RNDr. Miroslav Škaloud (ODS), senátor za obvod 21 Městské části Praha 5 a 13, Slivenec, Řeporyje a Zličín.
EuroFirma: Vyučil jste se strojním zámečníkem v ČKD Dukla Praha v Karlíně, kde jste také po vyučení pracoval. Při zaměstnání jste absolvoval střední školu, odmaturoval a v roce 1968 jste byl přijat na matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, obor teoretická fyzika.
RNDr. M. Škaloud:
Ano, a po dokončení studia jsem pracoval na vývoji polovodičových součástek. Po roce 1989 jsem také provozoval malou obchodní firmu. Od té doby lépe vnímám problémy živnostníků a malých firem.
EuroFirma: Po listopadu 1989 jste se podílel na vzniku Občanského fóra v Praze 5 na Smíchově, v roce 1991 na vzniku Občanské demokratické strany. V roce 1994 jste byl za tuto stranu zvolen členem Zastupitelstva Městské části Praha 5 a zároveň působil jako její místostarosta. V následujících komunálních volbách v roce 1998 jste byl zvolen starostou MČ Praha 5. Jaký to byl odrazový můstek k senátorskému křeslu?
RNDr. M. Škaloud:
Jeden z faktorů, který příznivě ovlivnil mé volební výsledky, byla nepochybně i funkce starosty. Práce starosty a jeho výsledky jsou občany sledovány.
EuroFirma: Starostou jste byl do listopadu 2002. V senátních volbách, které se konaly na podzim 2002, jste byl zvolen senátorem. Trochu zvláštní životní cesta: od strojního zámečníka k senátorovi - taková „a la Amerika“...
RNDr. M. Škaloud:
Asi žádná cesta do senátu není přímá. Mně ta má cesta dodala zkušenosti a nadhled.
EuroFirma: Jste senátorem za obvod č. 21 - městské části Praha 5 a 13: Slivenec, Řeporyje a Zličín. Kolik lze pro tyto oblasti „vydobýt“ v senátorské funkci?
RNDr. M. Škaloud:
Nejsem zastáncem toho, aby se Senát stal kolbištěm, kde se jeden místní zájem snaží získat co nejvíce na úkor jiného místního zájmu. Snažím se vnímat problémy obvodu spíše v obecnější rovině a podporuji legislativní opatření, která vedou k jejich řešení.
EuroFirma: Jsme časopis pro malé a střední podnikatele. Prý na ně v Senátu málo myslíte!
RNDr. M. Škaloud:
To nelze takto zevšeobecňovat. Například pro řadu členů senátního klubu ODS představují podmínky pro drobné a střední podnikání klíčovou prioritu. Mnozí z nás totiž poznali na vlastní kůži, jaká byrokratická omezení a obtíže čekají na každého, kdo chce začít s podnikáním v naší zemi. Právě proto se snažíme na jedné straně zajistit vymahatelnost práva a na straně druhé bránit podnikatele před novými regulacemi a daňovým znevýhodněním.
EuroFirma: V Senátu ČR jste členem Výboru pro záležitosti Evropské unie. Leckomu by se mohlo zdát, že tam již dnes nemáte moc práce, když už jsme členy EU. Jistě budete oponovat!
RNDr. M. Škaloud:
Naopak, práce je víc. Velké množství zákonů má evropskou dimenzi, tzn. vláda je předkládá z důvodů nutnosti zakomponovat do naší legislativy evropské normy, a to jak dnes již platné, tak i ty nově vznikající. Výbor pak zkoumá slučitelnost návrhů zákonů s evropským právem. Mnohdy je zajímavé i odhalovat, co všechno vláda do zákonů vkládá navíc pod rouškou kompatibility s právem EU. Euronovela naší Ústavy také dává parlamentu možnost zkoumat legislativní akty EU před hlasováním v Radě ministrů, kde jsou evropská nařízení a směrnice schvalovány. Výbor se tudíž kromě českých zákonů zabývá s předstihem i legislativními návrhy Evropské komise a přípravnými komunikačními dokumenty.
EuroFirma: Prezident republiky, a též člen ODS jako Vy, se před vstupem ČR do EU nikterak netajil jistými obavami. Smýšlel jste optimističtěji?
