu 1950 byl odsouzen na 12 let vězení. V r. 1954 byl znovu odsouzen na doživotí, později mu trest byl zmírněn na 21 let. Z vězení byl nakonec propuštěn na zásah Labour Party v r. 1964. Dr. Veverka jako bytostný demokrat vždy zastával ideály svobody a humanity. Výrazně se pak angažoval v r. 1968 kdy stál v čele K 231 a spolupracoval s KAN. Zemřel v r. 1971 na počátku normalizace v Liberci.
ŘÁD BÍLÉHO LVA
Stanislav KRAUS in memoriam (8.10.1912 - 30.10.1996)
Stanislav Kraus se narodil v Ohavči u Jičína, vystudoval státní učitelský ústav a do r. 1939 učil v Rožďalovicích. V srpnu 1939 přešel do Polska, v září byl zajat Rudou armádou a internován v různých táborech. V r. 1940 se dostává přes Palestinu a Haifu do čs. tábora v Gedeře, v listopadu je jmenován velitelem protiletadlové čety a účastní se bojů v Syrii, u Tobruku, od června 1942 je u obrany Haify, později u protivzdušné obrany Tobruku. V r. 1943 se přesouvá na výcvik do Anglie, 1944 přesun do Francie, pak boje u Dunkerque a 1.5.1945 přijíždí do Chebu. Po válce učil v Dětěnicích, pak na základní škole v Újezdě nad Lesy. V r. 2000 byl povýšen na brigádního generála in memoriam. Za svou chrabrost obdržel řadu nejrůznějších vyznamenání - 2x čs. válečný kříž, 2x medaile Za chrabrost, polský pamětní kříž za Tobruk, polskou pamětní medaili a anglická vyznamenání The Africa Star, Star 1939-45, The France Star, Germany Star, War Medal a další.
Plk. letectva Otakar HRUBÝ, DFC in memoriam (1.11.1913 - 15.5.1993)
Plukovník letectva O. Hrubý se v r. 1932 přihlásil do Školy leteckého dorostu v Prostějově. Absolvoval pilotní školu v r. 1938 v Chebu a Hradci Králové. Po okupaci přechází přes Polsko do Francie a Anglie. Zde byl účastníkem bitvy o Británii jako příslušník 111. anglické, pak 310. a 313. stíhací perutě RAF. Uskutečnil 218 náletů nad nepřátelská města, poškodil a sestřelil několik nepřátelských letounů, byl u vylodění v Dieppe, zúčastnil se vylodění v Normandii. V září 1945 se vrací do vlasti jako velitel letky a je přidělen k leteckému pluku č. 12. Praha Kbely. V r. 1946 působí jako zkušební pilot v Praze Letňanech, v r. 1949 je propuštěn, v r. 1950 zatčen a vězněn v Praze a na Mírově. Rehabilitován byl až v r. 1990. Za svou činnost obdržel dlouhou řadu válečných vyznamenání, např. 5x Čs. válečný kříž, 3x medaile Za chrabrost, Čs. medaile Za zásluhy, britské DFC, War Medal a další. Bojoval za svobodu své vlasti jako pilot, po r. 1948 byl z armády propuštěn, pracoval jako dělník a až do listopadu 1989 byl nadále pronásledován i s celou rodinou. Udělení vyznamenání by bylo malou morální odměnou a životním uznáním pro jeho rodinu, která jeho nekompromisním životním postojem po celý život trpěla.
MEDAILE ZA HRDINSTVÍ
Miloš BLAŽEK (13.4.1923)
Miloš Blažek se vyučil strojním zámečníkem a v r. 1941 pokračoval ve studiu Vyšší průmyslové školy v Písku. Zapojil se do druhé vlny odboje a v r. 1944 byl zatčen za přechovávání zbraní a odsouzen k trestu smrti.. 4.8.1944 se mu podařilo utéci a dokázal přežít v ilegalitě v lesích a starých důlních dílech až do 5.5.1945, kdy se zapojil do povstání. Po prověrkách v r. 1969 byl vyhozen z místa důstojníka čs. námořní plavby a pracoval jako dělník. V r. 1990 byl rehabilitován. Ve svém autobiografickém příběhu hodnotí odboj velice realisticky, demýtizuje některé později zideologizované akce i postavy. Se svým skepticizmem se netajil ani po válce a tak byl při hromadném vyznamenávání opominut. Zachoval si i v době totality neokázaké vlastenectví a rovnou páteř.
