 |
| cílové hodnoty nájemného v r. 2010 |
Dne 14.3. 2006 poslanecká sněmovna odsouhlasila zákon o jednostranném zvýšení nájemného a to ve verzi pozměněné Senátem. Původní verze, kterou předložila vláda do sněmovny ( viz Co řeší návrh zákona o nájemném) doznala změny spočívající v urychlení tzv. "deregulačního" období z šesti na čtyři roky. Následná regulace by měla již být uskutečňována prostřednictvím občanského zákoníku (§ 696). Podle § 696a a §696b vládního návrhu by bylo možné vtahovat do regulace i nájemné, které bylo sjednáno dohodou. Senátní návrh (který jsem podal na plénu dne 1.2.2006) odstranil §696a a §696b, tj. ty paragrafy, které by jistě narušily právní jistotou občanů a investorů retroaktivním zásahem státu. Tento návrh byl Senátem odsouhlasen.
Samotný zákon vykazuje velkou řadu nedostatků. Senátem však zavládlo většinové stanovisko, že je zapotřebí již s deregulací začít i s těmito chybami. Škody, které způsobuje stávající stav jsou příliš velké (nedostatek mobility, špatná alokace prostředků, neústavní přenášení sociální podpory na majitele nemovitostí..).
Zákonu lze vytknout zejména to, že použitý průměr ceny nemovitosti za danou lokalitu nemá s její reálnou cenou nic společného. Cílová hodnota měsíčního nájemného nebude tedy skutečnou tržní cenou (i když princip směřování k procentu z tržní ceny považuji za správný - měl by být ale vztažen ke každé nemovitosti). Podle tabulkové přílohy bude v některých oblastech cílová cena hluboko pod cenou nákladovou, v jiných nikoli. Nařídit nižší než nákladovou cenu zákonem může zakládat na ústavní stížnost.
O čem je poslední verze zákona
Zákon zajišťuje, aby během čtyř let mohlo dojít ke zvyšování nájemného podle jistého tabulkového schématu (viz níže), které vychází ze zprůměrovaných cen nemovitostí v daných lokalitách s cílem dosáhnout v r. 2010 výše nájemného, která by představovala ve své roční hodnotě 5 % ceny nemovitosti (v Praze 1, 2 a 6 méně – 2,9 %, 3,65 resp. 4,6 %). Návrh předpokládá, že cílové hodnoty měsíčního nájemného za 1 m2 podlahové plochy bytu může být dosaženo nejdříve k 1. lednu 2010, přičemž poprvé bude nájemné možno zvýšit k 1. lednu 2007. V procentním vyjádření se má nájemné zvyšovat podle lokality v rozsahu od nuly až po 24,7 % ročně (Praha 1). V průměru jde o asi 13 % ročně. Cílová cena měsíčního nájemného pak bude od 15,23 Kč/m2 (Vysočina, obec do 1999 obyv) do 89,66 Kč/m2 (Praha 1). Návazně od 1. ledna 2011 bude upravovat vztahy mezi nájemcem a pronajímatelem pouze občanský zákoník
viz tabulka nárůstu nájemného
změna občanského zákoníku
V platné změně občanského zákoníku je důležitý posun v § 696, ve kterém dochází ke změně prvého odstavce na
Nové znění:
„(1) Nájemné při uzavírání nájemní smlouvy nebo změna nájemného v průběhu trvání nájemního vztahu se sjednává dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.“
původní znění:
„(1) Způsob výpočtu nájemného, úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, způsob jejich placení, jakož i případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, a změnit další podmínky nájemní smlouvy, stanoví zvláštní právní předpis.“
Důsledkem může být to, že soudy již budou mít daleko větší prostor rozhodovat o nájemném při smluvní nedohodě a nebudou mít možnost nerozhodovat s tím, že budou odkazovat na neexistenci speciálního právního předpisu.
Příspěvky na bydlení
Je vhodné připomenout, že se současně zavádí i nový způsob příspěvků na bydlení, něco jako APN (adresné příspěvky na bydlení), které berou v úvahu možnost platit za nájemné pouze jistou část z příjmu a zbytek doplácí stát prostřednictvím dávek státní sociální podpory. Tato změna se uskutečnila prostřednictvím „Změny zákona o státní sociální podpoře“ v zákoně "kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o životním a existenčním minimu a o změně zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákona o pomoci v hmotné nouzi", (senátní tisk č. 239):
Změna zákona o státní sociální podpoře zní:
„(1) Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže
a) jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, a
b) součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení.“...