RNDr. M. Škaloud:
Smýšlel jsem podobně. Obával jsem se, že sladění legislativy, tj. zahrnutí evropských předpisů zejména do oblasti obchodní politiky, daní, sociálních standardů a standardů ochrany životního prostředí povede k růstu českých spotřebitelských cen, protože jejich přijetí bude znamenat určitý tlak na náklady jak výrobců tak i distributorů. Na druhé straně jsem předpokládal, že otevření trhů a liberalizace vzájemného obchodu by mohla tyto náklady kompenzovat. Obával jsem se také uplatňování regulačních tendencí tam, kde to není zapotřebí (např. v oblasti pracovního práva nebo daňových sazeb), což by vedlo ke snižování naší konkurenceschopnosti.
EuroFirma: Jaké úkoly ve Výboru pro záležitosti Evropské unie zastáváte?
RNDr. M. Škaloud:
Jsem řadovým členem. Dosud jsem se v rámci interního rozdělení témat zabýval především dopravou, energetikou, telekomunikacemi a informatikou.
EuroFirma: Na jednání Evropské rady 18. června byla v Bruselu přijata upravená Smlouva zakládající ústavu pro Evropu, známá jako euroústava. Co si od ni můžeme slibovat?
RNDr. M. Škaloud:
V prvé řadě musím konstatovat, že tento dokument nenaplňuje očekávání, která občané členských států s Evropskou unií většinou spojují. Evropská unie má být společenstvím odstraňujícím překážky vzájemného obchodu a komunikace mezi evropskými státy. Nová smlouva měla podle zadání obsaženého v Laekenské deklaraci zpřehlednit kompetence EU, zjednodušit systém evropského práva a zprůhlednit rozhodování unijních orgánů. Místo toho jsme ale svědky úsilí vytvářet novou politickou entitu, která se blíží formě státního útvaru. Jakýmsi nedopatřením se zapomíná na to, že neexistuje žádná přirozená opora pro tyto velkolepé ambice. Mohl bych zde opakovat stejné výtky, jaké kdysi pronášel otec moderního konzervatismu Edmund Burke na adresu francouzských revolucionářů. Není náhodou, že tuto evropskou ústavní smlouvu připravil stejně jako tehdejší francouzskou ústavu sbor, který se nazývá Konvent. A nedávné jednání Evropského parlamentu, který kádroval soukromé názory jednoho z designovaných členů Evropské komise, aniž by se pozastavoval nad komunistickou minulostí jiného kandidáta, mé obavy ještě posílilo. Ústavní smlouvou mají být přitom svěřeny - často fakticky na úkor národních parlamentů - nové pravomoci právě tomuto Evropskému parlamentu, který má ve svých řadách tolik novodobých jakobínů …
EuroFirma: Co si vůbec má obyčejný český člověk představit pod pojmem euroústava?
RNDr. M. Škaloud:
Myslím, že svou otázkou jste odhalil další zásadní problém tzv. euroústavy. Konvent se přece sešel proto, aby si každý člověk mohl přečíst nějaký srozumitelný text. Pokud si tento dokument otevřete, snadno zjistíte, že nešvar předchozích zakládacích smluv tato ústavní smlouva rozhodně nenapravila. Pokud jste svou otázkou mířil spíše na podstatu tohoto dokumentu, pak vězte, že ústavní smlouva Unie má být novým základním textem evropského práva. Obsahuje přehled cílů působení Unie, rozdělení kompetencí, institucionální strukturu evropských orgánů, pozoruhodnou Chartu základních práv, která připomíná spíše politickou deklaraci nějaké levicové strany, a pak řadu konkrétních a nepřehledných kompetenčních zmocnění.
EuroFirma: Lze ji třeba chápat jako jakousi prodlouženou ruku práva?
RNDr. M. Škaloud:
Tak bohatou fantazii nemám, abych si dokázal představit posílení právní jistoty v důsledku přijetí tohoto dokumentu. Spíše mám dojem, že euroústava posiluje bohaté možnosti regulace, které Unie již dnes má, a navíc se v některých svých pasážích opravdu blíží více politické deklaraci než právnímu textu. Řada pravomocí unijních orgánů je formulována přitom tak nejasně, že v konečném důsledku může přijetí euroústavy vést spíše ke snížení úrovně právní jistoty.
EuroFirma: Může u nás s přijetím euroústavy dojít třeba k rychlejší vymahatelností práva?