Stanislav HNĚLIČKA plk.v.v. (12.2.1922)
Stanislav Hnělička se narodil v Liberci, kde žije dodnes. V r. 1941 se stal vojákem 11. pěšího praporu Východní československé armády, která se formovala v Egyptě. Zúčastnil se bojů v Libanonu a Syrii, později pod velením gen. Klapálka bojoval u Tobruku. Po skončení bojů u Tobruku byl převelen do Británie, kde byl zařazen do nově formované obrněné brigády se kterou se po vylodění v Normandii zúčastnil bojů u Dunkerque a v západní Belgii s 2. tankovým sborem.
Jeho hrdinství bylo oceněno nejen polským a dvěma československými válečnými kříži, ale také v r. 2005 francouzským Řádem čestné legie. Po únoru 1948 byl perzekvován a vězněn, dnes se aktivně zapojuje do práce Československé obce legionářské a pomáhá tak udržovat základní myšlenky odkazu. II. odboje i ve vědomí mladších generací.
Ctirad MAŠÍN (11.8.1930)
Cílem bratří Mašínů a jejich spolupracovníků bylo škodit nastupujícímu totalitnímu režimu stejným způsobem a stejnými metodami, jako to činila odbojová skupina „Tří králů“, kde byl jejich otec, předchozí totalitě nacistické. Léta 1948, 49 a začátek padesátých let byla léty lidských tragedií, léty hrůzy, léty totalitních vrahů, léty intelektuálního holocaustu a morální genocidy. Proti tomuto systému, který decimoval vlastní národ a zapříčinil statisíce lidských tragedií se rozhodli vystoupit, třeba i se zbraní v ruce. Zejména bratři Mašínové se cítili být vždy vojáky a stejně jako otec byli odhodláni položit život za vlast, za svobodu a demokracii.Po několika zatčeních a propuštění Ctirada Mašína z uranových dolů v Jáchymově se rozhodli, že opustí republiku. V r. 1953 překročili hranici s NDR a v řadě incidentů zastřelili několik příslušníků Volkpolizei a třem se podařilo probít do svobodného světa. Tam vstoupili do americké armády, kde setrvali do r. 1959. Je třeba podotknout, že bratři Mašínové byli v r. 1946 vyznamenáni prezidentem Benešem „Medailí za chrabrost“ za činy vykonané během druhého odboje. Bylo jim tehdy 14 a 15 let.
Josef MAŠÍN (8.3.1932)
Cílem bratří Mašínů a jejich spolupracovníků bylo škodit nastupujícímu totalitnímu režimu stejným způsobem a stejnými metodami, jako to činila odbojová skupina „Tří králů“, kde byl jejich otec, předchozí totalitě nacistické. Léta 1948, 49 a začátek padesátých let byla léty lidských tragedií, léty hrůzy, léty totalitních vrahů, léty intelektuálního holocaustu a morální genocidy. Proti tomuto systému, který decimoval vlastní národ a zapříčinil statisíce lidských tragedií se rozhodli vystoupit, třeba i se zbraní v ruce. Zejména bratři Mašínové se cítili být vždy vojáky a stejně jako otec byli odhodláni položit život za vlast, za svobodu a demokracii. Po několika zatčeních a propuštění Ctirada Mašína z uranových dolů v Jáchymově se rozhodli, že opustí republiku. V r. 1953 překročili hranici s NDR a v řadě incidentů zastřelili několik příslušníků Volkpolizei a třem se podařilo probít do svobodného světa. Tam vstoupili do americké armády, kde setrvali do r. 1959. Je třeba podotknout, že bratři Mašínové byli v r. 1946 vyznamenáni prezidentem Benešem „Medailí za chrabrost“ za činy vykonané během druhého odboje. Bylo jim tehdy 14 a 15 let.