Výše příspěvku na bydlení je pak dána rozdílem mezi normativním výdajem na bydlení a rozhodným příjmem rodiny vynásobeným koeficientem 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientem 0,35
Normativní výdaj na bydlení má pro nájemní byt v Praze následující hodnotu:
1 osoba - 3399 Kč, 2 osoby - 4926 Kč, 3 osoby - 6764 Kč, 4 osoby a více - 8545 Kč. To znamená, že nárok na příspěvek začíná pokud příjem klesne pod 9711 Kč u jednočlenné domácnosti, od 14074 Kč u dvoučlenné, od 19326 Kč u tříčlenné a od 24414 Kč u čtyř a vícečlenné.
Takovéto příspěvky na bydlení jsou vhodnější nežli většina plošných subvencí, protože nevytvářejí dlouhodobé rozpočtové závazky; jejich výhodou je adresnost - příspěvky jsou poskytovány jen potřebným, bez ohledu na to, kde bydlí; jejich poskytování umožňuje majitelům nájemních domů normálně hospodařit s bytovým fondem i v případě že nájemníci patří k sociálně slabším vrstvám společnosti; jsou pružné - jejich vyplácení může rychle reagovat jak na změnu finanční situace jednotlivých domácností, tak na rozsáhlejší změny životní úrovně ve společnosti
některé námitky a komentáře k nim
Některá má stanoviska jsou někdy špatně pochopena a interpretována (např. Petr Sunega na Penize.cz). Níže je několik vysvětlujících komentářů.
1) Mé tvrzení: "i když princip směřování k procentu z tržní ceny považuji za správný - měl by být ale vztažen ke každé nemovitosti" byl pochopen tak, že by se pro určení cílové výše nájemného vycházelo z individuální ceny každého bytu a měl by být vypracován aktuální znalecký posudek na všechny nemovitosti. To jsem ale na mysli neměl. Znalecký posudek o skutečné prodejní ceně nemovitosti by bylo nutné vypracovat až v případě soudního sporu.
2) Má výhrada k tomu, že cílová hodnota měsíčního nájemného bude v některých oblastech pod úrovní nákladového nájemného byla interpretována tak, že by mělo být zajištěno všem pronajímatelům ve všech lokalitách minimálně nákladové nájemné. To je ale nesmyslné. Není v žádné případě nutné zajišťovat pronajímatelům minimálně nákladové nájemné. Nájemné by měl určit trh a to i s tím, že v řadě případů by byla pronajmuta nemovitost nebo byt, za nižší nežli nákladové nájemné. Podstatné je, neurčovat nižší nežli nákladové nájemné zákonem.
3) Podle Sunegy je vypuštění místně obvyklého nájemného nestandardní a do jisté míry i nebezpečné.
Odstraněním § 696a a § 696b mizí z vládního návrhu pojem místně obvyklé nájemné, to je pravda. Tento institut ale není zapotřebí. Pokud po r. 2010 nedojde ke vzniku nějakého předpisu regulujícího nájemné, budou všechny nájemní vztahy smluvní. Pokud nedojde k dohodě, mohou se strany obrátit na soud, který určí zda je skutečně nájemné na 5-ti (popř. jiných) procentech tržní ceny nemovitosti, tak jak vláda určila jako přiměřené a které by mělo být pro soud dostatečným vodítkem.
Pro doplnění - pronajímatel u smluvních nájmů může zvyšovat nájemné pouze podle smlouvy nebo dohodou. Je na smluvních stranách, aby si způsob výpočtu nájemného do budoucna ve smlouvě ošetřily. Jestli ve smlouvě bude nárůst o inflaci nebo o 10 %, nebo nájemné na dobu určitou - je to naprosto jejich věc. Zvyšování nájemného jednostranně ze strany pronajímatele se může týkat pouze regulovaných bytů - je to v podstatě anomálie, reagující na jinou anomálii - vnucené regulované nájemníky. Jakmile by pronajímatelé a nájemci uzavřeli smlouvu dohodou, nebezpečí nějakého dalšího jednostranného zvyšování nájemného by okamžitě zaniklo.
>> viz také: Řešení dostupnosti nájemního bydlení v ČR -aktualizovaná verze (28.2.2005)
|
Zákon o jednostranném zvyšování nájemného schválen 