RNDr. M. Škaloud:
Ne. Ústavní smlouva se jednak netýká běžného řízení před vnitrostátními soudy a úřady, a dále ani nemění druhy žalob před Evropským soudním dvorem. Naopak začleněním Charty základních práv do textu euroústavy vedle závazku přistoupení k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod se výrazně komplikuje vztah mezi Evropským soudním dvorem a Evropským soudem pro lidská práva.
EuroFirma: Jak může být užitečné přijetí euroústavy v kontextu k malým a středním podnikatelům?
RNDr. M. Škaloud:
Přiznám se, že by mělo zajímalo, jak by na tuto otázku odpověděl přesvědčený zastánce této euroústavy. Osobně se domnívám, že žádný přínos pro malé a střední podnikání tento dokument nepřináší. Další centralizaci rozhodování v podobě „koordinace“ hospodářských politik členských států za pozitivní jev opravdu nepovažuji. Pouze díky tlaku Velké Británie se podařilo zabránit tomu, aby členské státy ztratily právo veta v daňové politice.
EuroFirma: Víme, že tento dokument musí projít procesem ratifikace v pětadvaceti státech Unie. V některých bude stačit její potvrzení v parlamentech, v jiných bude jako forma schválení vyžadováno referendum: ať již na základě ústavních předpisů či v souvislosti s politickým rozhodnutím. Poměr těchto přístupů je prozatím vyrovnaný. Myslíte si, že je to dobře?
RNDr. M. Škaloud:
Já si myslím, že je dobré, aby každý členský stát postupoval tak, jako to nejlépe odpovídá jeho ústavním tradicím, zvyklostem a specifikům. Rozhodně bych nepodporoval, aby na základě nějakého centrálního příkazu z Bruselu všechny státy musely euroústavu ratifikovat parlamentní cestou nebo naopak. Na druhé straně je patrné, že v zemích, kde je veřejnost a politická reprezentace v názoru na ústavní smlouvu rozpolcená, představuje lidové hlasování logickou volbu.
EuroFirma: Jasno v ratifikaci prostřednictvím národních parlamentů má, pokud vím, zatím jen Švédsko, Itálie, Řecko a Kypr. K tomuto postupu se zřejmě přikloní Německo, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko a Malta. Změnilo se něco od té doby?
RNDr. M. Škaloud:
Mezitím již ratifikoval ústavní smlouvu litevský Sejm, cestou parlamentní ratifikace půjdou asi i ostatní pobaltské země a Finsko. Německo, které institut lidového hlasování na spolkové úrovni nezná, dlouho váhalo, zda referendum k tak zásadní otázce, jako je ratifikace ústavní smlouvy EU, nezavede. Nakonec se ale zdá, že neporuší dlouholeté tabu, a vydají se cestou parlamentního rozhodnutí.
EuroFirma: Požadavek na referendum byl jistý ve Francii, Dánsku, Irsku, Portugalsku a Lucembursku. Dánsko a Irsko nejsou žádným překvapením - referendum je zde pro takovouto situaci vyžadováno ústavou. K nim se přiklání i Velká Británie, Španělsko, Belgie, Nizozemsko, Polsko - a rovněž i Česká republika. Z jakého důvodu jsme se připojili právě k tomuto uskupení?
RNDr. M. Škaloud:
Podobně jako ve Velké Británii není referendum ani u nás standardním nástrojem rozhodování, což má svou logiku. Česká republika je zastupitelskou demokracií, navíc je zde už patrná jistá únava z časté návštěvy volebních místností. Na druhé straně je však schválení ústavní smlouvy tak zásadním rozhodnutím, že si podobný způsob schválení rozhodně zaslouží.
EuroFirma: Podle odpůrců referenda, kteří se obávají možného neúspěchu - jako je například i předseda Evropské komise Prodi, mohou být referenda ovlivněna reakcí na situaci v jednotlivých členských státech. Nebylo by to jistě ku prospěchu věci ...
RNDr. M. Škaloud:
Všechna referenda k obdobným tématům, která se dosud v zemích Unie uskutečnila, se opravdu primárně týkala směřování evropské integrace. To nelze poměřovat s minulými volbami do Evropského parlamentu v České republice, kde názor na současnou vládní koalici svou roli opravdu sehrál.