Milan PAUMER (1931)
Cílem bratří Mašínů a jejich spolupracovníků bylo škodit nastupujícímu totalitnímu režimu stejným způsobem a stejnými metodami, jako to činila odbojová skupina „Tří králů“, kde byl jejich otec, předchozí totalitě nacistické. Léta 1948, 49 a začátek padesátých let byla léty lidských tragedií, léty hrůzy, léty totalitních vrahů, léty intelektuálního holocaustu a morální genocidy. Proti tomuto systému, který decimoval vlastní národ a zapříčinil statisíce lidských tragedií se rozhodli vystoupit, třeba i se zbraní v ruce. Zejména bratři Mašínové se cítili být vždy vojáky a stejně jako otec byli odhodláni položit život za vlast, za svobodu a demokracii. Po několika zatčeních a propuštění Ctirada Mašína z uranových dolů v Jáchymově se rozhodli, že opustí republiku. V r. 1953 překročili hranici s NDR a v řadě incidentů zastřelili několik příslušníků Volkpolizei a třem se podařilo probít do svobodného světa. Tam vstoupili do americké armády, kde setrvali do r. 1959. Je třeba podotknout, že bratři Mašínové byli v r. 1946 vyznamenáni prezidentem Benešem „Medailí za chrabrost“ za činy vykonané během druhého odboje. Bylo jim tehdy 14 a 15 let.
Václav ŠVÉDA in memoriam (1933 - 2.5.1955)
Cílem bratří Mašínů a jejich spolupracovníků bylo škodit nastupujícímu totalitnímu režimu stejným způsobem a stejnými metodami, jako to činila odbojová skupina „Tří králů“, kde byl jejich otec, předchozí totalitě nacistické. Léta 1948, 49 a začátek padesátých let byla léty lidských tragedií, léty hrůzy, léty totalitních vrahů, léty intelektuálního holocaustu a morální genocidy. Proti tomuto systému, který decimoval vlastní národ a zapříčinil statisíce lidských tragedií se rozhodli vystoupit, třeba i se zbraní v ruce. Zejména bratři Mašínové se cítili být vždy vojáky a stejně jako otec byli odhodláni položit život za vlast, za svobodu a demokracii. Po několika zatčeních a propuštění Ctirada Mašína z uranových dolů v Jáchymově se rozhodli, že opustí republiku. V r. 1953 překročili hranici s NDR a v řadě incidentů zastřelili několik příslušníků Volkpolizei a třem se podařilo probít do svobodného světa. Tam vstoupili do americké armády, kde setrvali do r. 1959. Je třeba podotknout, že bratři Mašínové byli v r. 1946 vyznamenáni prezidentem Benešem „Medailí za chrabrost“ za činy vykonané během druhého odboje. Bylo jim tehdy 14 a 15 let.
Zbyněk JANATA in memoriam (1.2.1932 - 2.5.1955)
Cílem bratří Mašínů a jejich spolupracovníků bylo škodit nastupujícímu totalitnímu režimu stejným způsobem a stejnými metodami, jako to činila odbojová skupina „Tří králů“, kde byl jejich otec, předchozí totalitě nacistické. Léta 1948, 49 a začátek padesátých let byla léty lidských tragedií, léty hrůzy, léty totalitních vrahů, léty intelektuálního holocaustu a morální genocidy. Proti tomuto systému, který decimoval vlastní národ a zapříčinil statisíce lidských tragedií se rozhodli vystoupit, třeba i se zbraní v ruce. Zejména bratři Mašínové se cítili být vždy vojáky a stejně jako otec byli odhodláni položit život za vlast, za svobodu a demokracii. Po několika zatčeních a propuštění Ctirada Mašína z uranových dolů v Jáchymově se rozhodli, že opustí republiku. V r. 1953 překročili hranici s NDR a v řadě incidentů zastřelili několik příslušníků Volkpolizei a třem se podařilo probít do svobodného světa. Tam vstoupili do americké armády, kde setrvali do r. 1959. Je třeba podotknout, že bratři Mašínové byli v r. 1946 vyznamenáni prezidentem Benešem „Medailí za chrabrost“ za činy vykonané během druhého odboje. Bylo jim tehdy 14 a 15 let.
