Skupina devíti senátorů (z klubu nezávislých, nezařazených a klubu KOD) navrhla v prosinci 2003 změnit §27 ústavy ČR ve smyslu odstranění přestupkové imunity a omezení časové nestíhatelnosti trestných činů poslanců a senátorů. Návrhy byly uvedeny v senátním tisku č. 232 233.
Konkrétně jsou změny následující (tučně = návrh vložit)
(1) Výkon mandátu poslance a senátora je chráněn.
návrh vyjmout: (3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno; to platí i v případě, že poslanci nebo senátorovi, kterého se odepření týká, znovu vznikne mandát.
Uvedené změny jsou zdůvodněny následovně
Dosavadní ústavní úprava obsahuje přestupkovou imunitu, která se ovšem z hledisek moderní ústavnosti jeví jako neopodstatněná. s tím, že páchání přestupku v souvislosti s výkonem mandátu si lze představit pouze ve velmi omezeném rozsahu
Pokud jde o návrh aby trestní stíhání bylo vyloučeno pouze na dobu trvání mandátu. Je argumentem, že po jeho zániku netrvá společenský zájem na nestíhatelnosti poslance nebo senátora, protože na mandát a jeho výkon toto již vliv nemá a ani mít nemůže.
Stanovisko Komise následující
Stanovisko
k návrhům senátních návrhů zákonů ve věci omezení trestní
a přestupkové imunity poslanců a senátorů
(senátní tisky 232 a 233)
Stanovisko komise se zaměřuje primárně na návrh novelizace Ústavy; změna zákonné úpravy přestupkové imunity byla hodnocena pouze co do věcné podstaty.
Procedurální poznámka:
A) Komise se v uplynulých letech v řadě svých stanovisek ke konkrétním návrhům ústavních zákonů, v návrhu procedurálního stanoviska Senátu ke způsobu projednávání změn ústavního pořádku, ale i v obou svých návrzích přímých novelizací Ústavy ČR opakovaně přihlásila k myšlence tzv. komplexní změny Ústavy. Nejde totiž jen o to, že časté a dílčí novely základního zákona státu snižují jeho symbolickou hodnotu jako stabilního normativního zřídla státnosti, nýbrž je zde rovněž nebezpečí postupné a nenápadné změny jeho obecného charakteru, hodnotových východisek, koherence jednotlivých institutů apod.
Seznam problémů ústavního pořádku, jež by vyžadovaly eventuální pozornost ústavodárce, není nekonečný a lze proto opodstatněně požadovat po obou komorách Parlamentu, aby se jím při vědomí vzájemných souvislostí zabývaly jako celkem. Pouze při tomto způsobu práce mohou být řešeny také otázky, na něž by se při tzv. salámové metodě měnění Ústavy nedostalo, neboť by samostatně nezískaly podporu obou komor. Chybí-li však vůle měnit Ústavu najednou a celistvě, je možná lépe neměnit ji vůbec. Výjimku z tohoto přístupu může představovat snad jen nutnost řešení závažných ústavních krizí, jakkoliv ani k nim by při pečlivosti a předvídavosti ústavodárce namnoze nemělo docházet, případně otázky vysoké zahraničněpolitické důležitosti, jako např. integrace do Evropské unie.
B) Poslanecká sněmovna ustavila na jaře 2003 svou ústavní komisi, jež se nyní pokouší sestavit katalog témat, která by se mohla stát předmětem obsáhlejší novelizace Ústavy. Hledání shody mezi poslaneckými kluby navzájem a mezi sněmovní a senátní ústavní komisí bylo předběžně vyhrazeno první pololetí t.r. Ukazuje se tudíž vhodným přinejmenším po tuto dobu nepodávat žádné dílčí návrhy změn Ústavy.