EuroFirma: Jaký je dnes váš odhad? Které státy EU budou vyžadovat referendum o euroústavě a které ji budou chtít ratifikovat jen parlamentem?
RNDr. M. Škaloud:
Předpokládám, že to poběží po linii, kterou jste naznačila ve svých předchozích otázkách, kde jste zmínila, že asi polovina zemí bude pořádat referendum a druhá polovina nikoli.
EuroFirma: Může také nastat situace, kdy ostatní státy mohou vykonávat tlak na vyloučení z Unie těch států, u kterých referendum neprojde. Co pak?
RNDr. M. Škaloud:
To bychom se pouštěli na půdu spekulací. Podobného strašáka vytahují z pytle zpravidla federalisté, kteří se snaží občany přesvědčit o tom, že není jiné volby než ústavní smlouvu přijmout. Ve skutečnosti však situace není zdaleka tak černobílá. V prvé řadě neexistuje jakýkoli smluvní instrument, který by dnes upravoval vystoupení z Unie. Platnost Vídeňské úmluvy o smluvním právu je přitom vyloučená. Za mnohem realističtější variantu proto považuji renegociaci ústavní smlouvy, kdy by byly odstraněny sporné pasáže. Historie nám koneckonců ukazuje, že takovéto řešení možné je. Dánsko v roce 1992 odmítlo v referendu Maastrichtskou smlouvu a prostřednictvím řady výjimek (opt-outs) dosáhlo postavení, které umožňuje větší respekt k národní suverenitě u mnoha citlivých otázek (evropské občanství, justiční a policejní spolupráce, azyl a migrace). V případě, že by ústavní smlouvu odmítlo více států, což není zcela nepravděpodobné, zůstane patrně v platnosti Smlouva z Nice.
EuroFirma: Jak je tomu názorově u nás, napříč politickými stranami?
RNDr. M. Škaloud:
Co se týče názorů na povahu ústavní smlouvy, tak je rozložení sil poměrně jasné. Zajímavá je pochopitelně aktuální otázka, zda tento text přijímat v parlamentu nebo formou referenda. Podle některých publicistů a politologů je text Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu málo srozumitelný na to, aby se lidé mohli odpovědně rozhodnout. Je však euroústava srozumitelnější pro Francouze, Brity, Dány, Poláky či Iry, kteří dostanou možnost účastnit se referenda, než pro Čechy? Jsou snad Češi méně chápavější? To je asi jen těžko přijatelné tvrzení. Referendum v zásadních otázkách evropské integrace, kdy jde o základní problém naší národní suverenity, přitom není v rozporu se systémem parlamentní demokracie. Jeho uskutečnění Ústava připouští, a to dle článku 10a odstavec 2. Podle tohoto ustanovení se ostatně u nás již konalo referendum o vstupu do Evropské unie. Tehdy čeští voliči hodnotili přístupovou smlouvu, tedy dokument, který je mnohem rozsáhlejší než euroústava.
EuroFirma: Naskýtá se však i otázka: když už naši občané jednou rozhodli o našem členství v EU, proč mají v referendu rozhodovat znovu?
RNDr. M. Škaloud:
Nová euroústava obsahuje zásadní změny v pravomocích Unie a nahrazuje dosavadní základní smlouvy, ke kterým jsme v květnu tohoto roku přistoupili. Přestože většina těch, kdo se referenda zúčastní, bude patrně hlasovat spíše o politické vizi, které věří, než o samotném dokumentu, nebude možné takovéto rozhodnutí zpochybnit. Je-li totiž Evropské unii vyčítán nedostatek demokratického rozhodování, bude alespoň tak zásadní krok, jako je schválení evropské ústavní smlouvy, v případě konání referenda splňovat kritéria plně demokratické volby občanů.
.
EuroFirma: Blíží se nejkrásnější svátky v roce - Vánoce. Co si přejte, aby se vám splnilo v pracovním, a co v osobním životě?
RNDr. M. Škaloud:
V pracovním životě mít zejména dostatek času na vše, co jsem si předsevzal vykonat. V osobním životě, pak k tomu mít dostatek zdraví. To také přeji všem Vašim čtenářům.
EuroFirma: Pane senátore, děkujeme vám za rozhovor.
|
rozhovor pro časopis EuroFirma (7.11.2004)