kpt. Ctibor NOVÁK in memoriam (25.10.1902 - 2.5.1955)
Cílem bratří Mašínů a jejich spolupracovníků bylo škodit nastupujícímu totalitnímu režimu stejným způsobem a stejnými metodami, jako to činila odbojová skupina „Tří králů“, kde byl jejich otec, předchozí totalitě nacistické. Léta 1948, 49 a začátek padesátých let byla léty lidských tragedií, léty hrůzy, léty totalitních vrahů, léty intelektuálního holocaustu a morální genocidy. Proti tomuto systému, který decimoval vlastní národ a zapříčinil statisíce lidských tragedií se rozhodli vystoupit, třeba i se zbraní v ruce. Zejména bratři Mašínové se cítili být vždy vojáky a stejně jako otec byli odhodláni položit život za vlast, za svobodu a demokracii. Po několika zatčeních a propuštění Ctirada Mašína z uranových dolů v Jáchymově se rozhodli, že opustí republiku. V r. 1953 překročili hranici s NDR a v řadě incidentů zastřelili několik příslušníků Volkpolizei a třem se podařilo probít do svobodného světa. Tam vstoupili do americké armády, kde setrvali do r. 1959. Je třeba podotknout, že bratři Mašínové byli v r. 1946 vyznamenáni prezidentem Benešem „Medailí za chrabrost“ za činy vykonané během druhého odboje. Bylo jim tehdy 14 a 15 let.
MUDr. Václav PROVAZNÍK in memoriam (8.1.1911 - 9.11.1978)
MUDr. Václav Provazník byl v letech 1941 - 1945 členem ilegální odbojové skupiny „Tajemník“ a v jejím rámci se také zúčastnil ozbrojeného povstání v Praze na Letné ve dnech 5.-10. května 1945. Tehdy npor. zdravotnictva MUDr. Václav Provazník byl velitelem lékařské pohotovosti protiletecké obrany Velké Prahy a během bojů za osvobození nasadil do akcí všech svých asi 70 mužů na stanovišti v Praze 7. V budově reálky zajistil zřízení obvaziště a improvizované polní nemocnice, kde byli také ošetřováni i navrátilci z koncentračních a pracovních táborů. Dne 6. května ošetřil a osobně předal syna velícího generála německých branných sil Toussainta, který byl pověřen vyjednáváním a kterého osobně odvezl na velitelství pražského odboje. Tím také přispěl k jednání o kapitulaci, kterou generál Toussaint složil do rukou generála Kutlvašra. Ještě v dubnu byl velitelem zdravotní pohotovostní jednotky na Holešovickém nádraží, kde pod jeho velením bylo zachráněno na 800 vězňů všech možných národností. 3.6.1948 byl zatčen a koncem roku odsouzen pro trestný čin spoluviny na trestném činu úkladů o republiku nejprve k trestu smrti, pak na doživotí a později byl trest změněn na 25 let. Na amnestii byl propuštěn po 12 letech. V r. 1978 zemřel a nedožil se ani morálního zadostiučinění, rehabilitován byl až v r. 1990. Během života prokázal hrdinství v boji i při záchraně lidských životů.
André E. REGENERMEL in memoriam (31.3.1914 - 30.9.1941)
André Regenermel se narodil v Brooklynu v USA a téhož roku odjela rodina na návštěvu do Prahy. Propuknutí války ji zabránilo v návratu zpět.. Vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích, kde byl v r. 1938 slavnostně vyřazen. V souvislosti s organizováním domácího odboje se aktivně zapojil do radiotelegrafického spojení s londýnskou exilovou vládou. 7. května nešťastnou náhodou při předávání zpráv byl zatčen, vyslýchán a 30. září téhož roku bez soudu popraven.b V době svého zatčení se choval nesmírně statečně, nikoho nevyzradil. Jeho rodina a přátelé byli vystaveni násilí ze strany gestapa, později byli perzekvování ze strany totality, řady blízkých byla z politických důvodů vězněna. Morální uznání jeho oběti by bylo uznáním statečnosti pro bývalého důstojníka čs. armády, ale zároveň uznáním a oceněním dosud žijících příbuzných, kteří s ním prožívali tragické okamžiky.
František ŠTAMPRECH in memoriam (18.2.1887 - 22.6.1942)
Pan František Štamprech byl ruský legionář, který prošel celou sibiřskou anabazi. Po návratu do vlasti zůstal v činné službě až do okupace Československa. Za okupace se zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa a v ní pracoval až do svého zatčení v červnu 1942. Ještě téhož měsíce byl popraven gestapem v Klatovech. Celá rodina byla až do konce války postižena represí okupantů, stejně tak i komunistický režim nenechal rodinu bez povšimnutí. Následky věznění a týrání vážně poškodily zdraví starší jeho dcery Jiřiny. Byl důstojníkem, který plně naplnil heslo našeho prvního prezidenta TGM, že důstojník má být důstojný.