Meritorní stanovisko:
Omezení časové působnosti trestní imunity bylo záměrem komise v obou jejích návrzích změn Ústavy; s navrhovateli je proto v zásadě ve shodě. Přesto je třeba uvést několik skutečností, které brání schválení návrhu v předloženém znění:
1. Doplnění nového odstavce 1 do čl. 27 Ústavy je důvodovou zprávou pojímáno jako zakotvení interpretační směrnice umožňující odlišit případy, pro něž má, resp. nemá být parlamentář vydán k trestnímu stíhání. Podle názoru komise však toto ustanovení může založit pochybnosti o tom, co vše je chráněným "výkonem mandátu". Je to veškerá činnost poslance nebo senátora, pouze jeho politická činnost, včetně působení v orgánech územní samosprávy či činnosti novinářské, nebo dokonce jen aktivity na parlamentní půdě? Má být chráněno i konání, jež by jinak mohlo založit parlamentářovu soukromoprávní odpovědnost (např. při zásahu do osobnostních práv třetích osob)? Smysl imunity je traktován bezpočtem autorit v oboru právní a politické vědy, jeho definice nicméně nepatří do Ústavy, která vcelku srozumitelně jednotlivé komponenty imunity vymezuje.
2.Komise se přiklání k vypuštění dovětku v čl. 27 odst. 5 Ústavy, který specifikuje "procesní situaci" v případě opětovného zvolení poslance nebo senátora. Jde o věc, již by bylo lépe ponechat judikatuře, která ji koneckonců již zčásti osvětlila.
V této souvislosti je však třeba upozornit také na existenci názoru kritizujícího samo časové omezení vyloučení trestního stíhání: podle tohoto názoru vydává komora k trestnímu stíhání vždy, nejde-li o věc politické povahy; avšak jde-li o věc politickou, má být v této logice trestní stíhání vyloučeno navždy. Případná nezpůsobilost komor korektně využívat institutu ochrany své akceschopnosti před zásahy zvnějšku by mohla vést k zamýšlení se nad účelností zachování trestní imunity v té její části, kde přesahuje indemnitu, tj. absolutní nestíhatelnost (hlasování a projevy v Parlamentu).
3. Komise má za to, že s tématem trestní imunity těsně souvisejícím problémem je zánik mandátu v případě odsouzení za trestný čin. Doporučuje proto zohlednit svůj původní návrh, který zánik mandátu spojoval jednak s pravomocným odsouzením za úmylsný trestný čin (došlo jím k porušení slibu), jednak s pravomocným odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (vzniká překážka osobního výkonu mandátu).
4. Další relevantní otázkou je úplnost navržené úpravy. Stejné trestní imunity požívají totiž nejen poslanci a senátoři, nýbrž také soudci Ústavního soudu. Komise neshledává žádného důvodu, proč by měli být vyňati z dosahu nové úpravy. V této souvislosti ostatně návrh nepředstavuje poslední slovo: je (bude) třeba vzít v potaz případnou realizaci závazků obsažených ve Statutu Mezinárodního trestního soudu, jež by znamenala prolomení všech imunit, včetně imunity prezidenta republiky, pokud jde o stíhání zločinů proti lidskosti.
5. Přestupková imunita je tématem samostatným.
A) Komise má za to, že se ve stávající, nedávno novelizované podobě osvědčila. Parlamentář je podřízen obecnému režimu projednávání přestupků, ledaže má za to, že se stal předmětem postihu kvůli parlamentnímu mandátu - tehdy může přenést projednávání přestupku na mandátový a imunitní výbor své komory. Díky tomu byla přestupková agenda v parlamentních komorách minimalizována.
B) Úpravu přestupkové imunity lze řešit i bez zásahu do Ústavy.
C) Zvláštní režim projednávání přestupků a disciplinárních deliktů mají i jiné kategorie osob, jejichž profese vykazují specifické znaky (obecně osoby ve služebním poměru). Nabízí se proto zkoumat, zda specifika výkonu mandátu neopravňují zvláštní přestupkový režim v platné ("oslabené") podobě zachovat.
Závěrečné doporučení:
S ohledem na stav diskusí o možné důsažnější novelizaci Ústavy komise doporučuje výborům Senátu odročit projednávání senátního tisku 232 do 30. června t.r. V dalším jednání doporučuje se vypořádat s konkrétními připomínkami v tomto stanovisku uvedenými, avšak současně zvažovat, zda izolované téma imunity zakládá dostatečnou legitimitu dílčího zásahu do Ústavy.
Pokud jde o senátní tisk 233, může být projednáván samostatně, byť jej komise v současné době nepovažuje za důvodný.
|
Návrh na změnu imunity poslanců a senátorů - prosinec 2003 a stanovisko komise 