MEDAILE ZA ZÁSLUHY
PhDr. Rostislav BĚHAL (22.1.1922)
Počátkem padesátých let pracoval jako dělník v Tesle Lanškroun a od r. 1952 v Čs. rozhlase jako ekonomický redaktor. Postupně se vypracoval na náměstka ředitele pro program, až pak v r. 1968 zastával funkci prvního náměstka ústředního ředitele Čs. rozhlasu. Podílel se rozhodujícím způsobem na změnách od počátku šedesátých let, byl organizátorem reformních snah při zavádění nového stylu řízení a při přestavbě a diferenciaci programů, které nahradily tuhý sovětský model. Shromáždil okolo sebe stoupence obrodného procesu, což poskytlo tvůrcům prostor ve všech směrech. V okamžiku přepadení ČSR vojsky Varšavské smlouvy měl plnou zodpovědnost za vysílání celého Čs. rozhlasu. Odmítl splnit příkazy Karla Hoffmana, ke kterému byl pozván, aby zajistil odvysílání zprávy, která by se pokusila okupaci legalizovat. Naopak, učinil vše, aby se veřejnost seznámila s protiprávním vstupem pěti armád na naše území a pomáhal organizovat protiokupační vysílání. Následně byl propuštěn ze zaměstnání a až do r. 1989 pracoval ve skladu Mototechny.
Mons. Karel Jaroslav FOŘT (8.11.1921)
V r. 1933 začal navštěvovat gymnázium ve Strakonicích, pak v Č. Budějovicích. Tam byl také vyšetřován Gestapem pro skautskou činnost a krátce vězněn. Po propuštění zahájil studia na českobudějovickém semináři. V r. 1942 byl nasazen do zbrojovky v Linci, po skončení války dokončil svá studia. V r. 1948 vyl vysvěcen na kněze, v souvislosti s připravovanou likvidací vimperských kněží odešel v r. 1950 do exilu. V r. 1951 byl na misii v Alžírsku a po skončení této služby v r. 1960 odešel do Německa a stal se farářem v Mnichově, kde později převzal českou duchovní správu v NSR. Za zásluhy o českou církev a věřící v emigraci ho v r. 1973 jmenoval monsignorem. Až do r. 1995 spolupracoval se Svobodnou Evropou.
Jiří HORČIČKA (2.9.1926 - 19.8.2003)
Narodil se v r. 1927 v Karlových Varech a pracoval od r. 1948 až do důchodu v Československém a Českém rozhlasu až do r. 1992. Patřil mezi nejvýznamnější umělecké osobnosti rozhlasu a v šedesátých letech umožnil jako šéfredaktor obrat k novému autentickému výrazu moderní rozhlasové tvorby. Prosadil a režíroval autory nové vlny Arnošta Lustiga, Milana Uhdeho, Karla Sidona a Ivana Klímu. Jeho režie získaly řadu ocenění nejen domácích, ale i zahraničních. V r. 1964 obdržel cenu od italské RAI za režii rozhlasové hry Ludvíka Aškenázyho a v následujících letech 1966 a 1968 dokonce hlavní cenu Prix Italia. V témže roce také dostal cenu Akademie umění ve Frankfurtu nad Mohanem a až do normalizace, kdy byl zbaven funkce šéfrežiséra vystupoval ve všech německých rozhlasech, v Lublani, Záhřebu, Helsinkách, Budapešti i v Moskvě. Svou uměleckou invencí dosáhl vrcholného mistrovství a měl právem pověst rozhlasového mága, který obsáhl realistický tvar, stejně jako absurdní komedii či snově křehký poetický útvar.
Prof. RNDr. Oldřich JIRSÁK, CSc. (22.7.1947)
Oldřich Jirsák vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, doktorát získal na Univerzitě P.J. Šafárika v Košicích. Od r. 1979 je vědeckým racovníke na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci, v r. 1990 je zde docentem. Stává se také vedoucím katedry na Technické univerzitě, profesorem a prorektorem. Důvodem k navržení na vyznamenání je jeho významný výsledek ve vývoji způsobu výroby polymerních nanovláken a zařízení pro jejich výrobu. Nanovlákna představují zcela nový fenomén v oboru materiálového inženýrství a profesoru Jirsákovi se v r. 2003 podařilo vyvinout se svým týmem postup jejich výroby, který lze provozovat kontinuálně a mnohonásobně větším výkonem ve srovnání s dosud známými postupy. Tím je postup využitelný pro průmyslové využití, v současné době je patentován a je podána přihláška vynálezu. Model získal řadu úspěchů na světových výstavách v Ženevě, Frankfurtu, Atlantě a Tokiu.
Výsledek navazuje na jeho celoživotní působení ve výzkumu v oborech vláken a netkaných textilií. Během života se stal spoluautorem několika dalších vynálezů týkajících se výroby dutých vláken a zařízení a postupů polymerizace.
Ing. Ján LANGOŠ in memoriam (2.8.1946 - 15.6.2006)
Ján Langoš se v sedmdesátých a osmdesátých letech podílel na vydávání samizdatových publikací a organizoval další nezávislé kulturní aktivity. Stal se jednou z výrazných postav protirežimní opozice na Slovensku a za své občanské postoje byl pronásledován StB. Jako jeden z hlavních činitelů Veřejnosti proti násilí se v závěru roku 1989 významně podílel na přechodu k demokratickému systému.Po prvních svobodných volbách v červnu 1990 stanul v čele federálního ministerstva vnitra a byl rozhodnut transformovat represivní orgán v běžnou instituci státní správy sloužící občanům. Pod jeho vedením byla propuštěna většina bývalých příslušníků StB a také sehrál důležitou roli při odchodu okupačních vojsk z ČSR. Stal se jedním z iniciátorů lustračního zákona a dlouhodobě se věnoval tématu vyrovnávání se s komunistickou minulostí. V r. 1992 založil Úřad pro vyšetřování zločinů komunizmu a o 10 let později patřil k zakladatelům slovenského Ústavu paměti národa v jehož čele stál až do své smrti. Ján Langoš významně přispěl k rozvoji demokracie a obnovení občanské společnosti v naší zemi.
Arnošt LUSTIG (21.12.1926)
Arnošt Lustig je český spisovatel a publicista světového významu, je autorem celé řady děl s tématem holocaustu. Narodil se v Praze, zde chodil do školy a začal studovat na reálce, ze které byl v r. 1941 z rasových důvodů vyloučen.13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína, později poznal Osvětim i Buchenwald. V dubnu 1945 se mu podařilo uprchnout z transportu smrti a až do konce války se ukrýval v Praze. Ve válce přišel o téměř celou rodinu. Po válce studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd a začal přispívat do novin a časopisů. V r. 1948 odjel jako zpravodaj v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor rozhlasu Mladého světa. Po invazi okupačních vojsk musel Československo opustit, nejdříve odešel do Jugoslávie, pak žil v Izraeli. Nakonec se usadil v USA a přednášel film a literaturu na Americké univerzitě ve Washingtonu. Jeho rozsáhlá tvorba většinou nevybočila z téma holocaustu a náleží ke druhé vlně válečné prózy, která se více zaměřovala na psychiku a vztah jedince k době.
PhDr. Zdeněk MAHLER, Dr.h.c. (7.12.1928)
Vyrůstal ve Vysočanech, kde chodil do školy, poté udělal zkoušky na Učitelský ústav. Po jeho absolvování vystudoval Filosofickou fakultu UK, kterou ukončil doktorátem. Následně pracoval v Českém rozhlase, pak učil na Akademii muzických umění, posléze pracoval na ministerstvu školství. Zároveň byl i dramaturgem Laterny magiky na Expo 1958, v Indii se zúčastnil generální konference UNESCO. Od r. 1960 je na volné noze a jako spisovatel pracuje dodnes. Věnoval se psaní knih, divadelních her, filmových scénářů a rozhlasových a televizních dramat. Od r. 1948 do 1969 byl členem KSČ, kdy byl ze strany vyloučen. V týdnech sametové revoluce se účastnil činnosti především v divadelní obci, mezi studenty i jako publicista. Účastnil se na tvorbě zahraničních filmů „Amadeus“, „Dynastie Straussů“, „Víc než princ“. Následně se těžiště jeho tvorby přesunulo do televize, kde vznikl pořad o Katedrále, triptych o Masarykovi, o Antonínu Dvořákovi v Americe, o Alfonzu Muchovi. Ke 250. výročí W.A. Mozarta vznikl televizní dokument, v r. 2005 byl zvolen do předsednictva Masarykova demokratického hnutí.
Prof. akad. sochař Vladimír PRECLÍK (23.5.1929)
Sochař, malíř a spisovatel Vladimír Preclík se narodil v Hradci Králové, v letech 1946-50 vystudoval Vyšší průmyslovou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích a v letech 1950-55 Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze. V r. 1992 spoluzakládá samostatnou Fakultu výtvarného umění VUT a stává se jejím prvním děkanem. V r. 1997 opouští Brno, je mu udělena Bronzová plaketa rektora Masarykovy univerzity, v r. 1999 je mu udělena Cena města Brna a o rok později dostává Zlatou medaili rektora VUT za zásluhy o rozvoj vysokoškolského učení v Brně. Od r. 1982 se věnuje také literatuře, je členem Českého centra PEN klubu. Vladimír Preclík patří nesporně k předním českým umělcům s významným mezinárodním ohlasem. Na Expo v Montrealu byl jako jediný z východní Evropy zařazen do výstavy světového sochařství. Po listopadu 1989 se stal poslancem za OF ve Východočeském kraji, dnes je předsedou uměleckého spolku MÁNES a založil také sochařské sympozium v Hořicích. Zvítězil ve veřejné soutěži na Pomník americké armády v Plzni a na pomník 2. odboje, který byl realizován v parku na Klárově.
František RADKOVIČ in memoriam (17.12.1908 - 30.1.1988)
František Radkovič se vyučil malířem a natěračem a po vyučení byl zaměstnán jen sezónně v důsledku vysoké nezaměstnanosti. Vojenskou službu vykonal v letech 1928-30 u dělostřeleckého pluku v Brandýse. Pak pracoval na různých místech až v r. 1937 nastoupil do kursu bývalé státní policie v Liberci, odkud byl přeložen do Jablonce nad Nisou. Od května 1938 byl na hranicích v SOS až do ukončení v prosinci téhož roku, pak byl přeložen do Plzně a poté v březnu 1939 do Prahy na Vinohrady, kde sloužil až do r. 1945. Zde se zúčastnil Pražského povstání a boje o Český rozhlas. Po válce byl přeložen do Jablonce nad Nisou a sloužil tam až do února 1948, kdy byl zproštěn služby v SNB vzhledem k tomu, že odmítl vstoupit do KSČ. Dávno před 5. květnem 1945 spolu s Bohumilem Červenkou a Václavem Vaňkem s nasazením života připravovali zbraně, munici, shromažďovali bojovníky k obsazení budovy Českého rozhlasu pro potřeby svobodné ČSR a chtěli zabránit německým okupantům v jejím zničení. Je příkladem člověka, který celý život ctil morální hodnoty.
Ing. Mgr. Jana SLÁNSKÁ (4.5.1943)
Paní Jana Slánská s uměleckým jménem Kristina Vlachová je nezávislou novinářkou a režisérkou dokumentárních filmů. V čase normalizace byla zbavena možnosti svobodné volby, neponížila se, aby za cenu morálních kompromisů mohla dál dělat svou milovanou práci. Po listopadu 1989 se systematicky věnuje mapování zločinů komunistického režimu a v desítkách dokumentárních filmů a televizních pořadů přispívá k zachování národní paměti a odhalování pravdy o zločinech a zvůli totalitního Československa. Úzce spolupracuje s PSPD a RZ ČT na programech Nadoraz, Klekánice, Tady a teď, Fakta a s Radiem Svobodná Evropa. V letech 1992-6 byla také členkou Rady Českého rozhlasu.
Mons. Josef VALERIÁN (15.3.1925)
Josef Valerián je katolickým knězem, který byl vězněn v souvislosti s babickou tragedií. Je členem Konfederace politických vězňů. Byl vězněn dokonce dvakrát, poprvé zcela bez soudu. Za zmínku stojí, že byl vyslýchán 17 dní, po propuštění musel si vojnu odsloužit u PTP. Jmenovaný byl navržen na státní vyznamenání pro svoji statečnost, také za všechno, co si nespravedlivě vytrpěl a v neposlední řadě jako připomenutí zla totalitních režimů i pro další generace.
|
Návrh Senátu na státní vznameníní 
